Dalibor Martínek: Kdy už dají důchodci nadechnout mladé generaci? Babiš živí jejich hořkost
Pětatřicet let po pádu režimu se bývalý komunistický funkcionář domáhal vyšší penze. Kvůli šesti stovkám korun zaměstnal soudy na roky. Ústavní soud jeho stížnost odmítl. Spor ale otevřel otázku odpovědnosti za minulost.
Bývalý komunista Pavel Pilný se léta soudí o svůj důchod. Jméno Pilný nikdo nezná. Je to brněnský bolševik, prospěchář, který byl na konci osmdesátých let vysoce postaveným funkcionářem, vedoucím tajemníkem městského výboru Komunistické strany Československa. Velké zvíře, zvyklé na benefity.
Až nyní se dnes již senior Pilný dozvídá, že na vyšší důchod nemá nárok. Soudní mašinerie v Česku je šnek. I proto se mnoho lidí, kteří se chtějí domoci práva, na justici neobracejí. Dobře vědí, že je to drahý běh na dlouhou trať s nejistým výsledkem. Vymahatelnost práva v Česku kulhá na obě nohy.
Jestli s tím něco udělá bývalý socialista, brněnský prospěchář Jeroným Tejc, který se nějakým kotrmelcem stal ministrem spravedlnosti v Babišově vládě, je naivní se domnívat.
Vláda slibuje od roku 2027 ještě výraznější slevy na jízdné pro studenty a seniory. Zní to hezky, skoro jako návrat do časů nekonečných předvolebních dárků. Jenže každý dárek má svého plátce. A tím je opět daňový poplatník.
Michal Nosek: Sleva dnes, účet zítra. ANO znovu rozdává důchodcům
Názory
Ale zpět k Pilnému. Tomuto bývalému komunistickému činovníkovi nebylo trapné hnát celou soudní soustavou svůj domnělý nárok na penzi. Ústav pro studium totalitních režimů jej zařadil na seznam představitelů komunistického režimu a příslušné úřady mu snížily penzi o šest set korun. Kvůli této částce se bývalý bolševik rozhodl vrtat koleno, a podal žalobu k Městskému soudu v Praze. Ten ji zamítl.
Snaživý zhrzenec minulého režimu dostal svůj případ až před Nejvyšší správní soud. Ten rozhodl, že snížení důchodu pro činitele minulého režimu je v pořádku, pokud výše důchodu po snížení neklesne pod hranici, kdy by se dotčená osoba dostala do hmotné nouze. Ta jistě bývalým komunistům nehrozí.
Staré struktury a dnešní politika
Pilnému to nestačilo. Podal stížnost k Ústavnímu soudu. Staří, zhrzení lidé mají totiž spoustu času, nemají žádnou kloudnou činnost, takže se baví zaměstnáváním soudů. V ústavní stížnosti poukázal Pilný na zásah do majetkových práv. Snížení jeho penze o pár set korun bylo prý založené na paušálním kritériu, bez individuálního posouzení míry skutečného vlivu, pravomocí, délky výkonu funkce či následného postoje. Jde prý o „kolektivizaci odpovědnosti“.
Výdaje státu na důchodce tvoří zhruba bilion korun ročně. Ano, bilion. Státní rozpočet, sestavený současnou vládou se schodkem 310 miliard korun, čelí kritice. Je prý nezákonný, schodek je moc velký. Výdaje rozpočtu jsou plánovány na 2,5 bilionu korun. Důchodci stojí tento stát téměř polovinu rozpočtu. A výdaje na ně porostou.
Dalibor Martínek: Čeští důchodci si žijí jako v ráji. Babiš jim podkuřuje, brání rozvoji země
Názory
Ano, s kolektivizací mají komunisté bohaté zkušenosti. Ústavní soud správně hodil celou „kauzu“ neodbytného starého komunisty pod stůl. Celý případ, který se táhl až do roku 2026, jen ukazuje, že ani pětatřicet let od pádu totalitního režimu nemáme od své temné minulosti pokoj. Většina účastníků protikomunistického odboje, ale i režimu, je již po smrti. Spravedlnosti se dočkal málokdo. Je s podivem, jak neodbytní dokážou milci minulého režimu být.
Důchodci, milion z nich bylo v komunistické straně, by měli být zticha a pokorní. Užívat si situace, že jsou zajištěni, přestože udržovali totalitní režim u moci. Místo toho tady máme neustálé hořekování staré generace na málo peněz. Místo, aby staří dali prostor mladším, nechávají se za pár stokorun kupovat Andrejem Babišem. Pilný je vrcholkem této zvrácené, postkomunistické morálky.
