Z aplikace na krátká videa k finančním službám. TikTok v Brazílii žádá o licence, které mu umožní poskytovat úvěry i platební služby.
Sociální síť TikTok, kterou ovládá čínská společnost ByteDance, chce v Brazílii působit jako fintechová společnost v oblasti úvěrů a plateb. Společnost požádala brazilskou centrální banku o dvě licence, uvedla agentura Reuters s odvoláním na dva informované zdroje.
Jednalicence by TikToku umožnila působit jako takzvaný vydavatel elektronických peněz a nabízet uživatelům předplacené účty, na nichž by mohli spravovat zůstatky, přijímat finanční prostředky a provádět platby přímo v aplikaci.
Druhá licence by z něj udělala takzvanou společnost poskytující přímé úvěry. Jde o typ fintechové společnosti, který nemůže přijímat vklady od veřejnosti, ale může půjčovat vlastní kapitál nebo propojit dlužníky a věřitele.
Pokud centrální banka žádost schválí, TikToku to umožní nabízet Brazilcům základní finanční služby podle modelu, který proslavila společnost Nubank, největší digitální banka v Brazílii.
Zničily sociální sítě mladou generaci? Zuckerberg se zpovídá u soudu
Šéf Mety Mark Zuckerberg má dnes vypovídat v přelomovém procesu o bezpečnosti sociálních sítí. Žaloba tvrdí, že Instagram a další aplikace vědomě podporovaly návykové chování mladých lidí. Případ už teď odborníci přirovnávají k „Big Tobacco“ momentu technologického světa. Meta obvinění odmítá a tvrdí, že nenese žádnou odpovědnost za závislostní chování uživatelů svých platforem.
Vedení společnosti ByteDance, včetně šéfa divize globálních plateb, se v úterý setkalo v Brazílii se šéfem centrální banky Gabrielem Galípolem, jak vyplývá z jeho veřejného kalendáře.
Společnost ByteDance spustila v Číně v roce 2021 službu Douyin Pay na podporu elektronického obchodování v čínské verzi TikToku, čímž začala konkurovat zavedeným platebním nástrojům, jako jsou Alipay a WeChat Pay.
Pamatujete Friendster a MySpace? Sociální sítě začaly krachem, přesto změnily svět
Vedle iPhonu jsou největší technologickou novinkou 21. století sociální sítě. Slibovaly, že nás více propojí. Nakonec nás ale zcela rozdělily a uzavřely v sociálních bublinách, které se navzájem nenávidí, napomohly k etnickým čistkám a jsou hlavní příčinou pandemie psychických potíží u dospívajících. Ale také daly zbohatnout několika miliardářům.
TikTok také v roce 2023 usiloval o platební licenci v Indonésii, ale koncem téhož roku mu úřady zakázaly zpracovávat transakce přímo na platformě, což ho vedlo k hledání místních partnerství.
Koncem roku 2025 měl TikTok v Brazílii 131 milionů uživatelů ve věku 18 a více let, přičemž reklamy na této síti se podle dat společnosti DataReportal dostaly k 80 procentům dospělé populace.
Soukromí je nový luxus. A možná i nejcennější dovednost dneška.
Jarní vydání magazínu Newstream CLUB se zaměřuje na téma, které dnes řeší miliardáři i běžní lidé – jak si uchovat vlastní prostor v době, kdy jsme neustále online. Soukromé kluby, tiché byty, digitální detox i život na očích veřejnosti.
V novém čísle přinášíme rozhovory s Vendulou Pizingerovou, youtuberem Tarym nebo zakladatelem Smarty.cz Petrem Syrůčkem. Nechybí inspirace ze světa byznysu, stylu ani cestování – a také konkrétní tipy, jak si soukromí znovu vzít zpět.
Jedenácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo magazínu se můžete těšit v červnu.
Související
Musíme ochránit naše děti. Babiš roztleskává debatu o zákazu sociálních sítí pro mladé v Česku
Blížíme se výročí čtyř dekád od začátku novodobé éry podnikání a to s sebou přináší zásadní obměnu ve vedení firem. Otcové-zakladatelé si chtějí po desítkách let práce užít zaslouženého klidu, což je staví před zásadní otázku: Jak naložit s firmou, kterou vybudovali? Prodat, nebo předat dalším generacím? „Klíčové je vytipovat vhodnou osobnost, která bude schopná a také ochotná v práci pokračovat,“ říká zakladatel Haven Advisory Robert Novotný.
O nástupnictví se v Česku mluví posledních zhruba deset let. Roste tedy poptávka po službách profesionálů?
Rozhodně. Vidíme to u svých dlouhodobých klientů, ale i u nových. Demografie a hospodářský cyklus dělají své. Jde o lidi, kteří své firmy budovali desítky let, podařilo se jim dostat je do určité velikosti. Ale to je minulost, teď přemýšlejí v dlouhodobém horizontu, jak firmu nachystat pro další dekády.
Mnozí odborníci říkají, že situaci výrazně proměnila tragická smrt Petra Kellnera.
Ten šok u mnohých byznysmenů vyvolal jednu důležitou reakci – pochopili, že předávání majetku, firem, řízení není otázkou věku. Jde o to nachystat firmu na situaci, kdy zakladatel nebude fungovat. Vlastně to je klasický rozklad rizika, což je věc, jíž tito lidé velmi dobře rozumějí. To potom vede k celé řadě úvah, které podnikatelé a jejich nejbližší okolí musí udělat. Musí učinit strategické rozhodnutí. Na dění po smrti Petra Kellnera bylo navíc vidět, jak dlouhý proces může podobný převod být.
Takže přicházejí už i mladší podnikatelé?
Máme dlouhodobého klienta, se kterým jsme na dlouhodobé strategii začali pracovat zhruba v jeho padesáti letech. Je to aktivní sportovec a dobře rozumí tomu, že podstupuje určitá rizika. A není to ten typ „po mně potopa“.
Co je tedy ten první krok? Úplně prakticky…
Podstatné je vědět, co všechno daný člověk vlastní, takže soupis majetku je dobrý začátek. Následují zásadní úvahy nad tím, jaký charakter daná aktiva vlastně mají. Něco jiného je funkční firma, něco jiného podíly či klasické finanční nástroje, další věc nemovitosti. Opravdu je poznat, že jde o tu první novodobou generaci podnikatelů-zakladatelů. Často vyrostli na jedné firmě s jednou nebo jedním účetním, kteří tam jsou dodnes a dělají to poměrně specifickým způsobem, v lepším případě s excelem. Akorát dneska spravují třeba i miliardové majetky. Jednou se nám stalo, že v majetku jedné firmy byla nemovitost, o níž nikdo přesně nevěděl, jaký má účel. A zjistilo se, že to byla dávná rekreačka, kterou využívali majitelé. Pak přichází další zásadní moment: rozdělení majetků na jednotlivé oddíly a přemýšlení, jak se kterou částí naložit.
Obálka jarního vydání magazínu Newstream CLUB s Vendulou Pizingerovou Newstream
Takže jakési rozsegmentování na výrobní závody, nemovitosti, finanční nástroje, sbírky…
Přesně tak. Jak jsem mluvil o těch specifikách zakladatelské generace, často se stává, že firmu řídí na základě cash flow, tedy stavu na účtu, což je možná pro jejich fungování dostačující, ale pro další proces to je velký problém. Takže vždy je dobré udělat si pořádek ve firmách a mentálně je dostat do současnosti, do, řekněme, „data driven“ fáze. Ostatně část klientů k nám přichází nejprve s tímto požadavkem. Přemýšlení nad dlouhodobými strategiemi přichází většinou krátce nato. Oni totiž opravdu umí skvěle řídit firmy, mají nápady, tohle ale je od určité velikosti nutná nadstavba. A má to ještě jeden praktický dopad.
Jaký?
Když klient přichází s tím, že by možná firmu chtěl prodat, má v hlavě často nějaké číslo. A to je právě dáno velmi často domněnkami, které mohou být mylné. Už proto, že třeba daná firma má několik nemovitostí, které si tehdy majitel přál nakoupit, ale případný kupec je možná vůbec nechce. I proto je dobré si předem důkladněji ujasnit, co je výroba a co jsou třeba investice. Takže to je podstatná část naší práce, že jim ten strom majetku překreslíme. Důležité přitom je nad tím uvažovat i s případnými daňovými dopady. Klient to samozřejmě nemusí přijmout, zároveň by se na tomto již měla podílet i rodina, protože správa toho nového stromu už třeba bude v její režii.
Jaká je vaše role v tom samotném uvažování? Přece jen jste poradci.
Řekl bych, že jsme vlastně moderátoři těch úvah. Známe praxi, máme zkušený tým, známe příklady z jiných zemí, samozřejmě dokonale známe legislativu. Ale to rozhodnutí samozřejmě je čistě subjektivní a je na klientech.
Než se dostaneme k těm samotným nástrojům, jak majetek dlouhodobě uchovat v rodině, jak často to končí prodejem?
Já vám tu otázku přetočím stejně jako podobné uvažování přetáčím klientům. To, jak to dopadne, nestojí na začátku. Prodej nebo například vytvoření svěřenského fondu je až na konci dlouhého procesu. A důležité je jednak to, co klient chce, a pak to, co je možné. Takže prodej za nereálnou cenu nikdy nedopadne dobře, ale dobře to nemusí dopadnout ani tehdy, když si zakladatel vysní, že jeho firmy převezme potomek a ten to nechce. To se nám také stalo, že majitel vše připravil a potomka přizval až v pokročilé fázi a on to prostě odmítl. Nechtěl nést tu zodpovědnost. Někdo zase celé dětství viděl, kolik času a nervů podnikání stálo, a nic podobného absolvovat nechce. Takže důležité je umět vytipovat ty správné lidi, ať už z rodiny, nebo třeba managementu. A není vůbec od věci, když se už v druhé generaci oddělí role vlastníka a výkonného managementu.
Takže rodina se přesune do role držitelů akcií a firmu spravuje profesionální management?
Přesně tak. Může to být i vhodnější než zmíněný svěřenský fond, který do řízení firem přidává jen další patro, které navíc nemusí být moc flexibilní, což naopak firmy potřebují.
Svěřenský fond tedy vnímáte jako vhodný spíš pro pasivní držení investic, například ve formě podílů ve firmách či finančních nástrojů?
Z pohledu fungování těch firem je lepší, když je řídí profesionál než nějaký abstraktní fond, zvláště pokud jde o nějaký robustní fond se skupinou správců, která navíc často musí zásadní rozhodnutí konzultovat s rodinnou radou, což u velkých majetků bývá.
Tím jsme u těch možností, jak majetek efektivně předat. Co je podle vás vhodné pro typického českého podnikatele z devadesátek?
Svěřenské fondy jsou pro tyto majetkové celky nejvhodnější, protože zjednodušeně řečeno simulují závěť. Jasně se rozdělí kompetence i benefity. Výhodou toho navíc je, že jde o vysoce privátní věc, takže do detailů nikdo další nevidí. Mimochodem tato podoba je v našem středoevropském prostoru ojedinělá, i proto v Česku zřizuje podobné struktury řada slovenských podnikatelů, kteří mají nějaké obchodní zájmy i u nás.
Hraje v těch scénářích nějakou roli burza?
Zatím ne, ačkoli samozřejmě teď jsme viděli příklad Michala Strnada, který CSG uvedl na burzu, čímž značně posílil majetek vybudovaný svým otcem. Jenomže většina rodinných firem buď není tak velká, nebo majitel již nechce investovat peníze, energii a čas na přípravu ipo. Navíc kapitálový trh v Česku není tak silný, že by to bylo pro ně lákavé.
Stanislav Šulc: Zdeněk Svěrák už dekády pomáhá smát se podstatným věcem
Ikona, legenda, pan herec i scenárista a dramatik. Ano, čerstvý devadesátník Zdeněk
Svěrák je tím vším. A přes všechny nánosy mramoru by se mohlo zapomenout, proč
se zrovna tento muž stal tak zásadní figurou tuzemské kultury a veřejného života
vůbec, až má část politického spektra potřebu se u příležitosti jeho jubilea vůči němu
ostře vymezit. Proč je Zdeněk Svěrák pojem?
Ptám se i proto, že v USA, což je do určité míry jediný předobraz dlouhodobého fungování rodinných firem a následně korporací, se tyto firmy dříve nebo později na burzu dostaly.
To samozřejmě nelze vyloučit. Ostatně firmy potřebují neustále investovat, inovovat, případně expandovat. A někde na to bude potřeba vzít prostředky. Pokud v rodině nebude dostatek volného kapitálu, a to není vůbec zřídkavé, může úpis části akcií na veřejně obchodovaný trh být logickou cestou. Ostatně velmi často například při rozvodech získává druhá strana podíly ve firmách, nikoli cash.
Tím jsme u fenoménu druhých, třetích rodin. Jak se tohle promítá do dlouhodobých majetkových strategií u nás?
Trochu se tím dostáváme na začátek k motivacím podnikatelů uvažovat nad těmito složitými kroky. Musejí se s manželkami finančně vypořádat a na začátku toho je jednak poctivý soupis majetku, ale také snaha vyhnout se některým krokům, které se v minulosti staly a vedly k problémům.
Poslední dotaz: U nás jsou legislativa předávání majetku i celý tento fenomén poměrně mladé. Existuje již právně jisté prostředí a nehrozí, že někdo nespokojený s převodem majetku například fungování svěřenského fondu napadne u soudu? Nebo že jej druhá generace třeba zruší a rozdělí si majetek dle svého?
On je celý náš legislativní systém velmi mladý a pořád se ustavuje. Navíc svěřenské struktury umožnil až nový občanský zákoník, takže ještě nedošlo ke všem procesům, které by definitivně prověřily jejich fungování nějakými jakoby precedenčními rozsudky vyšších soudních instancí. A k té druhé části: Je to vysoce privátní věc, a když se všichni domluví, v podstatě si mohou dělat, co uznají za vhodné, protože kde není žalobce, není ani soudce.
Robert Novotný
Zakládající partner Haven Advisory. Specializuje se na agendu soudních sporů zejména v oblasti náhrady škod, obchodních korporací, struktury firem a svěřenskou správu majetku.
Růst cen ztrácí tempo a investoři přepínají do opatrnějšího režimu. „Mírný růst v řádu jednotek procent je dnes realistický,“ říká Jan Sadil z JRD Development. Hra se přesouvá od spekulace k výnosu.
Andrej Babiš vytáhl do války proti pumpařům. Vyzval je, aby si snížili podle něj nehorázné marže. Pumpaři se podle Babiše přiživují na válce proti Íránu. Téma cen pohonných hmot táhne na jednání vlády. Babiš znovu odhalil, že jeho přemýšlení uvázlo v osmdesátých letech a zahrnuje jen kontrolu a represe.
Češi investují stovky tisíc do fotovoltaiky a tepelných čerpadel, ale často bez jasného systému. Výsledek? Nižší úspory, než čekali. Podle Martina Houšky ze společnosti NORD HT není problém v technologiích, ale v jejich propojení a řízení.
Český trh domácí energetiky zažil v posledních letech extrémní růst i prudké ochlazení. Co se vlastně stalo?
Trh se vrátil do reality. Po velmi silném růstu před dvěma až třemi lety přišel u tepelných čerpadel jeden z největších propadů v celé Evropské unii, meziročně o desítky procent. Nešlo ale jen o technologie. Zásadně se změnila podpora a zároveň opadl strach z vysokých cen energií. A právě ten byl klíčovým motorem poptávky. Lidé si totiž často nepořizují fotovoltaiku nebo tepelné čerpadlo proto, že chtějí nový zdroj energie, ale proto, že chtějí jistotu a ochranu před drahými energiemi. Jakmile ten tlak poleví, poleví i zájem. Zároveň ale roste jiný, dlouhodobější motiv. Zejména mladší generace už energii neřeší jen přes měsíční náklady, ale i v širším kontextu. Zajímá ji soběstačnost, udržitelnost nebo původ energie. I díky tomu se podle mě trh posouvá do zdravější a stabilnější fáze.
Ceny elektřiny 2026: Fixovat, nebo čekat? Experti radí
Ceny elektřiny se po krizových letech uklidnily, jistota se ale nevrátila. Domácnosti tak řeší zásadní dilema: zajistit si cenu, nebo zůstat flexibilní? Na první pohled se zdá, že nejhorší období je za námi. Realita je ale složitější. Energetika se proměňuje rychleji než kdy dřív. A s ní i způsob, jak o cenách přemýšlet.
Český trh domácí energetiky je stále fragmentovaný. Domácnosti řeší jednotlivé technologie, ale chybí jejich integrace. Jak to vnímáte vy?
Jsou to vlastně dvě samostatná témata. Jedno je samotná fotovoltaika, druhé její propojení s dalšími technologiemi, zejména s tepelnými čerpadly. Fotovoltaika bez baterie dnes v zásadě přestává dávat smysl. Většina instalací se už prodává jako systém s bateriovým úložištěm, což je standard napříč Evropou. Paradoxně nejdynamičtější trh dnes není Německo ani Polsko, ale Ukrajina, kde energetická krize výrazně urychlila adopci těchto řešení. Pokud jde o kombinaci fotovoltaiky a tepelných čerpadel, tam je trh stále na začátku. Důvod je strukturální, jde o dva oddělené segmenty s různými distribučními kanály. Fotovoltaiku tradičně řeší elektrikářské firmy, zatímco tepelná čerpadla instalační a topenářské firmy. Výsledkem je, že se technologie často prodávají odděleně, bez širšího energetického konceptu. A to neplatí jen pro Česko. Podobná situace panuje v celé Evropě.
Kam se ten trh podle vás posune v dalších letech?
Dlouhodobý směr se podle mě nemění. Elektromobilita se stane standardem. A jakmile si pořídíte elektroauto, začnete řešit dobíjení, fotovoltaiku, baterii a postupně celý energetický systém domu. Ty věci na sebe přirozeně navazují.
Velkou roli sehrály dotace. Pomohly, nebo spíš pokřivily trh?
Podle mě obojí, ale v určité fázi spíš pokřivily. Je zajímavé, že lidé byli před dvěma třemi lety ochotni zaplatit ze svého vyšší částky než dnes, i když jsou technologie levnější. Jakmile mají pocit, že dostávají něco „zdarma“, přestávají vnímat celkovou ekonomiku stejně racionálně.
Dnes se ale podpora přesouvá spíš směrem k financování a zvýhodněným půjčkám. Je to cesta?
Může být. Energetika se tím vlastně stává finančním nástrojem. Klíčové je spočítat, kde se potká měsíční splátka investice s úsporou na energiích. Pokud to bude vycházet rozumně, může to být pro řadu domácností zajímavější než klasická jednorázová dotace. Podobné modely fungují i v zahraničí, kde zákazník neplatí vysokou vstupní investici, ale rozloží si ji do delšího období. To je určitě cesta, která bude čím dál důležitější. Proto říkám, že někdy může být lepší žádná dotace než špatně nastavená dotace. Trh by měl stát hlavně na ekonomické smysluplnosti a návratnosti, ne na krátkodobém dotačním impulsu.
V rekonstrukcích. Tam je největší objem. V Česku se každý rok obměňuje obrovské množství zdrojů tepla. Dominantní jsou stále plynové kotle. A právě tam vidíme největší prostor pro změnu. Lidé dnes uvažují hlavně podle aktuální situace. Když je plyn teď ekonomicky zajímavý, zvažují plyn. Jenže v delším horizontu nikdo neví, co se stane za tři, čtyři nebo pět let. A právě u propojení fotovoltaiky a tepelného čerpadla je velkou výhodou vyšší míra nezávislosti.
Zároveň ale platí, že bez kvalitně zatepleného domu to celé moc nedává smysl, ne?
Samozřejmě záleží na tepelných ztrátách domu. U novostaveb je to dnes už standardně vyřešené. U starších domů, kde jsou velké úniky, je potřeba tomu přizpůsobit výkon systému. Na druhou stranu existuje představa, že když je zima nebo zataženo, fotovoltaika nevyrábí. To už dnes dávno neplatí. I za horších podmínek systémy elektřinu vyrábějí, jen méně. Ale pořád dost na to, aby například pomáhaly provozu tepelného čerpadla.
Jak dnes vypadá ekonomika takového řešení? Dá se říct, kdy se investice vrací?
Přesný výpočet musí udělat instalační firma podle konkrétního domu, spotřeby a technického řešení. Nedá se to říct univerzálně. V hrubém odhadu se ale bavíme o částce kolem půl milionu korun za kompletní systém včetně instalace. Je to orientační číslo, záleží na konkrétní konfiguraci, velikosti domu i technických podmínkách.
Tepelná čerpadla mají v Česku poměrně rozporuplnou pověst. Často se říká, že jsou drahá, neekonomická a servisně náročná. Proč podle vás mají tak špatné PR?
Část kritiky vychází z reality minulých let. Ne vždy byla správně navržená a správně nainstalovaná tepelná čerpadla. Některá byla poddimenzovaná, jiná předimenzovaná. U rekonstrukcí se navíc často používala řešení, která nebyla ideální pro starší radiátorové systémy. Pak se samozřejmě stávalo, že systém nefungoval optimálně a zvyšovala se spotřeba. To negativní zkušenost logicky zvýšilo. Dnes se ale technologie posunula. Velkou změnou je například nové chladivo R290, tedy propan, které je pro rekonstrukce vhodnější. U rekonstrukcí často pracujete se starším radiátorovým systémem, který potřebuje vyšší teplotu otopné vody. Starší řešení tuto teplotu neuměla tak dobře dodat, nebo si musela vypomáhat elektrickým dohřevem, což zhoršovalo ekonomiku provozu. R290 umožňuje dosahovat vyšších teplot vody, a proto je pro rekonstrukce výrazně vhodnější. Jinými slovy, pokud měníte starý plynový kotel v domě s klasickými radiátory, není jedno, jaké tepelné čerpadlo zvolíte. A právě to v minulosti často nebylo správně uchopeno.
Často se také objevují mediální útoky proti tepelným čerpadlům. Vnímáte to?
Negativní PR kolem tepelných čerpadel tu bezpochyby je. Část je dána špatnými zkušenostmi z minulosti, část obecnou nedůvěrou k novým technologiím. A pak je tu ještě širší rovina, která už se dotýká energetické bezpečnosti a veřejné debaty. Plyn je stále velká komodita a kolem jeho prosazování existují silné zájmové skupiny. To je realita, kterou nelze ignorovat. Čím více bude Evropa energeticky soběstačná, tím méně bude závislá na vnějších dodavatelích.
Vy sázíte na komplexní řešení. Co to znamená v praxi?
My hlavně nabízíme jednoduchost ovládání. Posouváme fotovoltaiku, tepelné čerpadlo, rekuperaci, dobíjení a další energetické prvky domu pod jednu aplikaci a jedno řízení. Nejde jen o samotný hardware, tedy tepelné čerpadlo, fotovoltaiku, baterii a další komponenty, ale o to, že celý systém spolu komunikuje. Využíváme například spotové ceny elektřiny, predikci počasí nebo řízení akumulace tepla. Když jsou ceny nízké, systém dokáže energii nakoupit a uložit. Když jsou vysoké, může ji naopak efektivně využít nebo prodat. Celé je to zabalené do jednoho ekosystému.
Ministr Červený: Povolenky zdražují energie a živí spekulanty
Systém emisních povolenek se podle ministra životního prostředí Igora Červeného (Motoristé) změnil v obchodní komoditu, na které vydělávají spekulanti. Kritizuje zejména plánované rozšíření systému na budovy a dopravu (ETS2), které podle něj povede ke zdražení energií a pohonných hmot. Červený to řekl v rozhovoru s ČTK.
Takže něco jako chytrá domácnost, ale zaměřená na energii?
Dá se to tak říct. Přirovnal bych to k jednomu ekosystému, kde všechno spolupracuje. Cílem je, aby uživatel nemusel řešit, že má jednu technologii od jednoho dodavatele, druhou od druhého a řízení od třetího. Má mít jeden systém, jedno ovládání a jeden servisní kontakt.
Jak funguje práce se spotovými cenami?
Systém EcoSmart si načítá aktuální i budoucí ceny elektřiny a propojuje je s informacemi o stavu baterie, akumulační nádrže, spotřebě domu a předpovědi počasí. Systém tak může například v noci při nízkých cenách nakoupit elektřinu a uložit ji do baterie nebo do tepla. Akumulační nádrž mimochodem vnímáme jako velmi efektivní formu „baterie“ pro teplo. Když pak přes den očekává nižší výrobu z fotovoltaiky, je na to připravený. A pokud má energie dost, může ji za určitých podmínek i prodat.
To znamená, že domácnost může aktivně reagovat na cenu elektřiny během dne?
Přesně tak. Uživatel si může nastavit, za jakou cenu chce nakupovat a za jakou prodávat. Je to v zásadě přenesení principu chytrého řízení energie na rezidenční úroveň.
Kam se technologie ještě musí posunout?
Velké téma je dlouhodobé ukládání energie. Umíme pracovat v rámci dnů, ale ne v rámci sezón, tedy uložit energii z léta na zimu. To je „svatý grál“ energetiky.
Proč budujete franšízovou síť?
Protože nechceme být jen dovozce nebo distributor technologií. Nechceme pouze posouvat krabice zleva doprava. Chceme zákazníkům i instalačním firmám nabídnout silné regionální zázemí. Typický řetězec v oboru vypadá tak, že výrobce dodá technologii distributorovi, ten instalační firmě a ta koncovému zákazníkovi. My chceme v regionech vybudovat místa, kde bude nejen obchodní zastoupení, ale i showroom, servis a technická podpora. Pokud si zákazník pořídí systém a instalační firma za pár let skončí, pořád by měl mít v regionu někoho, kdo mu pomůže. To je logika franšízového modelu. První franšízu jsme podepsali loni v prosinci pro Jihomoravský kraj.
Co dnes považujete za standard moderního energetického řešení pro dům?
Jednoduchost a komfort. Chtěl bych systém, který se snadno ovládá, funguje jako jeden celek a když nastane problém, zavolám na jedno číslo. Nechcete řešit, že tepelné čerpadlo je od jednoho výrobce, fotovoltaika od druhého a řídicí jednotka od třetího. Chcete, aby to spolu fungovalo, mělo to dlouhou záruku a dobrý servis. Z pohledu uživatele je tohle úplně zásadní.
Rekonstrukci domu řešte jako celek. Postup po místnostech se prodraží, varují odborníci
Majitelé starších domů často hledají rychlé způsoby, jak snížit účty za energie a zlepšit komfort bydlení. Podle odborníků ale dílčí úpravy obvykle nestačí. Někdy mohou situaci i zhoršit. „Zásadní chybou je řešit dům po částech. Dům funguje jako celek a tak je potřeba k němu i přistupovat,“ říká Martina Kuchařová, energetická specialistka skupiny Saint-Gobain.
I když synonymem financování nákupu, oprav či modernizací nemovitostí jsou hypotéky, stavební spoření své místo na slunci neztrácí. I proto, že nabízí úvěr, který je na trhu jedinečný, říká v rozhovoru Petr Kielar, nezávislý konzultant v oboru stavební spoření a bývalý dlouholetý zaměstnanec a posléze člen představenstva Českomoravské stavební spořitelny, předchůdkyně dnešní ČSOB Stavební spořitelny.
