Michal Nosek: Babišova dvoutisícovka. Češi platí, premiér sbírá vděk
Dva tisíce korun potěší. Dostupnou péči ani jistotu na další roky ale seniorům nezajistí. Babišova vláda znovu sahá po politicky vděčném receptu. Rozdělit veřejné peníze a nechat voliče, aby si zapamatovali jméno dárce. Jenže důchodci si zaslouží víc než další zištnou mimořádnou pozornost na účet státního rozpočtu.
Na politickém rozdávání je nejpohodlnější, že člověk nemusí otevřít vlastní peněženku. Vláda se dohodne na dvoutisícovce pro důchodce, ministři vysvětlí svou starost o seniory a účet dostane stát. Vděčnost má konkrétního adresáta. Náklady se rozpustí mezi daňové poplatníky.
Dva tisíce korun navíc pro důchodce vyvolaly střet vlády s opozicí. Koalice ANO, SPD a Motoristů chce jednorázový příspěvek prosadit ve Sněmovně, ODS, STAN a lidovci jej ale kritizují jako plošný předvolební dárek. Více než čtyři miliardy korun by podle nich měly raději zamířit do sociálních služeb.
Dva tisíce důchodcům? „Čisté PR a předvolební dáreček.“ Za ty peníze mohly stát nové důchoďáky, kritizuje opozice
Politika
Právě tak působí staronový penzijní nápad koalice ANO, SPD a Motoristů. Vedle lednového zvýšení průměrného důchodu o 304 korun chce prosadit jednorázový příspěvek dva tisíce korun. Pravidelná valorizace se řídí jasnými pravidly. Mimořádná platba nabízí něco politicky atraktivnějšího. Příležitost vystoupit v roli dobrodince.
Dvoutisícovka s krátkou životností
Pro člověka, který počítá výdaje do poslední stokoruny, mohou být dva tisíce významnou pomocí. Právě proto je namístě ptát se, proč má stejnou částku dostat také penzista, který podobnou pomoc nepotřebuje. Plošná výplata je administrativně jednoduchá. Přesnost sociální pomoci naopak obětuje pohodlí při jejím rozdělování.
Politicky ještě zajímavější je přepočet příspěvku na měsíce. Dva tisíce děleno dvanácti znamenají necelých 167 korun. Po přičtení valorizace vznikne líbivých přibližně 470 korun měsíčně navíc.
ANO, SPD a Motoristé našli kompromis, který má otevřít cestu ke schválení rozpočtu na příští rok. Schodek 389 miliard korun klesne jen o jednotky miliard, další úspory mají přijít až později. Součástí dohody je i konec debaty o karenční době, vyšší důchody a zachování obranných výdajů.
Žádný velký řez. Schodek rozpočtu klesne jen o pár miliard
Politika
Počet sedí. Životnost sdělení je ovšem omezená. Jednorázová část se po dvanácti měsících vyčerpá a trvalou součástí penze se nestane. Kdo chce stejný efekt udržet, musí příště najít další peníze. A důchodci mohou znovu čekat, zda se kabinet rozhodne být štědrý.
Tak vzniká politika, která místo předvídatelnosti nabízí milé překvapení. Pro domácí deficitní rozpočet nic zvlášť praktického.
Kupní síla není závod s průměrnou mzdou
Ministr práce Aleš Juchelka však má jednu pragmatickou pravdu. Jednorázový příspěvek vytváří menší budoucí závazek než trvalé zvýšení penzí. To je poctivý rozpočtový argument. Sám však nevysvětluje, proč mají miliardy směřovat právě do plošného bonusu.
Ministerstvo navíc příspěvek zdůvodňuje očekávaným poklesem poměru průměrného důchodu k průměrné hrubé mzdě z 41,9 na 40,2 procenta. Jenže tento poměr vyjadřuje něco jiného než kupní sílu. Když mzdy rostou rychleji než důchody, penzisté za zaměstnanci relativně zaostávají. Nemusí to automaticky znamenat, že si koupí méně než před rokem. O tom rozhoduje vývoj jejich příjmů a cen.
Dnes připadá na sto lidí v produktivním věku (20–64 let) přibližně 32 seniorů starších 65 let, do roku 2050 tento počet vzroste na 50 až 60 seniorů na sto pracujících. Nikoho zodpovědného to nemůže nechat v klidu. Neřešení penzí v této situaci zavání státním bankrotem a každá normální vláda by to řešila.
Ekonomický diář Pavla Párala: Vláda se snaží přiblížit penzijní armagedon
Názory
Vláda může legitimně chtít, aby se senioři více podíleli na růstu životní úrovně. Pak by měla vysvětlit, jaký poměr považuje za žádoucí a jak jej hodlá dlouhodobě financovat. Dvoutisícovka takovou odpověď neposkytuje. Pouze na chvíli vylepší výsledek.
Rouškovné, další dějství
Tenhle postup už známe. V roce 2020 dostali příjemci důchodů za Babišovy vlády jednorázově pět tisíc korun. Příspěvek spojovaný s označením rouškovné tehdy stát posílal plošně, stejnou částku příjemcům různých druhů penzí.
Pandemie byla mimořádnou situací. Dnešní návrh má jiné zdůvodnění, ale politická výhoda je podobná. Mimořádná platba se dá snadno spojit s konkrétní vládou. Fungující systém tak výraznou osobní značku nemá.
V tom je podstata babišovského penzijního marketingu. Veřejné peníze získají podobu osobního daru a nárok občana ustupuje příběhu o štědrém politikovi. Z důchodce se v tomto příběhu stává především příjemce laskavosti, od něhož se očekává, že si ji zapamatuje.
Péče se do obálky nevejde
Opozice navrhuje peníze využít na sociální služby. Marian Jurečka mluví o možnosti vybudovat více než dva tisíce pobytových lůžek. Ani tento argument ovšem není hotovým investičním plánem. Domovy potřebují pozemky, personál a peníze na každoroční provoz. Samotná stavba péči nezajistí.
Otázka, kterou tím opozice otevírá, je ale zásadní. Co seniorům přinese větší užitek? Stejná částka pro všechny, nebo cílená pomoc lidem v nouzi a dostupnější služby pro ty, kteří se bez pomoci druhých neobejdou?
Odpověď vyžaduje práci, plánování a schopnost vysvětlovat výsledky, které nepřijdou okamžitě. Rozeslat příspěvek je snazší. Jenže dvěma tisíci si člověk nekoupí jistotu, že bude mít za několik let dostupnou pečovatelku nebo místo v zařízení, které potřebuje.
