Dalibor Martínek: Dravci přebírají moc nad Českou televizí. Nebude jim to nic platné
Posedlost politiků Českou televizí hraničí s fetišismem. Z nějakého záhadného důvodu se politici domnívají, že ČT jim tak nějak patří. Že mají právo chodit do ní do diskusních pořadů. Přitom jsou v Česku tisíce jiných médií. Ne, prostě ČT.
Ministr Klempíř oznámil, že od příštího roku nebudou Českou televizi a Český rozhlas živit poplatky, ale státní rozpočet. Mohlo by se zdát, že jde o technikálii. Prostě do obou médií potečou peníze z jiného zdroje. Opak je pravdou. Je to mocenské ovládnutí. Kdo v ruce drží financování, může si diktovat.
Politici se snaží do zpravodajství zasahovat po celou dobu existence nezávislé televize. Dělají to dvojím způsobem. Obsazují radu ČT svými nominanty. Což se naposledy děje právě teď, probíhá výběr šesti nových členů. Zástupci opozice už byli v předkole odstraněni.
Výběr radních má působit dojmem, že poslanci rozhodují o nezávislých expertech. Není to pravda. Jsou to nominanti stran. Je přitom trochu s podivem, proč právě rada ČT politiky tolik zajímá. Radní schvalují rozpočet nebo prémie ředitele televize, rozhodně nemohou zasahovat do zpravodajství. Být radní je spíš takový teplý flek pro kamarády, pobírat rentu za nicnedělání.
Telefonáty důležitým lidem
Druhým způsobem, jak se snaží politici vlomit do obsahu zpravodajství, jsou telefonáty důležitým lidem. Když se politikovi něco nelíbí, poradce volá řediteli. Ten jen tak mezi řádky, zcela nezávazně, promluví s šéfem zpravodajství. A ten, ležérně, diktovat novinářům ČT nejde, to by byla revoluce, nastíní, co by bylo třeba. Je to taková stínohra, která se na Kavkách hraje desítky let.
Nezávislí novináři ČT vždy chápali, odkud vítr fouká. Všichni to chápou. Je to taková hra na slepou bábu. Přesto, poplatková politika financování zaručovala televizi a rozhlasu jistou míru nezávislosti. Andrej Babiš, možná to spíš byl Tomio Okamura, jdou na ovládnutí veřejných médií zcela novátorským způsobem. Sice se ještě snaží dosadit do rady televize své lidi, ale vedle toho rozjeli zestátnění těchto dvou médií.
Vliv ČT politici přeceňují
Naskakují otázky. Znamená to snad ohrožení demokracie nebo nezávislosti médií? Neznamená. Vliv České televize politici obecně přeceňují. Kdyby tato televize nebyla, mnoho jiných médií demokracii ohlídá. A nezávislost v těchto redakcích? Ta nikdy nebyla. Teď to bude jenom větší závislost.
Je tu ještě aspekt výše rozpočtu. Ředitel televize Hynek Chudárek uvedl, že když má být příjem šest, a ne sedm miliard korun, bude muset propouštět lidi. Proč ne, svět se nezboří. Není možná příliš veřejně známé, že na zpravodajství, které politiky tolik fascinuje, jde zhruba desetina rozpočtu ČT. Za většinu peněz tvůrčí skupiny vyrábějí například veleúspěšný StarDance. Což asi není přesně to, proč máme mít veřejnoprávní médium.
Stačilo pár dní ticha a jeden pozastavený obsah, a na povrch vyplaval zmatek, který sahá mnohem dál než k jednomu videu. Rozpory v komunikaci, nejasná odpovědnost a slabé krizové vedení ukazují, že v resortu obrany státu chybí jasná linie velení. A právě to vyvolává největší obavy.
Ministerstvo obrany v přímém přenosu: chaos, výmluvy a nejasné řízení
Názory
Nemá tím být řečeno, že pod vlajkou České televize nevznikla spousta jedinečných pořadů. Na druhé straně, většina obyvatel této země žije téměř čtyřicet let v tržním prostředí. To se televizi jaksi vyhnulo.
Dravecké způsoby této vlády dopadly na Českou televizi a Český rozhlas. Určitě bude větší tlak na silné osobnosti těchto médií. Václav Moravec již podlehnul. Bude tu názorová novelizace. Každý člen zpravodajství obou institucí bude čelit dilematu. Možná někteří tato média opustí. O informační prostor jako celek však není potřeba mít starost. Informace a názory se k lidem dostanou.
