Spojené státy musejí zvýšit politický tlak na Rusko a donutit ho usednout k jednacímu stolu, jinak nebude možné míru na Ukrajině dosáhnout. Na takzvaném ukrajinském obědě, který na okraj Mnichovské bezpečnostní konference uspořádala Nadace Viktora Pinčuka to řekl český prezident Petr Pavel. V současné době podle něj Moskva k jednání ale není mentálně připravena.
„Je na nás všech, včetně Spojených států, a možná především na nich, abychom zvýšili politický tlak na Rusko, a ne na Ukrajinu, protože to Putina ke stolu nepřivede,“ řekl. Rusko podle něj musí pochopit, že „jedinou cestou je jednat“. „Nejsem si jistý, že Rusko dospělo mentálně do tohoto bodu,“ dodal.
Pavel připomněl své vystoupení v Mnichově před rokem, ve kterém varoval před přehnaným optimismem ohledně brzkého konce války na Ukrajině. Řekl, že nechtěl, aby přehnaná očekávání vyvolala zklamání a frustraci. Ve své promluvě zdůraznil, že situace na bojišti není „příznivá“ ani pro Rusko. „Cena každého čtverečního metru (zabraného) ukrajinského území je enormně vysoká,“ řekl.
„Skandinávský duch“
Podle českého prezidenta by se v Evropě měl rozšířit „skandinávský duch“. Země na severu Evropy se podle něj totiž nebojí vzdorovat i velmocím, jak se ukázalo v případě nedávného sporu Dánska se Spojenými státy o Grónsko či v případě ruských hrozeb vůči Finsku před jeho vstupem do NATO. „Rusko je slabá země s mnoha jadernými zbraněmi,“ řekl prezident. Tak by se k Moskvě mělo podle něj přistupovat.
Válka na Ukrajině rozdělila Rusko. Moskva bohatne, regiony chudnou
Ruské regiony jsou dlouhodobě ekonomicky velmi rozdílné, ale válka na Ukrajině podle odborníků tyto rozdíly ještě výrazně prohloubila. Zatímco Moskva a oblasti napojené na vojenský průmysl zaznamenávají růst, jiné regiony – zejména exportně orientované či závislé na státním rozpočtu – čelí poklesu životní úrovně.
Prezident v debatě rovněž podpořil názor ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, který v dnešním projevu na bezpečnostní konferenci řekl, že Ukrajina nyní disponuje nejsilnější evropskou armádou a měla být součástí NATO. Podle Pavla by bylo „opravdu velmi chytré“ mít armádu, jako je ta ukrajinská, v NATO, protože je nyní vedle té ruské „nejzkušenější“ na světě.
Pavel vystoupil v panelové diskuzi společně s lotyšským prezidentem Edgarsem Rinkévičsem, dánskou premiérkou Mette Frederiksenovou, chorvatským premiérem Andrejem Plenkovičem a nizozemským premiérem Dickem Schoofem. Také podle čtveřice těchto evropských politiků Rusko nyní nemá zájem o uzavření míru. Od ruské invaze na Ukrajinu uplynou přespříští týden čtyři roky.
Ukrajinský oběd v Mnichově navštívil dnes také ukrajinský skeletonista Vladyslav Heraskevyč, který byl po sporu o helmu s fotografiemi sportovců zabitých ve válce na Ukrajině diskvalifikován z olympijských her. Vysloužil si potlesk vestoje a označení hrdina.
Související
Americký návrh na zónu v Donbasu budí skepsi. Nadšení nejsou ani Rusové, ani Ukrajinci
Ministerstvo spravedlnosti připravuje výraznou reformu soudní soustavy. Slučování okresních soudů má podle ministra spravedlnosti Jeronýma Tejce (za ANO) přinést úspory v řádu desítek až stovek milionů korun ročně. Řekl to v rozhovoru pro Českou televizi.
Podle Tejce by bylo ideální snížit počet okresních soudů o 20 až 30 procent ze současných 86. „Musíme také zohlednit dostupnost,“ uvedl ministr. Odborně se přitom za minimální efektivní velikost soudu považuje zhruba 25 soudců, což podle něj nesplňuje asi 60 procent okresních soudů.
Úspory v budovách i platech
Výše úspor bude záviset na rozsahu reformy. Pokud bude ministerstvo postupovat razantně, mohou podle Tejce dosáhnout stovek milionů korun. Umírněnější varianta by přinesla úspory v desítkách milionů. Peníze má stát ušetřit mimo jiné opuštěním některých soudních budov, snížením nákladů na nájmy i omezením administrativních pozic, například správců rozpočtů, budov či investičních techniků.
Analýza, která určí konkrétní soudy ke sloučení, by měla být hotová do konce března. „Teď jednáme o kritériích, která budou zohledněna,“ řekl Tejc. Výsledný návrh chce ministerstvo konzultovat se zástupci soudů i samospráv.
Podle serveru iDNES by mohlo zaniknout až 26 okresních soudů. Jako možné příklady se v médiích objevují například soudy v Jeseníku, Rokycanech či Rakovníku.
Schillerová: Prezidenta Pavla chci přesvědčit, aby podepsal rozpočet
Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) je připravena po schválení letošního státního rozpočtu ve Sněmovně jednat o něm s prezidentem Petrem Pavlem a ráda by ho přesvědčila, aby ho podepsal. Řekla to v dnešním diskusním pořadu televize Nova Za pět minut dvanáct. Podle prezidenta se zdá, že návrh rozpočtu je v rozporu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti. Řekl to tento týden. S tímto argumentem již dříve vystoupila Národní rozpočtová rada, ale Schillerová to odmítá.
Ministerstvo argumentuje nejen úsporami, ale také snahou o větší specializaci a lepší zastupitelnost soudců. Některé okresní soudy totiž v části agend řeší jen nízký počet případů a mají omezený počet soudců, což podle České justice komplikuje efektivní organizaci práce.
V Česku aktuálně působí přibližně 1 800 soudců u okresních soudů. Kromě 86 okresních soudů funguje také deset obvodních soudů v Praze pod osmi krajskými soudy.
Nezaměstnanost v Česku je na devítiletém maximu. Letos se poprvé od začátku roku 2017 přehoupla přes pětiprocentní hranici. A plíživě poroste i nadále. Nezaměstnanost tak postupně střídá inflaci v roli největšího tuzemského makroekonomického strašáka. Kdo pozorně sledoval letošní ekonomické fórum v Davosu, ví, že nejde jen o strašáka Česka, nýbrž mezinárodní scény.
Za vzestup české míry nezaměstnanosti může už řadu let nepříliš utěšená situace v průmyslu, kde dochází k pozvolnému, ale zato vleklému snižování stavů zaměstnanců. Průmysl slábne kvůli poměrně drahým energiím, emisním povolenkám a obecněji zelené agendě EU či kvůli vzestupu asijské konkurence. Jen část zaměstnanců, kteří odcházejí z průmyslu, nalézá nové uplatnění jinde, ve službách. Letošní ukončení těžby uhlí v českých zemích a akutní hrozba skoncování s prvovýrobou oceli představují hořkou připomínku, že éra tuzemska coby regionální mocnosti tradičního průmyslu pomalu, ale jistě končí.
Česku hrozí fatální deindustrializace, jaká v minulých letech postihla Británii, Francii, Itálii, nebo která probíhá už i v Německu. V Německu jsou problémy průmyslu patrné zvláště zrovna od doby, kdy na sklonku minulého desetiletí citelně vyskočila cena emisních povolenek (viz graf Bloombergu níže). Netřeba dodávat, že strasti německého průmyslu jsou dalším ze zdrojů dýchavičnosti toho českého.
Částečně je ústup tradičního průmyslu nevyhnutelným vyústěním technologického posunu vpřed, částečně ovšem důsledkem zeleného mámení evropských elit. Ilustruje to i nově vydaná Zpráva o měnové politice z pera České národní banky. Polský průmysl ve 20. letech podle ní podává suverénně nejlepší výkon široko daleko (viz graf ČNB níže).
Zatímco průmysl EU jako celku od roku 2019 klopýtá kolem nuly, podobně jako ten český, polský ve stálých cenách zvýšil svůj výkon o zhruba 30 procent. Německý průmysl se za stejnou dobu propadá o více než desetinu, což znamená, že zejména právě Polsko v tomto desetiletí výrazně stáhlo jeho náskok. To Polsko, které zůstává při špinavém uhlí, jak dlouho je to jen možné. To Polsko, které uhlím zásobuje i Česko – ještě více nyní, když je v tuzemsku s jeho těžbou šmytec. To Polsko, které nepodlehlo protijadernému šílení jako Německo.
Polská zdrženlivost vůči zelené ideologii pomáhá nastavovat zrcadlo Bruselu. Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová letos v projevu v Davosu vůbec nezmínila klimatickou změnu. To je věru nevídaná změna oproti zejména přelomu desetiletí, kdy se jeden čas Davosu přezdívalo „světové environmentální fórum“, když jako u vytržení naslouchalo kázání školačky Grety Thunbergové. Evidentně není náhodné, že po letošním davoském fóru začali jak francouzský prezident Emanuel Macron, tak německý kancléř Friedrich Merz tepat emisní povolenky, dosud nedotknutelnou „posvátnou krávu“ progresivních elit.
Umělá inteligence jako hrozba pro lidstvo byla desítky let tématem katastrofických a sci-fi knih i filmů. Dnes se tyto scénáře stávají součástí seriózních debat. Nejblíže realitě je zatím to, že AI začíná výrazně měnit – a otřásat – ekonomikou.
Jenže progresivní elity, včetně těch davoských, se při pohledu na troskotání evropského průmyslu, jemuž tedy odolává snad jen „zpátečnické“ Polsko, začínají bát. Že přetáhly strunu. Deindustrializace ve spojení s nákladnou zelenou agendou způsobují na starém kontinentu krizi životní úrovně podstatné části obyvatelstva, jež může smést stávající pořádky a ohrozit dobré bydlo progresivních elit samotných.
Prohlubující se politická polarizace Evropy už evidentně leká i bruselskou slonovinou věž, jež dlouho jednala, jako by ji dobré bydlo vskutku pálilo. Otázkou je, zda již není pozdě a zda se dějinné pohyby nerozjely už natolik mocně, že nakonec smetou i Brusel. Alespoň tedy v podobě, v jaké jej známe. Ostatně fórum v Davosu, které má na Evropskou komisi značný neformální vliv, už pěje podle nových not. Které patrně již brzy vezme za své i Brusel. A nejen v oblasti přehodnocení zelené agendy, nýbrž také imigrace.
Průmysl propouští, nezaměstnanost vyskočila nad pět procent
Nezaměstnanost v Česku v lednu nečekaně vzrostla nad pět procent. Jde o nejvyšší hodnotu za posledních devět let. Analytiky zaskočil zejména rozsah nárůstu. Hlavním důvodem je propouštění v průmyslu a změny v podpoře v nezaměstnanosti.
Vedle přepjaté zelené agendy právě masová imigrace ohrožují evidentně stále zřetelněji postavení stávajících elit. Třeba běžná britská domácnost s nižším příjmem bude muset čekat 137 let, než se jí zdvojnásobí životní úroveň, plyne z nové studie think-tanku Resolution Foundation. To je více než třikrát delší doba, než tomu bylo donedávna. Už zkrátka neplatí, že se děti mají lépe než rodiče. Ba ani to, že se vnoučata mají lépe než prarodiče. To je v novodobé historii Západu naprosto nový fenomén, který s velkou pravděpodobností bude znamenat zásadní, ba revoluční společenskou změnu s nedozírnými následky. Proto se v Davosu mlčelo o klimatické země, proto se tam varovalo před masovou imigrací.
Přesně tak, další davoská „jistota“ uplynulých let, vzývání přínosů imigrace, letos definitivně padla. Země, jež nedopustily masovou imigraci na své území, budou lépe připraveny na technologickou revoluci, nástup robotiky a umělé inteligence, řekl v Davosu Larry Fink, šéf BlackRocku, největší investiční společnosti světa a po loňském odchodu Klause Schwaba vlastně také „šéf“ celého Davosu. Toto by tam ještě před pár lety nemohlo zaznít ani na WC... Finkova slova podpořil v rámci téhož fóra třeba Alex Karp, šéf vlivné korporace Palantir, jejíž softwarové a technologické produkty využívají armády, včetně té americké, zpravodajské služby či třeba policisté k analytické práci natolik hojně, že jí někteří přičítají dokonce světovládné ambice.
Fink i Karp notně investovali do umělé inteligence, ať tak či onak. Aby na ní mohli vydělávat, nesmí ovšem její dopady vehnat do ulic bouřící se masy. Masovou imigraci nyní vidí už nikoli jako zdroj levné pracovní síly, ale jako rizikový faktor, který může znásobit počet bouřících se v ulicích. Vzkaz Bruselu tedy v Davosu vyslali jasný. Lze proto čekat, že Evropská komise změní svůj postoj jak v oblasti zelené agendy, tak imigrace. To by nakonec ulevilo i českému průmyslu. Otázka při pohledu na rostoucí nezaměstnanost v Česku ale zůstává: není už pozdě?
Související
EU odkládá ETS2, ale nastavuje tvrdší limity emisí
