Michal Nosek: Politická meteorologie jednoho ministerského jmenování
Jmenování nového ministra životního prostředí připomínalo spíš napínavý seriál než rutinní ústavní akt. Mezi Hradem, Strakovou akademií a Motoristy se přelévaly tlaky, padaly nepěkné výroky a nakonec přišlo řešení, které by meteorologové popsali jako proměnlivo, místy pragmatično.
Ještě nedávno stáli Motoristé pevně za Filipem Turkem, svým původním kandidátem, a prezident Petr Pavel dal stejně pevně najevo, že jejich pevnost nemusí znamenat průchodnost. Nad českou politickou krajinou se tak usadila tlaková níže plná výroků o hodnotách, kompetencích a výhradách.
V jednu chvíli to skoro vypadalo, že se z ministerstva životního prostředí stane ministerstvo vytrvalosti. Kdo déle vydrží trvat na svém. Jenže česká politika je dynamický ekosystém. A v něm přežívají jen ti, kdo se umí přizpůsobit.
Prezident Petr Pavel na Pražském hradě jmenoval kandidáta Motoristů Igora Červeného ministrem životního prostředí. Zhruba po dvou měsících se tak zkompletoval kabinet premiéra Andreje Babiše (ANO). Řízením ministerstva životního prostředí byl dosud pověřen ministr zahraničí a předseda Motoristů Petr Macinka. Babiš následně uvedl Červeného do funkce.
Babišův kabinet je kompletní. Pavel jmenoval Červeného ministrem životního prostředí
Politika
Motoristická zatáčka
A tak přišla zatáčka. Elegantní, rychlá, lehce smyková. Místo původně avizovaného jména se objevil Igor Červený. Strana, která ještě před pár dny naznačovala, že jiného kandidáta než Turka nenabídne, najednou nabídla. Politický kurz defenzivní jízdy byl nahrazen školou pragmatického rallye.
Byl to ústupek Hradu? Realistické vyhodnocení terénu? Nebo jen výměna pneumatik za vhodnější směs? V českém provozu se tomu říká nalezení kompromisu, i když to někdy připomíná spíš rychlé přeparkování.
Ústavní krize v Česku končí. V neděli Filip Turek oznámil, že Motoristé navrhnou premiérovi nové jméno na post ministra životního prostředí. V pondělí premiér Andrej Babiš skutečně oznámil, že nominuje na post Igora Červeného. A v úterý se nechal slyšet prezident Petr Pavel, že s tímto jménem nemá problém. Vše v pořádku, trvalo to jen dva měsíce, vláda bude komplet.
Stanislav Šulc: Ústavní krize kvůli Turkovi zažehnána. Jede se dál
Názory
Prezidentův návrat k podstatě
Prezident při jmenování připomněl, že ministerstvo životního prostředí nemá být arénou ideologických šarvátek, ale úřadem, který řeší kvalitu vzduchu, vody a půdy. Znělo to skoro jako radikální myšlenka: chtít po ministerstvu životního prostředí, aby řešilo otázky životního prostředí.
Výzvy k práci s daty místo emocí působily jako decentní vzkaz všem stranám sporu. V době, kdy se každá ekologická debata mění ve válku, je návrat k tabulkám a grafům skoro kulturní čin.
Výrok Filipa Turka o tom, že nový ministr „udělá, co mu na očích uvidí“, by měl vyvolat skandál. Místo toho jen dokresluje realitu, v níž se z ministerstva životního prostředí stává nástroj zákulisních dohod. Nominace Igora Červeného nepřináší odpovědi, jen další otázky o tom, kdo bude resort skutečně řídit.
Michal Nosek: Další ministr na vodítku? Výrok Filipa Turka děsí víc než jméno nového kandidáta
Názory
Politika jako ekosystém
Kabinet je kompletní a ústavní proces doběhl do cíle. Jenže skutečné drama nezačíná jmenováním, ale až výkonem funkce. Resort životního prostředí je totiž citlivý biotop. Stačí pár neuvážených kroků a rovnováha se rychle naruší.
A možná je na celé epizodě nejzajímavější právě tohle. Zatímco se vedly spory o jméno, všichni mluvili o principech. Jakmile je ministr jmenován, principy se mění v odpovědnost. V politice totiž platí jednoduchý zákon zachování energie. Emoce se nedají zničit, jen se přeměňují. Ideálně v práci.
