Každý zná kalifornské Silicon Valley čili Křemíkové údolí. Jen málokdo však ví o Lithium Valley neboli Lithiovém údolí, které leží v témže americkém státě. Mohlo by přispět k rozvoji nejmodernějších technologií, ale paradoxně tomu brání obavy z problémů starých dlouhé desítky let.

Křemíkové údolí je dávno zažitý, i když neoficiální název oblasti poblíž San Franciska přímo prošpikované firmami i výzkumníky zabývajícími se křemíkovými mikročipy a počítači. Tady se rodí největší počítačové zázraky a odtud nad nimi superbohaté společnosti vládnou světu.

Když se z Křemíkového údolí posuneme hluboko na jih, až téměř na hranice s Mexikem, narazíme na slané jezero zvané Saltonské moře. Nové geologické rozbory ukazují, že pod ním a v jeho okolí se nachází jedno z největších světových ložisek lithia – klíčové suroviny pro výrobu baterií do elektromobilů a malinkých i velkých elektronických přístrojů.

Vědecká studie z roku 2023, odhaduje, že obrovské ložisko by mohly pokrýt potřebu baterií pro téměř 300 milionů elektromobilů. „Spojené státy by se mohly stát nezávislými na globálním trhu a v podstatě jej začít ovládat,“ tvrdí geolog Michael McKibben, který se na studii podílel. Místní lithium by tak dodalo nové možnosti i pro zisky Křemíkového údolí na severu.

Až sem fajn. Ale teď přicházejí staré známé problémy.

Ukrajina otevřela klíčové ložisko lithia. Projekt má vazby na Trumpovo okolí

Zprávy z firem

Ukrajina udělila práva na rozvoj jednoho ze svých největších nalezišť lithia, Dobra v Kirovohradské oblasti v centrální části země, konsorciu, vedeným společnostmi TechMet a The Rock Holding, uvedla premiérka Julija Svyrydenková. Vítězné konsorcium má podle listu The New York Times vazby na amerického prezidenta Donalda Trumpa, připomněly agentura Reuters a server Ukrajinska pravda.

ČTK

Přečíst článek

Zápis do ekonomické i technické historie lidstva

Lidské zásahy v oblasti už v minulosti napáchaly – v dobré víře – pořádnou paseku. Vznik Saltonského moře je spojen s obrovským stavitelským průšvihem. Kvůli zúrodnění tamních pouští probíhala na přelomu 19. a 20. století mohutná výstavba zavlažovacích kanálů, které měly přivést vodu z řeky Colorado. Jenže kanály postupně ucpávaly nánosy bahna. Pokusy o nápravu se moc nedařily a zasáhly do nich v roce 1905 silné přívalové deště. Rozvodněná řeka Colorado prorazila provizorní hráze a voda téměř dva roky tekla do suché oblasti, kde vytvořila jezero Saltonské moře. To má dnes rozlohu asi 800 čtverečních kilometrů (o kus větší než náš Národní park Šumava). Leží nějakých 70 metrů pod hladinou světového oceánu, takže voda do něj vtéká, ale neodtéká a vypařuje se.

Na začátku třicátých let minulého století situaci zdánlivě úspěšně srovnala stavba Hooverovy přehrady. Ta vstoupila do historie ekonomie jakožto mohutný sociální projekt, který přinesl pracovní příležitosti pro zoufalé nezaměstnané široko daleko a současně rozhýbal ekonomiku v době velké hospodářské krize. Historie techniky zase připomíná, že šlo ve své době o největší přehradu a nejvýkonnější vodní elektrárnu na světě. Dodnes reguluje tok řeky Colorado a umožňuje následně řídit i zavlažování jižní Kalifornie včetně uchování Saltonského moře, které by jinak zase vyschlo.

V polovině minulého století to byl úžasný ekonomický úspěch. Farmáři měli vodu a ještě do oblasti jezdilo ročně kolem půldruhého milionu turistů, kteří si u vody užívali rekreace, chytali ryby, jezdili na lodích, poblíž vody hráli golf a hlavně utráceli peníze.

Jenomže do Saltonského moře postupně přitékala voda z polí. A protože neodtékala, hromadila se v něm chemická hnojiva, stoupala koncentrace soli. Od konce sedmdesátých let začaly ve velkém hynout ryby, ubývalo ptactva a ještě ke všemu jezero začalo smrdět. Z obnaženého dna po ustupující vodě se zvedá toxický prach způsobující místním obyvatelům dýchací potíže. Turisté samozřejmě přestali jezdit a bylo po blahobytu.

Těžbě lithia na Cínovci nic nebrání, uvedla studie. O obří investici rozhodne Geomet

Zprávy z firem

Těžbě lithia na Cínovci v Krušných horách a zpracovatelskému závodu v Prunéřově na Chomutovsku nebrání žádné technologické překážky, ukázala studie proveditelnosti. ČTK o tom dnes informoval mluvčí Skupiny ČEZ Roman Gazdík. O realizaci rozhodnou akcionáři Geometu, kterými jsou Severočeské doly a australská EMH. Celková investice je odhadována na více než 42 miliard korun, což by ji řadilo mezi tři největší investice do průmyslu v Česku v posledních letech. Kraji s vysokou nezaměstnaností by přinesla tisíce míst.

ČTK

Přečíst článek

Poklad pod hladinou toxického jezera

A teď je tu najednou zase nová šance. Jak se ukazuje, hluboko pod tímto problematickým povrchem leží geotermální rezervoár s horkou solankou bohatou na minerály. I právě na stále cennější lithium. Přímo v hlavním geotermálním rezervoáru (v hloubce asi jeden až tři kilometry pod zemí) se nachází přibližně 4,1 milionu metrických tun uhličitanu lithného (na který se zásoby tohoto kovu přepočítávají). Pokud by se těžba rozšířila i mimo tento hlavní rezervoár, celkové zdroje lithia v oblasti by mohly dosáhnout až 18 milionů metrických tun uhličitanu lithného. To by stačilo pro 300 milionů elektromobilů.

Potenciální těžba tedy slibuje obrovské zisky a nové pracovní příležitosti. Uvážíme-li dosavadní ekonomickou situaci, člověk by řekl, že tady po příležitosti vydělat na poptávce po surovinách pro moderní technologie všichni radostně skočí. Ale není tomu tak.

EU se poučila z energetické krize. Nyní řeší kritické suroviny

Politika

Brusel spouští plán RESourceEU a během roku nalije tři miliardy eur do těžby strategických surovin. Cíl? Do roku 2029 snížit dovoz až o polovinu. Mezi podpořenými projekty je třeba i těžba lithia na Cínovci. Nový evropský plán počítá se společnými zásobami, investicemi, ale i přísnějšími pravidly exportu kovového odpadu.

ČTK

Přečíst článek

Naděje i obavy

Zájem o těžbu má třeba těžařská společnost Controlled Thermal Resources, jež získala finanční podporu od automobilového gigantu Stellantis. Rovněž společnost EnergySource Minerals plánuje vybudovat vlastní zařízení na těžbu a získala příslib podpory od Ministerstva energetiky USA. Dobře našlápnuto má i Berkshire Hathaway Energy, dceřiná společnost firmy Warrena Buffetta. V oblasti již vlastní většinu geotermálních elektráren a plánuje začít s rekuperací lithia ze solanky, kterou tyto elektrárny využívají.

Tyto firmy plánují využít inovativní metodu zvanou přímá extrakce lithia. Na rozdíl od klasických dolů nebo obrovských odpařovacích nádrží v Jižní Americe má být tato metoda k přírodě šetrnější. Solanka se vyčerpá z hloubky několika kilometrů, lithium se z ní „vyfiltruje“ a voda se vrátí zpět pod zem.

Jenže technologie ještě nebyla ve větším měřítku prověřena. Existují odborně zdůvodněné obavy z vysoké spotřeby pitné vody, které je v regionu kritický nedostatek, a z dalších dopadů na kvalitu ovzduší v oblasti, kde je už teď vysoký výskyt astmatu . Takže region, který si už prožil několik ekologických malérů, se může obávat dalšího.

Většinu obyvatel tamního dnes chudého regionu tvoří Hispánci. Pro ně myšlenka Lithiového údolí představuje vidinu tisíců pracovních míst a ekonomického rozkvětu. Avšak uvědomují si, že může jít jen o dočasné, hůře placené práce. Lepší příjmy logicky dostanou odborníci zvenčí. A zisky se přesunou jinam, nevznikne z nich nová místní dlouhodobá ekonomika.

„Pokud se nám to nepovede, zůstanou nám jen ekologické škody a zklamané naděje,“ říká Luis Olmedo, ředitel místní neziskové organizace Občanský výbor pro obyvatele údolí (Comité Cívico del Valle). Organizace se snaží vyjednávat, případně se soudit s úřady i podnikateli v zájmu místních obyvatel.

Aktuální situace tak připomíná, jak i nejnovější technologie závisejí na starých zkušenostech a obavách.

Končí doba uhelná, obnovitelné zdroje přebírají vedení. A Evropa ostrouhala

Názory

Obnovitelné zdroje letos poprvé v historii překonaly uhlí v celosvětové výrobě elektřiny a jejich růst je natolik masivní, že jej prestižní vědecký časopis Science vyhlásil „Průlomem roku“. Motorem tohoto vývoje není jenom ochrana životního prostředí, ale především tvrdá ekonomická realita, kterou provází bezkonkurenční dominance Číny, píše v analýze pro Newstream novinář Josef Tuček.

Josef Tuček

Přečíst článek

Andrej Babiš oznámil, že po získání souhlasů regulátorů ve třech státech EU vložil veškeré akcie Agrofertu do soukromého svěřenského fondu RSVP Trust. Krok označil za naplnění českých i evropských pravidel o střetu zájmů. Vlastnictví holdingu přitom patří k nejcitlivějším politickým tématům posledních let.

Premiér k dnešnímu dni převedl všechny akcie holdingu Agrofert do soukromého svěřenského fondu RSVP Trust. Uvedl to na sociální síti X s tím, že před dokončením transakce získal souhlasy regulatorních orgánů ve třech členských státech Evropské unie, kde holding působí.

„Na společnost Agrofert, a.s. nemám žádný vliv ani z ní nemám a nebudu mít žádný prospěch. Plně jsem tak dostál nárokům českého a evropského práva v oblasti prevence střetu zájmů,“ napsal premiér.

Podle zákonných podmínek měl převod uskutečnit do 30 dnů od jmenování do funkce předsedy vlády, k němuž došlo 9. prosince. Již dříve uvedl, že transakce čeká na schválení příslušných regulátorů v zemích EU.

Dlouhodobě sledovaný spor

Vlastnictví Agrofertu představuje dlouhodobě citlivé téma české politiky i vztahů s Evropskou unií. Holding patří k největším podnikatelským skupinám ve střední Evropě, působí v zemědělství, potravinářství, chemickém průmyslu, lesnictví či médiích a je významným příjemcem veřejných i evropských dotací.

Otázka možného střetu zájmů vychází z toho, že premiér jako člen vlády spolurozhoduje o národních i evropských politikách, které mohou mít dopad na podnikání skupiny. Evropské instituce v minulosti opakovaně posuzovaly, zda má Babiš na holding i po předchozích majetkových úpravách faktický vliv a zda může být konečným uživatelem výhod.

Svěřenský fond jako řešení

Převod akcií do svěřenského fondu má podle premiéra zajistit oddělení výkonu veřejné funkce od vlastnických práv. Ve svěřenském fondu vykonává vlastnická práva správce, nikoli zakladatel. Kritici však v minulosti upozorňovali na otázku, kdo je konečným beneficientem fondu a zda je možné zcela vyloučit nepřímý vliv.

Zřízení fondu RSVP Trust tak lze chápat jako snahu definitivně vyřešit právní i politické spory kolem vlastnictví Agrofertu v době výkonu premiérské funkce. Zda krok uzavře i případné další kontroly či právní řízení, však bude záležet na výkladu příslušných orgánů v Česku i na úrovni Evropské unie.