Nastala nám poměrně nečekaná situace. Premiér Babiš začal vyjadřovat jakési názory k fungování České národní banky. Chtěl by nižší sazby. A to v době nejasné geopolitické situace a rozhazovačné politiky vlády. Chce Babiš prolomit nezávislost ČNB?
Babiš by měl lídrům ČNB líbat ruce za fakt, že drží inflaci na uzdě. Místo toho přijde „názor“. Výtka premiéra vůči ČNB přichází v okamžiku, kdy národní banka funguje pod vedením Aleše Michla téměř vzorově. Zkrotila inflaci, která byla v roce 2022 neuvěřitelných 15,1 procenta. Vydělané peníze před pár lety lidem doslova hořely v peněžence. Michl to zarazil. A základní úrokovou sazbu, která kvůli krocení inflace vyskočila na sedm procent, zkorigoval na 3,5 procenta.
Michl: Klidně zdrtím ekonomiku za cenu nízké inflace
Guvernér ČNB nedávno v jistém rozhovoru uvedl, „…klidně zdrtím ekonomiku, mně to vůbec nebude vadit. Uděláme všechno pro to, aby inflace byla nízká.“ Tento výrok ve vládě evidentně silně rezonoval. Tak Michl nám chce ničit ekonomiku? Ministryně financí Alena Schillerová zareagovala slovy, že vysoké úrokové sazby nejsou dobré pro ekonomiku.
Asi Schillerová někde na chodbě vládních paláců narazila na Andreje Babiše, a tento těkavý mikromanažer pojal nutkání něco říct. Jinak si celou situaci nelze vysvětlit. Babiš prohlásil, zcela bez rozmyslu, že by ČNB měla sazby snížit. „Vyzývám guvernéra ČNB, aby snížil sazby. Nevidím důvod, proč občané a firmy v České republice platí o jedno procento vyšší základní sazbu než v eurozóně," řekl Babiš.
Důvod držet sazby výš existuje
Tak ano, důvod držet sazby výše tu je. Babiš možná přehlédl, že na Blízkém východě je válka a že ceny paliv se silně propisují do inflace. Ta v dubnu vyskočila na 2,5 procenta. Premiér si nevšimnul? A ještě nad to. Vláda si pomocí své většiny ve Sněmovně uvolnila ruce k většímu utrácení na dluh. Rozdává peníze, vytváří další proinflační tlak. Michl skutečně musí být na pozoru. Na trhu se hovoří spíše o budoucím zvyšování sazeb, než snižování. Spadl Babiš z Marsu?
Státní dluhopis srovná banky do latě, dají klientům lepší podmínky, tvrdí ekonom Křeček
O Dluhopisy Republiky, což je půjčka státu na své útraty, je větší zájem, než se čekalo. Lidé si zatím objednali dluhopisy za 44 miliard korun, plánovaný objem byl 20 miliard. Ministerstvo financí poptávku vyslyší a dluhopisů vydá víc, nabídka státu bude pokračovat až do konce června. Podle Štěpána Křečka, hlavního ekonoma společnosti BH Securities, dává nákup dluhopisu smysl. Dluhopis slibuje dobré a bezpečné zhodnocení. Podle Křečka jsou podmínky státního dluhopisu tlakem na banky, aby vylepšily úroky či snížily poplatky u spořících účtů a termínovaných vkladů.
Co premiér svým výrokem sleduje? Chce podpořit ekonomiku? Ta kupodivu celkem šlape. Růst o dvě procenta sice není nijak raketový, ale odpovídá výkonům českých pracovníků, vývoji technologií. Ve srovnání s Německem se nemáme za co stydět. Platy a mzdy rostou o sedm procent, což tedy výkonům ekonomiky neodpovídá, další proinflační tlak, ale nedá se nic dělat, lidé si víc peněz žádají.
Babiš měnovou politiku ČNB kritizuje v souvislosti s cenami hypoték. Jsou prý drahé, on v předvolební kampani sliboval dostupné bydlení. Další fejk. Úroky hypoték se sice nyní pohybují kolem pěti procent, Čechům to však nijak nevadí. Zvykli si. Cena bydlení roste rychleji, hypotéka dává smysl. Není potřeba do tohoto trhu nějak zasahovat, ani z pozice vlády, ani z pozice ČNB. Od začátku roku banky poskytly na bydlení půjčky ve výši 141 miliard korun, o 48 miliard více než před rokem. K tomu není co dodat, není třeba žádných zásahů, snižování úrokových sazeb.
Možná jsme svědky mnohem důležitějšího okamžiku. Česká národní banka je deklarovaně nezávislá na výkonné moci. Řídí měnovou politiku. Chce Babiš tento postulát zbořit? Chce začít diktovat národní bance, co má dělat? Buď jsme svědky jednoho neuváženého prohlášení premiéra. Kolik jich už bylo? Nebo naopak možná stojíme před klíčovým okamžikem, kdy národní banka bojuje o svoji nezávislost.
Guvernér ČNB Aleš Michl v minulosti působil jako poradce Andreje Babiše. Má snad Babiš představu, že proto mu může diktovat? Michl si bude muset zachovat svou integritu, a dál řídit měnovou politiku ku prospěchu státu. A oslyšet Babišovy halucinace.
Cena paliv, benzínu a nafty, vyskočila za poslední dva měsíce o vagon. Přesněji řečeno, o třicet procent. Podle šéfa Unie nezávislých petrolejářů ČR Ivana Indráčka ale za zdražováním nestojí jen ropa, nýbrž i nervozita trhu. „Vývoj cen nafty a benzínu se děje v Rotterdamu. Tam je ten trh, který udává cenu pohonných hmot. Produkty jako nafta, letecký petrolej, LPG, mají svůj vlastní trh, který reaguje na emoce,“ říká Indráček.
Ministryně financí Alena Schillerová během jednání vlády oznámila, že bude stát regulovat ceny paliv i v červnu. Je to za Unii petrolejářů, kterou vedete, správné rozhodnutí?
Jsou dvě roviny. První je, zda vůbec regulace měla být. To je trochu filozofická otázka. Druhou věcí je, zda regulace něčemu pomáhá. Objektivně řečeno, v dubnu byly tři okamžiky, kdy regulace evidentně stlačila ceny dolů. Byly to okamžiky, kdy prodejci prodávali se ztrátou. Jakýsi vzoreček výpočtu ministerstva nebyl schopen reagovat na fakt, že cena surovin klesá. Prvního května se ten vzoreček opravil, ceny na čerpačkách nedosahují zastropovaných cen. Výjimkou jsou dálniční pumpy. Stávající vzoreček pro ně nestačí, potřebovaly by mít marži o trochu vyšší.
Otázkou je, proč regulaci prodlužovat do června. Absolutně k tomu není žádný důvod. A když ministryně prohlásí, že každý řidič díky ní šetří čtyři sta korun na nádrž, tak to je na facku. Ministryně vytváří obraz čerpadlářů jako nějakých okradačů lidí. To je zcela falešný obraz.
Proč, když máme v Česku dva měsíce státní regulaci cen paliv, jsou u nás ceny nafty a benzínu podobné jako například na Slovensku, kde aktuálně není žádná regulace cen?
Je těžké ceny porovnávat, každá země má jiné daně. To cenu zkresluje. Ve chvíli, kdy má Slovensko stejnou prodejní cenu jako my, a nemá ji regulovanou, ukazuje to na fakt, že regulace je zbytečná.
Pumpaři neokrádají lidi. Schillerová vytvořila falešnou realitu, říká šéf pumpařů Indráček
Máme zvláštní situaci, která reaguje na konflikt na Blízkém východě. Je tu paradox. Cena nafty po začátku konfliktu vystřelila vzhůru, nyní je ovšem níže než cena benzínu. V čem tento vývoj cen spočívá?
Všechno se děje mimo Českou republiku. Cena nafty a benzinu se tvoří v Rotterdamu. Tam je trh, který udává cenu pohonných hmot. Produkty jako nafta, letecký petrolej nebo LPG mají svůj vlastní trh, který reaguje na emoce. V případě války v Íránu šly ceny těchto komodit nahoru, aniž by k tomu vznikl nějaký faktický důvod. Fakt, že na trzích roste cena ropy, neznamená, že musí růst cena paliv. Důvod zdražování je primárně v očekáváních trhu. Jde o obchod, ne o racionální podklad.
Když nebude nafta, zastaví se stát
K naftě. Nafta je strategickou surovinou. Když začne válka, obchodníci logicky spekulují. Útok na Írán nastal na konci února. To je topná sezóna, a nafta a topný olej, to je vlastně totéž. Máte situaci, kdy je ještě velká spotřeba, ale očekává se, že spotřeba bude pokračovat. A je tu obava z růstu ceny. Nafta je strategická surovina. Když nebude nafta, nebudou jezdit vojáci, hasiči ani nákladní doprava.
A do třetice, Evropa si dokáže ve standardní situaci vyrobit benzínu dostatek. U nafty je to tak, že zhruba dvacet procent spotřeby musí Evropa dovážet. Je odkázána na výrobu v jiných zemích. Největším zdrojem jsou Spojené státy, asi pětina. Ostatní regiony jako Čína, Indie nebo Afrika jsou odkázány na dovoz zdrojů z Perského zálivu. Ale Evropa si bere naftu ze zemí, které přes Hormuz vozí ropu. Proto ten obří růst cen nafty na začátku konfliktu na Blízkém východě.
Podobná situace je s leteckým benzínem. On je to vlastě produkt z ropy velmi blízký naftě. Letecké palivo je při rafinaci na pomezí benzinu a nafty, větší část se blíží naftě. Když začal nedostatek leteckého paliva, který měl původ v Asii, začal se pro mě překvapivě šířit až do Spojených států. Američané na to nebyli připraveni, a začali vyčerpávat palivo z celého světa. Zásoby leteckého paliva jsou v současnosti asi o třicet procent nižší, než je obvyklý průměr v tomto ročním období.
V okamžiku, kdy Amerika začala být hladová po leteckém palivu, což znamená, že chce víc benzínu, který Evropa standardně dodává, tak obchodníci začnou prodávat tam, kde mají větší marže. Proč by toho nevyužili. V Evropě se tím snížila nadvýroba benzínu, což je impulz k růstu jeho ceny. A vedle toho cena nafty klesá, protože konflikt v Íránu je nyní takový ospalý. Nafta poklesla, protože trh už není tak nervózní. A benzín roste, protože roste poptávka po leteckém palivu.
A nezapomeňme, že benzín je ve většině evropských zemí víc zdaněn než nafta. Nafta je zdaněna v Česku něco přes osm korun na litr, u benzinu je to téměř třináct korun.
Dálnice nejsou vesnice. Proto tam strop nestačí
Vládní regulace cen paliv způsobila, že na dálnicích je palivo „levnější“, zatímco na vsi se ceny zvedly…
Problém je v tom, že většina čerpacích stanic nenakupuje za indexové ceny, ale za ceny platné ke dni D. To může být třeba týden. Vláda řekla, že můžete mít marži za den maximálně 2,50 koruny. To na dálnici absolutně nestačí. Přirovnám to k tomu, že když si půjdete koupit pivo na Sněžce, zaplatíte stovku. A v kiosku na hřišti fotbalového týmu okresního přeboru polovinu. Vždy platilo, dám, co mám. Není nic mimořádného, že na atraktivních místech je cena vyšší.
Využily malé benzinové pumpy vládní cenové stropy paliv k tomu, aby zdražily?
Nevyužily. Český trh je extrémně konkurenční. Nemůžete prodávat za maximální možnou cenu, když to neudělají vaši konkurenti. V Česku je regulováno 3 200 čerpacích stanic. Z toho je 1 400 značkových, zbytek jsou neznačkové. Ty neznačkové provozuje zhruba tisíc provozovatelů. Značkové provozuje pět provozovatelů. Jak by se mohlo tisíc provozovatelů dohodnout na nějaké strategii? To mi ještě nikdo nikdy nevysvětlil.
Co bude s cenami benzínu a nafty před prázdninami?
Odpověď je složitá. Situace kolem Hormuzského průlivu je složitá, ale ne klíčová. Závažné je, že v Perském zálivu jsou uvízlé lodě. Podle různých zdrojů jde o tři až pět procent přepravní kapacity světa. Ropa se nedá přepravovat z místa, kde je, do místa, kde je po ní poptávka. Cena paliv je nyní taková, že s touto situací počítá. Nemusíme se obávat žádného radikálního nárůstu cen, cena už situaci na trhu odráží.
VYŠEL JARNÍ NEWSTREAM CLUB
Soukromí je nový luxus. A možná i nejcennější dovednost dneška.
Jarní vydání magazínu Newstream CLUB se zaměřuje na téma, které dnes řeší miliardáři i běžní lidé – jak si uchovat vlastní prostor v době, kdy jsme neustále online. Soukromé kluby, tiché byty, digitální detox i život na očích veřejnosti.
V novém čísle přinášíme rozhovory s Vendulou Pizingerovou, youtuberem Tarym nebo zakladatelem Smarty.cz Petrem Syrůčkem. Nechybí inspirace ze světa byznysu, stylu ani cestování – a také konkrétní tipy, jak si soukromí znovu vzít zpět.
Jedenácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo magazínu se můžete těšit v červnu.
Související
Petr Zajíc: Češi cenu benzínu tolik neřeší, mají služebáky
Když Rockefellerova nadace před několika dny společně se svými partnery z řad dalších světových donátorů oznámila vznik Globální koalice pro jadernou filantropii, symbolicky završila přechod od svých „fosilních kořenů“ k nízkoemisní energetice. John D. Rockefeller proslul před více než sto lety jako ropný magnát, nejbohatší muž světa a zakladatel proslulé nadace, která své aktivity financovala díky ziskům z „černého zlata“. V roce 2020 řekla definitivní „goodbye“ fosilním palivům, zaměřila se na podporu obnovitelných zdrojů a nyní se jasně přihlásila k rozvoji jaderné energetiky.
Rodina Rockefellerů se stala součástí mnoha konspiračních teorií, podle nichž potomci ropného magnáta dodnes tahají za nitky celoplanetárního dění. Nejspíš se objeví i virální příběh o tom, jak je příklon Rockefellerovy nadace k jádru dalším potvrzením světovlády iluminátů.
Vzkaz, který nedávno vyslali zástupci řady mezinárodních nadací z asijského filantropického summitu v Singapuru, je ale přelomový i ve skutečnosti – jaderná energetika je podle nich tak zásadní pro životní prostředí, ekonomiku, bezpečnost i životy lidí, že si vyžaduje i „mobilizaci filantropického kapitálu“.
Zvláště v našich zeměpisných končinách, kde dosud jádro bylo spíše terčem řady nevládních organizací, to může vyvolat minimálně údiv. Vazby mezi klimatickými iniciativami a ambicemi v jaderné energetice ale nejsou na mezinárodní úrovni úplně nové – iniciátoři nového partnerství mezinárodních nadací se odvolali na závazek ze summitu COP28 v roce 2023 v Dubaji. K cíli ztrojnásobit výkon jaderných elektráren do roku 2050 se hlásí více než 30 zemí.
Atomový comeback Ameriky. USA opět dobývají Evropu v jaderné energetice
Proslulá společnost Westinghouse před osmi lety procházela bankrotovou procedurou ve Spojených státech, do níž se dostala kvůli problematickým projektům výstavby amerických jaderných elektráren. Firma se sídlem na okraji pensylvánského Pittsburghu měla velké nenaplněné ambice i v Česku. Někdejší tendr na nové temelínské bloky Češi zrušili a v případě pozdějšího dukovanského tendru Westinghouse ani nepustili do finálního souboje mezi Korejce a Francouze. Nyní se ale karta obrací. Westinghouse získává nové kontrakty, americké startupy vyvíjejí reaktory 4. generace a Big Tech pumpuje miliardy do stabilních zdrojů energie. Jaderný návrat USA tak může změnit i evropský energetický trh, píše ve své analýze Jan Žižka, editor magazínu Moderní ekonomická diplomacie.
Rockefellerova nadace ohlásila zmiňovanou globální koalici společně s filantropickou organizací Temasek Trust. Přihlásily se k ní další nadace včetně například CleanEcon, která má čistou ekonomiku přímo ve svém názvu. Autoři singapurské iniciativy připomněli, že na jadernou energetiku zatím směřovalo pouze něco mezi 0,1 a 0,2 procenta klimatické filantropie. Donátoři se chtějí zaměřit na projekty v rozvojových zemích. Ty však musejí kvůli vlastním geopolitickým a ekonomickým zájmům sledovat i západní státy – pokud nechtějí dál přenechávat iniciativu na globálním Jihu ruskému Rosatomu nebo čínským firmám.
Není náhoda, že oznámení o nové koalici filantropů přišlo ze Singapuru – právě jihovýchodní Asii, silně závislou na dovozu ropy, nepříjemně zasáhla válka na Blízkém východě. Přechod od fosilních paliv k jádru a obnovitelným zdrojům tam vidí nejen jako hospodářský stimul, ale také bezpečnostní imperativ. Obyvatelé globálního Jihu už také silně pociťují důsledky globálního oteplování. Stále nesnesitelnější vedra mimo jiné zvyšují poptávku po elektřině kvůli klimatizaci.
K energii bez limitů je ještě daleko. Ale peníze už proudí
Jadernou fúzi, která se jednou může stát prakticky neomezeným zdrojem energie, začali ekonomičtí vizionáři řadit mezi nejnadějnější technologie budoucnosti. Experimenty posledních let potvrdily, že díky fúzi dokážou lidé vyrobit více energie, než je zapotřebí k jejímu spuštění. K masovému využití nového stabilního a čistého zdroje je ještě hodně daleko, ale už se kolem jeho vývoje točí peníze soukromých investorů, budoucích velkých spotřebitelů i dodavatelů dílů pro fúzní reaktory. Zrodil se nový obor ekonomiky, píše ve své analýze Jan Žižka, editor magazínu Moderní ekonomická diplomacie.
Není předem dáno, že Globální koalice pro jadernou filantropii dosáhne všech svých cílů. Historie Rockefellerovy nadace kromě řady úspěchů ve zdravotnictví, vzdělávání nebo zemědělství zahrnuje i dost nešťastné kapitoly – včetně podpory eugeniky v prvních desetiletích své činnosti. Asi se ozve dost skeptiků, kteří budou jaderné filantropii předvídat stejně neslavný konec.
Faktem je, že rozvoj atomové energetiky naráží na řadu bariér, které se jeví jako nepřekonatelné. Nové technologie včetně malých modulárních reaktorů ještě neprokázaly své přednosti v praxi. „Jaderníci“ stále zápolí s průtahy a prodražováním staveb nových zdrojů. Filantropický kapitál by se však měl cíleně zaměřit právě na odstraňování překážek.
Jedním z největších rébusů, které musejí vyřešit stavitelé nových jaderných reaktorů, je vhodný finanční model. Rockefellerova nadace a její partneři mohou dát signál investorům z řad soukromých společností i rozvojových institucí, že jaderná energetika už není tak politicky citlivá a finančně riziková jako dřív. Jde o udržitelnou technologii, což v dobách, kdy investorské nálady ovlivňovali protijaderní aktivisté, nebylo vůbec jasné. Filantropický kapitál může přispět k „de-riskingu“ a jeho prostředky bude možné využít pro různá garanční schémata, zvláště u počátečních investic.
Stejně důležité bude finančně podpořit celou jadernou infrastrukturu, včetně dozoru nad bezpečností, přípravy specialistů i komunikace s veřejností. A to často v zemích, které mají s atomovou energetikou omezené nebo prakticky nulové zkušenosti.
Trump útočí, Čína bude kasírovat. Peking má nakročeno k vítězství v bitvách o energie
Ropné krize sedmdesátých let minulého století přivedly svět k rozvoji nových technologií a postupně změnily globální energetiku. Konflikty na Blízkém východě povzbudily nástup obnovitelných zdrojů, ale také boom jaderných elektráren ve Francii nebo ve finále i břidlicovou těžbu ropy a plynu v USA. Americký prezident Donald Trump je dnes posedlý fosilními palivy a věří, že díky kontrole domácích i zahraničních zdrojů může ovládat svět. Číňané si uvědomují, že i nynější válka na Blízkém východě nastartuje hledání alternativ, a nabízejí světu bezpečnější řešení „zelených“ technologií, píše v analýze Jan Žižka.
Zvýšený zájem Rockefellerovy nadace o jádro bylo možné sledovat už delší dobu. Na konci minulého roku informovala o studii, kterou pro ni vypracovaly společnosti Bayesian Energy a Radiant Energy Group. Dospěly ke klíčovému závěru – jaderné a obnovitelné zdroje se budou v energetickém mixu vhodně doplňovat.
Studie se sice zaměřila na osm rozvojových zemí – Brazílii, Indii, Indonésii, Filipíny, Nigérii, Ghanu, Rwandu a Jižní Afriku –, ale zjevně má širší platnost. Je v souladu s dřívějšími analýzami provozovatele francouzské přenosové soustavy RTE nebo Agentury pro jadernou energetiku Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, které už dříve citoval například Tomáš Ehler, jenž řídí sekci jaderné energetiky na českém ministerstvu průmyslu. Energetický systém založený pouze na obnovitelných zdrojích a úložištích energie bez jádra by byl méně stabilní a dost by se prodražil.
V mnoha politických i filantropických kruzích přitom dlouho panoval mýtus, že jádro se k obnovitelným zdrojům nehodí. Takový postoj se točil kolem argumentu, že třeba plynové zdroje dokážou daleko flexibilněji přizpůsobovat svůj výkon než atomové reaktory, což je pravda, pomíjel ale rizikovost plynu, kterou ještě více odhalily války na Ukrajině i Blízkém východě. Využívání plynu v Evropě také tlačí nahoru cenu elektřiny. A tato surovina se navíc stává méně žádoucí kvůli své emisní stopě, která bere v potaz celý řetězec včetně těžby a přepravy na dlouhé vzdálenosti.
Autoři zprávy pro Rockefellerovu nadaci zdůrazňují, že se nesoustředili pouze na výpočet nákladů, včetně investičních i provozních, jednotlivých zdrojů energie, ale na modelování celých energetických systémů. Nákladově optimální scénář předpokládá, že se jádro bude ve zmiňovaných rozvojových zemích kolem roku 2050 podílet na výrobě elektřiny z 10 až 20 procent. Je jasné, že v zemích jako Francie nebo Česko, které už na jádru stavěly v minulosti, má jít o podstatně vyšší podíl.
Írán není jenom ropa, ale i helium nebo čipy, říká prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček
Dopady konfliktu na Blízkém východě mohou být mnohem širší, než je cena paliv. Která se na druhé straně propisuje do celé ekonomiky, bez nafty nelze podnikat. Vládní regulaci ceny nafty a benzínu prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček chápe, vnímá však rizika státního zásahu. „Zastropování marží (pumpařů – pozn. red.) znamená zastropování mezd, nájemného a dalších položek.“ Přes dopady íránské krize vnímá Zajíček jako klíčové dobudovat českou energetickou strukturu, jádro a plyn.
Jaderná energie podle studie Bayesian Energy a Radiant Energy Group snižuje potřebu budovat nadměrné kapacity solárních panelů a úložišť. Významným faktorem je také to, že jaderné reaktory zdaleka nezaberou tak velké území jako obnovitelné zdroje.
Rockefelleři proti Exxonu i Trumpovi
Rockefellerova nadace není jedinou filantropickou organizací, která nese jméno známé americké podnikatelské rodiny. Další, jako Rockefeller Brothers Fund nebo Rockefeller Family Fund, založili v různých obdobích potomci slavného ropného magnáta. A právě poslední dva jmenované fondy se v minulosti dostaly do ostrých sporů s ropnou společností ExxonMobil – paradoxně největším následovníkem původní Rockefellerovy Standard Oil Co. Rockefelleři čelili obviněním, že financují žaloby na ExxonMobil, který podle kritiků věděl o dopadech svých aktivit na klimatické změny, ale tajil je před veřejností.
Bylo by možné říct, že Rockefellerova nadace jde svou podporou obnovitelných zdrojů a jádra s dobou a jedná v souladu s moderními trendy. Opětovný nástup prezidenta Donalda Trumpa však ukazuje, že boj o směřování minimálně americké energetiky ještě není u konce. Advokátovi fosilních zdrojů v Bílém domě současný šéf Rockefellerovy nadace asi příliš neimponuje. Je jím Rajiv Shah, bývalý administrátor americké rozvojové agentury USAID za prezidenta Baracka Obamy – tedy instituce, kterou se Trump loni rozhodl výrazně omezit. Paradoxem zůstává, že na podpoře jádra se Trump se Shahem shodnou.
