Recyklace stavebních materiálů už není okrajové téma. Zejména u skla, betonu a sádrokartonu se začíná prosazovat model, který snižuje emise, zefektivňuje výrobu a reaguje na tlak legislativy i rostoucí ceny primárních surovin. Podle Michala Širokého, experta na recyklace ve společnosti Saint-Gobain, se cirkulární ekonomika stává nezbytností. Technologickou, ekologickou i ekonomickou.

Sklo patří k nejlépe recyklovatelným materiálům na trhu. Využívá se nejen při výrobě nových skleněných prvků, ale i jako příměs do betonu, izolačních směsí nebo dekorativních fasád. „Sklo je ideálním příkladem, který splňuje všechny parametry recyklace. Peci je jedno, co do ní hodíte, zda střepy, nebo primární suroviny. A využitím střepů navíc snížíte energetickou náročnost výroby,“ vysvětluje Široký. Problémem je zatím nedostatek kvalitních střepů. Vysokokvalitní ploché sklo se k výrobci vrací jen v minimálním množství, většina končí v obalovém skle či skelné vlně.

Proměnou prochází i beton, tedy druhý nejpoužívanější stavební materiál. Moderní drtiče a třídicí linky umožňují získávat recyklát pro podkladní vrstvy či nenosné konstrukce. Roste také zájem o „zelený beton“, v němž část kameniva či cementu nahrazují recyklované složky, čímž se výrazně snižuje jeho emisní stopa.

Proč pálit něco, co lze využít? Firma z Brna posouvá recyklaci plastů na vyšší úroveň

Zprávy z firem

Brněnská firma Seteco CZ vznikla teprve v roce 2025, ale do recyklačního průmyslu vstoupila s ambicí změnit způsob, jakým Evropa nakládá s problematickým plastovým odpadem. Díky mobilní termo-chemické technologii, která odpad přetváří na obchodovatelnou surovinu a energii, získala v roce 2025 prestižní Zvláštní cenu poroty Francouzsko-české obchodní komory. První závod spustí už v březnu 2026.

Michal Nosek

Přečíst článek

Podobný posun čeká i sádrokarton, ale tam je cesta složitější. „Je zásadní nejen oddělit sádrokarton od ostatního odpadu, ale také separovat kartonové opláštění od sádrového jádra. Dodavatelské řetězce jsou dnes nastaveny na primární suroviny, recyklace je stále spíše koncept,“ dodává Široký. Podle něj však vznikají první pilotní projekty a tlak na změnu roste.

Na cestě k širší recyklaci přesto stojí legislativní i logistické bariéry. Třídění vyžaduje více kontejnerů, více lidí a v konečném důsledku vyšší náklady. „Z tohoto důvodu není recyklace zatím vždy ekonomicky zajímavá,“ říká Široký. Přesto věří, že trend je nezvratný.

Uplatnění nachází také recyklované cihly, které lze drtit a využít jako sekundární kamenivo, materiál pro komunikace či dekorativní prvek v zahradní architektuře. Moderní technologie umožňují získat z cihelné sutě překvapivě kvalitní materiál a snižují závislost na primárních zdrojích.

„Recyklace stavebních materiálů se postupně stává standardem, nikoli výjimkou. Firmy, které dokážou efektivně pracovat se stavebním odpadem, získávají konkurenční výhodu. Budoucnost oboru je cirkulární – a čím dříve to sektor přijme, tím lépe pro jeho udržitelnost i celou ekonomiku,“ uzavírá Široký.

Skanska staví novou pražskou čtvrť. I ze dřeva

Reality

Skanska spouští v Radlicích projekt D.O.K. za 1,6 miliardy korun. Největší pozornost poutá čtyřpodlažní dřevostavba Dřevák, která využije nově povolené výškové limity. Ceny bytů startují na šesti milionech.

ČTK

Přečíst článek

V Česku žije asi 120 až 160 tisíc Slováků. Údaj je nejasný, protože jednou jde o lidi se slovenským občanstvím, jindy o ty, kteří se ke slovenskému původu hlásí. Ve skutečnosti je v Česku Slováků mnohem víc, pracují tady, na víkendy jezdí domů. Mají se ve školách učit ve slovenštině?

Poradní orgán Rady Evropy vnáší do veřejného prostoru nový pseudoproblém. Vyzval Česko, aby ve vybraných školách a školkách byla zavedena slovenština jako výukový jazyk. Má jít o ochranu národnostních menšin. Aha. Takže po třiceti letech samostatnosti Česka a Slovenska si ve Štrasburku všimli, že na území bývalého Československa žijí Češi i Slováci. A že si zatím velmi dobře rozumějí. Myšleno v řeči.

Doporučení je absurdní. Podobně jako kdybychom my doporučovali, aby ve Francii zavedli povinnou výuku ve vlámštině a ochránili tak belgickou menšinu. Slováci jsou zcela organickou součástí Česka. Oni rozumějí česky, Češi rozumějí slovensky. Většinou. Není potřeba na této situaci nic měnit. Ani proto, že si to myslí ve Štrasburku.

Nové doporučení je jenom příkladem nezdravé rozbujelosti evropských orgánů. Nabobtnalé řídící struktury jsou ve výsledku brzdou ekonomického rozvoje Evropy. Evropa technologicky zaostává za Spojenými státy, za Čínou. Další regiony se rychle rozvíjejí. Evropa stagnuje, je svázaná regulemi, a další nesmyslné vymýšlí. Místo odbourávání byrokracie řeší slovenštinu v českých školách. Je to k pláči.

Češi a Slováci si rozumějí. I bez Štrasburku

Malí Slováci si s češtinou jistě poradí. Stejně jako si malí Češi poradí na Slovensku se slovenštinou. Mimochodem, na Slovensku žije podle odhadů asi 35 tisíc Čechů. Jak chrání evropská rada jejich zájmy?

Český právní řád umožňuje užívat slovenštinu v řadě právních a úředních úkonů. Slovenská menšina v Česku rozhodně netrpí. Je zvláštní, že se ve Štrasburku nezabývají třeba polskou menšinou. K polskému původu či jazyku se u nás hlásí asi sedmdesát tisíc lidí. A co teprve Ukrajinci, kterých je v zemi asi 400 tisíc.

Má se začít učit v ukrajinštině? To kupodivu Štrasburk nedoporučuje. Zatím. Že by měli Slováci ve Francii nějakou silnější lobby? Učí se už ve Francii ve slovenštině? V Česku si naopak učitelé stěžují, že jim malí Ukrajinci nerozumí, a proto zaostávají ve výuce. A doporučují, aby před nástupem do školy absolvovali intenzivní kurzy češtiny. Neměli by se tedy, optikou rady Evropy, raději učitelé učit ukrajinštinu?

Slováci nejsou v Česku utlačováni. Není to trpící menšina. A jejich zájmy nemusí obhajovat vzdálená, nechápající cizina. Dokonce Slováky nevnímáme jako národnostní menšinu. Naopak, jsou organickou součástí společnosti. Snad další zbytečný nápad z Francie upadne v zapomnění, ku prospěchu „slovenské menšiny“ v Česku.

Další komentáře (ne)korektního Dalibora Martínka