Tradiční softwaroví lídři jako Salesforce nebo Snowflake čelí nové existenční hrozbě. K propadu akcií o pětinu se přidává agresivní náborová ofenziva firem OpenAI a Anthropic.

Tradiční softwaroví giganti čelí nejhorším burzovním výsledkům za poslední roky. K obavám z technologické dominance umělé inteligence se nyní přidává masivní úprk elitních manažerů. Společnosti jako OpenAI nebo Anthropic agresivně přetahují klíčové postavy z vedení firem Salesforce či Snowflake, aby využily jejich kontakty v korporátním světě. Tento posun v prioritách lídrů v oblasti umělé inteligence signalizuje novou fázi boje o trh podnikových řešení, který je pro budoucí ziskovost byznysu zcela klíčový, poznamenává server CNBC.

Sektor podnikového softwaru letos prochází brutální korekcí. Ilustruje ji propad fondu iShares Expanded Tech-Software o téměř 20 procent, zatímco širší indexy rostou. Investoři se obávají, že dravé start-upy zcela rozvrátí dosud dominantní model cloudového předplatného. Do této nejistoty přichází personální ofenziva. OpenAI a Anthropic už neloví pouze vědce, ale zaměřují se na manažery se zkušenostmi s prodejem pro největší světové koncerny.

Průzkum: Kdo zvládne AI, vyhraje. Většina firem je ale teprve na startu

Zprávy z firem

České firmy přecházejí od experimentů k reálnému využití umělé inteligence (AI). Klíčová fáze – skutečná transformace – je ale teprve před nimi. Ukazují to výsledky průzkumu společnosti Deloitte realizovaného ve spolupráci s Českou asociací umělé inteligence.

nst

Přečíst článek

Mezi nejvýraznější úlovky OpenAI patří Denise Dresser, která nyní zastává pozici obchodní ředitelky. Předtím působila jako šéfka platformy Slack v rámci impéria Salesforce. Další posilou se stala Jennifer Majlessi, která rovněž opustila Salesforce, aby v OpenAI vedla divizi pro tržní strategii. Podle zdrojů z trhu podobným způsobem posiluje i Anthropic.

Důvod této strategie je čistě ekonomický. Firemní segment představuje pro OpenAI stále důležitější růstovou oblast, která je na rozdíl od individuálních uživatelů mnohem výnosnější. Podle Sarah Friar, finanční ředitelky OpenAI, tvoří tito zákazníci aktuálně zhruba 40 procent byznysu společnosti. Do konce roku má tento podíl vzrůst na polovinu. V listopadu firma oznámila, že její technologie využívá více než jeden milion firemních zákazníků.

Hlad je i po aplikačních inženýrech

Kromě obchodníků se OpenAI zaměřuje i na aplikační inženýry, které přetahuje například ze společnosti Palantir Technologies. Tito specialisté dokážou klientům pomoci s implementací zásadních změn přímo v jejich provozech. Právě tato schopnost prodat a nasadit technologii v terénu je pro AI giganty momentálně klíčová.

Strukturální změny v sektoru navíc urychlují masivní propouštění v tradičních firmách. Společnost Oracle nedávno potvrdila zrušení tisíců pracovních míst v rámci transformace na AI cloud. Podobné kroky oznámily i Meta a Microsoft. Profesionálové v IT se tak snaží zachytit nový trend dříve, než jejich současné pozice nadobro zaniknou.

Jedním z klíčových ukazatelů, se kterými pracuje aktuální zpráva OECD, je takzvaný daňový klín. Zní to složitě, ale princip je jednoduchý: ukazuje, kolik z celkové ceny práce připadne státu. Pokud zaměstnavatel na pracovníka vydá 100 korun, daňový klín říká, kolik z této částky skončí na daních a odvodech a kolik zaměstnanec skutečně dostane na účet. Tedy jak velký je pomyslný klín, jejž stát vráží mezi zaměstnavatele a zaměstnance.

V českém případě jde o poměrně výrazný klín – výrazný rozdíl. U průměrného pracovníka dosáhl v roce 2025 hodnoty 41,2 procenta. To je znatelně více než průměr zemí OECD, který činí 35,1 procenta, a řadí to Česko spíše do skupiny zemí s vyšším zdaněním práce. Na první pohled by se tak mohlo zdát, že český zaměstnanec je vystaven nadprůměrné daňové zátěži.

Tento pohled je však jen částečný. Podstatná část tohoto zatížení totiž zůstává skrytá. Zhruba čtyři pětiny daňového klínu tvoří daň z příjmu a odvody, z nichž významná část je placena zaměstnavatelem. Jinými slovy, významná část zdanění práce se odehrává mimo zorné pole zaměstnance.

Do důchodu dřív, kratší pracovní týden a pět týdnů dovolené, zní program odborů po sjezdu

Politika

Nové vedení Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) bude požadovat, aby se v zákoně opět snížil věk odchodu do důchodu z 67 na 65 let. Zároveň budou chtít zkrátit pracovní týden na 37,5 hodiny bez toho, aby se snížila mzda a aby všichni zaměstnanci měli nárok na pět týdnů dovolené. Po skončení IX. sjezdu ČMKOS to uvedl jejich předseda Josef Středula.

ČTK

Přečíst článek

Jakmile se zaměříme pouze na to, co skutečně odvádí zaměstnanec ze své mzdy, obrázek se výrazně mění. Čistá průměrná daňová sazba činí v Česku 21,3 procenta, zatímco průměr OECD je 25,1 procenta. Průměrný zaměstnanec si tak ponechá po přímých daních a odvodech zhruba 79 procent hrubé mzdy.

Tento efekt se ještě zesiluje u rodin s dětmi. U domácnosti se dvěma dětmi klesá daňový klín na 31,9 procenta a čisté zdanění zaměstnance na 8,9 procenta. Takové domácnosti tak po zohlednění daní, odvodů a dávek disponují příjmem odpovídajícím asi 91 procent hrubé mzdy. V praxi to znamená, že systém citelně ulevuje rodinám ve srovnání s bezdětnými pracovníky.

Český kompromis

Srovnání s okolními zeměmi ukazuje, že český model není ani extrém, ani výjimka, ale spíše kompromis. Německo má druhý nejvyšší daňový klín v OECD, téměř 50 procent, a průměrnému zaměstnanci tam zůstává přibližně 61 procent hrubé mzdy. Rakousko se pohybuje jen o něco výše, zhruba na úrovni 67,5 procenta čisté mzdy. Naopak Polsko kombinuje nižší celkové zatížení práce na úrovni 35 procent s čistou mzdou přesahující 75 procent a Slovensko s daňovým klínem 42,7 procenta je svým nastavením Česku blízké, byť čisté příjmy jsou zde o něco nižší, přibližně 75,7 procenta hrubé mzdy.

Zvláštní kapitolu pak představuje podpora rodin. Na Slovensku a v Polsku dosahuje díky daňovým bonusům a dávkám čistý příjem rodin téměř úrovně jejich hrubé mzdy. V rámci OECD jde o spíše výjimečný jev. Český systém je v tomto směru umírněnější, když rodinám zůstává přibližně 91 procent hrubé mzdy, ale stále patří k relativně vstřícným.

Celkově se tak potvrzuje, že debata o zdanění práce v Česku trpí jistou optickou iluzí. Firmy vidí vysoké náklady práce. Zaměstnanci vidí relativně solidní čisté mzdy, přičemž jejich reálná kupní síla se po předchozím propadu opět zvedá. Reálné mzdy se po výrazném poklesu v letech 2022 a 2023 vrátily k růstu a v roce 2024 již rostly tempem kolem pěti procent. Do dalších let se navíc očekává pokračování růstu, byť mírnějším tempem kolem tří až čtyř procent. I to přispívá k tomu, že vnímání daňové zátěže mezi zaměstnanci zůstává relativně mírné, navzdory tomu, že celkové zdanění práce patří v Česku k vyšším.