Vláda slíbila zvýšení slev na jízdném pro studenty a seniory na 75 procent, termín ale jistý není. Premiér Andrej Babiš uvedl, že opatření možná nepůjde zavést už příští rok. Rozhodující budou jednání o státním rozpočtu.
Premiér Andrej Babiš (ANO) připustil, že slib 75procentní slevy na jízdném pro studenty a seniory možná vláda příští rok nenaplní. Pokud to nevyjde, bude se o ni snažit v dalším roce, řekl ve středu v rozhovoru pro server Blesk.cz. Potvrdil tak slova ministra dopravy Ivana Bednárika (za SPD), který rozhodnutí očekává při červencových jednáních o rozpočtu s ministerstvem financí.
Dalibor Martínek: Soud o Ankaru. Pavel by měl zůstat doma, Babiš si zkrotit Macinku
Telenovela kolem prezidenta Pavla v Ankaře nekončí. Prezident posunul svůj spor o účast na vlastně nepodstatném zasedání NATO v Turecku k Ústavnímu soudu. Asi to Česko potřebovalo, aby někdo rozsekl, jak říká Pavel, spor o moc. Dva lidé s milionovou podporou to nedokázali, to je vlastně nejsmutnější sdělení. Nechají to na právnících.
Zvýšení slev na jízdném slíbila vláda ve svém programovém prohlášení. Bednárik minulý týden řekl, že v letošním roce je vláda nezavedla, protože v rozpočtu nebylo dost peněz.
Za neseriózní by považoval nyní uvádět, zda slevy začnou platit od roku 2027, nebo 2028. Záležet bude na vyjednávání o rozpočtu. Zároveň zdůraznil, že programové prohlášení neobsahuje přesný termín, kdy slevy začnou platit.
Plníme, co jsme slíbili. Na to nejsou fanoušci Petra Fialy zvyklí, rýpl si Klempíř do demonstrantů
Ministr kultury Oto Klempíř odmítá, že by vládní změny financování ČT a Českého rozhlasu ohrožovaly jejich nezávislost. Demonstraci na podporu veřejnoprávních médií označil za spor o peníze, zatímco zaměstnanci obou institucí vstupují do výstražné stávky.
„Určitě je zavedeme, ale máme na to přece nějaké to období, co tam ve vládě budeme. Určitě se budeme snažit, možná už příští rok, ale když to nevyjde, tak další. Ale určitě všechno, co jsme řekli, tak budeme dělat. Pokud bychom něco nemohli, tak to budeme lidem vysvětlovat, ne lhát jako minulá vláda,“ uvedl Babiš.
Bednárik náklady na slevy vyčíslil pro rok 2027 na dvě miliardy korun.
Slevy už jednou platily
Slevy na jízdném pro studenty a seniory ve výši 75 procent zavedla Babišova minulá vláda od září 2018. Následující vláda Petra Fialy (ODS), která ji nahradila, rozhodla o snížení slev zpět na 50 procent od dubna 2022. Slevy kritizovala jako nehospodárné.
Loni stát dopravcům na kompenzacích za slevy vyplatil přes pět miliard korun.
Český trh je v mnoha segmentech už poměrně těsný a hledat dostatečně atraktivní investiční příležitosti může být snazší za hranicemi. Proto český kapitál stále častěji expanduje do zahraničí. Například investiční skupina DRFG posiluje v Polsku, Maďarsku i Chorvatsku a poohlíží se i po dalších trzích. „Do rozhodování vstupuje vždy více faktorů, nejde ‚jen‘ o výnosy, jak si mnozí myslí,“ říká hlavní ekonom skupiny DRFG Martin Slaný.
Skupina DRFG i další velké české skupiny v posledních letech výrazně rozšiřují své aktivity v zahraničí. Co jsou hlavní příčiny?
Krátká odpověď: Je to důkaz úspěchu české ekonomiky.
Tak to pojďme rozvést.
Česká ekonomika před pětatřiceti lety vstupovala do transformace prakticky bez domácího kapitálu. Nejprve sem přicházel kapitál zahraniční, který budoval nové firmy nebo kupoval česká aktiva. Vedle toho vznikl a rostl český kapitál. Následovala fáze, kdy český kapitál začal tato aktiva postupně přebírat zpět. A dnes jsme ve třetí fázi, kdy ekonomika je bohatá a je zde dostatek domácího kapitálu a české firmy expandují do zahraničí. Znovu opakuji, je to důkaz úspěchu, nejde o žádný exodus českého kapitálu ze země, která je v problémech. Hlavním důvodem je, že český trh je v řadě segmentů relativně malý a zralý, tedy blízký tomu západnímu. Chceme-li udržet zajímavé výnosy a růst, musíme hledat příležitosti i za hranicemi a kombinovat českou stabilitu s růstovými příležitostmi.
V tuto chvíli se soustředíte v oblasti komerčních nemovitostí zejména na trhy regionu střední a východní Evropy. Které země jsou nejzajímavější?
Velmi důležitým trhem je Polsko, kde jsme patřili k prvním významnějším investorům. Máme tam vlastní tým, lokální zkušenost i významná aktiva. Dnes do Polska míří spousta českých firem, český kapitál patří k největším zahraničním investorům na tamním trhu, takže naše vize a brzká identifikace příležitosti se potvrdily. Tamní společnost bohatne, což se pozitivně projevuje i v komerčních nemovitostech.
Takže když se vás zeptám jako makroekonoma, příběh Polska je opravdu tak zářivý, jak se v Česku mnohdy opakuje?
Nic není jednoduché a je potřeba vidět i druhou stranu mince. Polsko má dynamický růst, ale taky vyšší inflaci, vyšší úrokové sazby, vyšší kurzovou volatilitu a také vyšší zadlužení, větší ingerenci státu v bankovním sektoru atd. Na první pohled může vše vypadat velmi atraktivně, ale když začnete analyzovat financování, bankovní sektor nebo institucionální prostředí, zjistíte, že realita je složitější. To všechno přitom hraje roli při rozhodování o případných investicích. Není to „jen“ o yieldu, respektive výnosu, jak si mnozí myslí. Nevydělávají jen výnosy, vydělává finanční struktura, která je multifaktorová. Podstatnou roli hraje i správa nemovitostí. Je to zkrátka kombinace všech možných ukazatelů, navíc také kulturních specifik. Ukazuje to třeba Chorvatsko, které nás hodně zajímá.
Rozhovor vyšel v letním magazínu Newstream CLUB
Tam je ten mix zajímavější?
Chorvatsko je z našeho regionu pravděpodobně zemí, která nejvíc zbohatla. Ilustruje to dobře třeba růst reálného disponibilního důchodu. U nás se od roku 2020 zvýšil o necelá tři procenta, v Chorvatsku o 23 procent. Ekonomický potenciál je podle nás dlouhodobý, navíc tam jsou velmi vstřícné banky, když tam vstoupí významný investor s kvalitním projektem. Zároveň možnosti jsou trochu jiné než třeba v Polsku. V Chorvatsku nefungují velké lokální finanční skupiny, ale jsou tam relativně bohatí jednotlivci, kteří třeba prodali firmu. A za peníze si koupí retail park. To pak tlačí na yieldy. Proto v Chorvatsku jdeme častěji do nákupních center, jak jsme udělali v Rijece, kde konkurence domácího kapitálu je mnohem menší.
Ať máme ten výčet kompletní, přikupovali jste v Maďarsku a začíná se stavět na Slovensku. Jaké příběhy pro DRFG představují tyto země?
Maďarsko je ve specifické situaci, na kterou investiční svět postupně zareaguje. Část velkého mezinárodního kapitálu je dnes vůči Maďarsku opatrnější a některé fondy nebo institucionální investoři tam nové investice odkládají. Jenže právě to vytváří příležitosti pro investory, kteří se dokážou dívat dál než na aktuální novinové titulky. Každopádně země dostala nový impuls a určitě se něco bude dít. Z pohledu investora je proto důležité odlišit krátkodobý politický sentiment od dlouhodobé ekonomické reality. Jsem přesvědčený, že bez ohledu na to, jak se budou vyvíjet příští volby nebo konkrétní politické reprezentace, zůstane Maďarsko důležitou součástí středoevropského prostoru. V určitém okamžiku se zahraniční kapitál začne vracet a to vytváří potenciál i pro budoucí exit.
Slovensko je podobné českému trhu, takže tam příležitosti jsou, ale platí, že potenciálních aktiv, která splňují naše požadavky, je tu méně, a konkurence naopak více. Nicméně na Slovensku se hodně aktivně podílíme na rozvoji telekomunikační infrastruktury prostřednictvím společnosti Suntel Group a FibreNet, v realitním sektoru se začínají stavební práce na mrakodrapu Ister Tower a hodně tu chceme posílit třetí část aktivit DRFG, kterou jsou finanční služby. To je pro nás důležité. Postupně chceme právě s finančními službami prorazit i na trzích, kde začínáme jako investor do nemovitostí, obecně do tamních aktiv. Je to zcela přirozený vývoj, protože tím se na místních investicích bude moci podílet i místní kapitál. Ale je to složitý proces, kde sice můžeme využít své know-how, ale zároveň musíme pro každý trh připravit trochu specifický model, zároveň najít vhodnou prodejní síť a vyřešit všechny regulatorní překážky. Současně ale je výhodou, když investujete do reálných aktiv, protože vždycky můžete ukázat na konkrétní nemovitosti, do nichž váš fond investuje a místní domácnosti je dobře znají.
Které další trhy jsou ve vašem hledáčku?
Přirozeně můžeme nabalovat země, které sousedí s trhy, kde již působíme. Takže logicky můžeme uvažovat o Slovinsku nebo Srbsku, které bychom operovali třeba z Chorvatska. Ale mně se líbí myšlenka zaměřit se na ty kdysi problematické jihoevropské trhy, pro něž se vžila zkratka PIGS.
Portugalsko a Španělsko nejspíš zatím ne, protože to je přeci jen daleko, ale Itálie i Řecko si prošly dlouhým obdobím stagnace a dnes se podle mě vracejí do zajímavé kondice. Zlepšily makroekonomickou stabilitu, provedly fiskální konsolidaci a rostoucí bohatství domácností vytváří nové příležitosti. Itálie je navíc obrovská ekonomika. I kdybychom se dívali jen na část jejího trhu, stále jde o větší prostor než celý Visegrád. Z pohledu investora je zajímavé i to, že po letech stagnace existuje potřeba obnovovat infrastrukturu, kapacity i řadu komerčních aktiv.
Jaká je strategie skupiny DRFG, když uvažujete nad podobnou expanzí?
Vždy hledáme kombinaci faktorů, které dohromady vytvářejí funkční investiční příběh pro dané aktivum. A většinou uvažujeme od konce. Nejprve si musíme říci, jaký bude budoucí exit a co chceme s aktivem dělat. Teprve podle toho stavíme celou investiční strukturu. Nesnažíme se spekulovat, to z podstaty našich investic ani není dost dobře možné. Ale můžeme se bavit o tom, jestli se blíží třeba nějaký zlom a my určité aktivum budeme držet tři roky, nebo pět, případně déle. Dále sledujeme právě ty konkrétní faktory, které jsem už zmiňoval, tedy yieldy, možnosti financování a samozřejmě daně. Na úrovni státu pak jde ještě o regulace, fungování institucí či likviditu trhu. A to všechno dohromady naznačuje potenciál budoucího exitu. Pro institucionální i retailové investory je toto všechno velmi důležité.
České miliardy míří do Chorvatska. DRFG tam kupuje další obchodní centrum
DRFG posiluje v Chorvatsku. Po nákupním centru v Rijece kupuje další maloobchodní nemovitost, tentokrát Lumini u Varaždínu. Podle Seznam Zpráv má transakce hodnotu téměř 1,25 miliardy korun.
Jak se v posledních letech vlastně český retailový investor proměnil?
Covid a následná inflační vlna znamenaly zásadní změnu. Češi si začali mnohem více všímat, co se děje s jejich úsporami. Nemyslím si, že by byli nějak „finančně negramotní“ oproti Němcům či Rakušanům. Ale jednoduše dostali impuls, který do té doby necítili: když je inflace nulová, motivace aktivně investovat je omezená. Pak ale inflace razantně vyskočila, takže lidé začali hledat alternativy. Výsledkem je viditelná změna struktury úspor českých domácností a mnohem větší zájem o investice.
Jakou roli v tom sehrává stát?
Stát podle mě začíná postupně ustupovat od modelu, kdy zvýhodňoval jen vybrané produkty a instituce, a jde plošnou podporou, díky níž si lidé sami mohou vybrat, jakým způsobem a prostřednictvím čeho chtějí investovat. Typickým příkladem je dlouhodobý investiční produkt. Ten jde správným směrem, protože vytváří rovnější podmínky pro různé formy dlouhodobého investování. Lidé sami cítí, že musí se svými penězi nakládat chytřeji, protože nevěří v žádnou reformu důchodů. Ostatně já už si také nemyslím, že by se povedlo skutečnou reformu prosadit. To šlo před dvaceti třiceti lety. Ale paradoxně si myslím, že na konci z toho může vzejít i něco docela funkčního, protože lidé se chovají racionálně. Nejdřív to je určitá skupina lidí, postupně se to nabalí. Důležité přitom je, aby s tím začali mladí co nejdříve, protože dlouhodobý horizont jim poskytuje spoustu možností. A to, že se ve dvaceti spálí, je vlastně docela dobře. Lepší, než aby se spálili v šedesáti.
Martin Slaný
Předseda dozorčí rady a hlavní ekonom finanční skupiny DRFG. Jako předseda dozorčí rady dohlíží na výkon působnosti představenstva a činnost celé skupiny. V pozici hlavního ekonoma je pak zodpovědný za koordinaci analytických výstupů, má na starosti vyhodnocování ekonomických příležitostí a potenciálních rizik, zpracovávání dopadových studií, ekonomických a statistických analýz. Vystudoval národní hospodářství na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde získal i doktorát v oboru finance, a na VŠE nadále přednáší. Předešlé pracovní zkušenosti získal mimo jiné jako ekonomický poradce Václava Klause, bývalého prezidenta České republiky.
Slavomír Slanina: Telekomunikace jsou kritickou infrastrukturou a investoři to už pochopili
Slavomír Slanina strávil téměř čtvrt století ve nadnárodním telekomunikačním gigantu. Vloni v létě se stal šéfem společnosti Suntel Group ze skupiny DRFG a místo operátora zastupuje firmu, která telekomunikační infrastrukturu buduje, spravuje a rozvíjí. „Telekomunikační stabilita je potřebná jako voda nebo elektřina. Když se během pandemie vypla síť na pár hodin, lidé se bouřili víc než při odstávce vody,“ říká Slanina.
Ambiente už nechce čekat na hotové absolventy. Chystá vlastní střední školu pro gastronomii a reaguje tím na problém celého oboru. Restauracím chybějí lidé, kteří zvládnou tempo, tlak a realitu provozu.
„Pracujeme na střední škole Ambiente,“ oznámila skupina Ambiente na sociálních sítích. Škola zaměřená na gastronomii by měla otevřít v přespříštím školním roce. Teď pro ni skupina hledá vhodné prostory v Praze. Podle zveřejněné výzvy má jít o objekt o velikosti zhruba 800 až 1200 metrů čtverečních, ideálně v širším centru nebo na místě dobře dostupném MHD.
Na první pohled jde o zprávu jedné restaurační skupiny. Ve skutečnosti ale ukazuje mnohem širší problém české gastronomie. Restaurace už dávno nehledají jen další ruce do kuchyně nebo na plac. Hledají lidi, kteří zvládnou tempo provozu, tlak na kvalitu, práci v týmu, komunikaci s hostem i ekonomiku podniku. A takových je málo.
Francouzi oceňují českou gastronomii. Nejvíc rezonuje Ambiente
„Za mě je krok Ambiente naprosto logický, vím, že to plánovali dlouho. Je to i reakce na to, že gastronomie se za posledních deset let posunula rychleji než její vzdělávací systém,“ říká Luboš Kastner, člen představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR a garant projektu Moje restaurace.
Gastro není romantika z Instagramu
Nedostatek kvalitních kuchařů, číšníků a provozních lidí zůstává podle lidí z oboru jedním z největších problémů české gastronomie. Klíčové je přitom slovo kvalitních. „Lidí v gastronomii vždycky nějaké množství najdete. Mnohem těžší je najít člověka, který rozumí řemeslu, vydrží tempo provozu, umí pracovat v týmu, chápe hosta a současně má chuť se zlepšovat,“ říká Kastner.
Podle něj gastronomie není tak romantická disciplína, jak může působit na sociálních sítích. „Je to disciplinovaný provoz s tlakem na vždy perfektní službu hostovi. A právě v tom dnes vzniká největší mezera,“ dodává.
Glosa Petry Martínkové: Česká kuchyně není retro. Vrací se lehčí, modernější a sebevědomější
Molekulární gastronomie, exotické ingredience, místo omáček pěny. Nové koncepty a odvážné experimenty. Gastronomie posledních dvaceti let byla neustálým hledáním nového. Dnes se však její směřování viditelně mění. Po letech experimentů přichází trend zdaleka možná nejzajímavější – návrat k podstatě, k tradičním surovinám a receptům. Zpátky ke kořenům.
Podobně situaci hodnotí i Václav Stárek, prezident Asociace hotelů a restaurací ČR. „Ano, je to již několik let zásadním problémem provozovatelů restaurací, který se bohužel nelepší, spíše naopak,“ říká k nedostatku kvalitních kuchařů, číšníků a provozních pracovníků.
Absolventi mají papír. Restaurace potřebují praxi
Problém podle zástupců oboru není jen v tom, kolik lidí gastronomické školy vychovají. Ještě důležitější je, kolik absolventů do oboru skutečně nastoupí a zda jsou připraveni na realitu provozu. „Mladý člověk může mít papír, ale nemusí být připravený na rytmus restaurace, komunikaci s hostem, práci v týmu, zodpovědnost za kvalitu a ekonomiku provozu,“ říká Kastner. Školy podle něj často učí základ, zatímco nejlepší podniky dnes potřebují víc: řemeslo, hygienu, znalost produktu, servis, tempo, jazyk, sebevědomí, pokoru a hlavně motivaci.
Právě motivace pokračovat po škole do praxe je podle něj často slabým místem.
Stárek problém pojmenovává ještě ostřeji. „Problémem je v první řadě skutečnost, že 80 procent absolventů odchází do jiných oborů a školu berou spíše jako nástroj k formálnímu získání středoškolského vzdělání,“ říká.
Svou roli podle něj hraje také nedostatek praktické výuky. Asociace hotelů a restaurací ČR proto spolu s Hospodářskou komorou ČR prosazuje posilování duálního vzdělávání.
Vařil pro prezidenty i papeže. Teď restaurace U Sapíků hledá nového provozovatele
Restaurace a penzion U Sapíků v Klokočné jsou k pronájmu. Nový nájemce nepřebírá prázdný prostor, ale hotový gastroprovoz se značkou, historií a klientelou.
Podle Jiřího Halbrštáta, ředitele náboru a marketingu ManpowerGroup, gastronomie netrpí primárně nedostatkem pracovních míst, ale nedostatkem lidí, kteří jsou připraveni okamžitě fungovat v reálném provozu. Nejobtížněji se dlouhodobě obsazují zkušení kuchaři, šéfkuchaři, cukráři a provozní manažeři. U těchto rolí podle něj nestačí formální vzdělání. Rozhodují roky praxe, schopnost zvládat vysoké tempo, vést tým a udržet kvalitu pod tlakem. Nedostatek je patrný také u číšníků a servisu, zejména v podnicích s vyšším standardem obsluhy.
To je důvod, proč firmy stále častěji investují do vlastního vzdělávání, zaučování a rekvalifikací. Nejde jen o gastronomii, ale o širší trend na českém trhu práce. Zaměstnavatelé si uvědomují, že hotové lidi na trhu nenajdou, a proto si je musejí vychovávat sami.
Kastner neočekává, že každá větší gastro firma bude zakládat vlastní střední školu. Přibývat ale podle něj budou interní akademie, mentoring, tréninkové kuchyně nebo programy pro juniorní kuchaře, číšníky, baristy a provozní. „Větší gastrofirmy už pochopily, že člověka si nekoupíte hotového na trhu. Musíte si ho vychovat. A pokud to neuděláte vy, udělá to někdo jiný nebo ten člověk z oboru odejde úplně,“ říká Kastner.
Česku chybí stavební dělníci a řidiči kamionů. A kupodivu, učitelé
Nejžádanější profese v Česku jsou stavební dělníci, řidiči nákladních vozů a ochranka. Poptávka je také po personálu restaurací, vyplývá z aktuálního rozsáhlého průzkumu Úřadu práce a Ministerstva práce a sociálních věcí. Jakkoliv se v Česku mluví o vzdělanostní ekonomice, nejvíc chybí dělníci bez vzdělání.
Ambiente má podle Kastnera pro vlastní školu dobré předpoklady. Skupina má silnou značku, vlastní provozy, jasnou kulturu, standardy a řemeslné know-how, které může studentům předávat přímo v praxi.
„U Ambiente mi to dává smysl, protože má kulturu, standard, dost provozů a hlavně řemeslné know-how. Škola bez živého provozu může být sterilní. Provoz bez vzdělávání zase časem vyčerpá lidi. Spojení obou světů je podle mě správný směr a trh z něho bude benefitovat,“ říká Kastner.
Podle něj může jít zároveň i o ekonomicky smysluplný krok. Pokud si firma dokáže vychovat lidi, kteří rozumějí jejím standardům a chtějí v oboru zůstat, snižuje tím tlak na nábor i fluktuaci.
Kuchař už není jen člověk u pánve
Proměnily se také nároky na samotnou práci v gastronomii. Dříve podle Kastnera stačilo dobře uvařit nebo slušně obsloužit. Dnes musí dobrý člověk v gastru chápat celý zážitek hosta. „Musí umět rychlost, kvalitu, komunikaci, estetiku, technologii, sociální sítě, alergeny, původ surovin, udržitelnost i ekonomiku. Číšník už není jen nosič talířů a kuchař není jen člověk u pánve. Jsou to spolutvůrci značky podniku,“ říká.
Šéfkuchař Marek Janouch: Smažák na Hradě nenajdete
Každý den se mu otevírá jeden z nejkrásnějších pohledů na Prahu – z terasy přímo na Pražském hradě. Šéfkuchař Marek Janouch tu se svým týmem připravuje českou kuchyni inspirovanou starými kuchařkami i šlechtickými hostinami, nicméně v moderním pojetí. Tradici spojuje s aktuálními trendy, sezónností a důrazem na kvalitní suroviny. O tom, jak se vaří na, tak výjimečném místě, proč se u nich smažený sýr nikdy na lístku neobjeví a jak důležité je pro něj mít v kuchyni stabilní tým, jsme si povídali v „jeho“ Kuchyni na Hradě.
Hosté jsou podle něj náročnější, informovanější a porovnávají nejen chuť jídla, ale také atmosféru, příběh, servis, férovost i energii místa. „Proto dnes v gastronomii uspějí podniky, které investují do lidí stejně vážně jako do interiéru, surovin nebo marketingu,“ dodává Kastner.
Aby více absolventů v oboru zůstávalo, musí se podle Stárka posílit podpora řemesel a motivace žáků už na základních školách. Důležitá je podle něj také osvěta, která je například u kuchařského řemesla mediálně poměrně silná. Kastner k tomu přidává kvalitní praxi u dobrých podniků, lepší obraz gastronomie jako moderního řemesla s budoucností a férovější pracovní kulturu.
Nejčastěji si Češi v restauracích objednávají svíčkovou, tatarák a větrník. I když v posledních letech se výběr jídla řídí spíš než podle chuti, podle ceny.
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.
Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.
Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.
Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.
To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB.
A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.
Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
Související
Uzeniny v bramborovém salátu? To je jak ananas na pizze. Kuchařské hvězdy nám prozradily svůj recept
