Mladí architekti ukazují, jak by měla vypadat budoucnost měst
Udržitelnost už není doplňkem architektury, ale jejím novým jazykem a letošní přehlídka DIPLOM.KY to potvrzuje s nebývalou silou. Ze 114 diplomových prací vystupují projekty, které s odvahou přehodnocují materiály, města i krajinu.
Udržitelná architektura už dávno není okrajovým zájmem, ale stává se novou gramotností. A právě tuto proměnu letos s nebývalou intenzitou ukázala soutěžní přehlídka DIPLOM.KY, kterou každoročně pořádá Česká komora architektů. Do 26. ročníku se přihlásilo 114 absolventů z českých architektonických škol a jejich společným jmenovatelem byla snaha hledat řešení, která přesahují estetiku i funkci. V centru pozornosti stála udržitelnost, recyklace, dostupné bydlení, role komunity a vztah města a krajiny.
Když předsedkyně poroty, architektka Jana Janďourková Medlíková, mluvila o letošních diplomkách, zmiňovala „odbornou jistotu“ i schopnost mladých autorů reagovat na výzvy dneška. Slova, která mohou znít jako fráze, ale právě v letošní sadě oceněných prací dostávají velmi konkrétní podobu.
Cirkulace jako manifest
První místo získal projekt, který v sobě spojuje odvahu, architektonickou disciplínu i pozorné čtení městského prostředí. David Budil z Akademie výtvarných umění v Praze navrhl Cirkulární centrum Plzeň jako dům poskládaný z opakovaně použitých železobetonových prvků, kolejových nosníků a dalších materiálů nalezených v okolí města.
Je to stavba, která nevyužívá recyklované prvky jen jako technický detail, ale jako tématický rámec celé architektury. Budilův dům je výrazný, mnohovrstevnatý, a přitom pevně zakotvený v městské struktuře. Dotváří rozpadlý blok u křižovatky U Jána a zároveň představuje novou interpretaci nárožní stavby v dnešním městě.
Porota ocenila „vyzrálou architekturu, která dokáže být někdy měkká a jindy technicistně strohá“, ale vždy drží jednotný jazyk. Cirkulární centrum není utopií ani provokací. Působí jako velmi uvěřitelný model, jak by mohly české městské brownfieldy získat nový život a zároveň jak může architektura reagovat na dostupnost materiálů a na klimatickou situaci.
Projekt Bydlení META Modřany dosáhl nejvyššího bodu hrubé stavby první etapy a směřuje k dokončení začátkem roku 2027. Rekonverze původního administrativního objektu přinese 183 bytů, školku i nové obchodní prostory.
Z továrny na zdravotnickou techniku luxusní bydlení: Byty u Vltavy startují na 6 milionech
Reality
Škola jako městský organismus
Druhé místo patří Haně Sauko z pražské UMPRUM. Její projekt Škola – komunita – město zasazuje vzdělávání do širšího společenského rámce. V areálu bývalé Pragy navrhla takovou školu, která není uzavřeným objektem, ale prostupnou součástí města. Nabízí flexibilní klastrové učebny, prostory pro komunitní aktivity i městský charakter, který se nesnaží izolovat děti od reality, ale naopak je s ní kultivovaně propojovat. Návrh je přesvědčivý právě tím, že spojuje teorii s urbanistickou i architektonickou praxí. Škola zde funguje jako živý, měnící se organismus.
V budově E Factory se v minulosti vyráběla auta a bombardéry, po rekonstrukci je centrem českého umění. Na jednom z největších brownfieldů v Praze chce investor vytvořit novou městskou čtvrť s byty, kancelářemi, obchody, školami i parkem. 
Vyráběly se tu vejtřasky i bombardéry. Teď tu sídlí umění. V budoucnu se v Pragovce bude i bydlet
Reality
Třetí místo získala Valentýna Zítková z Fakulty architektury ČVUT. Její práce Obec k obci sedá vychází z detailní analýzy sedmi obcí a hledá jemné, dlouhodobé zásahy, které mohou vést k jejich přirozenému rozvoji. Zítková svým přístupem dokazuje, že architektura není jen otázkou velkých gest. Často tkví v drobných, precizně promyšlených zásazích, které dokážou měnit krajinu i životní rytmus komunity. Kvalita jejího grafického zpracování navíc pozvedla projekt na velmi profesionální úroveň.
Jedním z nejzajímavějších momentů letošní přehlídky bylo čestné uznání pro práci Marie Školové z Mendelovy univerzity v Brně. Její projekt Haldy a město se věnuje postindustriálním ostravským uhelným haldám, které dosud stojí někde na hraně mezi industriální pamětí a nevyužitým potenciálem.
Školová vytvořila katalog hald, který kombinuje systematickou typologii, míru potřebných zásahů a návrhy možného rozvoje. Od nové smíšené čtvrti Zárubek po rekreační nebo výzkumné krajiny nabízí práci, která má jak emocionální sílu, tak jasnou urbanistickou logiku. Její přístup je důkazem, že krajina se může stát rovnocenným aktérem městské budoucnosti. Zejména tam, kde jeden průmyslový příběh končí a jiný může začít.
Druhé čestné uznání porota udělila Matěji Šépkovi z FA ČVUT. Jeho projekt Kostel a komín pracuje s nevyužívanou kotelnou na sídlišti Řepy a mění ji v komunitní a duchovní centrum. Jde o návrh, který s úctou k původní industriální stavbě otevírá nový typ sakrálního prostoru. Velkorysá dřevěná střešní konstrukce se světlíky přináší světlo dovnitř, zatímco starý komín se proměňuje ve výraznou dominantu - novodobou věž.
Když se víra spojí s architekturou, vznikne ticho, které mluví. A také dřevěná kaple v polích u Brna, která letos porazila velké projekty i slavné ateliéry. Stavěli ji ručně, z darů věřících. Teď je z ní nejkrásnější novostavba v Česku.
Zázrak z dřeva: Kaple v poli u Brna ohromila svět a získala architektonického Oskara
Reality
Vrcholů tuzemská architektura měla hned několik, říká architekt Marek Tichý, spoluzakladatel ateliéru TaK Architects. Za jeden z nich považuje období první republiky, kdy Češi měli obrovskou společenskou ambici a nespokojili se s pouhým průměrem.
Architekt Tichý: Po 30 letech se vracíme tam, kam patříme. Do Evropy
Reality
Erik Petrus projektuje v Česku, staví ale v Indonésii. Je to tam totiž mnohem jednodušší. Stavební povolení na rozdíl od tuzemska tam totiž získáte desetkrát rychleji. Staví se tam navíc mnohem víc a lépe. V Česku jsme podle jeho slov zamrzli v minulém století.
Architekt: Praha potřebuje víc než Tančící dům
Reality
Brno roste. A Praha hledá směr
Je tu nové, podzimní číslo magazínu Realitní Club. Zaměřuje na současné trendy ve výstavbě, investicích a dostupnosti bydlení.
Titulní rozhovor patří Radimu Passerovi, který otevírá pohled do zákulisí developerských projektů a rozvoje pražské Brumlovky.
Hlavní tematický blok sedmého vydání magazínu přináší detailní pohled na Brno, které se mění v jedno z nejdynamičtějších měst střední Evropy.
Exkluzivní data z Flat Zone potvrzují, že brněnský realitní trh už dávno není levnější než pražský. Magazín doplňují rozhovory s odborníky, analytiky i vizionáři, kteří určují budoucnost českého developmentu.
V rozsáhlé reportáži i rozhovorech například s Tomášem Vavříkem, šéfem brněnské developerské společnosti Domoplan, a Janem Tesárkem, ředitelem Kanceláře architekta města Brna, magazín mapuje největší proměnu Brna od meziválečného období.
Exkluzivní data z Flat Zone zase potvrzují, že brněnský realitní trh už dávno není levnější než pražský.
A magazín doplňují další rozhovory s odborníky, analytiky i vizionáři, kteří určují budoucnost českého developmentu.
Realitní Club vychází dvakrát ročně a je součástí multiplatformního projektu Newstreamu: zahrnuje rubriky na newstream.cz, tematické eventy a diskusní setkání pod hlavičkou klubu i úspěšný podcast moderovaný Petrou Nehasilovou a Daliborem Martínkem.
Aktuální číslo je k dostání u dobrých prodejců tisku, online a v předplatném na SENDu. Digitální verze magazínu je dostupná na newstream.cz.
