Snaha krajně pravicové Alternativy pro Německo (AfD) navázat systematické vztahy s politickým hnutím MAGA bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa začíná přinášet konkrétní výsledky. Uvádí to analýza agentury Bloomberg, která popisuje postupné sbližování AfD s částí americké administrativy a republikánského establishmentu po Trumpově návratu do Bílého domu.

Přestože AfD zůstává na německé politické scéně izolovaná a mainstreamovými stranami odmítaná kvůli xenofobním a extremistickým tendencím, ve Washingtonu nachází čím dál otevřenější spolupráci. Od ledna, kdy Trump opět nastoupil do úřadu, vycestovaly desítky představitelů AfD do Spojených států, kde jednaly s republikánskými zákonodárci i členy administrativy.

Za klíčový moment je považována nová americká bezpečnostní strategie, která varuje před „civilizačním vymazáním“ Evropy v důsledku migrace. Podle odborníků jde o ideologický rámec, jenž přímo rezonuje s rétorikou AfD a dalších pravicově nacionalistických stran v Evropě. Jak upozorňuje Marina Henkeová z berlínské Hertie School, dokument lze interpretovat jako nepřímý signál podpory těmto politickým silám.

Dopady amerického posunu se začínají promítat i do Německa. Podle informací Bloombergu vyzvali američtí diplomaté německé ministerstvo zahraničí ke zdrženlivosti v debatě o možném zákazu AfD. Strana sama aktivně lobbovala u Trumpovy administrativy, zejména poté, co ji německá kontrarozvědka oficiálně označila za potvrzenou pravicově extremistickou organizaci.

Babiš v Bruselu rozehrál vlastně docela chytrou hru

Názory

Andrej Babiš nastavil v Bruselu nový vyjednávací tón. Postavil se mezi Západ a východní potížisty. Není divu, že pozice Česka k Ukrajině vyvolala takový rozruch, emoce kolem války jsou nejsilnější. Na co premiér sází?

Tereza Zavadilová

Přečíst článek

Ministerstvo zahraničí USA zároveň instruovalo velvyslanectví v Berlíně, aby udržovalo pravidelný kontakt s AfD. V tomto kontextu došlo i k setkání předsedkyně strany Alice Weidelové s nejvyšším americkým diplomatickým zástupcem v Německu. Přestože schůzka podle zdrojů proběhla v napjaté atmosféře, její samotné uskutečnění představuje významný precedens.

Politické signály přišly i z nejvyšších pater americké administrativy. Ministr zahraničí Marco Rubio otevřeně uvedl, že je povinností jeho resortu porozumět celému politickému spektru partnerských zemí, včetně kontroverzních subjektů. Podle Bloombergu tak Washington dává najevo ochotu AfD nejen monitorovat, ale i přímo vyslechnout.

10 fotografií v galerii

„Protipožární zeď“

Symbolickým momentem se stal únorový projev viceprezidenta JD Vance na Mnichovské bezpečnostní konferenci. Ačkoli AfD nebyla na akci oficiálně přizvána, Vance se s Weidelovou setkal mimo program a vyzval k prolomení takzvané „protipožární zdi“, tedy dlouhodobého konsenzu německých stran, že s AfD nebudou spolupracovat.

Od té doby se kontakty dále zintenzivňují a podle Bloombergu se rýsuje i možnost oficiální účasti AfD na Mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2026. Organizátoři naznačují, že by mohli pozvat všechny parlamentní strany, což by znamenalo zásadní posun v mezinárodní legitimizaci AfD.

AfD je u Němců na vzestupu. Odpor vůči extremistům spadl na rekordní minimum

Politika

Počet Němců, kteří kategoricky vylučují, že by mohli volit Alternativu pro Německo (AfD), klesl pod padesát procent, vyplynulo z průzkumu agentury INSA, o kterém informoval bulvární deník Bild. V Německu se mezitím znovu rozhořela debata o spolupráci se stranou, kterou v květnu tajná služba označila za prokazatelně pravicově extremistickou. Impulzem bylo rozhodnutí svazu rodinných podniků zákaz kontaktu s politiky AfD zrušit.

ČTK

Přečíst článek

Merz pod tlakem

Postoj německého politického mainstreamu se však nemění. Kancléř Friedrich Merz opakovaně vyloučil jakoukoli spolupráci s AfD, kterou označuje za stranu nepřátelskou vůči cizincům, demokratickým institucím i transatlantickým strukturám. Zároveň ale čelí tlaku: AfD v některých průzkumech jeho CDU předbíhá a směřuje k vítězství v několika zemských volbách ve východním Německu.

Z politicko-ekonomického hlediska tak vzniká paradoxní situace. Zatímco Berlín AfD nadále izoluje, Washington ji začíná vnímat jako relevantního aktéra. Pro část americké administrativy může představovat nástroj tlaku na Německo v otázkách migrace, obrany či vztahů s Evropskou unií. Pro AfD pak americké kontakty znamenají nejen symbolickou legitimitu, ale i potenciální pojistku proti domácím snahám o její zákaz.

Jak upozorňuje Bloomberg, právě mezinárodní rozměr může v příštích letech sehrát klíčovou roli v dalším vývoji AfD – a tím i v politické stabilitě největší evropské ekonomiky.

Andrej Babiš nastavil v Bruselu nový vyjednávací tón. Postavil se mezi Západ a východní potížisty. Není divu, že pozice Česka k Ukrajině vyvolala takový rozruch, emoce kolem války jsou nejsilnější. Na co premiér sází?

Česká pozice v aktuálním hlasování Evropské unie o závazku pomoci Ukrajině vyvolala vášně na domácí scéně a jistý podiv v zahraničí. Přitom Babišova první bruselská hra je zcela v souladu s novou, transformovanou verzí jeho vlády, potvrzením dosavadní rétoriky i uvedením této vlastní stylizace na mezinárodní scéně. Zahraniční média, která Babiše komentovala jako "českého Trumpa," jej dostala na stříbrném podnosu. Když se na dění posledních dnů budeme dívat skrze teorie mocenských her, smysl tam je. 

Krátká rekapitulace, co se přihodilo. EU řešila dvě zásadní věci, reparační půjčku Ukrajině na příští dva roky ve výši 90 miliard eur plus to, jak se tato společná půjčka zaručí (tady šlo především o různé pozice Belgie, která chtěla minimalizovat vlastní riziko, a Německa, tlačícího na zastavení ruských aktiv vůči reparační půjčce). Nová česká vláda krom toho už předtím odmítla emisní povolenky a migrační pakt. 

U Ukrajiny se Babiš zachoval jako „chytrá horákyně“. Na rozdíl od slovenského Fica a maďarského Orbána nezpochybnil vojenskou ani finanční pomoc Ukrajině. Odmítl ale budoucí záruky za půjčku. Zahrál hru pro domácí publikum i evropské diplomaty. 

Své příznivce bezpochyby uspokojil: těm, kteří jsou proti posílání peněz na Ukrajinu, se líbí posun směrem k proruskému východnímu křídlu. Babiš pomoc sice nezablokoval, ale gesto je evidentní a u tak emocionálního a morálně citlivého tématu vyvolala chtěnou pozornost. Lidem, kteří nezpochybňují pomoc nebo jim je jedno, ale bojí se o peníze, premiér zase hezky prodal historku, že Česko potenciálně ušetří desítky miliard korun, když splácení peněz selže. V očích těchto skupin potvrdil svou roli silného lídra, ochránce. 

Dalibor Martínek: Cíle vlády? Sebestředný miliardář Babiš si vyrábí sochu

Názory

Kdo sleduje sportovní soutěže v bojových uměních, jak se mladí muži za peníze mezi sebou perou v kleci, musel zaznamenat existenci Jiřího Procházky. Nejlepší český rváč, neotřelý, který si svým zápasením vydělal miliony dolarů. V ringu vždy rozpoutal chaos. Žádný soupeř nevěděl, ze které strany rána přiletí. Vytvořil nečitelné prostředí, ve kterém se komíhal tak, že na konci byl vítězem.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Podporovatelé Ukrajiny - nejspíše především voliči současné opozice - jsou oprávněně naštvaní, jenže to přesně byl cíl. U méně morálně citlivého tématu by efekt pozornosti nebyl zdaleka takový. Babiš se zde pozicuje jako Trump, tedy že národní zájem je nade vše. 

Jeho tah vůči evropským partnerům je také přesně cílený. Babiš chtěl ukázat, že je jiný než předchozí vlády, které se držely jádra EU. Jednal na efekt. Že se svým gestem přiblížil Orbánovi s Ficem, byla strategie. I Orbán toho okamžitě mediálně využil a zdůraznil,  že se Česko stalo součástí V3 (protože Polsko hlasovalo s jádrem EU). 

Babiš nechce být součástí „východní party“

Nicméně, s největší pravděpodobností Babiš nechce být součástí „východní party,“ to k jeho dosavadní rétorice přece jen nesedí – Fico je slabý hráč a Orbán naopak již dávno ztělesňuje hrozbu pro EU i trojského koně Ruska, sice dělá rozruch, ale žije v mezinárodní izolaci. 

Babiš svým tahem ale ukázal, že chce, aby si EU myslela, že by tím třetím do východní party být mohl – a podle toho s ním jednala. Český premiér nastavuje nové vyjednávání, signalizuje, že nebude automaticky se západními zeměmi, jako se toho v otázce Ukrajiny držela Fialova vláda, ale že s ním diplomaté musejí jinak. Bude se snažit z toho dostat co nejvíc. Chce zvýšit cenu spolupráce, ukázat, že jeho podpora bude od nynějška ve stylu něco za něco. 

Samozřejmě ale, že je to hra na hraně. Pokud se to vymkne a bude Česko příliš přibližovat Orbánovi, jeho pozici to poškodí, trvale se přesune na okraj, mezi marginalizované - jako Fico, kterému z celé diplomacie zůstala jen hra pro domácí voliče. 

Babiš zvolil ostrý tón záměrně. Správně pochopil - a je to jeho přirozenost - že současná doba nepřeje etickým postojům a závazkům, ale hře. Může to fungovat, pokud nepřejde onu hranu a silnější západní státy s ním neztratí trpělivost. Česko nemá aktuálně v Bruselu nijak silnou pozici, ovšem osud zmíněných dvou sousedů je vcelku varovný. Izolace s outsidery není vítězství. 

Trump dovedl svět na pokraj třetí světové války. Aby si vesele zatancoval

Názory

Připadá vám, že se americký prezident chová jako mafiánský boss nebo římský imperátor? A že mu to vlastně docela jde? Vypadá to, že jestli někdy něco v životě četl, jsou to příručky o tom, jaké jsou zákony moci.

Tereza Zavadilová

Přečíst článek