Nový magazín právě vychází!

Objednávejte zde

Důstojný důchod si Češi musí zajistit sami. Kdo nezačne investovat, prodělá miliony, ukazuje analýza

Důstojný důchod si Češi musí zajistit sami. Kdo nezačne investovat, prodělá miliony, ukazuje analýza
iStock
 nst
nst

Státní důchod většině lidí na zajištění důstojného stáří stačit nebude. Nová analýza XTB ukazuje, že rozdíly mezi jednotlivými způsoby spoření na stáří mohou po 30 letech dělat i miliony korun.

Státní důchod většině lidí na udržení dnešní životní úrovně stačit nebude. Nová analýza ekonomů XTB Pavla Peterky a Tomáše Maxy ukazuje, že na stáří bude stále důležitější vlastní investování – a že rozdíly mezi jednotlivými produkty mohou po třech dekádách dělat i miliony korun.

Nejlépe z modelových scénářů vycházejí dlouhodobé investice do akciových ETF. Na kratším horizontu do deseti let se ještě dokáže prosadit dlouhodobý investiční produkt, tedy DIP, hlavně díky daňové úlevě. Tradiční penzijní produkty naopak podle analýzy zaostávají, především kvůli nižším výnosům a konzervativnějším strategiím.

Hlavní sdělení studie je přitom jednoduché: pro většinu lidí je důležitější začít včas, investovat pravidelně a hlídat poplatky než spoléhat na státní podporu nebo hledat „dokonalý“ produkt.

Spoření na stáří: kdo má těžkou práci, má nově výhodu

Letošní rok přináší v penzijním spoření důležitou novinku, která se dotkne zaměstnanců pracujících v rizikovém prostředí. Stát jim chce pomoci vytvořit dostatečné finanční zázemí pro dřívější odchod z práce, aniž by si museli zkracovat budoucí starobní důchod. Klíčovým nástrojem se tak stává nový povinný příspěvek zaměstnavatele na penzijní spoření. Jak ale upozorňují odborníci, samotná povinnost ještě nezaručuje úspěch. „Klíčovou roli bude hrát nejen výše příspěvků, ale především správně zvolená investiční strategie a kombinace penzijních a investičních produktů,“ říká finanční poradce společnosti Partners Lukáš Urbánek.

Přečíst článek

Demografická past

Důvod, proč se otázka vlastního zajištění na stáří stává čím dál důležitější, je podle autorů demografie. Český důchodový systém funguje průběžně: současní pracující platí penze současným seniorům. Jenže seniorů bude přibývat a lidí v produktivním věku ubývat.

Dnes pobírá starobní důchod přibližně 2,35 milionu lidí. Po roce 2030 začnou do penze odcházet silné populační ročníky a podle projekcí může počet důchodců kulminovat kolem roku 2053 na 2,7 milionu. Podíl lidí starších 65 let má do roku 2060 vzrůst z dnešních zhruba 21 procent na 31 procent. V praxi by to znamenalo, že na 100 lidí v produktivním věku připadne asi 60 seniorů, tedy jen zhruba 1,66 pracujícího na jednoho důchodce.

„Současná štědrost systému tak bude dlouhodobě neudržitelná,“ uvádějí autoři analýzy. Vedle tlaku na důchody navíc podle nich poroste i tlak na zdravotnictví.

Pražáci si na důchody budou muset připlatit, říká specialista na penze Šmajer
video

Pražáci si na důchody budou muset připlatit, říká specialista na penze Šmajer

Radíme lidem, aby měli před odchodem do penze zainvestovanou částku v hodnotě poloviny ceny nového bytu v lokalitě, kde bydlí, vysvětluje v pořadu Newstream Byznys Talk specialista na penze a investice společnosti OVB Allfinanz Vojtěch Šmajer.

Přečíst článek

Největší chyba? Nezačít vůbec

Studie opakovaně zdůrazňuje, že největší chybou není vybrat „špatný“ produkt, ale nezačít vůbec nebo začít příliš pozdě. Hlavní roli totiž hraje čas a efekt složeného úročení. Ten funguje jednoduše: investor nevydělává jen z původně vložených peněz, ale i z dřívějších výnosů. Čím déle investuje, tím silněji tento efekt pracuje.

Při investici 1000 korun měsíčně a ročním zhodnocení sedm procent vznikne za 20 let asi 520 tisíc korun. Za 30 let už zhruba 1,2 milionu a za 40 let přibližně 2,6 milionu korun.

„Začít včas je tak možná jedno z těch nejdůležitějších pravidel,“ píší autoři.

Čas vydělává nejvíc

Analýza srovnává pět běžných možností, jak se v Česku připravovat na penzi: penzijní připojištění, doplňkové penzijní spoření, akciové fondy, ETF a dlouhodobý investiční produkt.

Z krátkodobého pohledu vychází dobře DIP, tedy daňově zvýhodněný režim pro investování na stáří. Jeho výhodou je možnost odečíst si vlastní příspěvky od základu daně až do limitu 48 tisíc korun ročně. Na horizontu do deseti let právě tato daňová úleva ještě dokáže převážit nad mírně nižším čistým výnosem oproti přímé investici do ETF.

Jenže s delším horizontem se karta obrací. Od zhruba 15 let investování podle modelů začínají dominovat ETF. Důvod je prostý: mají vyšší očekávaný výnos a zároveň velmi nízké poplatky. A právě kombinace výnosu a nákladů rozhoduje v dlouhém období mnohem víc než státní příspěvek nebo daňová sleva.

„Na delším horizontu rozhoduje především výše výnosů a poplatků, nikoli samotný státní příspěvek či daňové zvýhodnění,“ shrnuje studie.

Nejlepší důchodový systém na světě má Nizozemsko. Česko by mohlo být dvacáté

Dalibor Martínek: Důchody, koule na noze české prosperity

Ministr Marian Jurečka oznámil, že průměrný starobní důchod vzroste od ledna o 668 korun. Dosáhne tak téměř 22 tisíc korun. Stát od příštího roku vydá na důchody o 22 miliard korun více, celkem přes 720 miliard korun. Důchody tvoří asi třetinu výdajů státu.

Přečíst článek

Penzijko ztrácí dech

Nejhůře z porovnávaných variant vychází staré penzijní připojištění, tedy transformované fondy. Ty sice nabízejí garanci nezáporného zhodnocení, jenže právě ta je nutí investovat velmi konzervativně. Výsledkem jsou obvykle nízké výnosy, které v dlouhém období nestačí.

O něco lépe vychází doplňkové penzijní spoření (DPS). To těží ze státního příspěvku a daňové podpory, zároveň ale podle analýzy většinou nenabídne takový výkon jako dynamičtější investice do akciových ETF. Navíc velká část účastníků DPS zůstává v opatrnějších fondech, a tím si dlouhodobý výnos dál snižuje.

Výhodou penzijních produktů může být příspěvek zaměstnavatele. Autoři ale upozorňují, že ani ten sám o sobě nevyrovná slabší výkonnost, pokud je produkt příliš drahý nebo zbytečně konzervativní.

Martínek: Čeští důchodci ani netuší, jak dobře se mají

Dalibor Martínek: Čeští důchodci ani netuší, jak dobře se mají. Jejich rozmazlování by mělo skončit

Vláda vydala nařízení, že důchodcům přibude k současným penzím v průměru 355 korun měsíčně. Nechme stranou, že o důchodech rozhoduje jakýsi výnos vlády, což trošku připomíná Rakousko-Uherskou monarchii, kdy se život lidí měnil výnosem vrchnosti.

Přečíst článek

Rozdíly? Po 30 letech i přes tři miliony

Nejvýrazněji jsou rozdíly vidět na modelových příkladech.

Při investici 1700 korun měsíčně, tedy na úrovni maximálního státního příspěvku u penzijních produktů, vychází po 30 letech varianta ETF o 836 tisíc korun lépe než DPS a o 1,34 milionu korun lépe než penzijní připojištění.

Při investici 4000 korun měsíčně, což odpovídá hranici maximálního daňového odpočtu pro DIP, už jsou rozdíly ještě výraznější. ETF vychází po 30 letech o 2,2 milionu korun lépe než DPS, o 3,3 milionu korun lépe než penzijní připojištění a o 866 tisíc korun lépe než DIP.

A ve scénáři 10 tisíc korun měsíčně, který analýza spojuje se strategií FIRE, tedy finanční nezávislosti a dřívějšího odchodu do penze, je rozdíl mezi ETF a ostatními variantami podle modelu dokonce od 2,49 do 8,67 milionu korun.

Právě u vyšších investovaných částek se podle studie nejvíc ukazuje, že význam státní podpory klesá a rozhodující se stává samotný výnos a výše poplatků.

Finanční poradkyně Iva Flídrová v pořadu Svět financí s Trinity Bank na CNN Prima NEWS

Finanční poradkyně Iva Flídrová: Na státní penzi již nelze spoléhat

Vláda od letoška umožňuje lidem odepisovat si z daňového základu až 48 tisíc, pokud stejnou částku neprošustrují, ale pošlou ji na dlouhodobé investice. Takzvaný dlouhodobý investiční produkt má být jednou z cest, kterými si lidé zajistí další peníze do důchodu a nebudou jen spoléhat na státní penzi. „Demografický vývoj je jasný, spoléhat na státní důchod nebude do budoucna moudré,“ uvedla finanční poradkyně společnosti 4fin Iva Flídrová v pořadu Svět financí s Trinity Bank na CNN Prima NEWS.

Přečíst článek

Poplatky ukousnou čtvrtinu výnosu

Vedle výnosu jsou druhým klíčovým faktorem poplatky. A právě ty podle autorů investoři často podceňují.

Model počítá u akciových fondů s ročním poplatkem dvě procenta. To znamená, že očekávaný výnos klesne z osmi procent na šest procent ročně. Jinými slovy, poplatky každý rok „ukrojí“ zhruba čtvrtinu výnosu.

Na třicetiletém horizontu dělá tento rozdíl obrovské peníze. Ve scénáři investice 4000 korun měsíčně znamená rozdíl mezi ETF a akciovým fondem přibližně 1,9 milionu korun. U ETF se přitom poplatky běžně pohybují jen v řádu setin procenta. I proto právě tato varianta v dlouhém období vychází nejlépe.

Češi se bojí nesoběstačnosti ve stáří, ale daňově uznatelnou pojistku nevyužívají

Češi se bojí nesoběstačnosti ve stáří, ale daňově uznatelnou pojistku nevyužívají

Asi nikdo nechce zůstat jednou sám a nesoběstačný. Obávají se toho téměř tři ze čtyř Čechů, navzdory tomu ale jen málokdo se proti tomu pojistí. V Česku přitom existuje speciální daňově uznatelná pojistka, kterou nabízí už pět pojišťoven. Porovnali jsme jejich výhody a nevýhody.

Přečíst článek

Češi mají miliardy na účtech, které inflace ukusuje

Studie zároveň upozorňuje na další české specifikum: domácnosti drží velkou část peněz v produktech, které inflaci dlouhodobě neporážejí. Na jednodenních vkladech domácností leželo podle citovaných dat zhruba 3161 miliard korun, z toho na běžných účtech 1411 miliard. Průměrná sazba na jednodenních vkladech byla v prosinci 2025 kolem 1,41 procenta, na běžných účtech dokonce jen 0,15 procenta. Takové zhodnocení podle autorů nestačí ani na pokrytí inflace. Část těchto peněz by přitom mohla sloužit právě jako základ pro dlouhodobé investování na stáří.

Univerzální recept neexistuje

Přesto autoři varují před příliš jednoduchým závěrem, že jeden produkt je nejlepší pro všechny. Výběr záleží na tom, kolik času člověku do penze zbývá, jak snáší kolísání hodnoty investice, zda potřebuje mít peníze dostupné a jak vysokou částku si může pravidelně odkládat.

Vladimír Bezděk, ekonom, poradce a předseda představenstva v investiční společnosti AVANT a

Vladimír Bezděk: Vše směřuje k rovnému důchodu. Každý penzista dostane stejně peněz

Vedl dvě důchodové komise, tu první v letech 2004 až 2005. Pro Vladimíra Bezděka je to dávnověk, v současnosti je předsedou představenstva investičního fondu Avant, jednoho z největších fondů pro kvalifikované investory na českém trhu. Jeho doménou jsou nyní investice do nemovitostí. Téma penzí se však táhne jeho profesní kariérou. Je členem poradního týmu nastupujícího prezidenta Petra Pavla. Podepíše Pavel nižší zvýšení důchodů, o kterém se už dva dny baví poslanci? Bezděk k tomu jistě řekne své. A co bude s českým penzijním systémem? „Vše směřuje k jedné státní důchodové dávce,“ říká trochu věštecky.

Přečíst článek

Na kratším horizontu a v předdůchodovém věku proto mohou dávat větší smysl opatrnější nástroje. Naopak u investování na několik dekád dopředu se podle studie výrazně prosazuje výhoda vyšších výnosů a nízkých nákladů.

„Investování na stáří není jen otázkou výnosu, ale i řízení rizika,“ uvádí Peterka a dodává, že lidé by měli volit srozumitelné a regulované nástroje a vyhýbat se nepřehledným produktům i slibům „jistých“ mimořádných výnosů.

Nejsilnější závěr celé studie je nakonec překvapivě prostý. Státní podpora, daňové úlevy i příspěvky zaměstnavatele mohou výslednou částku zlepšit, ale samy o sobě nestačí. Na dlouhém horizontu rozhoduje, zda člověk začne včas, investuje pravidelně a zbytečně neplatí vysoké poplatky. Pro většinu lidí tak podle autorů platí, že větší problém než špatně vybraný produkt představuje nečinnost.

Jiří Rusnok: Princip zásluhovosti bude z důchodů nevyhnutelně mizet

Jiří Rusnok: Princip zásluhovosti bude z důchodů nevyhnutelně mizet

Bývalý guvernér České národní banky Jiří Rusnok souhlasí s Vladimírem Bezděkem, že éra rovných důchodů je nevyhnutelná. Kvůli stárnutí populace se důchody vrátí k primárnímu účelu – tím je zabránit tomu, aby se stáří automaticky rovnalo chudobě, míní exguvernér ČNB. 

Přečíst článek

VYŠEL JARNÍ NEWSTREAM CLUB 

Soukromí je nový luxus. A možná i nejcennější dovednost dneška.

Jarní vydání magazínu Newstream CLUB se zaměřuje na téma, které dnes řeší miliardáři i běžní lidé – jak si uchovat vlastní prostor v době, kdy jsme neustále online. Soukromé kluby, tiché byty, digitální detox i život na očích veřejnosti.

V novém čísle přinášíme rozhovory s Vendulou Pizingerovou, youtuberem Tarym nebo zakladatelem Smarty.cz Petrem Syrůčkem. Nechybí inspirace ze světa byznysu, stylu ani cestování – a také konkrétní tipy, jak si soukromí znovu vzít zpět.

Jedenácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.

Na další číslo magazínu se můžete těšit v červnu.

Související

Propady akciových trhů v posledních dnech jsou něco, na co rozhodně nejsou investoři zvyklí

Krev na akciových trzích. Jak dlouho ještě poteče a co dělat jako retailový investor?

Přečíst článek

Dánská politika je v patové situaci. Zafunguje strategie ze známého seriálu?

Dánská politika je v patové situaci. Zafunguje strategie ze známého seriálu?
Profimedia
Karel Pučelík

Dánské parlamentní volby vyhráli Sociální demokraté premiérky Mette Frederiksenové. Ve funkci ale zůstat nemusí. O podobě nové vlády dost možná rozhodne menší strana, kterou vede populární centrista, který pije hektolitry kávy, kouří dýmku a zuby si klidně vyčistí mýdlem. A inspiraci pro vznik své strany získal u televize.

Dánské parlamentní volby necharakterizuje to, komu se nejvíce povedly, ale spíše komu se nepovedly méně. V posledních desetiletích se rozhodovalo mezi dvěma hlavními stranami – Sociálními demokraty a středopravými liberály z Venstre. Obě uskupení si v úterý připsaly nejhorší výsledky v moderních dějinách.

Sociální demokraté premiérky Mette Frederiksenové mohou spát přece jen o trochu klidněji než jejich konkurenti. I přes velmi výrazný propad volby s téměř 22 procenty vyhráli. Vzhledem k tomu, že strana musela ve vládním kabinetu bolestivě spolupracovat s centristy i pravicí, to Frederiksenová považuje za přijatelný výsledek. Ať už je to úspěch či neúspěch, má dosluhující premiérka naději, že bude pokračovat i nadále.

Tradiční pravicová varianta Venstre si také pohoršila, přičemž jen tak tak přelezla desetiprocentní hranici. Strana dokonce skončila až třetí za Zelenou levicí. I přes katastrofální výsledek však má její lídr Troels Lund Poulsen šanci obsadit premiérské křeslo. Rozhodnou totiž zákulisní jednání.

Epsteinova kauza ukazuje zkorumpovanost bohatých a vlivných

Karel Pučelík: Epsteinova kauza ukazuje zkorumpovanost bohatých a vlivných

Kauza Jeffreyho Epsteina vrhá světlo na tucty bohatých a vlivných, od finančníků, přes umělce a vědce až po vrcholné politiky. Dokumenty otevírají průhled do světa, kde vládnou jiná pravidla a jiné standardy. Za peníze lze koupit téměř všechno, ostatní si vybudovali reflex dívat se vedle. Chapadla sahají do vlád, globálních firem i královských rodin. Náš systém – politika i ekonomika – dost možná stojí na prohnilých základech.

Přečíst článek

Patová situace

V dánském systému nejde jen o to, jak si povedou hlavní strany. Už z poměrně malých procent, jež získaly první tři strany, lze tušit, že politická scéna je docela rozdrobená. Do parlamentu se dostalo dvanáct různorodých uskupení.

Tamější strany ucházející se o hlasy voličů už před volbami obvykle vytvářejí bloky. Strany spolu navzájem o přízeň občanů nadále soupeří, ale zároveň volně deklarují, do jaké vládní koalice by chtěly po volbách ideálně patřit. Tak i letos vznikl levicový červený blok a pravicový modrý blok. K úspěchu je třeba, aby jeden z nich získal ve 179členném parlamentu 90 mandátů, což se ani jednomu z nich nepovedlo. Červení drží 84 křesel, modří 77.

Pokud si dáte zmíněná čísla dohromady, zjistíte, že ještě pár poslanců schází. Jsou to Moderates (Umírnění), kteří se dosud nezařadili do žádného z bloků a přísně trvají na centristické pozici. Ačkoli nezískali ani osm procent, budou to dost možná oni, kdo rozhodnou o složení příští vlády.

Dánsko se chystá na volby

Udrží se dánská premiérka Frederiksenová? Má ji pomoci Grónsko i zdanění bohatých

Jedním z mála států Evropy, kde dosud vládnou sociální demokraté, je Dánsko. Mette Frederiksenová za to však musela platit posunem do středu a přísným migračním plánem. Nyní však před volbami posílená grónským konfliktem láká zpět i levicové podporovatele, chce zdanit nejbohatší Dány.

Přečíst článek

Kingmaker Rasmussen

Stranu vede populární Lars Løkke Rasmussen, který už dvakrát byl premiérem za Venstre, ale v roce 2021 založil nové uskupení navazující na severskou tradici tzv. radikálně centristické politiky. Ta je hlavně o pragmatismu a hledání společných bodů, méně o vymezování a extrémech. Není bez zajímavosti, že název je inspirován stranou fiktivní premiérky Birgitte Nyborgové z i mezi českými diváky oblíbeného seriálu Borgen.

Jednašedesátiletý Rasmussen si jako aktuální ministr zahraničí získal oblibu za odhodlaný postoj vůči americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi, který usiluje Grónsko. Mimo to je zkušený a mediálně zdatný politik známý svou žoviálností a otevřeností. Například nedávno média zaujal tím, že si v případě absence zubní pasty klidně vyčistí chrup mýdlem na ruce.

Pro oba bloky má jeho pozice kingmakera své důsledky. Rasmussen bude tlačit na vznik středové vlády, ale červení mají ve svých řadách radikálně levicovou rudozelenou alianci, modří zase nacionalistickou Dánskou lidovou stranu. Možná bude mít i další požadavky – a klidně by se mohl opět inspirovat seriálem. Ten začíná tím, že Nyborgová vyřeší patovou situaci mezi dvěma bloky tím, že si řekne o premiérskou pozici, i když vede pouze menší stranu. Rasmussen podobnou strategii už před volbami nevylučoval.

Další texty Karla Pučelíka

Související

Dánsko se chystá na volby

Udrží se dánská premiérka Frederiksenová? Má ji pomoci Grónsko i zdanění bohatých

Přečíst článek

Karel Pučelík: Motoristé ukazují, co jsou opravdu zač. Slaboši s tragickým politickým úsudkem

Přečíst článek

Dalibor Martínek: Sto dní vlády. Za Macinku to nemůže nebýt pětka

Andrej Babiš
ČTK
Dalibor Martínek

Prezident Petr Pavel nechce posuzovat sto dní vlády. Je to logické, rád by měl s vládou kultivované vztahy. Což se zejména kvůli elementu Macinka ne úplně daří. Nicméně, jak tedy posoudit těchto sto dní s Babišem v čele. Pojďme na fakta.

Co vláda udělala? Drobný výčet. Karel Havlíček se jako buldozer, jak sám říká, vrhnul na novelu stavebního zákona. Tlačí ji Sněmovnou, v polovině dubna se mají poslanci vypořádat se stohem pozměňovacích návrhů. Palec nahoru.

Na druhé straně, úředníci stavebních úřadů se změnami a přesunem pod stát spíše nesouhlasí, raději půjdou do důchodu. Na základě dobrých úmyslů nás možná v bytové výstavbě čeká ještě větší chaos, než by si kdo přál.

Rozpočet: zákon, nebo názor?

Alena Schillerová protlačila Sněmovnou rozpočet s vyšším schodkem, než chystala minulá vláda. A to dokonce v rozporu se zákonem o rozpočtových pravidlech. Není to tak, říká ministryně, čímž považuje porušení zákona za vyřízené. Zajímavý přístup vlády k zákonům této země.

Andrej Babiš

Stát půjde víc do mínusu: Babiš připustil vyšší schodek

Premiér Andrej Babiš (ANO) v rozhovoru pro Blesk.cz připustil, že státní rozpočet v příštím roce bude mít vyšší schodek než letos. Zdůvodnil to potřebou investic. První rozpočet, který předložila a prosadila Babišova koaliční vláda, počítá se schodkem 310 miliard korun. Minulý týden ho podepsal prezident Petr Pavel, účinný je od soboty, což znamenalo konec rozpočtového provizoria. Možnost, že výše příštího schodku přesáhne tu letošní, připustil Babiš už v sobotním Týdnu v politice České televize.

Přečíst článek

Velký personální úklid 

Vláda také rozpoutala personální tornádo, vyházela a dál vyhazuje jednoho náměstka či šéfa podřízených organizací za druhým. Změny jsou tak rychlé, že ani nejdou všechny zaznamenat. Jen v poslední době padla šéfka Národní galerie, měnili se šéfové Správy železnic, Všeobecné zdravotní pojišťovny, nemocnic v Brně i v Praze, Lesů ČR a tak dále až do nekonečna. Ministr obrany Zůna se dokonce musel obhajovat, že nedělá čistky pomalu, že prý vyměnil už osmnáct vysokých činitelů. Kdo by v této vládě upadl v podezření, že málo vyhazuje, mohl by mít pěknou polízanici.

Skončí všichni politruci, říká Karel Havlíček. A chystá čistku ve státních firmách

První místopředseda vlády Karel Havlíček vypracoval hospodářskou strategii země. Je to komplexní materiál, má 88 stran. Přináší recepty nejen pro průmysl, ale třeba pro vzdělávání, dopravu nebo digitalizaci. Podle této kuchařky se teď bude v Česku vládnout, Havlíček je na ni náležitě pyšný. Než doporučení přejdou do praxe, vláda se vypořádá ještě s několika oblastmi. Jednak chce změnit služební zákon, aby mohla lépe propouštět nadbytečné úředníky. Omezí řečnění ve sněmovně a vyčistí státní firmy. „Skončí všichni politruci,“ říká Havlíček.

Přečíst článek

Nad celou personální politikou, ale i vyšším dohledem nad bezpečnostními složkami, informačními toky, oživením daňové Kobry, tím vším vláda vzbuzuje obavy, že její moc plíživě přerůstá demokratické meze. Zatím jsou to jen obavy.

Faktem, a velkým problémem jsou výdaje na obranu. Vláda je nepochopitelně osekala, za zbrojení pak licoměrně vykazuje výstavbu silnic. U zemí NATO ztrácí Česko kredibilitu, Babiš však trvá na svém. Hraje před voliči hru, že je pro lásku, ne válku. Jaké dopady na reputaci země bude mít tato Babišova politika, kdy on v sobě na stáro objevil srdce hipíka, je těžké odhadnout, nic dobrého to nebude.

Duo Turek–Macinka 

Potom je tu kapitola sama pro sebe, Motoristé a jejich duo Turek–Macinka. Umanutá snaha usadit Turka do veřejných struktur bylo tématem vlády první dva měsíce. Babiš na tiskových konferencích vlády opakovaně prohlašoval, že jméno Turek už nechce slyšet. Vypadalo to skoro na rozkol v koalici. Nyní to však vypadá, že všichni zúčastnění dostali, co chtěli, v koalici svítí slunce.

Druhý z dvojičky, Petr Macinka, vnesl do vrcholné politiky takový esprit, že se kvůli němu plní česká náměstí. Macinka je největší přítěží vlády a celé země. V zahraničí opakovaně tropí ostudu, v Česku se mnoho lidí děsí, že s ním budeme muset trávit ještě nekonečné víc než tři roky. Fakt, že se vysmívá zeleným tématům, je snad méně závažné než jeho působení na mezinárodní scéně. Babiš, místo aby ho uvázal u boudy, ho možná ještě podporuje. Kvůli Macinkovi těžko balancuje svůj vztah s prezidentem, evidentně ho to příliš netíží. Všude, kde působí Motoristé, tráva neroste. Trpí kultura, zahraniční politika, ochrana životního prostředí. A obecně společenská kultura.

Sám Babiš se nejvíc pustil do boje proti systému emisních povolenek. Pod pláštěm ochrany českého průmyslu a ekonomiky svádí souboj s klimatickými ambicemi většiny evropských zemí. Možná si za tuto snahu zaslouží pochvalu, systém povolenek skutečně zvlčil. Na druhé straně, lze s úspěchem pochybovat o síle českého hlasu. Na čem se neshodnou Němci s Francouzi, nebude. Babiš hraje pro domácí publikum.

Nebýt Macinky, vláda by si za prvních sto dnů možná nevysloužila zas tak špatnou známku. Ale bohužel.

Další komentáře (ne)korektního Dalibora Martínka

Související

Mikuláš Minář

Michal Nosek: Je Milion chvilek občanská síla, nebo aktivistický tlak, který štěpí Česko?

Přečíst článek
Doporučujeme