Nový pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl vstupuje do úřadu s nadhledem, intelektuální zvídavostí i smyslem pro humor. V Arcipodcastu mluví s Evou Čerešňákovou o prvních dnech po jmenování, o víře, umění i YouTube jako nové kazatelně. „Uvědomuji si, že mě čeká maraton,“ říká muž, který chce církev posouvat méně směrem k instituci a více ke společenství.

Stěhování do nové role nový pražský arcibiskup vnímá jako novou etapu. S lehkostí přiznává, že významným milníkem prvních dní bylo prosté zjištění: „Dneska jsem zjistil, kde budu spát.“ V jeho podání ale nejde o banalitu, nýbrž symbol začátku.

Papež jmenoval nového pražského arcibiskupa. Do čela arcidiecéze míří Stanislav Přibyl

Leaders

Papež Lev XIV. jmenoval Mons. ThLic. Ing. Stanislava Přibyla, Th.D., Ph.D., CSsR novým pražským arcibiskupem a metropolitou české církevní provincie. Informaci zveřejnil Svatý stolec a poté ji v kapli pražského arcibiskupského paláce oznámil také apoštolský nuncius v České republice Jude Thaddeus Okolo.

nst

Přečíst článek

Změny bere jako prostor něco nově uspořádat. Možná i proto, že, jak s úsměvem vypráví, už od dětství ho víc než hračkářství přitahovalo papírnictví. Tužky, ořezávátka a dokonce psací stroj na splátky v třinácti letech předznamenávaly člověka, kterého těší řád, struktura i tvoření.

Arcibiskupem s pokorou i humorem

Jmenování do čela pražské arcidiecéze pro něj nebylo triumfálním momentem, ale spíše chvílí úžasu. Když si napsal seznam svých předchůdců a pod něj připojil své jméno, připadalo mu „nepatřičné“. A nové oslovení? „Sousloví arcibiskup Stanislav Přibyl mi přišlo velmi divné,“ přiznává.

Právě tato kombinace pokory a sebeironie prostupuje celým rozhovorem. Přibyl nevystupuje jako muž velkých gest, ale jako někdo, kdo si vážnost úřadu uvědomuje právě tím víc, čím méně se jí nechává svazovat.

video

Velikonoční rozhovor s Markem Ebenem: Víru je důležitější žít než o ní mluvit

Enjoy

Víra jako tichá jistota, která se nevnucuje, ale žije. Moderátor Marek Eben v otevřeném rozhovoru s moderátorkou Evou Čerešňákovou přibližuje, proč se obrací k Bohu ve stresu, jak vnímá manželství po desítkách let i proč by náboženství nikdy nemělo být nátlakem.

nos

Přečíst článek

Za řadou titulů nehledá kariérní plán, ale sled „náhod“, které se proměnily v cestu. Od teologie přes ekonomii po dějiny umění. Všechno podle něj vznikalo spíš z potřeby než ambice.

S pobavením vzpomíná na školní začátky i boj s matematikou, která ho kdysi „vyhodila ze sedla“. O to silněji dnes hájí hluboké vzdělání: „Formální vzdělání má něco do sebe.“ U něj není prestiží, ale nástrojem služby.

Silnou linkou rozhovoru je umění. Hudba, architektura, příběhy ukryté v sochách. Přibyl ukazuje, že pro něj víra nežije jen v teologii, ale i v estetice.

Církev se už dokáže uživit sama, pomocí nájemního bydlení

Reality

Arcibiskupství pražské bude letos poprvé hradit mzdy kněží a dalších pracovníků diecéze z výnosů nájemního bydlení. Nyní převzalo jeden bytový dům s 57 byty v pražské Ruzyni od společnosti Finep. Pod značkou XPlace tak arcibiskupství vlastní již 460 bytů, do roku 2027 jich chce mít šest set.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Když mluví o své knize o Karlově mostě, nejde mu jen o památky, ale o příběhy za nimi. „Když je zatím ten příběh, najednou to dostává nové kontury,“ říká. Stejně hovoří i o katedrále sv. Víta, kterou vnímá jako prostor stovek dosud nevyprávěných příběhů.

YouTube jako kazatelna pro digitální dobu

Na arcibiskupský stolec přichází i jako nečekaný „boží influencer“, jak zazní v rozhovoru s nadsázkou. Sám své působení na YouTube chápe prostě: „Je to kazatelna.“

Právě online prostor mu umožňuje otevírat otázky, které lidi skutečně trápí. Nemoc, naději, smrt, odpustky, víru v běžném životě. A oslovit tisíce lidí místo stovek. Ostatně, jak poznamenává, proč to nezkusit, když to funguje.

Do nové služby vstupuje bez velkých manifestů. Spíš s vědomím, že vedení církve je běh na dlouhou trať. „Člověk se nemůže utavit v první zatáčce,“ říká. Nechce jen reagovat a mluvit, ale také „nabírat“ — mít čas studovat, přemýšlet a neztratit hloubku. Program shrnuje prostě: „Být biskupem znamená vést lidi ke Kristu.“

Církev ne jako úřad, ale jako domov

Nejsilněji zaznívá jeho vize církve. Ne jako instituce s razítky a strukturami, ale jako vztahový prostor. „Církev je jakési my,“ říká. A dodává větu, která může být programem jeho služby: církev má být „milé společenství lidí“. Možná právě tady se ukazuje těžiště jeho uvažování, méně důraz na správu, více na blízkost; méně aparát, více přátelství.

Aktualizováno

Trump se pustil do papeže. Tvrdí, že souhlasí s íránskými jadernými zbraněmi

Politika

Lev XIV. by mi měl být vděčný za zvolení papežem, vzkázal americký prezident Donald Trump do Vatikánu. Papež má podle něj slabé postoje v zahraniční politice a vůči kriminalitě. Papeže, který pochází z Chicaga, na své síti Truth Social vyzval, aby přestal být politikem a nepodbízel se radikální levici. Novinářům pak Trump řekl, že není jeho velkým fanouškem, napsala agentura AFP. Papež v reakci na Trumpovu kritiku řekl, že i nadále bude vystupovat proti válce.

ČTK

Přečíst článek

A když přijde řeč na radost, odpoví svým odzbrojujícím způsobem: „Rád si večer lehnu a zapraskají ty kosti.“ Pak ale jmenuje výšlapy, knihy, dobré jídlo a především setkávání s lidmi.

Nakonec se kruh uzavírá tam, kde začal: u povolání. Protože, jak říká, jeho největší radostí je, že právě to, k čemu je povolán, ho těší. A možná i proto působí nový pražský arcibiskup jako člověk, který do úřadu nevstupuje s patosem, ale s klidem. A s chutí jít dál.

A co také zazní v podcastu? Třeba:

S jakou vizí vstupuje Stanislav Přibyl do čela pražské arcidiecéze?
Jak chce uchopit službu arcibiskupa, co znamená jeho „maraton“ a jaké priority si pro nové působení stanovuje.

Jakou roli hrají ve víře vzdělání, umění a kultura?
Rozhovor ukazuje, jak se u něj propojují teologie, historie, hudba i cit pro krásu jako součást duchovní služby.

Může být YouTube novodobou kazatelnou?
Jak využívá digitální prostor pro evangelizaci a proč vidí online svět jako přirozené místo pro dialog o víře.

Co dnešní společnost často nechápe o církvi?
Přibyl nabízí pohled na církev nikoli jako instituci, ale jako živé společenství vztahů a sdílené víry.

Kde hledá nový arcibiskup radost a vnitřní rovnováhu?
Od humoru a obyčejných radostí přes přátele až po samotné kněžské povolání jako zdroj životní energie.

Více se dozvíte v rozhovoru Arcipodcast s Evou Čerešňákovou:

Otázka zdanění (super)bohatých je dosud tématem, které dostává nálepku radikálnosti a politici se ho většinou štítí. I ekonomické výzkumy však ukazují, že nerovnost je jedním z největších problémů dneška. Bez daňové reformy se dál nepohneme.

Demokratický newyorský starosta Zohran Mamdani v kampani slíbil důrazné kroky namířené proti rostoucí nerovnosti. Nyní začíná ambiciózní plány plnit, například formou speciální daně pro ultrabohaté, kteří ve městě trvale nebydlí, ale přesto si udržují lukrativní nemovitosti. V lepším případě je mají jako přechodná sídla, v tom horším zejí prázdnotou. Podle Mamdaniho argumentace tito miliardáři využívají prosperujícího a pulzujícího města, ale daně platí jinde.

Zohran Mamdani Newyorčanům nabídl alternativu. Zvykejme si, podobných výsledků bude přibývat

Názory

Novým starostou New Yorku bude demokrat Zohran Mamdani, který se označuje za demokratického socialistu. Navzdory panice konzervativních komentátorů apokalypsa nehrozí. Jeho vítězství však ukazuje, že se politika vzdaluje od středového konsenzu. Demokraté v USA i Evropě se s tím musí srovnat, jinak nebudou mít proti populistům šanci.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Politických programů, které si skutečně berou na mušku ekonomickou nerovnost, najdeme ve světě poskrovnu. Díky Mamdanimu existuje viditelný a komplexní příklad. Radost mohou mít zejména obyčejní Newyorčané, pro které se život v metropoli stává neudržitelným. New York ale sledují i zastánci daňových reforem po celém světě.

Zdanění ultrabohatých ale nadále zůstává kontroverzním tématem, které často sklouzává do ideologických soubojů. Pravda je však taková, že nerovnost je jedním z nejzásadnějších problémů dnešní ekonomiky. Nejde o nenávist vůči bohatým, ale o to, zda společnost s takto nerovnoměrným rozdělováním bohatství vůbec může efektivně fungovat. A nejde jen o ekonomiku, vedlejším jevem je také koncentrace ekonomické a politické moci. Vezměme si například média – kolik z nich nepatří do nějakého konglomerátu?

Zdanit bohaté? Hrstka nejzámožnějších dusí miliardy chudých, tvrdí studie

Money

Bohatí se svými jachtami a tryskáči znečišťují svět, ale fatální důsledky dopadají na ty nejchudší. Je třeba zasáhnout proti klimatické nerovnosti, tvrdí globální organizace Oxfam, která o problému vydala rozsáhlou studii.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Čím dál nerovnější svět

O nerovnosti jako o ekonomickém problému napsal Zohran Mamdani komentář do britského deníku The Guardian, a to spolu s francouzským ekonomem a odborníkem na problematiku daňových úniků Gabrielem Zucmanem a americkým ekonomem a držitelem Nobelovy ceny Josephem Stiglitzem. Stav nerovnosti v něm označují za globální krizi. „Zpráva o globální nerovnosti, vypracovaná na žádost Jihoafrické republiky v rámci jejího předsednictví v G20, zjistila, že v letech 2000 až 2024 si nejbohatší jedno procento obyvatelstva přišlo na 41 procent veškerého nově vytvořeného bohatství, zatímco spodní polovina lidstva získala pouhé jedno procento. Tato trajektorie je neudržitelná,“ argumentují.

Dlouhodobý vývoj ukazuje, že s aktuálním systémem je skutečně něco špatně. Jak podotýkají autoři, nejbohatší 0.0001 procenta populace v roce 1987 vlastnilo ekvivalent tří procent světového HDP, nyní je to 16. Miliardáři bohatnou, zatímco zbytek světa stagnuje nebo strádá. Rovněž i veřejné rozpočty drtí vysoké zadlužení.

Vždy to ale takhle nevypadalo. Západní svět si zvykl na velmi benevolentní daňové prostředí. V minulém století bylo poměrně běžné, že ultrabohatí platili vysoké daně, klidně 60 nebo i 90 procent. Nemohli za to komunisté, k takto vysokým sazbám se sahalo i například ve Velké Británii nebo Spojených státech. „V 60. letech minulého století odvádělo 400 nejbohatších Američanů na daních na všech úrovních státní správy přibližně 50 procent svých příjmů. Dnes odvádějí přibližně 24 procent,“ argumentují Mamdani, Zucman a Stiglitz.

Nerovnost ve světě sílí. Daň pro superbohaté by z chudoby vytáhla dvě miliardy lidí

Money

Ve světě sílí nerovnost, poprvé za 25 let se extrémní bohatství i extrémní chudoba zvýšily současně. Ve zprávě zveřejněné před začátkem výročního zasedání Světového ekonomického fóra (WEF) v Davosu to uvedla organizace Oxfam, která bojuje proti chudobě. Výrazné loňské zvýšení cen potravin a energií způsobilo, že miliardáři zbohatli ještě citelněji.

ČTK

Přečíst článek

Statistiky dokládají, že Británie před nástupem Margaret Thatcherové byla výrazně více rovnostářskou zemí, než po nástupu neoliberalismu. Po roce 1979 nerovnost rychle narostla a na předchozí čísla se už nikdy nevrátila.

Bez zdanění to nepůjde

Autoři zmíněného textu uvádějí, že naším problémem je právě nízká progresivita daňových systémů. Příspěvek ultrabohatých do systému jednoduše není dostatečný. „Tento jev není typický pouze pro Spojené státy. V celé Evropě – včetně Francie, Itálie a Nizozemska – i v zemích jako Brazílie zaznamenávají vědci stejný trend: nejbohatší lidé platí nižší efektivní daňové sazby než téměř všichni ostatní. Vynikají nejen v tom, jak vydělávat peníze, ale také v tom, jak se vyhýbat placení daní a daňovým únikům,“ uvádějí autoři.

Úspěchy v podnikání a byznysu přitom nejsou jen plody tvrdé práce byznysmenů, ale i společnosti. Zaměstnanci jsou vzdělanější a schopnější, z čehož firmy těží, aniž by se o to samy přičinily. Ve Skandinávii třeba zase vidíme, že jistota záchranné sítě v podobě robustního sociálního systému dává základ inovátorům, aby zkusili uspět na trhu. Když se jim to nepovede, nic se vlastně nestane.

O nerovnosti je třeba začít přemýšlet jinak – progresivní zdanění by se mělo stát běžnou součástí politické debaty. „Myšlenka, že miliardáři by měli platit vyšší daně než pracující lidé, není radikální. Radikální je naopak tolerovat systém, v němž extrémní bohatství existuje vedle všeobecné chudoby,“ uzavírají Mamdani, Zucman a Stiglitz.

Další texty Karla Pučelíka