Spor o cestu prezidenta Petra Pavla na summit NATO není pohá protokolární tahanice o složení delegace. Je to test, zda se český stát ještě umí navenek chovat jako čitelný spojenec a doma jako funkční ústavní systém. Pokud vláda z prezidenta dělá druhořadou postavu zahraniční politiky, může brzy zjistit, že hlava státu má v Ústavě víc nástrojů, než se Strakově akademii hodí.
V Česku prezidentská Knihovna Václava Havla zřejmě míří k zániku, v Chicagu poprvé představili nové centrum včetně knihovny bývalého amerického prezidenta Baracka Obamy. Dominantou projektu je věž ve stylu brutalismu přezdívaná Obamalisk, kde sídlí muzeum vystavující předměty spojené s Obamovým úřadováním v Bílém domě v letech 2009 až 2017.
Opozice už prakticky rezignovala na souboje s vládou. Po půl roce Babišova vládnutí jsou hranice nakresleny. V ODS nebo u Starostů zjistili, že sice mohou dlouze mluvit u sněmovního pultíku, ale kormidlo neposunou ani o milimetr. Pozornost obracejí ke komunálním volbám.
Spor o účast prezidenta Pavla na červencovém summitu NATO v Ankaře eskaluje. Babiš se nad otázkou účasti sešel s prezidentem Pavlem, na ničem se však nedohodli. Babiš Pavla do delegace nechce, Pavel tvrdí, že v každém případě poletí.
Situace s českou delegací na summit NATO v Turecku uvízla na mrtvém bodě. Vláda prezidenta Pavla na setkání nechce, Pavel tvrdí, že tam poletí za každou cenu. Patrně chce pozdravit staré kamarády. Ještě dva měsíce to bude žhavé téma. Pavel začíná ztrácet nervy.
Andrej Babiš, jak sám prohlásil, uznává pragmatickou, nikoli hodnotovou politiku. Jedinou hodnotou, kterou uznává, jsou patrně peníze. Právě přes ty chce nyní ovládnout neposlušnou Českou televizi a rozhlas.
Premiér Babiš bezelstně oznámil, že Pavel nebude součástí vládní delegace na summit NATO v Turecku. Neumím si představit, co by tam dělal, prohlásil. Obrazně řečeno, Pavel se tlačil do letadla směr Ankara, Babiš ho ze schůdků bez skrupulí srazil.
Česko dnes navenek často mluví dvěma hlasy. Prezidentským a vládním. Zatímco dřív obě linie působily souběžněji, dnes je čím dál zřetelnější, že se jejich trajektorie rozcházejí. A čím větší je mezi nimi odstup, tím méně je jasné, kam vlastně země směřuje.
Pohonné hmoty si šest týdnů svižně rostly v rytmu svištění raket a stíhaček na Blízkém východě. Andrej Babiš jel po dálnici, drahé nafty si všiml, a rozkázal Aleně Schillerové konat. Ta vzala do ruky taktovku, a? Celý orchestr s ní zliskala. Byly přece Velikonoce. Rozvrátila celý trh s pohonnými hmotami.
Prezident Petr Pavel nechce posuzovat sto dní vlády. Je to logické, rád by měl s vládou kultivované vztahy. Což se zejména kvůli elementu Macinka ne úplně daří. Nicméně, jak tedy posoudit těchto sto dní s Babišem v čele. Pojďme na fakta.
Velkolepé setkání na Letné na podporu demokracie má pro polovinu národa hořkou pachuť. Je nový den a vše, proti čemu stovky tisíc lidí vystoupily, jede dál ve svých kolejích. Macinka je dál ministrem, Okamura šéfem sněmovny, Babiš je kryje, a všichni dohromady kazí dobré jméno země ve světě, kazí dobré mravy a ještě se všem vysmívají.
