Blažkův trestní zákoník: modernizace trestní justice nebo cesta k beztrestnosti bohatých?
Ministerstvo spravedlnosti představilo návrh novely trestního zákoníku, který má koncepčně modernizovat trestní politiku státu. Hlavní část je nezavírat dál lidi za bagatelní činy, protože to nedává smysl a je to pro stát drahé. Pro představu, ve vězení dnes sedí zhruba 20 tisíc lidí a stojí nás to 35 milionů korun DENNĚ! Méně vězňů tak znamená menší náklady státu, které se navíc dají použít do sociální práce s lidmi odcházejícími z vězení, aby se z nich nestávali recidivisté.
Ministr Blažek však k novele přilepil spornější část, která může otevřít cestu pro bohaté se ze svých trestů vyplatit a tím se vyhnout vězení. A tak hrozí, že se to kvůli složitosti odborných i politických připomínek nestihne vypořádat a celá novela spadne pod stůl. Bohužel by to zabilo i tu část racionální dekriminalizace, na které shoda je. Česká trestní justice koncepční změny potřebuje. Bavíme se však nejen o spravedlnosti, přiměřenosti a sociálních dopadech, ale také o ekonomice a státním rozpočtu.
Dekriminalizace bagatelních činů
Hlavní část novelizace se týká odbourání zbytečné kriminalizace bagatelních trestných činů. Realita je, že dnes zavíráme mnohé lidi za úplné nesmysly, represe je v mnoha oblastech přehnaná. V roce 2024 je index uvěznění v Česku 3. nejvyšší v EU, ve vězení sedí zhruba 20 tisíc lidí. Obsazenost věznic je aktuálně na 97 procentech jejich kapacity. České věznice jsou přeplněné, na hraně kapacit.
Celý systém je neefektivní a pro rozpočet drahý. Každý den stát platí 35 milionů korun, snížení vězeňské populace o 10 procent by stát ročně ušetřil 1 miliardu korun. A přitom stát tvrdí, že nemá peníze na investice do práce s lidmi, kteří z vězení odejdou. Úplně zbytečně vyrábíme ze spousty lidí recidivisty, kteří jsou pak bez reálné šance se zapojit zpět do života. Není pro ně práce, setkávají se s řadou předsudků, mnohdy se topí v dluzích. Často to vede k další trestné činnosti a vrací se zpět. Jejich recidiva dosahuje kolem 70 procent. Prostě naprostá většina se za mříže vrátí.
Projet si volební lístky kandidujících osob v EU volbách a pozorovat kampaň je bizarní věc. Většina kandidátů působí jako tlupa náhodných šílenců, bez studu a skrupulí, kteří v rauši utekli dírou v plotu ústavní zahrady a jedou na nějaký divoký hudební fesťák. Všechno je pravda, politika je zábava, kampaň je showbyznys a emoce. Není to svátek demokracie, spíš její unavená parodie a zákonná povinnost.
David Ondráčka: Když volíme klauny, máme v politice cirkus
Názory
Bez pomoci a sociální práce se do vězení brzo zase se vrací, mašina justice mele zbytečně a stát jen platí další náklady. Tito lidé potřebují adiktologické služby, dluhové poradenství, podporu v bydlení, pracovní poradenství, terapeutické služby, aby měli reálnou šanci pro úspěšné začlenění zpět do společnosti.
Na této racionální části novely je poměrně široká shoda z řad odborníků, lidí z justice, i většiny politiků a neměl by být problém takovou část novely bez problémů schválit. Například nezavírat za krádež rohlíků, protože přísně trestáme opakované činy třeba u krádeží. Vyšší sazba za opakovanou krádež se kombinuje s odstraněním podmínky minimální způsobené škody, a tak opravdu pachatel může jít do vězení na delší dobu za krádež v hodnotě desítek korun.
Mezi dalšími návrhy ministra Blažka je i například omezení automatického sčítání trestů, který vede k nepřiměřené délce trestu. A také nezavírat za neplacení výživného z nedbalosti. To nevede k tomu, že začnou řádně platit, účinnějším řešením je peníze vymáhat, efektivní systém náhradního výživného, a hlavně pracovat s rodinou.
Investice do práce s lidmi se státu vyplatí
Strašně důležitá je práce s vězni a s propuštěnými. Za současného stavu přeplněných věznic, není možné pracovat s většinou vězňů, natož nějak individuálně. Nejsou odborné kapacity je zapojit do intervenčních a vzdělávacích programů. Probační programy jsou velmi efektivním nástrojem prevence recidivy. Představují levnější alternativu k uvěznění. Významně pomáhají s řešením jejich životních situací, pracovními návyky, finanční gramotností, bydlením, závislostí. Přispívají k jejich nápravě lépe než tresty odnětí svobody. Mohou být uloženy jako forma trestu, v rámci podmíněného odsouzení, popř. podmíněného propuštění z výkonu trestu. Ale pokud na tyto programy nebudou peníze, jejich dostupnost bude nízká.
Nabízím výběr zpráv z médií z března 2026. Tento text je hluboká nadsázka, satira, nese dokonce i stopy sarkasmu a humoru. Není možné jej brát jakkoli vážně, protože teď v květnu 2024 přece nikdo nemůže vědět, o čem se bude psát v březnu 2026, to každý ví. Všechno bude jinak, třeba.
David Ondráčka: Premiér Babiš, europoslankyně Nerudová a učitel Fiala. Aneb zprávy z března 2026
Názory
Kolik mě to bude stát tentokrát, pane soudce
Nebyl by to ale ministr Blažek, aby k tomu nepřilepil část, která je mnohem spornější a není prodiskutovaná. Blažkova část novely je problematičtější. Týká se možnosti se z trestu vykoupit u pachatelů hospodářské trestné činnosti a korupce peněžními tresty.
Finanční tresty za hospodářskou kriminalitu jsou určitě k odborné debatě, ale ta není banální a hlavně téměř neproběhla, ale už ji píší do paragrafů. A tak k této části Blažkovy novely logicky přišly spousty zásadních připomínek od důležitých institucí, Nejvyššího soudu, státních zástupců, řady ministerstev, expertů. Je problematické uložení pouze peněžitého trestu za jakýkoliv, i ten nejzávažnější trestný čin. Panují obavy, že by se movitější lidé mohli ze svých skutků jednoduše vyplatit, a vyhnout se tak vězení. Představa bohatých borců mávajících šrajtoflí u soudu, tak kolik mě to bude stát tentokrát, pane soudce. To není moc vábné.
Samozřejmě disuse o alternativních trestech, o lepším využívání probačních programů, o domácím vězení, o využívání náramků, restorativní justici je naprosto v pořádku. Má to důležitou roli. V novele je i rozumná věc, kdy by státním zástupcům mělo být výslovně umožněno, aby k soudům neposílali případy, u nichž nebudou mít dostatečnou důkazní jistotu. Zatím to chybělo a k soudům se valily věci, které se měly zastavit. I to je jeden z důvodů zahlcení soudů a pomalého řešení kauz.
Závěrem, jen doufejme, že se se prostě nevylije s vaničkou i dítě, a že novelizace trestního zákoníku směrem k omezení zbytečné represe bagatelních trestných činů nakonec projde.
