Javier Milei chce z Argentiny udělat ráj pro takzvané nelidské korporace, tedy firmy řízené roboty, a zrušit regulaci AI. Filozof Yuval Noah Harari před takovým scénářem varuje: novodobá Východoindická společnost či firemní stát ve státě by podle něj mohly nést řadu netušených rizik.

Argentinský prezident Javier Milei se proslavil předvolebními mítinky, kde si hrál s motorovou pilou, koženou bundou a imagí chátrajícího rockera. Na argentinskou chudobu a inflaci zkouší pravicové recepty. Má blízko k Donaldu Trumpovi i podnikatelům ze Silicon Valley; například Peter Thiel se do Argentiny dokonce stěhuje. Milei chce svým americkým přátelům – technologickým vizionářům – evidentně vyjít vstříc. Minulý týden se v článku pro Financial Times rozepsal o svých plánech v jeho zemi. 

Realitní CLUB duben 2026

Magazín ukazuje rekonstrukce v celé jejich šíři: od historických objektů proměněných v moderní restaurace přes revitalizace brownfieldů až po projekty, které dávají vzniknout novým rezidenčním čtvrtím. Nechybí ani pohledy významných osobností realitního trhu. Rozhovory s Janem Sadilem, šéfem společnosti JRD, či architektem Janem Klaškou, který působí v americké pobočce ateliéru dánského studia…

Detail a nákup

Smrtící regulace a nelidská korporace

Chce neregulovaný pokrok v umělé inteligenci a předkládá legislativu, která by to měla odstartovat. „Máme závazek ponechat AI neregulovanou, aby se mohla svobodně rozvíjet bez smrtící ruky předčasné a špatně pochopené regulace,“ uvedl. To je ještě vcelku očekávatelný krok. Milei ale jde dál. Chce vytvořit v argentinském právu novou korporátní kategorii, a sice nelidské korporace (non-human corporation).

„Jedná se o subjekty provozované agenty AI nebo roboty. Tam, kde tyto systémy uplatňují nezávislý úsudek v nepředvídatelných prostředích – což musí, mají-li být skutečně užitečné –, přináší jejich jednání reálná rizika. Omezené ručení není pro takové subjekty luxusem; je to podmínka jejich existence. Lidští akcionáři se mohou účastnit, ale není to vyžadováno,“ popsal prezident, čím chce Argentina lákat nové typy firem. Tyto nelidské korporace pak mají těžit z nízké firemní daně z příjmů.

Mileiův plán nadzvihl známého filozofa a spisovatele Yuvala Noaha Harariho. Odpověděl mu na stránkách stejného deníku. „Když jsem letos v lednu mluvil na Světovém ekonomickém fóru, varoval jsem, že vlády by mohly jednoho dne přiznat modelům umělé inteligence právní subjektivitu. Nikdy by mě nenapadlo, že ono „jednoho dne“ nastane o pouhé čtyři měsíce později,“ píše Harari.

Cituje Mileiův slib, že podobně jako tradiční korporace budou i tyto nelidské korporace využívat výhod právní subjektivity. „Pravděpodobně budou moci vlastnit majetek, najímat zaměstnance, podílet se na mezinárodním obchodu, žalovat vás u soudu, a dokonce přispívat na politické kampaně. Na rozdíl od tradičních korporací však budou schopny toto všechno dělat bez jakéhokoli lidského vstupu či odpovědnosti. Všechna rozhodnutí o nákupu, prodeji, najímání, investování, vedení soudních sporů a sponzorování mohou provádět agenti AI,“ líčí Harari. 

Umělá inteligence jako zbraň. USA kvůli národní bezpečnosti zvažují nákup podílů v AI firmách

Politika

Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa urychlí rozvoj a využívání umělé inteligence (AI) v oblasti národní bezpečnosti. Uvedl to podle agentury Reuters v pátek Bílý dům. Zároveň zdůraznil, že by se AI technologie neměly využívat k nezákonnému sledování. Vláda podle Trumpa rovněž zkoumá možnost získání podílů v AI firmách.

ČTK, duk

Přečíst článek

Ředitel se bojí vězení, agent ne

Filozof uznává fakt, že uvolněná legislativa by agentům AI umožnila aktivitu, která by potenciálně mohla generovat nové obrovské bohatství. Právní subjektivita je ale podle něj univerzální klíč, který by AI umožnil přístup do našich finančních, ekonomických a politických systémů. Což není bez rizika. „Lidští generální ředitelé (CEO) jsou korporátní entity, kterým záleží na úspěchu společnosti a bojí se věcí jako bankrot. Jsou to však také biologické entity, kterým záleží ještě více na vlastní svobodě a štěstí a bojí se věcí, jako je strávení deseti let ve vězení. Generální ředitel v podobě AI by byl čistě korporátní entitou a není jasné, jaký druh sankcí by ho dokázal udržet na uzdě. Pokud by čelil bankrotu – což se rovná jeho smrti –, pravděpodobně by byl ochoten udělat cokoli, aby se takovému osudu vyhnul,“ varuje Harari. 

Mileiova vize je celkově dost odvážná. Sní, že nehumánní korporace mohou být pro ekonomický pokrok to, co byla pro rozjezd kapitalismu Nizozemská východoindická společnost, založená v roce 1602. Ta mohla poprvé vydávat veřejné akcie, což umoznilo vznik burzy cenných papírů. „Jsme otevřeni byznysu. V duchu nizozemských obchodníků, kteří v 17. století udělali z Amsterdamu hlavní finanční město, hodláme nabídnout nejatraktivnější právní a fiskální prostředí pro společnosti v oblasti AI, které budou definovat 21. století. Nechť se Buenos Aires stane pro AI tím, čím byl Amsterdam pro věk plachetnic – místem, kde právní představivost dohnala technologický moment a svět se změnil,“ píše Milei.

Filozof Harari: Trumpův svět je jednoduchý, slabší mají poslouchat silnějšího

Enjoy

Vlivný filozof a autor řady bestsellerů Yuval Noah Harari sepsal pro list The Financial Times esej o problémech, které současný americký prezident může přinést světu. „Jediné překvapivé na Trumpově politice je, že ještě stále někoho dokáže překvapovat,“ začíná svou esej Harari. Podle něj je přitom svět, který si vysnil nejmocnější muž světa docela prostý a fungoval tu tisíce let – silnější má prostě pravdu a právo činit cokoli.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

Krvavá Batavia a otroci

Jenže, nizozemská konglomerace sice přinesla pokrok a kapitalismus, ovšem nejen to. Byla prvním nadnárodním korporátním gigantem na světě, který disponoval vlastní armádou, válečnými loděmi a právem vyhlašovat války. De facto korporátním státem, za kterým zůstaly potoky krve v Asii a Africe, jejichž obyvatele Nizozemci tehdy považovali za lidi druhé kategorie. Kupovala si a obchodovala s otroky. Hlavní město firmy, Batavia, vzniklo na území dnešní Jakarty vypálením a masakrem původního obyvatelstva. 

Harari vykresluje Nizozemskou východoindickou společnost jako „firemní stát“ – politický subjekt řízený soukromou společností, nikoli ve prospěch podmaněného lidu, ale ve prospěch akcionářů společnosti.

„Země, které udělí umělé inteligenci právní subjektivitu, riskují, že se stanou něčím, co pro historické záznamy nenabízí žádnou analogii: nikoli firemním státem, ale ‚státem AI‘ – zemí, jejíž lidé by mohli být fakticky ovládáni nelidskými korporacemi, proti nimž by mohlo být ještě těžší se vzbouřit. Milei doufá, že promění Buenos Aires v nový Amsterdam. Riskujeme však, že z něj místo toho udělá novou Batavii," uzavírá Harari.

Prezident Petr Pavel se přišel letmo podívat na zasedání vlády. Chtěl sdělit, že by rád letěl na summit NATO v červenci v Ankaře. Vláda ho oslyšela, a on odešel. Co bude dál s touto českou misí, která skoro půl roku zaměstnává vrcholné české politiky i média? Nabízí se dva scénáře.

Andrej Babiš řeší nepříjemnou situaci. A neví, jak ji vyřešit. Na jedné straně má vládu, která se opírá i o Motoristy. A potřebuje jim občas vyhovět, aby mohl vládnout. Na druhé straně stojí prezident, kterého Babiš k vládnutí občas také potřebuje. Vůbec s ním nechce mít špatné vztahy. Nesoulad, který čeká na rozštípnutí.

Možnost první: poletí

Vláda schválila, že prezident Pavel povede českou delegaci na Valné shromáždění OSN, které se bude v září konat v New Yorku. Toto rozhodnutí jasně ukazuje, že Babiš nechce být s prezidentem na kordy. Jenže co s Macinkou? Babiš krabatí čelo, je tlačen k rozhodnutí. Buď klid s Hradem, nebo klid s Motoristy.

Jak jsou karty rozdány? Macinku premiér potřebuje k vládnutí. Jeho excesy mu však pijí krev. Macinkův vleklý spor s prezidentem se Babišovi nehodí ke klidné kohabitaci s Hradem. Má dvě možnosti. Buď Macinku zkrotí, postaví ho do latě. Sílu na to má. A za čtrnáct dní vláda rozhodne, že Pavel přeci jen poletí, zúčastní se neformální části summitu. Teď musí jen vymyslet, jak to pěkně marketingově prodat. Něco ve smyslu, jsme moudří, ustoupili jsme neodbytnému prezidentovi ve prospěch země.

Co hraje pro tento scénář? Motoristé v aktuálních předvolebních průzkumech oscilují kolem volitelnosti do Sněmovny. Velmi rychle by se v případě, že by se postavili proti Babišovi, mohli ocitnout úplně mimo. Jejich věčné provokace je mají udržet nad hladinou ponoru. Babiš by volby vyhrál, nyní, stejně jako za tři roky. A koalici by jistě vytvořil i bez Motoristů. Tichou podporu už mu nabízejí Lidovci nebo TOP 09.

Babiš nechce skládat novou koalici, v této je mu dobře. Jen potřebuje Macinku dostat do patřičných mezí. Má velký manévrovací prostor. Dobře to ví, umí počítat. Také Macinka si umí spočítat jedna a jedna. Takže Pavel poletí.

Babiš natahuje trapný spor o Ankaru

Názory

Vypadá to jako jakási nikdy nekončící šachová partie mezi prezidentem Pavlem a premiérem Babišem. Tah střídá tah, jednou to vypadá, že má navrch Pavel, třeba když zablokoval Turka. Teď zase vede Babiš, když si z Pavlovy snahy letět do Ankary dělá okatě legraci.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Možnost druhá: nepoletí

Celé natahování prezidenta je promyšlený, provokační plán vlády. Za čtrnáct dní Babiš oznámí, že se nic nemění, že prezident nikam nepoletí. Zahraniční politika je věcí vlády, a ta své argumenty na summitu vysvětlí sama.

Co by tím Babiš získal? Loajalitu koaličních partnerů. A klid na vládnutí.

Jenže, prezident kontrasignuje spoustu vládních rozhodnutí, každý zákon. Volbu klíčových lidí, nyní šéfa generálního štábu armády. Chce si Babiš dlouhodobě zcela rozvrátit vztahy s člověkem, který se jeví jako nejsilnější kandidát budoucích prezidentských voleb? To by jistě nechtěl. Na druhé straně, může si to dovolit, před svými voliči si takové rozhodnutí jistě obhájí.

Pavel teď může být v klidu. Udělal vše, co mohl, teď bude čekat. Babiše čeká několik dnů těžkých úvah.

Další komentáře (ne)korektního Dalibora Martínka