SpaceX Elona Muska získala z primární nabídky akcií výrazně víc, než původně plánovala. Největší IPO všech dob firmě nakonec vyneslo 85,7 miliardy dolarů, tedy o více než deset miliard dolarů nad původní odhad.
Společnost původně uváděla, že z nabídky získá 75 miliard dolarů. Tento objem odpovídal prodeji 555,56 milionu akcií za cenu 135 dolarů za kus. Nakonec ale upisovatelé využili takzvanou greenshoe opci, která umožňuje prodat dodatečné akcie nad původně plánovaný objem. Přikoupili dalších 83,3 milionu akcií, čímž se celkový výnos IPO zvýšil na 85,7 miliardy dolarů.
Burzovní debut SpaceX provázela silná poptávka investorů. Akcie firmy při pátečním vstupu na burzu Nasdaq vzrostly o 19 procent. V pondělí přidaly dalších 19,6 procenta a uzavřely na ceně 192,50 dolaru. Tržní hodnota společnosti tak vystoupala na 2,5 bilionu dolarů.
Musk se díky nabídce stal prvním bilionářem na světě.
SpaceX zároveň oznámila změnu ve způsobu komunikace s investory. Čtvrtletní a roční hospodářské výsledky i další důležité zprávy bude zveřejňovat výhradně prostřednictvím svých internetových stránek a sociální sítě X. Nebude k tomu využívat distribuční služby zpravodajských agentur, jako jsou Business Wire nebo PR Newswire. Agentura Reuters upozornila, že jde o odklon od běžných postupů firemní komunikace.
Nasdaq: SPCX
SpaceX dál letí vzhůru
Akcie Muskovy SpaceX se po rekordním IPO drží vysoko nad upisovací cenou.
192,50 USD
+31,49 USD / +19,6 %
Otevření
171,99 USD
Denní maximum
202,00 USD
Denní minimum
167,16 USD
Objem
256,2 mil.
Zdroj: aktuální tržní data k akcii SpaceX / SPCX. Poslední dostupný obchod: 16. června 2026, 00:15 UTC.
Firma, kterou Musk založil v roce 2002, se zaměřuje na raketovou techniku pro výzkum vesmíru, vývoj umělé inteligence a provozuje také satelitní síť Starlink. Začátkem letošního roku se SpaceX spojila s Muskovým start-upem xAI zaměřeným na umělou inteligenci.
Australská miliardářka vsadila na Muska. Rinehartová nalila do SpaceX přes miliardu dolarů
Nejbohatší Australanka Gina Rinehartová vsadila na SpaceX. Její investiční společnost Hancock Prospecting podle agentury Bloomberg získala akcie Muskovy raketové a satelitní firmy při jejím vstupu na burzu.
Finanční výsledky firmy přitom ukazují rychlý růst tržeb, ale také výrazné náklady. SpaceX loni vykázala čistou ztrátu 4,94 miliardy dolarů při tržbách 18,7 miliardy dolarů. O rok dříve měla čistý zisk 791 milionů dolarů a tržby 14 miliard dolarů.
IPO SpaceX je zároveň první velkou zkouškou zájmu investorů o očekávanou vlnu obřích primárních úpisů. Na trh se chystají také další technologické společnosti, mimo jiné firmy zaměřené na umělou inteligenci, jako Anthropic a OpenAI.
Související
Australská miliardářka vsadila na Muska. Rinehartová nalila do SpaceX přes miliardu dolarů
Kalifornský guvernér Gavin Newsom tvrdí, že Donald Trump na něj kvůli možné prezidentské kandidatuře poslal ministerstvo spravedlnosti. Federální agenti podle něj obcházejí jeho okolí a hledají záminku k vyšetřování.
Newsom uvedl na síti X, že Trump nařídil, aby vůči němu a manželce Jennifer Newsomové zahájilo ministerstvo spravedlnosti vyšetřování. Demokrat Newsom tvrdí, že důvodem je to, že zvažuje ucházet se o křeslo prezidenta Spojených států.
Kvůli tweetům to prý není
„V posledních dnech federální agenti ťukají na dveře rodinných přátel a bývalých zaměstnanců. Ne kvůli tomu, že by našli zločin, ale jednoduše se nějaký snaží najít," řekl Newsom. Uvedl, že agenti prochází roky staré dokumenty a žádají předložení různých listin. „Donald Trump po mně nejde kvůli mým nepříjemným tweetům, ale kvůli tomu, že zvažuji kandidovat na prezidenta,“ uvedl.
Today, my wife & I joined Donald Trump’s hit list. He has directed his Department of Justice to investigate us. They have not found a crime - they are simply trying to find one.
He isn't coming after me because of mean tweets, but because I am considering running for President.… pic.twitter.com/tVYk3WUvO8
„Nejzkorumpovanější prezident v americké historii“
Newsom označil republikána Trumpa za nejzkorumpovanějšího prezidenta v americké historii. Dodal, že Spojené státy nepatří Trumpovi a že bude bojovat proti jeho bezpráví.
Trump s Newsomem se střetávají opakovaně. V minulosti se tak dělo mimo jiné kvůli Trumpově rozhodnutí vyslat Národní gardu do Los Angeles v souvislosti s protiimigračními raziemi či způsobu, jakým se Newsom vypořádal s lesními požáry v Kalifornii. Trump guvernéra také označil za člověka s nízkou inteligencí, když zmínil jeho dyslexii.
V Kalifornii se letos v říjnu budou konat guvernérské volby. Newsom, který je v úřadu druhé funkční období, se již o další mandát ucházet nemůže. Média proto dlouhodobě spekulují, že se bude ucházet o prezidentskou nominaci Demokratické strany pro volby v roce 2028. Newsom zatím uvádí, že možnost zvažuje.
Donald Trump tvrdí, že Vladimir Putin i Volodymyr Zelenskyj jsou ochotni udělat kroky k ukončení války. Průlom ale zatím nepřichází: Moskva trvá na územních požadavcích a odmítá ukrajinský návrh zastavit boje na současné linii.
EU rozšířila sankce proti Rusku o dalších 81 osob a subjektů. Nová opatření míří na vojensko-průmyslový komplex, stínovou flotilu, propagandisty i lidi spojené s pronásledováním Alexeje Navalného.
Britská vláda se stala terčem kritiky kvůli odmítání nové těžby ropy a plynu v Severním moři. V reakci na íránskou krizi prosazuje rychlejší transformaci energetiky, sází na celkovou elektrifikaci a obnovitelné i jaderné zdroje. Opoziční pravice v čele s Nigelem Faragem se naopak hlásí k Trumpovu sloganu „Drill, baby, drill“, neboli „Vrtej, baby, vrtej“. Pomíjí tak zkušenosti z další globální krize fosilních paliv.
Bývalý německý ministr financí za liberály Christian Lindner před čtyřmi lety označil obnovitelné zdroje za „energie svobody“. Vzhledem k energetické krizi, způsobené Putinovou agresí na Ukrajině, to v jeho zemi mohl zpochybňovat málokdo. Německo se vyléčilo z představ o výhodách ruského plynu. Britský ministr energetiky Ed Miliband dnes, v době další krize, tentokrát způsobené Trumpovou válkou v Íránu, mluví o „čisté energetické bezpečnosti“. Éru fosilních zdrojů musí postupně vystřídat nízkoemisní technologie. Miliband to však má mnohem těžší než Lindner.
Britský ministr energetiky Ed Miliband dnes, v době další krize, tentokrát způsobené Trumpovou válkou v Íránu, mluví o „čisté energetické bezpečnosti“. Éru fosilních zdrojů musí postupně vystřídat nízkoemisní technologie. Profimedia
Britská labouristická vláda mimo jiné počítá s postupným útlumem těžby ropy a plynu v Severním moři. Kvůli tomu je však terčem ostré kritiky opozice, části průmyslníků i odborářů. Londýn podle nich hodlá spoléhat na dovoz surovin, místo aby se zaměřil na využívání domácích zdrojů.
Ani podle současného kabinetu v Londýně těžba v Severním moři neustane přes noc, další vrty se už ale otevírat nemají. Maximálně by se mohla rozšiřovat těžba v okolí té stávající. Zdroje surovin u britského pobřeží jsou z převážné části vyčerpané, a to z více než devadesáti procent. Otevírání nových nalezišť podle všeho ani nedává valný ekonomický smysl. Vláda se místo toho chce zaměřit na rozvoj čistých technologií, obnovitelných zdrojů i jaderné energetiky. A ministr Miliband upozorňuje, že čelí kritice ze dvou opačných stran – zastánců těžby do poslední zbývající kapky ropy i příznivců jejího okamžitého zastavení.
Trump útočí, Čína bude kasírovat. Peking má nakročeno k vítězství v bitvách o energie
Ropné krize sedmdesátých let minulého století přivedly svět k rozvoji nových technologií a postupně změnily globální energetiku. Konflikty na Blízkém východě povzbudily nástup obnovitelných zdrojů, ale také boom jaderných elektráren ve Francii nebo ve finále i břidlicovou těžbu ropy a plynu v USA. Americký prezident Donald Trump je dnes posedlý fosilními palivy a věří, že díky kontrole domácích i zahraničních zdrojů může ovládat svět. Číňané si uvědomují, že i nynější válka na Blízkém východě nastartuje hledání alternativ, a nabízejí světu bezpečnější řešení „zelených“ technologií, píše v analýze Jan Žižka.
Domácí fosilní zdroje přitom zjevně nejsou řešením pro energetické krize, které Británie a celá Evropa zažily dvakrát během posledních pěti let. Ed Miliband správně připomíná, že ceny ropy a plynu se tvoří na světových trzích, Británie se tak šokům ve formě zdražování ani vyhnout nemůže. Plyn navíc v Británii pořád do značné míry ovlivňuje ceny elektřiny, protože Spojené království v minulosti zaostalo v rozvoji svých jaderných zdrojů.
Ve stopách Trumpa
Vláda Keira Starmera prosazuje „čistou energetickou bezpečnost“ v době, kdy prezident Donald Trump v Americe hodlá vše podřídit sloganu „Drill, baby, drill“. V Bílém domě tak naprosto otočili záměr předchozí administrativy Joe Bidena, která se snažila maximálně podpořit obnovitelné zdroje a další moderní technologie. V Trumpových stopách jde lídr britské radikálně pravicové opozice Nigel Farage, šéf strany Reform UK, která se časem chystá převzít moc. Slibuje nejenom získávání ropy a plynu v Severním moři, ale také oživení plánů těžby z břidlic. V době, kdy Británie pořád značnou část těchto surovin dováží, Milibandovi přibývají protivníci z řad konzervativců i politického středu.
Nigel Farage, šéf strany Reform UK, která se časem chystá převzít moc, slibuje nejen těžbu ropy a plynu v Severním moři, ale také oživení plánů těžby z břidlic. Profimedia
Ed Miliband pravděpodobně lépe vidí „big picture“, tedy širší souvislosti dalšího vývoje politiky, ekonomiky a energetiky, než jeho protivníci. Americký prezident Donald Trump je dnes posedlý fosilními palivy a věří, že díky kontrole domácích i zahraničních zdrojů může ovládat svět. Íránská válka podobně jako ropné krize 70. let urychlí hledání alternativ k fosilním palivům nejen z klimatických, ale také bezpečnostních důvodů. Británie by mohla nové trendy zachytit. Ve vnitrostátní politice ale často vítězí krátkodobější vize a méně globální rozhled.
Lukáš Kovanda: Ropa padá po dohodě s Íránem. ČNB může mít důvod nezvyšovat sazby
Otevření Hormuzského průlivu srazilo cenu ropy a zlepšilo náladu na trzích. Podle Lukáše Kovandy může dohoda Washingtonu s Teheránem změnit i českou debatu o sazbách: pokud ropa zůstane levnější, část bankovní rady ČNB může váhat se zvýšením úroků. To by nahrálo Andreji Babišovi.
Argument, proč dovážet ropu a plyn, když můžeme sami těžit, má v domácí politice větší váhu, než by si vládnoucí labouristé přáli. Kritiky nezajímají odborné studie, které poukazují na omezené zdroje britských fosilních zdrojů, jejichž těžba ani nemůže snížit účty domácností za energie, a na potřebu zaměřit se na celkovou transformaci energetiky. Pro stoupence těžby, jež v minulosti bezpochyby znamenala pro britskou ekonomiku velký přínos, není snadné překonat staré stereotypy.
Má být vzorem Norsko?
Milibandovi komplikuje situaci Norsko jako ropná a plynárenská velmoc, která také těží suroviny v Severním moři. Zatímco britští labouristé nové vrty odmítají, Norové se chystají ve velkém přidělovat další těžební licence. Konzervativní britská média přinášejí reportáže o tom, jak někdejší prosperující pobřežní oblasti upadají, zatímco v nedalekém Norsku je to úplně naopak. Celá záležitost dostává i „skotský rozměr“, protože právě Skotsko dříve z těžby silně prosperovalo. Někteří představitelé Skotské národní strany se přidávají k pravicové kritice labouristické vlády.
Také v Oslu paradoxně vládnou labouristé, kteří však kvůli svým „těžařským choutkám“ čelí kritice hlavně z levé a „zelenější“ části politického spektra. Rozdíly mezi jinak názorově spřízněnými vládními politiky v obou zemích přitom mají prozaické vysvětlení. Situace obou zemí je velmi odlišná.
Těžařské možnosti Norska jsou mnohem větší než Británie. Skandinávská země chce dál těžit nejen v Severním, ale také Barentsově a Norském moři. Norové, kteří jsou silně smluvně propojení s Evropskou unií, dokonce aktivně přesvědčují Brusel, aby povolil těžbu v Arktidě. Oslo má po ruce silný argument – zajišťuje energetickou bezpečnost celé Evropy. Řadě evropských zemí se sice energetická transformace v minulých letech dařila lépe než Británii, když dokázaly například omezit zmiňovaný vliv plynu na ceny elektřiny. Přesto je jasné, že ropa a plyn budou ještě dlouho potřeba například v průmyslu, od petrochemického po ocelářský, a Norové nabízí alternativu vůči nejistým dodavatelům, což už o Británii říct nelze.
K energii bez limitů je ještě daleko. Ale peníze už proudí
Jadernou fúzi, která se jednou může stát prakticky neomezeným zdrojem energie, začali ekonomičtí vizionáři řadit mezi nejnadějnější technologie budoucnosti. Experimenty posledních let potvrdily, že díky fúzi dokážou lidé vyrobit více energie, než je zapotřebí k jejímu spuštění. K masovému využití nového stabilního a čistého zdroje je ještě hodně daleko, ale už se kolem jeho vývoje točí peníze soukromých investorů, budoucích velkých spotřebitelů i dodavatelů dílů pro fúzní reaktory. Zrodil se nový obor ekonomiky, píše ve své analýze Jan Žižka, editor magazínu Moderní ekonomická diplomacie.
Skandinávský příklad je přitom paradoxně spíše potvrzením Milibandových úvah. Norové sice vzhledem ke svým možnostem ve velkém ropu a plyn vyváží, ve své zemi jsou ale premianty v přechodu k čisté energii. Do značné míry se jim to daří i díky tomu, že je příroda obdařila také bohatými vodními zdroji.
Rozdíl mezi oběma zeměmi jasně ukazují čísla. Plyn se v Británii loni podílel na výrobě elektřiny 27 procenty, obnovitelné zdroje 44 procenty. V Norsku je elektřina „obnovitelného původu“ z 99 procent. Podíl fosilních paliv na primární energetické spotřebě (tedy včetně teplárenství, dopravy a průmyslu) dosahuje ve Spojeném království 74 procent, ve skandinávské zemi necelou polovinu. Pozoruhodný je i další údaj, podle něhož se vozový park v Norsku v posledních letech rozšiřuje z 98 procent o elektromobily.
Miliband nemusí být doma prorokem
Ed Miliband upozorňuje, že naprostá většina domů v Británii se stále vytápí fosilními palivy, která se primárně využívají také v průmyslu. Auta jezdí především na benzin a naftu. Těžba v minulosti rozhodně poháněla průmyslový rozvoj země, na druhé straně polovina recesí ve Spojeném království byla podle ministra během posledního půlstoletí způsobena šoky spojenými s fosilními palivy. Miliband považuje za nezodpovědné nevyužít možností čisté energie, které dnes na rozdíl od doby ropných krizí 70. let máme k dispozici.
Náklady na čisté energie, které zahrnují i modernizaci distribučních sítí nebo budování úložišť, vůbec nejsou zanedbatelné a navyšují regulovanou část cen energií. Zároveň ale povzbuzují hospodářský růst a tvorbu pracovních míst. Britský ministr energetiky každopádně správně stanovuje prioritu, kterou je schopnost zvládat krize fosilních paliv spojené s náhlými výkyvy tržních cen.
Z politického hlediska je přesto Miliband v kritické situaci, protože velká část obyvatel věří spíše jeho názorovým odpůrcům. Není jisté, že svou pozici dlouhodobě ustojí. Z hlediska ekonomiky a energetiky bude hodně záležet na tom, jak Británie zvládne přechodné obchodí. Potýká se například s podobným problémem jako další země, v nichž je rozvoj obnovitelných zdrojů rychlejší než modernizace přenosových a distribučních sítí.
Protahování éry fosilních paliv na britských ostrovech v duchu „přátel Donalda Trumpa“ ale smysl nedává. Zatímco exportní velmoc Norsko bezpochyby využívá ropu a plyn racionálně, volání britské pravice po dalším rozvoji těžby v Severním moři či jinde má populistický nádech a je spojené s přehnanými očekáváními, která se netýkají exportu, ale domácí ekonomiky.
