Protesty v Íránu podnítili americký prezident Donald Trump, izraelský premiér Benjamin Netanjahu a politici z Evropské unie. Podle agentury Reuters to dnes prohlásil íránský prezident Masúd Pezeškján. Uvedl, že demonstrace nebyly vyvolány jen sociálními problémy. Při potlačování projevů nespokojenosti s režimem, které začaly na konci prosince, zahynuly v Íránu tisíce lidí.

Íránské úřady dlouhodobě tvrdí, že protesty, u jejichž zrodu podle analytiků byly ekonomické potíže, jsou podněcovány ze zahraničí. Pezeškján dnes v televizním vystoupení řekl, že Trump, Netanjahu a evropští politici se snaží využít vnitřních problémů jeho země. „Vyvedli je (protestující) do ulic a chtěli rozvrátit tuto zemi, zasít mezi lidi svár a nenávist a vyvolat rozkol,“ uvedl íránský prezident.

Vrátí se do Íránu následník trůnu Rezá Pahlaví? Jeho jméno zaznívá na protestech. Odkaz jeho rodiny je ale rozporuplný

Politika

Pokud by se íránský režim pod tíhou protestů zhroutil, mohl by se alespoň přechodně do čela země postavit člen někdejší královské rodiny. Syn někdejšího šáha Rezá Pahlaví se profiluje jako hlasitý opoziční lídr. Na co však navazuje? Vláda jeho otce byla spojená s modernizací a vazbami na Západ, ale i jeho režim spoléhal na represe a násilí.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Trump protesty podpořil a Netanjahu opakovaně vyzval Íránce, aby svou současnou vládu svrhli. Evropská unie kritizovala brutální potlačování protestních akcí. Tento týden se unijní členské země shodly, že zařadí íránské revoluční gardy na seznam teroristických organizací, což Teherán ostře kritizoval.

Během protivládních demonstrací Trump íránskému vedení několikrát pohrozil americkou intervencí, pokud Teherán bude zabíjet demonstranty či popravovat zadržené. Režim však mezitím protesty tvrdě potlačil. Íránská nevládní organizace na ochranu lidských práv HRANA tento týden uvedla, že potvrzených obětí je 6159 a že prověřuje dalších více než 17 tisíc případů. Samotné íránské úřady přiznaly 3000 mrtvých, z nichž většinu prý tvoří příslušníci bezpečnostních sil.

Charkov čelí nejtvrdší zimě od začátku války. Elektřina někdy chybí i 22 hodin denně, říká jeho obyvatelka

Názory

Loňská zima byla mnohem lehčí než ta letošní a život se opravdu změnil, řekla v rozhovoru s ČTK Tetiana Solomadina (Tetjana Solomadinová), která žije v Charkově. Dříve studovala v Česku, do rodného města se vrátila v roce 2023. Od toho roku považuje současnou zimu zatím za tu nejtěžší s největšími výpadky elektřiny, nejchladnějším počasím a s nejmenším počtem fungujících tepláren v Charkově, Kyjevě a dalších městech. Do města, které se nachází pár desítek kilometrů od frontové linie, se vrátila, protože ho považuje za svůj domov, ve kterém chce žít navzdory válce.

ČTK

Přečíst článek

Four Seasons, Tančící dům i Rajská zahrada. Architektura devadesátých let změnila Prahu víc, než si dnes připouštíme.

Devadesátá léta změnila Prahu rychleji než jakékoli jiné období po válce. Do města vstoupil kapitál, který tu desítky let chyběl, otevřely se hranice i ambice. Architektura se stala jedním z nejviditelnějších nástrojů, jak nově nabytou svobodu ukázat světu.

Zjednodušený obraz devadesátek jako éry kýče, zlata a okázalosti bez pravidel dnes už neobstojí. Stačí se podívat na stavby jako Tančící dům, hotel Four Seasons, stanici metra Rajská zahrada nebo rezidenční komplex Hvězda. Realita byla složitější a pro dnešní Prahu zásadní.

„Pochopení architektury devadesátých let je pro plánování Prahy klíčové,“ říká Ondřej Boháč, ředitel Institutu plánování a rozvoje hlavního města. Řada tehdejších témat jako infrastruktura, doprava nebo vztah města k veřejnému prostoru se totiž řeší dodnes.

13 fotografií v galerii

Investoři chtěli být vidět

Po roce 1989 se zhroutil centrálně plánovaný systém a nahradila ho tržní ekonomika. Praha se musela během několika let naučit, jak funguje soukromý investor, jak vypadá mezinárodní kapitál a jak má město reprezentovat samo sebe. Jiné evropské metropole měly desetiletý náskok.

Vznikaly nové hotely, bankovní domy, administrativní budovy i rozsáhlé rezidenční projekty. Nešlo jen o nové funkce, ale o nový jazyk. Budovy měly působit světově, sebevědomě a někdy i okázale.

Do Prahy přišli zahraniční investoři i mezinárodní architektonické kanceláře, ale vedle nich vznikala i silná domácí tvorba. Některé projekty byly okamžitě přijaty jako ikony, jiné dlouho budily rozpaky. Nicméně stavby jako například hotel Don Giovanni, budova Pragobanky, mostní tubus metra B vinoucí se mezi panelovými domy nebo Rajská zahrada, které byly kdysi kritizovány, dnes bereme jako samozřejmou součást města.

Architekt Lábus: Těžší je stavět za hodně peněž než za málo

Reality

Jeden z nejuznávanějších českých architektů, Ladislav Lábus, získal Národní cenu za architekturu, Grand Prix, za bytový dům s galerií na Malé Straně. Stavět v centru Prahy podle něj znamená pracovat pod tlakem omezení, památkářů i veřejnosti. Právě v tom nachází výzvu. V rozhovoru mluví o tom, jak se česká architektura proměnila, proč se obyčejnost z domů vytrácí a proč dnešní trh s bydlením ztrácí smysl.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

Architekt jako partner byznysu

Změnila se i role architekta. Už nebyl technickým vykonavatelem státní zakázky, ale partnerem investora. Musel vyjednávat, obhajovat návrh, reagovat na tlak rozpočtů i termínů. Architektura přestala být čistě odbornou disciplínou. Stala se nástrojem reprezentace, marketingu a někdy i moci.

Právě tohle napětí dnes popisuje výstava DEVADE: Architektura Prahy mezi přísností a diskotékou, která představuje devadesátkovou architekturu jako střet dvou pólů. Na jedné straně návrat k racionalitě, proporcím a odkazu moderny. Na druhé straně postmoderní hravost, barva, inspirace Západem a chuť experimentovat. „Diskotéka“ devadesátých let přitom nebyla jen estetickým výstřelkem. Byla gestem. Způsobem, jak dát najevo úspěch, svobodu a nové sebevědomí města i investorů.

Vedle známých staveb, jako je Tančící dům nebo hotel Hilton, výstava připomíná i sakrální architekturu, výrazné interiéry nebo projekty, které se do učebnic dlouho nedostaly. Součástí expozice jsou dobové časopisy, reklamní materiály, archivní záběry České televize i současné fotografie staveb, které ukazují, jak devadesátky zestárly.

Výstava je k vidění od 29. ledna do 17. května 2026 v Centru architektury a městského plánování (CAMP).

I panelák může být krásný. Tento byt nad Prahou mění pohled na typovou architekturu

Reality

Výhled na pražské nebe, surový beton a klid ukrytý uprostřed ruchu města. Tento panelový byt dokazuje, že dobrý design dokáže změnit nejen prostor, ale i zažité předsudky.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

Nenápadná revoluce na Pražském hradě. A nejde jen o světla

Reality

Na Pražském hradě probíhá nenápadná, ale systematická proměna. Jednotlivé projekty ukazují posun od nahodilých zásahů k dlouhodobému řízení areálu.

Petra Nehasilová

Přečíst článek