Jídlo jako umění? Dánsko zvažuje historický krok
Hosté v dánské restauraci Alchemist mohou při večeři zažít něco, co se podobá spíše umělecké instalaci než klasickému stolování. Na talíři dostanou například jedlý „plast“ vyrobený z řas a kolagenu z rybí kůže, zatímco nad jejich hlavami se na kopulovitém stropě promítají obrazy plastového odpadu plovoucího v oceánech. Informovala o tom agentura AP.
Šéfkuchař Rasmus Munk v této kodaňské restauraci nenabízí pouze jídlo. Hosty zve na několikahodinový degustační zážitek, který kombinuje gastronomii, hudbu a projekce v jídelním sále připomínajícím planetárium.
Restaurace Alchemist byla otevřena v roce 2019 v bývalé průmyslové části kodaňského přístavu. V roce 2025 byla vyhlášena pátou nejlepší restaurací světa a získala dvě michelinské hvězdy z maximálně tří.
Desítky chodů
Hosté zde během večera ochutnají přibližně padesát kreativních chodů. Patří mezi ně například pokrm ve tvaru oka připravený z kaviáru a gelu z tresčího oka nebo „kopřivoví motýli“ servírovaní na listech artyčoku se sýrem. Celý několikahodinový rituál má hosty přimět nejen k ochutnávání, ale i k zamyšlení nad tématy, která projekce a jednotlivé chody otevírají.
„Prostřednictvím našich chodů předáváme poselství. Jídlo je náš způsob sebevyjádření,“ říká Munk. V jeho kuchyni se objevují i témata jako státní dohled, životní prostředí nebo dobré životní podmínky zvířat.
Pražská Pařížská ulice se proměňuje rychleji než kdy dřív. Luxusní butiky střídají nové koncepty, restaurace ale z její hlavní třídy zmizely už před lety. Kdo dostane při nákupech hlad, musí popojít o pár kroků dál. Právě tam sídlí Les Moules.
RECENZE: Ústřice, kaviár a belgické pivo. Les Moules dál hraje svou vlastní ligu
Enjoy
Významná gastronomická destinace
Dánská gastronomie přitom prošla v posledních dvou desetiletích výraznou proměnou. Země, která byla kdysi známá hlavně slaninou, sleděmi a žitným chlebem, se stala jednou z nejvýznamnějších gastronomických destinací světa. Zlom přišel v roce 2003 s restaurací Noma šéfkuchaře René Redzepiho, která proslavila koncept takzvané „New Nordic“ kuchyně založené na sezonních surovinách, fermentaci a sběru divokých rostlin.
Úspěch této filozofie nyní vyvolává další otázku: může být gastronomie považována za umění?
Dánský ministr kultury Jakob Engel-Schmidt letos v lednu oznámil, že chce prozkoumat možnost, zda by vaření mohlo být oficiálně uznáno jako forma umění. Pokud by k tomu došlo, stalo by se Dánsko první zemí, která by gastronomii postavila na stejnou úroveň jako malířství nebo hudbu.
Taková změna by však vyžadovala hlasování v dánském parlamentu. Pokud by ji poslanci schválili, šéfkuchaři by mohli získat přístup ke státním dotacím nebo grantům soukromých nadací – podobně jako umělci.
Rasmus Munk, který na své kulinářské koncepci pracoval téměř deset let, považuje tento krok za zásadní milník. „Nemyslím si, že každé jídlo je umění. Řemeslo ale musí být na té nejvyšší úrovni,“ říká.
Fronty od otevření, plné rezervace a tisíce porcí legendárního trojobalu. Šnycl Jana Punčocháře zažil křest ohněm ve velkém stylu a Praha mu podle prvních čísel doslova propadla.
Praha propadla řízku. Punčochářův Šnycl přivítal 18 tisíc hostů
Enjoy
Podobně uvažuje i šéfkuchař Nicolai Nörregaard z dvouhvězdičkové restaurace Kadeau. „K vaření přistupuji stejně, jako bych vytvářel umělecké dílo. Jde o to zprostředkovat určitý zážitek,“ říká.
Ne všichni souhlasí
Ne všichni ale s myšlenkou souhlasí. Americký šéfkuchař Nick Curtin, který vede kodaňskou michelinskou restauraci Alouette, tvrdí, že jídlo a umění jsou zásadně odlišné věci.
„Umění existuje čistě pro vyjádření emocí. Jídlo musí být snědeno,“ říká. Podle něj může umění vyvolávat i nepříjemné pocity, zatímco jídlo by něco takového dělat nemělo.
Skeptičtí jsou také někteří dánští umělci, kteří se obávají, že by kuchaři začali soutěžit o stejné finanční prostředky jako tradiční umělecké obory.
Umělecký kritik Holger Dahl považuje celou debatu za nesmyslnou. „Je to jako srovnávat auto a kolo. Obojí vás dostane z bodu A do bodu B, ale z dobrého kola se nikdy nestane auto,“ říká.
VYŠEL LETNÍ NEWSTREAM CLUB
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.
Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.
Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.
Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.
To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB.
A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.
Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
