Karel Pučelík: Sarkozyho kauza ukazuje pokrytectví vládnoucích elit. Posouváme se na hranu trapnosti
Zdiskreditovaném francouzskému prezidentovi Nicolasi Sarkozymu dnes vychází kniha „Deník vězně“. Po ani ne třech týdnech za mřížemi se staví do role protřelého mukla. Mimo to se při čtení úryvků lze těžko ubránit dojmu, že vládnoucí elity jsou prostě jiná sorta lidí. Lepší lidé, pro které platí jiná pravidla. Těžko uvěřit, že politici takto odtržení od reality v západním světě vládli. Nebo snad stále vládnou?
Pokud by se vyhlašovaly ceny pro politiky, kteří si nevidí do úst, pro letošek by ji s přehledem vyhrál francouzský exprezident Nicolas Sarkozy. Někdejší idol tamější konzervativní politiky se letos stal teprve druhou hlavou státu, po kolaborantovi s nacisty Phillippu Pétainovi, která skončila za mřížemi. Nakonec tam strávil místo plánovaných pěti let pouhých dvacet dní.
Ve vězení Sarkozy strávil zhruba takový čas jako skauti na letním táboře. V „chládku“ se tedy ani neohřál, ale tomu nebránilo v tom, aby vydal knihu o těchto, znovu zdůrazňuji, dvaceti dnech s názvem „Deník vězně“. Už to, že se tak epizodní zkušenosti, která prý pro něj byla „noční můrou“, staví do role hraběte Monte Christa, si nezaslouží víc než vyprsknutí smíchem.
Francouzský exprezident Nicolas Sarkozy dnes nastupuje do vězení. Života za mřížemi se prý nebojí. Ačkoli je zdiskreditovaným politikem, do poslední chvíle se snažil tahat za nitky. A ambice ho nejspíš neopouštějí ani teď, zvláště když se ve Francii začíná objevovat jméno dalšího Sarkozyho, který se za své jméno rozhodně nestydí.
Padlý idol francouzské politiky. Nicolas Sarkozy nastupuje do vězení a štafetu předává synovi
Leaders
Sarkozyho kniha je nehoráznost pro silné povahy, a to hlavně z jednoho důvodu. Exprezident, který nyní – nelze to říct lepšími slovy – fňuká po necelých třech týdnech v soukromé cele, a svůj osud bere jako politickou křivdu a nespravedlnost, jako ústavní činitel neměl s vězni slitování. Ještě před prezidentským mandátem působil na ministerstvu vnitra, kde proslul nulovou tolerancí, tvrdým přístupem k soudnictví a k lidem, kteří mají problémy se zákonem. Tehdy se to ale týkalo jiných...
Přístup francouzské justice byl navíc k Sarkozymu vlídný, nemusel například jako většina odsouzených nastoupit do výkonu trestu hned, ale dostal čas, aby se mohl připravit a vyřídit osobní záležitosti. Také jako „VIP“ nezažil, jaké to je v přeplněné věznici. S tak přívětivým přístupem obyčejný občan počítat nemůže.
„Lidi jako my“
V této komedii zdiskreditovanému exprezidentovi „zdatně“ sekunduje aktuální politická reprezentace. Jen pro připomenutí – skutek, za který byl Sarkozy odsouzen, je spiknutí s cizí zemí – v tomto případě přijímání peněz od libyjského diktátora Muammara Kaddáfího, který mu peníze nedával jen tak pro nic za nic. Součástí konspirace byl i terorista, který měl na rukou francouzskou krev. Logické myšlení velí, že s někým takovým politici usilující o znovuzvolení nechtějí být spojováni. Leč tady logika pokulhává.
Bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy dostal pětiletý trest vězení za svůj podíl na kauze financování prezidentské kampaně penězi z Libye. Pařížský soud jej ve čtvrtek uznal vinným ze zločinného spolčení a rozhodl, že Sarkozy musí nastoupit do vězení, i kdyby se proti verdiktu odvolal. Informují o tom tiskové agentury. Prokuratura požadovala pro Sarkozyho sedm let vězení. Sarkozy vinu odmítá.
Sarkozy dostal pět let natvrdo za spojení s Kaddáfím. Z Libye jsem neviděl ani cent, brání se
Leaders
Sarkozy se prý těší přízni v pravicových kruzích, ale patrně nejen tam. Před nástupem do vězení ho přijal i prezident Emmanuel Macron. Do vězení ho spěchal navštívit i ministr spravedlnosti Gérald Darmanin, nedbaje varování, že to bude působit jako zpochybnění nezávislosti justice. Mnoho Francouzů se totiž Sarkozyho zastává a rozsudek považuje za politický.
Mimořádně znechucujícího výroku si všimla francouzská novinářka Rokhaya Diallová v textu pro The Guardian. Jistý Sarkozyho přítel svého druha v rádiu politoval s tím, že vezení je pro „lidi jako jsou oni šok“. „K tomu nejsme stvořeni, nejsme zvířata.“ Máme to chápat tak, že ti „obyčejní“ zločinci, se kterými neměl jeho kamarád soucit, zvířata jsou? Člověk, který na nádraží ukradne peněženku je sprostý kriminálník, který si vězení zaslouží. Bez milosti. Kdežto Sarkozy je noblesní člověk patřící na bankety a do michelinských restaurací. Pobyt za mřížemi mu nesvědčí, raději na riviéru. Že se paktuje s teroristy a diktátory? Who cares!
Nalezené přátelství
Pokud jste ve zdraví došli až sem, vězte, že výčet trapnosti nekončí. Knihu jsem nečetl, a žádná moc mě nedonutí to udělat, výňatky ale slibují leccos. „Úspěšný“ politik své krajany například blahosklonně poučí o aktuálním politickém vývoji. Tvrdí například že krajně pravicové Národní sdružení není pro Francii nebezpečím, ba dokonce přislíbil podporu Marine Le Penové.
Někdejší rivalové, zdá se, k sobě přece jen našli cestu. Ostatně kromě špatně skrývaných sympatií k Putinovi je pojí pouto problémů s francouzskými soudy. Jsou to to vlastně takoví moderní disidenti. Novodobí Nelson Mandela a Aun Schan Su Ťij. Jedno oko nezůstává suché...
Francouzský exprezident Nicolas Sarkozy podle místních médií a agentury AFP opustil vězení. Pařížský soud souhlasil s jeho propuštěním z pařížské věznice La Santé, kde čekal na odvolací proces v kauze nelegálního financování prezidentské kampaně v roce 2007 penězi z Libye. Sedmdesátiletý Sarkozy byl ve věznici od 21. října. Jeho propuštění je spojeno se soudním dohledem.
Pařížský soud propustil Sarkozyho. Bývalý prezident je venku z vězení a čeká ho další proces
Leaders
