Michal Nosek: Díky, že můžeme platit. A teď se ptejme, za co
Kampaň „Proč míň?“ se ptá, proč by měla mít Česká televize a Český rozhlas méně peněz. Správná otázka. Stejně správné je ale ptát se, proč mají dostávat právě tolik. A co za miliardy skutečně nabízejí.
Prahu zaplavila otázka „Proč míň?“. Míň večerníčků, sportovních přenosů, rozhovorů, dokumentů a regionálního zpravodajství. Za kampaní stojí spolek Díky, že můžem.
Název je v tomto případě téměř dokonalý.
Díky, že můžeme platit České televizi a Českému rozhlasu. Domácnosti, podnikatelé i firmy. A díky, že když platit zapomeneme, přijde upomínka, přirážka a případně soudní vymáhání. Svoboda je radost, ale také zodpovědnost. Zejména zodpovědnost zaplatit včas.
Za odměnu můžeme sledovat, jak populární osobnosti tančí, jak se peče bábovka nebo jak český reprezentant bojuje v disciplíně, jejíž pravidla divák objeví několik minut před přenosem. To všechno může být příjemné, zábavné i kvalitní. Není to však automaticky nedotknutelná veřejná služba.
BBC je instituce, kterou mohou Britům v zahraničí závidět. Má skvělé zpravodajství, zahraniční redakce a zpravodaje i silné regionální pokrytí. K tomu divákům servíruje seriály a filmy světové kvality prakticky zadarmo. Nové vedení však chce šetřit, čímž ohrožuje toto všechno. Nejvíce bude tratit divák, zvláště ten méně majetný.
Už i BBC? Osekávání a propouštění čeká i vzor veřejnoprávního vysílání
Názory
O miliardu méně. Ale kde přesně?
Vládní návrh má České televizi přidělit 5,74 miliardy korun ročně a Českému rozhlasu 2,065 miliardy. Proti letošnímu očekávanému výběru z poplatků jde dohromady přibližně o 1,4 miliardy méně. Takový zásah může omezit výrobu, vyvolat propouštění a některé pořady mohou zmizet úplně.
Jenže billboardy „Proč míň?“ nenabízejí rozpočet. Nabízejí večerníček. Místo vysvětlení, kde bude miliarda chybět, naznačují, že každý dotaz na hospodaření ohrožuje pohádky, sport a demokracii.
ČT se nesmí stát hračkou Andreje Babiše
To je stejně pohodlné jako vládní tvrzení, že ředitelé médií prostě začnou být efektivnější a všechno bude jako dřív. Možná bude. Možná nebude. Zatím máme na jedné straně strašení prázdnou obrazovkou a na druhé straně premiérovo přesvědčení, že miliarda se někde ušetří, když se správně nařídí.
Skutečný problém přitom neleží jen v částce. Přesun peněz do státního rozpočtu přibližuje veřejnoprávní média politikům, které mají kontrolovat. Televize se nesmí stát hračkou Andreje Babiše ani odměnou za vstřícné zpravodajství. Zároveň ale není posvátnou krávou, jejíž rozpočet se nesmí zpochybňovat. Proto ano: proč míň? Ale také proč právě tolik, na co přesně a co za ty miliardy veřejnost skutečně dostává?
Díky, že se můžeme ptát.
