Slovenský premiér Robert Fico se v Moskvě sešel s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Do ruského hlavního města přijel na oslavy spojené s 81. výročím vítězství Sovětského svazu nad nacistickým Německem ve druhé světové válce. Dopolední tradiční přehlídky na Rudém náměstí se ale šéf slovenské vlády nezúčastnil, napsalo ruské vydání stanice BBC.

Fico je jediným lídrem ze zemí Evropské unie, který je oslavám ke Dni vítězství v Moskvě přítomen. Ruské agentury podle BBC zveřejnily fotografii, kde si Fico třese rukou s Putinem. Fica uvítala u červeného koberce čestná stráž a orchestr, uvedla ruská státní agentura TASS k příjezdu slovenského premiéra do Kremlu.

Po boku lídrů z Laosu či Malajsie

Následné recepce se kromě Fica zúčastnili také představitelé dalších zemí včetně lídrů z Kazachstánu, Uzbekistánu, Laosu či Malajsie, uvedl TASS s tím, že Putin bude mít se slovenským premiérem bilaterální jednání.

„Komu mám dát věnec, německým vojákům?“ Fico ostře zareagoval kvůli cestě do Moskvy, setká se s Putinem

Politika

Robert Fico zamíří do Moskvy a plánuje krátké setkání s Vladimirem Putinem. Slovenský premiér tvrdí, že nejde na vojenskou přehlídku, ale položit květiny k hrobu neznámého vojína Rudé armády. Cesta přichází v době, kdy většina evropských lídrů kontakty s Kremlem kvůli válce na Ukrajině omezuje a slovenská opozice Fica obviňuje z přebírání ruské rétoriky.

ČTK

Přečíst článek

Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov v pátek potvrdil dřívější zprávy, že Fico hodlá ruskému vůdci předat vzkaz od ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, s nímž se nedávno sešel. Podle slovenských médií chce Fico rovněž na jednání s Putinem vyjádřit přesvědčení o blížícím se konci války mezi Ruskem a Ukrajinou.

Státníci řady evropských zemí omezili kontakty s představiteli Ruska po jeho vojenské invazi na Ukrajinu z února 2022. Již loni předseda slovenské vlády navštívil Moskvu jako jediný lídr zemí EU a NATO. Tehdy rovněž jednal s Putinem. Slovenská opozice v době pokračující ruské agrese na Ukrajině premiéra za jeho cestu do Moskvy kritizuje.

Dnešní vojenská přehlídka na Rudém náměstí se uskutečnila bez pozemní vojenské techniky. Kreml podle agentury Interfax rozhodnutí odůvodnil nekulatým výročím a „hrozbou“ z Ukrajiny.

Strach o Putina sílí. Kreml se obává atentátu pomocí dronů i možného převratu v zemi

Politika

Rusko výrazně zpřísnilo bezpečnostní opatření kolem prezidenta Vladimira Putina. Důvodem mají být rostoucí obavy z atentátu, převratu a zejména útoků drony. Podle serveru Financial Times je ruský prezident v posledních měsících stále izolovanější, tráví více času v podzemních bunkrech a stále více se soustředí na řízení války na Ukrajině.

nst

Přečíst článek

„Potrava pro děla.“ Británie sankcionuje náboráře migrantů pro ruskou armádu

Politika

Británie rozšířila sankce proti Rusku o dalších 35 lidí a subjektů. Nový balíček míří hlavně na sítě, které podle Londýna verbují a převážejí zranitelné migranty na ukrajinskou frontu, ale také na dodavatele součástek pro ruské drony. Britské ministerstvo označilo využívání migrantů jako „potravy pro děla“ za barbarské.

ČTK

Přečíst článek

Češi se rádi hlásí k vlastenectví. Jenže láska k zemi se nepozná podle vlajky na facebookovém profilu či patosem pod Řípem. Pozná se ve chvíli, kdy je potřeba něco riskovat, někoho se zastat nebo připustit, že demokracie není samozřejmost, kterou za nás obslouží stát, armáda a pár odvážnějších spoluobčanů.

Dle aktuálního průzkumu agentury Median se za vlastence považuje 91 procent Čechů. Na první pohled skvělá zpráva. Jenže tentýž průzkum ukazuje i méně pohodlnou část národního sebeobrazu. Pětapadesát procent lidí by obranu vlasti nechalo hlavně na profesionální armádě, zatímco jen 36 procent respondentů uvedlo, že podílet se na obraně země je morální povinností každého občana. Povinnou vojenskou službu pro muže podporují podle šetření čtyři z deseti lidí.

Vlastenectví nám tedy zjevně nechybí. Má jen jednu vadu, protože nejlépe funguje v obýváku, na sociálních sítích a u piva. Jakmile se vlast přestane podobat příjemnému obědu, chalupě, dětství, buchtám a výhledu na Říp a začne znamenat nepohodlí, riziko, konflikt nebo osobní odpovědnost, mnozí z nás ji ochotně delegují na odborníky.

Realitní CLUB duben 2026

Magazín ukazuje rekonstrukce v celé jejich šíři: od historických objektů proměněných v moderní restaurace přes revitalizace brownfieldů až po projekty, které dávají vzniknout novým rezidenčním čtvrtím. Nechybí ani pohledy významných osobností realitního trhu. Rozhovory s Janem Sadilem, šéfem společnosti JRD, či architektem Janem Klaškou, který působí v americké pobočce ateliéru dánského studia…

Detail a nákup

Obrana vlasti? Od toho přece máme armádu

Tohle je pohodlná verze patriotismu. Milujeme krajinu, jazyk, rodinné historky, hokejové euforie, lidové písně, národní kuchyni i nostalgii po časech, které ve skutečnosti často nebyly tak idylické, jak se dnes líčí. Ale kdyby šlo do tuhého, nejraději bychom vlast bránili formou morální podpory. Z bezpečné vzdálenosti, s komentářem: Naši, držte se a s hřejivým pocitem, že sdílená vlaječka je druh důležité občanské služby.

Připomínáme si 8. květen, Den vítězství. Den, kdy se sluší říct nahlas, že svoboda nepřišla samospádem. Neobjevila se jako samozřejmá položka v dějinách. Nebyla doručena domů a garantována navždy. Někdo za ni bojoval. Někdo umíral. Někdo riskoval vězení, mučení, život svůj i život svých blízkých. Někdo odmítl sklonit hlavu, i když by bylo mnohem pohodlnější mlčet, přizpůsobit se a dívat se jinam.

O to podivnější je dnes snaha pózovat jako hrdý národ, který miluje vlast, ale obranu demokracie si představuje jako službu na klíč. Stačí, aby se objevila první vážnější zkouška, a z velkých slov o národu, tradici a odvaze často zůstane jen otázka. A proč bych zrovna já měl něco dělat?

Fašismus přitom není uzavřená kapitola s inventárním číslem v muzeu. Neleží za vitrínou mezi uniformami, helmami a starými mapami. Umí změnit slovník, obléct si civilnější kabát a mluvit o pořádku, tradici, národní hrdosti, zrádcích, parazitech a méněcenných nepřátelích lidu. Ne vždy přichází v holínkách. Někdy přijde v saku. Někdy v komentářové sekci. Někdy s českou vlajkou v ruce, kterou nepoužívá jako symbol společného domova, ale jako klacek na ty, kdo se mu do představy národa nevejdou.

Munice za miliardy. CSG hlásí další velkou zakázku v Evropě

Zprávy z firem

Zbrojařská skupina CSG (Czechoslovak Group) podnikatele Michal Strnad získala další významnou zakázku. Evropskému zákazníkovi dodá dělostřeleckou munici dlouhého dosahu za téměř 250 milionů eur, tedy zhruba šest miliard korun.

nst

Přečíst článek

Opravdové vlastenectví

A právě tady začíná skutečné vlastenectví. Ne u otázky, kdo má větší trikolóru na profilu. Ne u toho, kdo hlasitěji vykřikuje, že my Češi jsme si nikdy nenechali nic líbit. Ale u toho, kdo se ozve, když se normalizuje nenávist. Kdo brání instituce, když se z nich má stát kořist. Kdo se zastane slabších, když se z nich vyrábí nepřítel. Kdo chápe, že vlast není jen krajina, do které jsme se narodili, ale také veřejný prostor, ve kterém se ostatní nesmějí bát žít.

Profesionální armáda je nezbytná. Bez ní se stát neobejde. Ale žádná armáda sama neubrání společnost, která si zvykla, že demokracie je práce někoho jiného. Obrana země totiž nezačíná až ve chvíli, kdy se zavírají hranice a rozdávají zbraně. Začíná mnohem dřív: u ochoty rozlišovat pravdu od lži, nenechat se opít jednoduchým nepřítelem, neuhnout pokaždé, když se slušnost stane nepohodlnou, a nepřenechat veřejný prostor těm, kdo si vlast pletou se svým soukromým majetkem.

Tak si dnes připijme na vítězství nad fašismem. Jen opatrně. Abychom si při tom nevylili vlastenectví na bundu. Mohlo by se totiž ukázat, že pod ním nemáme odhodlání, ale jen tričko s nápisem: Mám svou vlast rád. Hlavně když po mně nic nechce.