Česko se stává architektonickou velmocí. Tohle jsou stavby, které to dokazují
Architektura, která léčí, zpomaluje i šetří místo. Česká architektonická scéna zažívá tichou změnu a výsledky jsou vidět od regionů až po velká města.
Česko si nenápadně buduje pověst země, kde architektura není jen hezká na fotkách, ale skutečně funguje. A není to jen pocit architektů nebo porot soutěží. Oceněné stavby posledních let stále častěji oslovují i veřejnost, protože řeší skutečné potřeby, emoce i každodenní život.
Silným symbolem tohoto posunu se stal letošní vítěz České ceny za architekturu. Dům pro Julii, první dětský hospic v Česku, ukazuje, že i budova může pomáhat v těch nejtěžších chvílích. Architekti z ateliéru ČTYŘSTĚN navrhli dům, který nepůsobí jako zdravotnické zařízení. Je světlý, klidný, plný přírodních materiálů. Místo, kde se snižuje stres a kde se dá alespoň o něco lépe zvládat extrémně náročná realita. Není náhoda, že stavba získala nejen hlavní cenu poroty, ale i cenu veřejnosti a ocenění předsedy Senátu. Shoda odborníků i laiků se nevidí často, tady ale dává smysl.
Podobně silný příběh má i Kaple Panny Marie Bolestné v polích u Brna. Nenápadná dřevěná stavba, žádný developer, žádná reklama, žádné technologické efekty. Přesto letos získala Grand Prix Architektů. Architekt Jan Říčný ji navrhl jednoduše, stavěla se ručně a z darů místních. A možná právě proto dnes přitahuje tisíce lidí. V době neustálého zrychlování nabízí ticho, pomalost a soustředění – hodnoty, které se dnes prodávají těžko, ale mají obrovskou sílu.
Česká architektura se ale neprosazuje jen novostavbami. Jednou z disciplín, ve které dlouhodobě vyniká, jsou rekonstrukce. Opravy starých budov, které zachovávají charakter a zároveň dávají prostor novým funkcím. Rekonstrukce pardubické budovy ERA ukazuje, že i průmyslový objekt může znovu ožít i bez demolic, bez zbytečných nákladů, bez ztráty identity. V době drahých materiálů a omezených zdrojů jde o jednu z nejrozumnějších cest.
Pozitivní změna je vidět i mimo Prahu a Brno. Horácká multifunkční aréna v Jihlavě dokazuje, že kvalitní architektura a velké veřejné investice už nejsou výsadou metropolí. Nová aréna funguje jako sportovní, kulturní i společenské centrum a stala se přirozeným motorem městského života. Přesně tak dnes vypadají moderní veřejné stavby: otevřené, víceúčelové a každodenně využívané.
Kde dřív stál starý zimák, vyrostla moderní stavba. Nová Horácká aréna v Jihlavě spojuje sport, kulturu i byznys, protože moderní haly už nejsou jen stadiony pro utkání, stávají se multifunkčními centry městského života. 
Jihlava ukázala cestu i Praze. Nová aréna za 2,2 miliardy mění pravidla českých stadionů
Reality
A nakonec i práce s minimem prostoru. Projekt NOOX ukazuje, že čeští architekti si umějí poradit i s velmi malou metráží. Z nevyužitého přízemí vznikly mikrobyty, které díky chytrému návrhu, vestavbám z masivního dřeva a sdíleným prostorům nabízejí plnohodnotné bydlení. Bez okázalosti, bez zbytečných gest. Jen promyšlený minimalismus, který dává smysl ekonomicky i lidsky.
V době, kdy se trh s byty drolí mezi prémiové projekty pro elitu a neudržitelné „dostupné“ řešení, přichází brněnské studio KOGAA s odpovědí. NOOX ukazuje, že development může být zároveň ziskový, estetický i sociálně zodpovědný. Z nevyužitého přízemí vytvořil model budoucnosti nájemního bydlení, který může změnit způsob, jakým města rostou.
Brno ukazuje Praze směr: NOOX přepisuje pravidla realitního trhu
Reality
Ve Zlíně je téměř všechno památkově chráněno. A přesto existuje prostor pro novou architekturu. „Chceme, aby bylo na první pohled jasné, co je původní a co současné,“ říkají architekti Pavel Šánek a Monika Zvonková z ateliéru Semela Architetcs. V rozhovoru pak vysvětlují, proč je důležité nepřetírat to staré a zároveň nemít strach přidat výraz dneška. 
Baťa postavil město za 20 let. Dnešní regulace by to nedovolily, říkají architekti ze Zlína
Reality
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
