Ruský prezident Vladimir Putin měl podle deníku Financial Times požádat skupinu nejbohatších ruských podnikatelů, aby přispěli do státního rozpočtu zatíženého výdaji na válku na Ukrajině. Informaci s odkazem na tři zdroje obeznámené se situací však Kreml oficiálně odmítá.
Deník Financial Times uvedl, že výzva zazněla na uzavřené čtvrteční schůzce s oligarchy, kde měl Putin zároveň naznačit, že Rusko hodlá pokračovat ve vojenských operacích, dokud nezíská zbývající části Donbasu. To má souviset s tím, že Ukrajina odmítla během nedávných jednání ustoupit z tohoto regionu.
Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov ale jakoukoli přímou žádost o finanční příspěvky popřel. Připustil pouze, že jeden z účastníků schůzky sám navrhl, že by podnikatelé měli státu poskytnout „velkou, skutečně velkou sumu“.
Konec soukromí? Rusko tlačí občany do vlastní aplikace a buduje digitální železnou oponu
Rusko prosazuje u občanů svou komunikační platformu Max, která nemá šifrování, masivní propagační kampaní a současně blokováním dvou nejoblíbenějších komunikačních aplikací v zemi – WhatsAppu a Telegramu. Zavedení aplikace přitom vyvolalo mezi kritiky a skupinami zabývajícími se digitálními právy obavy, že Moskva bude Max využívat ke sledování občanů a k dalšímu omezování digitálních vazeb se Západem, píše agentura AFP.
Financial Times zároveň uvádí, že někteří oligarchové byli ochotni přispět dobrovolně. Mezi nimi měl být například Sulejman Kerimov, který údajně hovořil o částce 100 miliard rublů, či podnikatel Oleg Děripaska.
Ruský stát v posledních letech hledá nové zdroje příjmů kvůli rostoucím nákladům na zbrojení. Od začátku letošního roku zvýšil daň z přidané hodnoty na 22 procent a už dříve zavedl mimořádnou daň z neočekávaných zisků velkých firem. Podle ministra hospodářství Maxima Rešetnikova by v případě dalšího oslabení rublu mohla přijít i další podobná opatření.
Zpráva FT tak zapadá do širšího obrazu snahy ruského vedení zapojit domácí byznys do financování války. Zda ale prezident skutečně osobně vyzval oligarchy k přímým příspěvkům, zůstává nejasné.
Související
Litevská rozvědka varuje: Putin chce pokračovat ve válce a posiluje armádu u hranic NATO
Polsko výrazně snižuje DPH na pohonné hmoty z 23 na 8 procent. Úleva bude ještě citelnější, protože zároveň klesne na zákonné minimum i spotřební daň, ze které se DPH dále počítá.
Podle nizozemské banky ING by tak cena motorové nafty v Polsku mohla klesnout o 17 procent, což odpovídá zhruba 6,90 koruny na litr.
Z dat Evropské komise vyplývá, že k 23. březnu stála nafta v Polsku v přepočtu průměrně 48,70 koruny za litr, zatímco v Česku 47,30 koruny. Mezi 2. a 23. březnem, tedy od počátku války v Perském zálivu (28. února), zdražila nafta v Polsku o 39,7 procenta a v Česku o 40,2 procenta. Česko a Švédsko jsou jediné dvě země EU, kde růst překonal 40 procent. Na Slovensku přitom ceny vzrostly jen zhruba o sedm procent.
Nafta tvoří v Česku přibližně tři čtvrtiny spotřeby pohonných hmot, loni konkrétně 73 procent.
Ivana Pečinková: Blokáda Hormuzu ohrožuje váš příští iPhone i sledování Netflixu
Když se dnes mluví o hrozbě uzavření Hormuzského průlivu, diskuse se obvykle omezuje na cenu ropy a benzinu. Skutečná „černá labuť“ globální ekonomiky ale nepáchne benzinem, nýbrž sírou. Bez ní si totiž nekoupíte nový telefon ani pračku, ledničku, troubu či televizi.
Po zavedení polských opatření může být nafta v Polsku o pět až šest korun na litr levnější než v Česku. Dá se proto očekávat nárůst přeshraničního tankování, což by znamenalo výpadek daňových příjmů pro český stát.
Polská vláda zároveň připravuje daň z mimořádných zisků pro společnost Orlen, kterou zdůvodňuje růstem marží, například rafinačních.
Nelze vyloučit, že pokud podobný krok nepřijme i česká vláda, bude si Orlen výpadky z Polska kompenzovat vyššími maržemi v Česku, kde vlastní rafinérie i největší síť čerpacích stanic. Čeští řidiči by tak nepřímo mohli dotovat polský trh.
Související
Lukáš Kovanda: Čeští řidiči platí ruské válčení i nízké ceny pohonných hmot v Polsku
Americké administrativě prezidenta Donalda Trumpa sice možná íránská operace nevychází podle představ, zato se jí však zatím ukázkově daří zabránit tomu, aby z toho plynoucí skepse zachvátila světové trhy. Cena ropy Brent tak za celou dobu od zahájení úderu na Írán vykazuje průměrnou cenu kolem 97 dolarů za barel. Osciluje kolem psychologické úrovně 100 dolarů, avšak jen zřídkakdy míří výrazněji nad ní – a pokud ano, Trump či někdo jiný z jeho administrativy jí zase verbálně srazí níže.
To, že se „verbálními intervencemi“, trochu na způsob těch, které uplatňují centrální banky, daří Trumpovi držet cenu ropy pod pokličkou, zabraňuje výraznějšímu růstu cen paliv, pohonných hmot, letenek, vlastně všeho. Zároveň se tedy nedostavuje ani opravdu masivní propad akciových trhů, jenž by takřka jistě nastal, pokud by se ceny ropy trvaleji uhnízdily kolem úrovně 130 nebo 150 dolarů za barel.
Centrálním bankám, když provádějí své intervence, mnohdy postačí právě jen verbální vyjádření. Pokud se jim například zdá měna, na níž bdí, příliš slabá, tudíž potenciálně příliš zdražující dovoz, tedy potenciálně příliš proinflační, nejprve pouze slovně vyjádří své znepokojení nad takovou slabostí. Devizoví investoři si z toho odnesou to, že může nastat intervence faktická, nejen verbální, a že tedy daná centrální banka může prodejem části svých devizových rezerv měnu zpevnit. Ta tak často zpevní „sama“, zahrnutím této možnosti do kalkulací investorů, aniž by se nakonec centrální banka musela k faktické intervenci vůbec uchýlit.
V jistém smyslu obdobnou akci, „verbální intervenci za zpevnění akcií“, nyní evidentně provádí Trumpův tým. Přičemž podle některých „zlých jazyků“ na tom navíc ještě dobře vydělává, a to obchodováním za využití neveřejné informace. Například list Financial Times upozorňuje na zvláštní vzestup intenzity obchodování, k němuž toto pondělí došlo zhruba 15 minut předtím, než Trump zčistajasna světu oznámil, že o víkendu probíhala mezi Washingtonem a Teheránem konstruktivní jednání a že proto odkládá úder na íránské elektrárny (viz graf níže). Někdo ideálním načasováním rozsáhlého obchodu, prodejem ropy a nákupem amerických akcií, vydělal „balík“, když za čtvrt hodiny, po Trumpově oznámení, vskutku cena ropy spadla, zatímco akcie poskočily výše.
Držet ceny pod pokličkou
Ale i pokud k obchodování za využití neveřejné informace vskutku dochází, nejde o hlavní motiv konání Trumpova týmu, spíše jen o potenciální vítaný vedlejší efekt. Stěžejním cílem je Trumpovi & spol. evidentně právě držet ceny ropy pod pokličkou a tím nedopustit závažný pokles akciových trhů. Ostatně jeho uvedené oznámení o konstruktivních jednáních s Íránem srazilo cenu ropy Brent v mžiku z hodnot kolem 113 dolarů za barel k úrovni kolem stovky. A akcie díky němu citelně poskočily vzhůru, vskutku tedy zpevnily.
Přitom je ale stále otázkou, zda nějaká zásadnější jednání mezi USA a Íránem skutečně – fakticky – probíhají. Zůstává otázkou, zda Trumpova slova o jednáních nepředstavují právě jen verbální intervenci, jež však postrádá faktický element. Ostatně sám Írán opakovaně prohlašuje, že žádná jednání neprobíhají a že slova o nich jsou jen psychologickou operací Trumpovy administrativy, jejímž cílem je právě zabránit prudkém zdražení ropy a pádu akcií. Trump si podle Teheránu jen kupuje čas. Nadto si Teherán nově klade své vlastní požadavky, teprve při jejichž naplnění bude, jak uvádí, zvažovat, zda válku ukončí. Patří mezi ně trvalá kontrola Hormuzského průlivu či válečné reparace a odškodnění.
Ivana Pečinková: Blokáda Hormuzu ohrožuje váš příští iPhone i sledování Netflixu
Když se dnes mluví o hrozbě uzavření Hormuzského průlivu, diskuse se obvykle omezuje na cenu ropy a benzinu. Skutečná „černá labuť“ globální ekonomiky ale nepáchne benzinem, nýbrž sírou. Bez ní si totiž nekoupíte nový telefon ani pračku, ledničku, troubu či televizi.
Proč by si ale měl Trump kupovat čas, jak tvrdí Írán? K čemu? Do Íránu nyní míří tisíce vojáků, přičemž experti nevylučují ani zahájení pozemní operace. Jedním z jejích cílů by mohl být ostrov Charg v samém srdci Perského zálivu, kde Írán soustředí zhruba 90 procent své ropy určené na vývoz, zejména do Číny. Pokud by Spojené státy Charg ovládly, což by ovšem byla z vojenského hlediska vysoce riziková operace, notně se zlepší jejich vyjednávací pozici vůči Íránu, který by pak třeba i otevřel Hormuzský průliv. Což by tedy byla faktická intervence, která by cenu ropy srazila reálně a trvale, ne pouze „psychologicky“ a dočasně.
Odhalení „paní Colombové“
Zatím ale Trump setrvává u intervencí jen verbálních, zejména skrze více či méně mlhavé přísliby na sociálních sítích. Trhy jim zatím význam přikládají – ostatně samy vykazují tradičně až přílišný sklon k optimismu. Čas se ale krátí. Nadcházející víkend bude zřejmě zlomový. Buď Trump odhalí totožnost íránského vyjednavače, jenž je zatím spíše jen „paní Colombovou“, kterou také nikdy nikdo neviděl, nebo válka v Perském zálivu dostane novou, těžko jinou než eskalující dynamiku, jestliže by například tedy USA zahájily pozemní vojenskou operaci, ať už na Chargu či jinde v Íránu. Těžko by pak také trhy reagovaly jinak než citelným zdražením ropy a výrazným propadem akcií. Dosavadní efektivita Trumpových slovních intervencí by mohla bát ta tam, pokud by se světová veřejnost dovtípila, že jde jen vskutku jen o rozsáhlou psychologickou manipulaci.
Související
Trump se nyní soustředí na válku v Íránu, postěžoval si Zelenskyj
