Michal Nosek: Když se extremismus ohýbá podle koalice
Ministr vnitra Lubomír Metnar stáhl dovolání ve sporu se SPD s tvrzením, že bylo podáno bez jeho vědomí. Pokud je to pravda, selhal úřad. Pokud ne, selhal ministr. A v obou případech se nebezpečně rozostřuje hranice mezi odborným posudkem státu a politickým obchodem.
Rozhodnutí ministra vnitra Lubomíra Metnara stáhnout dovolání ve sporu s hnutím Svoboda a přímá demokracie (SPD) není jen technická korekce procesního kroku. Je to politické gesto.
Dovolání z 6. ledna 2026 proti rozsudku č.j. 58 Co 205/2025-802 z 16. října 2025 ministerstvo vnitra stahuje, neboť bylo k Nejvyššímu soudu v Brně podáno bez mého pověření, za mými zády a nebyl jsem o tomto úkonu vůbec informován. Jde o vnitřní procesy ministerstva vnitra, jejich…
— Lubomír Metnar (@metnarl) February 26, 2026
Oficiální vysvětlení zní téměř neuvěřitelně: dovolání bylo podáno bez ministrova pověření a „za jeho zády“. Buď tedy ministerstvo vnitra, jeden z nejmocnějších bezpečnostních resortů, činí zásadní kroky u Nejvyššího soudu bez vědomí svého šéfa. Anebo ministr potřeboval důvod, jak z nepříjemného sporu vycouvat. Ani jedna varianta nevzbuzuje důvěru.
Stát bez obrany
Soudy pravomocně rozhodly, že zařazení SPD do zprávy o extremismu za druhé pololetí roku 2020 porušilo práva hnutí. To je legitimní výsledek soudního přezkumu. Stát má povinnost rozsudek respektovat. Ale má také právo, a někdy i povinnost, bránit odborné závěry svých analytiků až do poslední instance, pokud je přesvědčen o jejich oprávněnosti.
Právě o to šlo. Zpráva o extremismu, vydaná ještě za ministra Jana Hamáčka, označila SPD za xenofobně orientované populistické hnutí s významnou rolí v šíření předsudečné nenávisti. Soudy konstatovaly, že tehdejší výroky a aktivity hnutí nenaplnily kritéria, která si samo ministerstvo nastavilo. To je spor o výklad práva a definici pojmů. Jenže dnes už to není jen právní spor.
SPD vedená Tomiem Okamurou je součástí vládní většiny spolu s hnutím ANO. A právě z tohoto hnutí pochází i ministr Metnar. Náhle se tak stát přestává bránit proti straně, která spoluutváří jeho parlamentní oporu.
Bývalý ministr vnitra Vít Rakušan mluví o smutném signálu pro experty. Má pravdu v jednom podstatném bodě. Bezpečnostní analytici musí vědět, že jejich práce nestojí a nepadá s tím, kdo zrovna sedí ve Strakově akademii a kdo drží vládní většinu ve Sněmovně. Pokud se státní dokumenty o extremismu stávají předmětem koaličních ústupků, jejich váha dramaticky klesá.
Dle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Akademie věd si 20 procent Čechů udržuje pozitivní názor na amerického prezidenta Donalda Trumpa. Pro tyto příznivce však existuje víc než jen politická podpora. Svou loajalitu mohou dát najevo i jinak – nákupem prémiově naceněného propagačního zboží z jeho oficiálního e-shopu.
Každý pátý Čech věří Trumpovi. A může si koupit i jeho osušku za cenu víkendového pobytu
Názory
Spor se spojencem nevoní
Metnar tvrdí, že ctí pravomocná rozhodnutí soudů. To zní státnicky. Ale respekt k soudu není totéž co rezignace na právní argumentaci. Stažení dovolání není akt pokory. Je to akt volby. A ta volba je čitelná. Spor se spojencem je zbytečný luxus.
Celá kauza tak odhaluje něco hlubšího než jen přestřelku mezi současným a bývalým ministrem. Ukazuje, jak křehká je hranice mezi odborným hodnocením bezpečnostních rizik a politickým pragmatismem. Dnes se upraví procesní krok. Zítra se může upravit samotná definice.
Extremismus by měl být kategorií bezpečnostní, ne koaliční. Pokud se začne měřit podle toho, kdo právě zvedá ruku pro vládní zákony, přestává být analytickým pojmem, a stává se politickou gumou.
Politická debata o cenách potravin se zvrhla v divadlo. Viníci jsou jasní, řešení méně. Vlastenectví něco stojí a zaplatí to vždy a jenom spotřebitel. 
Michal Nosek: Poctivý český rohlík podle Okamury. Bude dražší a stejně vám ztvrdne
Názory
