Letošní laureáty Nobelovy ceny za ekonomii zásadně inspiroval rodák z Moravy, Josef Schumpeter. Rozvedli jeho myšlenku, že ekonomický růst pohání tvořivé ničení.
Dva z letošních tří laureátů Nobelovy ceny našli pro své životní dílo zásadní inspiraci u rodáka z moravské Třešti. Další zajímavostí je, že ani jeden z tria oceněných se nenarodil v USA. Což je země, která jako rodiště ekonomických nobelistů dlouhodobě zřetelně dominuje. Letošní cenu tedy získává z jedné poloviny ekonomický historik Joel Mokyr, jenž se narodil v Nizozemsku, zatímco druhou polovinu si rozdělí Francouz Philippe Aghion a Kanaďan Peter Howitt. Všichni tři ovšem na unievrzitách v USA buď působí, nebo – v případě Aghiona – dlouho působili.
Mokyr získává ocenění za osvětlení procesu, který umožňuje synergii daného vědeckého průlomu, objevu či vynálezu a jeho praktického využití a který je proto podstatou udržitelného ekonomického růstu. Tento proces samozřejmě z definice naráží na historicky dané, dosud převažující zájmy, takže Mokyr vyzdvihuje význam a důležitost otevřené společnosti, která se novým ideám a postupům nebrání a je možné zásadní změně nakloněna.
Aghionovi s Howittem je synonymem takové zásadní ekonomické, ale potažmo společenské změny fenomén takzvané kreativní destrukce neboli právě tvořivého ničení. S tímto konceptem jako první přišel onen moravský rodák. Josef Schumpeter, který po rozpadu Rakouska-Uherska krátce působil jako rakouský ministr financí, přičemž počátkem 30. let emigroval do Spojených států. Právě v USA rozvinul myšlenku kreativní destrukce, jak se jí nechávají Aghion s Howittem inspirovat ve svém vrcholném vědeckém díle, A Model of Growth Through Creative Destruction z počátku 90. let. Formalizují v něm Schumpeterovu myšlenku tvořivého ničení, kterou hned v úvodu své práce podrobně citují.
Aktualizováno
Ocenění rozdána. Nobelova cena za ekonomii putuje k trojici vědců
Letošní Nobelovu cenu za ekonomii získali Joel Mokyr, Philippe Aghion a Peter Howitt za výzkum vlivu inovací na hospodářský růst. Oznámila to švédská Královská akademie věd. Po týdnu tak skončilo vyhlašování letošních nositelů tohoto prestižního ocenění, kdy byli postupně zveřejňováni laureáti cen za lékařství, fyziku, chemii, literaturu a mír.
Formalizují tedy to, jak firmy investují do pokročilejšího způsobu produkce, takže nabízejí konkurenceschopnější produkty, přičemž ti jejich konkurenti, kteří „zaspali“, se stávají obětí oné „destrukce“. Která je však nutná k tomu, aby se společnost jako celek mohla rozvíjet a dále nejen ekonomicky růst. Jde proto o ničení nikoli kompletně destruktivní, ale svým způsobem vlastně tvořivé. Vždyť třeba doprava „koňmo“ byla zničena ruku v ruce s utvořením dopravy automobilové. Jako v Mokyrově bádání i zde dosud silné zájmy, například politické, mohou změně bránit, takže otevřenější ekonomický systém nakonec roste hospodářsky rychleji, neboť je méně „zabetonovaný“.
Ostatně, letošní nobelisté vlastně alespoň zčásti poskytují vysvětlení, proč centrálně řízené ekonomiky, včetně té československé, nakonec ve studené válce minulého století prohrály zápas s těmi tržními. Byly zkrátka z politických, ale i ideologických důvodů méně otevřené změně. Letošní Nobelova cena za ekonomii tak nepochybně končí ve správných rukou vědců, jejichž klíčové závěry nakonec mohou hranice ekonomie dalece přesáhnout.
Serge Damian dostal před lety velký úkol. Měl pro nadnárodní skupinu CSG připravit první ESG report. Tehdy CSG naskočilo na trend udržitelnosti. V současnosti jsou data, která dokázal ve skupině najít, setřídit a interpretovat, zcela zásadní pro investory i fungování konkrétních firem. „Čím dál více lidí u nás vidí, že to není diktát, ale svého druhu audit pro řízení rizik,“ říká Damian.
Máte za sebou první integrovaný report, v němž vedle klasické výročky vyšla také data o udržitelnosti skupiny. Jaké z toho máte výstupy?
Musím přiznat, že ta situace byla zvláštní. Když jsme výsledek představili, první reakce byly skvělé. Sami jsme měli radost, co jsme dokázali. Ale pak začaly přicházet dotazy od našich stakeholderů. Když je shrnu, šlo o to, že pochválili fakt, že máme data. Ale okamžitě následovaly dotazy – a jak s nimi nyní budete pracovat? Pro nás to je ale skutečně první krok. Audit toho, jak na tom v současnosti jsme.
Přesto se musím zeptat, dáváte si nějaké cíle?
Udělali jsme si referenční průzkum u našich globálních konkurentů. Všichni tuto problematiku řeší mnohem déle než my a ano, vidíme, že máme ještě velkou cestu před sebou. K těm cílům. Je to strašně složité. Když totiž vyjdete z nařízení, které Evropská komise vydala, jde vlastně o to, že buď máte data a pak z nich máte vyjít, nebo je nemáte a pak je musíte odhadnout. A na základě toho si pak máte stanovit cíle. Jenomže my se opravdu nechceme zavazovat k čemukoli nereálnému. Říct, že budeme uhlíkově neutrální příští rok, je prostě nesmysl nebo by to byla lež a to nemůžeme. Ostatně report prochází poměrně tvrdým auditem.
Olga Trčková: Čeští sběratelé jsou dnes vášnivější než mnohde na světě
Vybudovala DSC Gallery, která se zařadila mezi nejvýraznější komerční galerie u nás. Vystavuje největší jména tuzemské scény, ale také mladé talenty, a hlavně do Prahy vozí významná jména berlínské, londýnské i newyorské scény. Olga Trčková je vášnivou sběratelkou, pomáhá umělcům, ale také jiným sběratelům. „Jednou vás pozvu do DSC Gallery London,“ slibuje v rozhovoru pro magazín Newstream CLUB, z něhož nabízíme ochutnávku.
Musím smeknout před společností Deloitte, která nám report auditovala. Opravdu to bylo hodně práce a také pro ně to je pořád relativně nové. Přesto to bylo hodně profi, přijeli do celé řady konkrétních firem a někdy šli do hodně velkých detailů.
Rozhovor se Sergem Damianem vyšel v magazínu Newstream CLUB
Jak chcete s daty pracovat dál?
Poté, co jsme zprávu vydali, jsem si uvědomil, co všechno jsme udělali špatně. Takže to bylo první – pokusili jsme se všechno znovu projít a znovu si definovat, co pro nás je podstatné a co nikoli. A chceme se dál soustředit na to podstatné. A i v tom jsme se inspirovali u konkurence. Zkrátka některé věci, které jsme nyní reportovali, se nás vlastně netýkají. Ale protože jsme to chtěli udělat poctivě, nabrali jsme půl milionu datových vstupů. V tom se nikdo nezorientuje. Takže tady je prostor pro další práci a také o tom chceme diskutovat se svými stakeholdery. Ujistit se, co pro ně je důležité při vnímání skupiny CSG. Nicméně už to, že jsme report udělali, a jistě i to, jakým způsobem jsme ho udělali, nám hodně pomohlo.
V čem?
Detaily říct nesmím, ale existují institucionální investoři, kteří svou případnou investici přímo podmiňují existencí podobného reportu. Takže jednotliví ředitelé a vedení celé skupiny naši práci plně docenili. A vlastně nejen to, čím dál víc zaměstnanců i šéfů konkrétních firem chápe podstatu – že nejde o „diktát“, ale že to je audit, který má pomoci při řízení rizik. A o tom to přesně je.
Stačí všem váš report, nebo to je spíše počáteční informace a pak chtějí další?
Po vydání reportu jsem skutečně vyplňoval asi desítku dalších dokumentů od různých institucí či velkých finančních domů.
CSG působí ve více zemích světa, vedle evropských také v USA a Indii. Jak se to podepisuje na sběru dat?
Na to jsme narazili dost tvrdě. A ani nejde o přístup jednotlivých firem ani kultur, jde o to, že v různých zemích některé kategorie prostě nemají nebo je vnímají odlišně. Například zdánlivě jednoduchá otázka: Kolik máte zaměstnanců? Tak to ve skutečnosti můžete jinak vnímat v Evropě, jinak v Indii a jinak v USA. Patří tam „ičaři“? Patří tam agenturní pracovníci?
Co s tím?
My nyní pracujeme na určitém sladění. U nás pak také důležitou roli hraje skutečnost, že jsme rychle se vyvíjející firma. Takže třeba za poslední rok jsme nějaké firmy prodali, další ale koupili. V tom je to také docela složité. A platí to i pro nové sektory, takže například letos jsme koupili chemickou společnost v Německu, což i pro náš tým představuje poměrně velkou výzvu.
Šéfkuchař Marek Janouch: Smažák na Hradě nenajdete
Každý den se mu otevírá jeden z nejkrásnějších pohledů na Prahu – z terasy přímo na Pražském hradě. Šéfkuchař Marek Janouch tu se svým týmem připravuje českou kuchyni inspirovanou starými kuchařkami i šlechtickými hostinami, nicméně v moderním pojetí. Tradici spojuje s aktuálními trendy, sezónností a důrazem na kvalitní suroviny. O tom, jak se vaří na, tak výjimečném místě, proč se u nich smažený sýr nikdy na lístku neobjeví a jak důležité je pro něj mít v kuchyni stabilní tým, jsme si povídali v „jeho“ Kuchyni na Hradě.
V současnosti probíhá několik důležitých kroků. Předně jednáme se svými stakeholdery a ptáme se jich jednak na ten samotný report, jednak na to, co je o naší společnosti v této oblasti skutečně zajímá. K těm hlavním patří investoři, ale jsou tam také média a samozřejmě vlády, protože velká část byznysu CSG je B2G (business-to-government, tedy byznys mezi soukromým sektorem a vládami – pozn. red.).
Zároveň musíme hodně komunikovat dovnitř firmy a samozřejmě již nyní probíhá sběr dat. Úspěch reportu se ale projevil i v tom, že máme mandát výrazně navýšit počet lidí, s nimiž tuto problematiku řešíme.
Vidíme mnoho geopolitických změn a poměrně často se opakuje, že zejména kvůli nové americké vládě se od této problematiky ustupuje. Jak to tedy je?
Asi bych odpověděl dvojím způsobem. Předně: My vidíme, že velcí konkurenti, a to i ti američtí, v ESG nebo udržitelnosti či jakkoli jinak si to pojmenujete, dělají spoustu věcí, stejně tak to zajímá institucionální investory. A ne, u nikoho nevidíme žádné výraznější náznaky, že by se od toho upouštělo. Druhá odpověď souvisí s daty. Ta jsou pro firmu cenná právě pro řízení rizik. Někde může být ohrožení dané nedostatkem vody, jinde příliš rychle rostoucí teplotou, takže například v některých částech Evropy musejí být továrny zavřené měsíc v roce. A to přece stojí peníze. Hodně peněz. A jako taková tato data mají velkou cenu.
Solární panely zlevnily, i s menší dotací je proto návratnost zajímavá
Po dvou letech rekordního zájmu o solární energii se situace na trhu s fotovoltaikou stabilizuje. Přichází doba konsolidace, profesionalizace a návratu k dlouhodobě udržitelnému růstu. „Není to krize, ale návrat k normálu,“ vysvětluje Mário Franko, odborník na fotovoltaiku E.ON Energie.
Chief Sustainability Officer skupiny Czechoslovak Group. Opírá se o dlouholeté zkušenosti z financí, strategického řízení i průmyslu. Jeho úkolem je propojovat odpovědné podnikání s dlouhodobou konkurenceschopností a udávat skupině jasný směr v oblasti ESG.
Zakladatel GymBeam Dalibor Cicman: Chci spolupracovat s nejchytřejšími lidmi na globální úrovni
GymBeam patří k nejrychleji rostoucím startupům v Evropě. Sázka na fitness potravinové doplňky se zakladateli a hlavnímu akcionáři firmy Daliboru Cicmanovi vydařila stejně jako snaha organicky růst nejprve na východoevropských trzích a nyní také v Německu. „Jsme firma, kde se zkouší hodně věcí, je to naše DNA,“ říká Dalibor Cicman v rozhovoru pro magazín Newstream CLUB, kde mimo jiné prozrazuje, jakou budoucnost pro svou firmu chystá.
Hlavním tématem podzimního čísla magazínu Newstream Club je Sázka na Česko. Česko je totiž země s ohromným potenciálem. To je jedna ze spojovacích myšlenek vlivných českých podnikatelů. A ten potenciál je zejména v lidech. Jak ale tento potenciál vzít a přetočit jej ve skutečnou hodnotu, na které lze následně stavět růst? Právě o těchto otázkách jsme mluvili s několika výraznými figurami českého, slovenského, ale i světového byznysu.
Velmi aktivní, a přitom neotřelý způsob ukazuje galeristka Olga Trčková, která v centru Prahy vybudovala úspěšnou komerční galerii DSC Gallery. O tom, jak může Česko, či potažmo Česko a Slovensko uspět na globální scéně, pak vědí své miliardáři Vlastislav Bříza a Dalibor Cicman. První dokázal tradiční značku Koh-i-noor dostat do celého světa, druhý se svým e-commerce projektem GymBeam svět postupně dobývá.
Kromě rozhovorů s klíčovými osobnostmi trhu se v magazínu dozvíte také prognózu vývoje na pražské burze, proč se v Kuchyni na Pražském hradě nesmaží smažák nebo jak to vlastně mají Češi se svými chalupami.
Deváté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v prosinci.
Související
Tramvaj Škoda 52T míří z Prahy do Polska ukázat své revoluční brzdy
Pokud měly letošní tuzemské volby své „lithium“, jsou to bezesporu takzvané emisní povolenky pro domácnosti. Leckterá z nejexponovanějších předvolebních debat se kolem chystaného systému povolenek EU ETS 2 točila opravdu notně.
Oprávněně. S novými povolenkami, resp. termínovými kontrakty na ně, se už několik měsíců obchoduje na burzách v Londýně a v Lipsku. Francouzští analytici povolenek varují, že jejich zavedení může vyvolat lidové bouře na způsob „povstání“ žlutých vest z roku 2018, a to nejen ve Francii, ale podle nich také v zemích střední a východní části EU, tedy včetně Česka. To proto, že pro celou EU bude platit jedna cena povolenky, pro bohaté i chudší země, takže dopad bude logicky tíživější na ty chudší.
Časovaná bomba pro nadcházející vládu
Nové povolenky představují novou zelenou daň, jejíž „sazba“ se bude měnit každodenně, v souvislosti s tím, za kolik se povolenka bude zrovna obchodovat na zmíněných burzách. A pokud v Česku nedojde na předčasné volby ještě před začátkem roku 2027, kdy je EU chystá naplno spustit, právě vláda vzešlá z nynějších sněmovních voleb se s nimi – a se zdražením, které vyvolají – bude muset popasovat. Představují pro nadcházející tuzemský kabinet, ať už bude jakýkoli, časovanou bombu. Vždyť zdražení, které způsobí, může být nesrovnatelně výbušnější než to, které vyvolal takzvaný konsolidační balíček právě končící vlády. Ten se však roku 2023 v médiích rozebíral dnem i nocí každý den, do posledního šroubku.
Zato kolem nových povolenek je stále mlhy až až. Mlží sami politici. Příliš pozdě si uvědomili, že jde vážně o bombu. Odtikávající stále zlověstněji. Dost možná však mlží, neboť sami mají v mysli mlhavo. Přes veškerou závažnost dopadu nových povolenek na rozpočty domácností, ale i firem, se totiž stále zdá, že mnozí z nich – ovšem veřejnost jakbysmet – pořád nerozumí tomu, jak mají povolenky vlastně fungovat. A že jejich cena musí trendově stále růst.
Po rekordním roce přichází vystřízlivění. Výrobci automobilů čelí tlaku na transformaci
Český automobilový sektor má za sebou rekordní rok 2024, kdy se vyrobilo téměř 1,45 milionu osobních vozů. O něco méně se dařilo se v letošním první pololetí.
Příslib trvalejšího zastropování cen povolenek, s nímž vláda šermovala i ve finální fázi předvolební kampaně, představuje nesmysl už ze samé jejich definice; takový příslib je v příkrém rozporu s podstatou jejich fungování. Ne snad, že by nebyl technicky dosažitelný. Povolenky by ovšem pak z hlediska svých stvořitelů – z hlediska Bruselu – nedávaly smysl. Jejich smyslem je, aby mocně poháněly dekarbonizaci. Tak mocně, aby se EU nejpozději k roku 2050 stala uhlíkově neutrální ekonomikou. To je smysl povolenek a to je ústřední cíl celého Green Dealu. Cenový růst povolenek je páteří Green Dealu a jejich trvalejší zastropování by znamenalo, že EU Green Deal nesplní.
Jedině trvalejší, trendový růst ceny povolenky zajistí postupné zužování okruhu podniků, firem a brzy tedy nově i domácností, kterým se ještě vyplácí koupit povolenku a vypouštět díky tomu emise do ovzduší dále.
Evropská komise dala emisním povolenkám přednost před uhlíkovými daněmi. Nejde jen o to, že povolenky nemají v názvu obsaženo slovo „daň“, takže je veřejnost přijme snáze. Snáze je akceptuje, neboť má mylný dojem, že o žádnou novou daň nejde. A přesto, že to daň vlastně je, nejmenuje se tak, přičemž ještě navíc její „sazba“ trendově poroste. Musí růst. Není tedy fixovaná jako u klasické daně, takže jednotkový výnos z povolenek pro „erár“ neustále narůstá, aniž by bylo nutné sazbu explicitně zvyšovat, což je u veřejnosti nepopulární. Navíc, z tohoto růstu se přitom bruselští „vyviní“, neboť přece půjde o nevinný výsledek vývoje na burze, ať už v Londýně nebo v Lipsku. Oni nic, oni muzikanti. Daň nezavedli, protože je to povolenka, a za růst sazby této daně přece také nemohou, neboť za nej mohou burziáni. Na obou uvedených burzách dané povolenky již nyní citelně zdražují a jdou cenově vysoko nad údajný strop; jsou už takřka na jeho dvojnásobku, vyjdeme-li z údajného stropu 45 eur, tedy stropu, na nějž se stále někteří čeští politici odvolávají.
Šimčák z Broker Consulting: Z geopolitického dění mám obavy, ale trh se z toho jako vždy zotaví
Investice, nebo spekulace? Hranice je někdy velmi tenká. Začínající investor tak mnohdy přejde rovnou ke spekulacím – a ani o tom neví. Říká to Petr Šimčák, investiční ředitel společnosti Broker Consulting. Přispívají k tomu podle něj některé on-line aplikace, které se snaží přeskočit nudnou fázi a ženou investory do světa tradingu. O tom ale investování není. „Dobrá investice je v zásadě nudná a její výsledek nezávisí na tom, jestli máte pravdu, když předpovídáte další dění,“ vysvětluje.
Emisní povolenky pro domácnosti mají sloužit jako postupně se utahující smyčka. Postupné utahování – postupný růst jejich ceny – totiž znamená, že nakonec budou k dekarbonizaci donuceny všechny firmy a domácnosti, z nichž každá má přirozeně poněkud jiný práh (finanční) bolesti. Někoho donutí koupit tepelné čerpadlo a elektromobil už cena povolenka 45 eur, někoho až při ceně 250 eur. To právě mají „otestovat“ nadcházející roky.
Kdo ovšem nyní velebí systém průmyslových emisních povolenek – těch prvního typu, těch pro velké podniky –, poněvadž přispěl ke snížení emisí v EU, vzývá i to, že příslušné firmy a provozy, případně výroba a s ní i zaměstnanost, odešly na jiné kontinenty, třeba do Asie, třeba Číny. Ano, probíhající deindustrializace EU je zaručeným způsobem, jak snižovat emise… To ostatně potvrzuje i vývoj v Německu, kde se výkon průmyslu trendově setrvale propadá už přelomu let 2017 a 2018, tedy od doby, kdy cena povolenek prvního typu začala výrazněji narůstat, jak zachycuje graf Bloombergu níže.
Novou kvalitou emisních povolenek druhého typu v porovnání s těmi typu prvního představuje z hlediska burzovních spekulantů fakt, že ekonomiku lze zbavit průmyslu, deindustrializovat, ale nelze ji zbavit domácností. Zatímco podnik v krajní situaci ukončí výrobu a propustí zaměstnance, domácnost si nějak bude muset zatopit vždy. A tedy v ceně vytápění pořídit povolenku. Proto jsou povolenky druhého typu méně závislé na ekonomickém cyklu, takže je jejich cenový vývoj z hlediska burzovních spekulantů předvídatelnější. Představují zaručenější zdroj zisku.
Tato předvídatelnost a vyhlídka trendově stále rostoucí ceny vskutku už nyní představuje pozvánku pro různé spekulanty, hedgeové fondy a další finanční domy ze všech koutů planety, včetně třeba i Číny. Ti do povolenek investují ne proto, aby si koupili odpustek za vlastní emise, ale aby sami zbohatli spekulací na růst ceny, jako jsou zvyklí bohatnout třeba na akciích. Kvůli nim je cena už teď na skoro dvojnásobku stropu. Brusel tyto spekulanty zjevně skrytě vítá, protože svými investicemi do povolenek šponují jejich cenu a nutí a budou nutit firmy a domácnosti v EU k ještě rychlejší dekarbonizaci. Vzniká tak symbiotický vztah mezi bruselským úřednictvem a finančníky z celého světa, kdy první si plní své ideologické zelené cíle, druzí oportunisticky bohatnou, přičemž ekonomika EU skomírá ztrátou konkurenceschopnosti v globálním měřítku a domácnosti se musí sžít s propadem vlastní životní úrovně.
A to vše ve jménu snížení globální teploty do roku 2050 o 0,003 stupně Celsia, které povolenky zajistí přinejlepším, jak vyplývá z klimatického modelu OSN.
Související
Lukáš Kovanda: Nové emisní povolenky mohou zdražit život Čechů o více než sto tisíc ročně
