Nový magazín právě vychází!

Objednávejte zde

Írán zasáhl dvě desítky základen USA, škody jsou za miliardy, tvrdí deník New York Times

Americký prezident Donald Trump dal Íránu 48hodinové ultimatum na otevření Hormuzského průlivu.
profimedia
 ČTK

Írán a jeho spojenci zasáhli během války se Spojenými státy a Izraelem nejméně 18 základen s americkými vojáky v sedmi zemích v regionu. Uvedl to deník The New York Times (NYT).

Prestižní americký list mimo jiné prověřoval tvrzení íránských státních médií o úspěších odvety proti Spojeným státům. Íránu se podle snímků ze satelitů podařilo zasáhnout hangáry, sklady či radary, dřívější informace uváděly také zničená logistická letadla. Škody jsou v rozsahu miliard dolarů (desítek až stovek miliard korun).

NYT chtěl původně ověřit tvrzení íránských státních médiích o dopadu íránské odvety na americké základny v regionu. Během války, která začala 28. února, účty na sociálních sítích těchto médiích zveřejňovaly satelitní snímky škod na amerických základnách.

Deníku se nakonec podařilo ověřit desítky snímků. „A zjistili jsme, že žádný z nich nebyl podvrh,“ uvádí list.

Hormuzský průliv

USA brzdí operaci v Hormuzu. Podle Trumpa je dohoda s Íránem na dosah

Spojené státy dočasně pozastavují doprovod lodí v Hormuzském průlivu, aby daly prostor pokročilým jednáním s Íránem. Donald Trump tvrdí, že dohoda je blízko, americká blokáda íránských přístavů ale pokračuje. Teherán mezitím varuje, že konfrontace kolem klíčové ropné tepny zdaleka neskončila.

Přečíst článek

Na základě těchto informací deník spočítal, že Írán a jeho spojenci zasáhli nejméně 18 základen v sedmi různých zemí. „Zjistili jsme, že vedle velkých základen v regionu byly zasaženy i areály, kde Spojené státy mají malou či dočasnou (vojenskou) přítomnost,“ poukázal deník.

Způsobené škody se tak zřejmě vyšplhaly na miliardy dolarů; jen náhrada za jeden zničený radarový systém v Jordánsku stojí zhruba půl miliardy dolarů. Vedle toho tyto údery zabily sedm amerických vojáků – šest v Kuvajtu a jednoho v Saúdské Arábii.

„Většina expertů, se kterými jsme mluvili, uvedla, že údery na tyto vojenské objekty nepodkopaly ofenzivní schopnosti Spojených států proti Íránu,“ uvedl deník.

Si Ťin-pching

Trump útočí, Čína bude kasírovat. Peking má nakročeno k vítězství v bitvách o energie

Ropné krize sedmdesátých let minulého století přivedly svět k rozvoji nových technologií a postupně změnily globální energetiku. Konflikty na Blízkém východě povzbudily nástup obnovitelných zdrojů, ale také boom jaderných elektráren ve Francii nebo ve finále i břidlicovou těžbu ropy a plynu v USA. Americký prezident Donald Trump je dnes posedlý fosilními palivy a věří, že díky kontrole domácích i zahraničních zdrojů může ovládat svět. Číňané si uvědomují, že i nynější válka na Blízkém východě nastartuje hledání alternativ, a nabízejí světu bezpečnější řešení „zelených“ technologií, píše v analýze Jan Žižka.

Přečíst článek

Íránská odveta také zabila ve Spojených arabských emirátech, Kuvajtu, Bahrajnu a Saúdské Arábii na dvě desítky lidí, především civilistů. Rakety a drony zasáhly energetická či civilní zařízení.

Írán vedl odvetu také proti Izraeli, kde zemřely další dvě desítky lidí, vyplývá z informací agentury Reuters. Podle íránských úřadů v zemi americké a izraelské údery zabily přes 3000 lidí včetně vysoce postavených představitelů režimu.

Související

Americký prezident Donald Trump dal Íránu 48hodinové ultimatum na otevření Hormuzského průlivu.

Další eskalace války v Íránu. Otevřete Hormuzský průliv, jinak zničíme vaše elektrárny, hrozí Trump

Přečíst článek
následky jednoho z úderů amerického a izraelského letectva na íránskou ropnou rafinerii

První úvahy nad pozemní operací. Obohacený íránský uran by mohly zajistit speciální síly

Přečíst článek

Ceny paliv rostou jako za ropných krizí. Německá data ukazují sílu nového šoku

Ceny paliv rostou jako za ropných krizí. Německá data ukazují sílu nového šoku
iStock
Ivana Pečinková

Podobný vývoj u pohonných hmot, jaký dnes vidíme v souvislosti s válkou na Blízkém východě, bylo dosud možné sledovat pouze během ropných krizí v letech 1974 a 1980 a za finanční a hospodářské krize v letech 2008 a 2009.

Uvádí to ve své analýze německý Spolkový statistický úřad Destatis. Ceny pohonných hmot u německých čerpacích stanic byly podle jeho dat v březnu o pětinu vyšší než před rokem. Za benzin Super zaplatili motoristé o 17,3 procenta více, nafta byla o 27,9 procenta dražší než před rokem. Lehký topný olej podražil o 44,4 procenta.

Aktuální nárůst cen energetických produktů je v meziročním srovnání do jisté míry podobně vysoký jako během dřívějších ropných krizí v 70. a 80. letech minulého století a také v období světových hospodářských krizí, například finanční a hospodářské krize, která začala v roce 2008 pádem americké banky Lehman Brothers. Bezprostředně po začátku války proti Ukrajině před čtyřmi lety však byly cenové šoky u energetických surovin výrazně citelnější.

Podle německých statistiků připomíná současný vývoj cen ropy, plynu či ropných produktů nárůst cen v době ropných krizí a hospodářské krize 2008/2009

Krize / Období Vrchol (měsíc/rok) Dovozní cena ropy Dovozní cena plynu Pohonné hmoty* Topný olej*
1. ropná krize březen 1974 +221,1 % +114,0 %¹ +32,5 % +183,3 %
2. ropná krize březen 1980 +101,4 % +62,7 %¹ +27,7 % +110,8 %
Finanční krize červenec 2008 +50,6 % +15,1 % +59,2 %
Válka na Ukrajině březen 2022 +87,5 % +330,5 % +46,8 % +144,4 %
Aktuální vývoj březen 2026 +24,6 % -8,6 %² +20,0 % +44,4 %
Zdroj: Spolkový statistický úřad (Destatis), zpracování Newstream.cz
* Cena pro soukromé spotřebitele. Meziroční změna v %.
¹ U zemního plynu nastal vrchol s časovým zpožděním (květen 1975 a září 1981).
² Pokles u plynu v r. 2026 je dán vysokou srovnávací základnou z r. 2025.

Ukrajina zasáhla ceny více, ale z nižší základny

Rusko-ukrajinská válka vystřelila ceny energetických surovin s ještě větší razancí. V březnu 2022 platili soukromí spotřebitelé na německých čerpacích stanicích průměrně o 41,9 procenta více za benzin Super a o 62,7 procenta více za naftu než o rok dříve. Pohonné hmoty celkově byly dražší o 46,8 procenta. Za lehký topný olej museli soukromí spotřebitelé zaplatit dokonce téměř dvaapůlkrát více, tedy o 144,4 procenta, než v březnu 2021. Ceny ovšem rostly z podstatně nižší základny.

Dovoz ropy podražil o čtvrtinu

Dovoz ropy byl v březnu 2026 o 24,6 procenta dražší než o rok dříve, dovoz ropných produktů podražil skoro o polovinu, tedy o 48,6 procenta. Naproti tomu dovoz zemního plynu zlevnil o 8,6 procenta. Bylo to ovšem díky vyšší výchozí úrovni v předchozím roce.

Horší čísla, pokud jde o dovoz ropy a zemního plynu, přináší meziměsíční srovnání. Oproti únoru se dovozní ceny ropy zvýšily o 45,9 procenta, ceny plynu o 19,6 procenta. Ropné produkty cenově vzrostly o 45,9 procenta.

V březnu 2022, po vypuknutí války proti Ukrajině, vzrostly oproti březnu 2021 dovozní ceny ropy o 87,5 procenta, ropných produktů o 108,4 procenta a zemního plynu dokonce o 330,5 procenta. Důvodem silného nárůstu dovozních cen byl však také bazický efekt. Kvůli nízké poptávce v době pandemie byly dovozy ropy a plynu na začátku roku 2021 stále velmi levné.

K vývoji české ekonomiky je skeptických 60 procent firem

Český průmysl neroste přesvědčivě. Naději dávají zakázky z Německa

Český průmysl v březnu podle statistiků oslabil. Slabou, nicméně kladnou hodnotu nových zakázek drží nad vodou poptávka ze zahraničí, což je ostatně vidět i na výsledcích zahraničního obchodu. Zásadní význam má pro nás stále Německo.

Přečíst článek

První a druhá ropná krize

Německý Spolkový statistický úřad v závěrech své analýzy konstatuje, že podobný vývoj cen energetických surovin, jaký dnes zaznamenáváme v souvislosti s vojenským konfliktem v Perském zálivu, svět viděl při dvou ropných krizích a také při finanční krizi, která propukla v roce 2008 a později se proměnila v krizi hospodářskou.

První ropnou krizi spustila v roce 1973 takzvaná jomkipurská válka, tedy válka mezi Izraelem a koalicí arabských států vedenou Egyptem a Sýrií, která vypukla v den nejposvátnějšího židovského svátku Jom kipur. V březnu 1974 byla dovážená ropa o 221,1 procenta dražší než o rok dříve a ceny pohonných hmot pro spotřebitele vzrostly o 32,5 procenta.

Druhou krizi v letech 1979 a 1980 vyvolala islámská revoluce v Íránu. Dovozní ceny ropy se do března 1980 zdvojnásobily a pohonné hmoty dosáhly v září 1981 tehdejšího maxima s nárůstem o 27,7 procenta.

Finanční krize a pandemie koronaviru

Finanční a hospodářská krize, která se začala už v roce 2007 rýsovat ve Spojených státech a naplno propukla v září 2008 kolapsem americké velkobanky Lehman Brothers, byla charakteristická výraznými výkyvy cen energií. V červenci 2008 stoupla dovozní cena ropy meziročně o 50,6 procenta, topný olej podražil o 59,2 procenta. Po propadu následovalo nové maximum v březnu 2012.

Během koronavirové krize probíhal vývoj cen energií opačně než během finanční krize: po silném poklesu cen energií na začátku pandemie následoval výrazný nárůst. Poté, co dovozní ceny ropy v souvislosti s vypuknutím pandemie kvůli slabé poptávce klesly do dubna 2020 na nejnižší úroveň od srpna 1999, začaly – i v důsledku rychlého hospodářského oživení – od června 2020 opět růst.

VYŠEL JARNÍ NEWSTREAM CLUB 

Soukromí je nový luxus. A možná i nejcennější dovednost dneška.

Jarní vydání magazínu Newstream CLUB se zaměřuje na téma, které dnes řeší miliardáři i běžní lidé – jak si uchovat vlastní prostor v době, kdy jsme neustále online. Soukromé kluby, tiché byty, digitální detox i život na očích veřejnosti.

V novém čísle přinášíme rozhovory s Vendulou Pizingerovou, youtuberem Tarym nebo zakladatelem Smarty.cz Petrem Syrůčkem. Nechybí inspirace ze světa byznysu, stylu ani cestování – a také konkrétní tipy, jak si soukromí znovu vzít zpět.

Jedenácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.

Na další číslo magazínu se můžete těšit v červnu.

Související

Hlídková loď Spojených arabských emirátů (druhá zprava) poblíž tankeru zakotveného v Ománském zálivu poblíž Hormuzského průlivu, pátek 1. května 2026

Válka v zálivu má nečekaného vítěze. Saúdové na ropě vydělávají víc než před ní

Přečíst článek
Hlavní ekonom Investiky Vít Hradil

Ekonom Vít Hradil: Írán ukázal sílu, Hormuz navždy zatíží dovozy rizikovou přirážkou

Přečíst článek

Trump chtěl Kanadu ponížit. Místo toho ji posílá blíž k Evropě

Mark Carney a Donald Trump
ČTK
Karel Pučelík

Politika amerického prezidenta Donalda Trumpa nutí jeho „partnery“ ke kreativitě. Jeho hrubost a nepředvídatelnost podněcují vznik dříve nepravděpodobných spojenectví. Není třeba zvykem, aby na exkluzivně evropském summitu vystupoval premiér Kanady. Mnozí lídři si ale uvědomují, že trumpovský systém plný chaosu a krátkozrakého siláctví není pro jejich země výhodný, a raději pokukují po alternativách.

Summit neformálního Evropského politického společenství (EPC) měl tento týden nezvyklého lídra. Kanada má k Evropě geograficky poměrně daleko, ovšem tamější premiér Mark Carney hledá spojence právě tady. Ostatně proč ne. V mnohém jsou si Ottawa a evropské metropole politicky bližší než geograficky podstatně blíže ležící Ottawa a Washington.

Tento posun je výsledkem politiky amerického prezidenta Donalda Trumpa, který na Kanadu dlouhodobě vyvíjí nátlak, zemi ponižuje a opakovaně navrhoval její připojení ke Spojeným státům, nad to neváhal využít ekonomických nástrojů. Ve stále ještě relativně novém liberálním premiérovi Marku Carneymu ale našel tvrdého soupeře, který nejdříve Kanadu proti útokům svého souseda opevnil, poté s podobným protitrumpovským programem vyrazil i na mezinárodní scénu. Podepisuje jednu obchodní smlouvu za druhou a k podobnému přístupu nabádá i ostatní.

„Nemyslíme si, že je nám souzeno smířit se s čím dál více transakčním, uzavřeným a krutým světem, a právě setkání jako tato ukazují cestu k lepší budoucnosti,“ uvedl tento týden v Jerevanu jako vůbec první neevropský lídr na setkání EPC.

Mezi Západem a USA to skřípe

S druhým příchodem Donalda Trumpa do Bílého domu se v zahraniční politice mnohé změnilo. Obratem oslabily snahy o humanitární pomoc, vliv a důležitost nadnárodních institucí a doposud více či méně respektovaných pravidel klesají, namísto toho se svět stal brutálnějším místem, kde se zájmy častěji prosazují silou.

V prvních měsících po Trumpově nástupu se zdálo, že svět tuto změnu stylu nedokázal odpovědět, ba co víc, mnohé státy se přizpůsobily. Pro ilustraci, například k osekání zahraniční pomoci přistoupili i třeba Němci a Britové. Ojediněle se ale začaly objevovat kritické hlasy, zde je nutné opět vzpomenout na Carneyho a jeho hojně citovaný projev z ekonomického fóra v Davosu.

Nyní se pomalu otevírá cesta pro systémové alternativy, zvláště po Trumpově zpackané invazi do Íránu, která ztěžuje život celé planetě, zatímco teheránský represivní režim se dost možná více stmelí. Ačkoli se evropští lídři vůči USA vyjadřují povětšinou diplomaticky, situace má do harmonie daleko. Například před pár týdny na schůzi Mezinárodního měnového fondu se prý dostala britská ministryně financí dostala do konfliktu kolem důsledků invaze s jejím americkým protějškem Scottem Bessentem. Ta měla vyústit ohrazením Reevesové, ať s ní Bessent nejedná, jako by pro něj pracovala.

Německý kancléř Friedrich Merz

Merzův rok v čele Německa? Propadák. Jeho vláda je silně nepopulární a vzhůru se dere krajní pravice

Rok po nástupu do funkce čelí německý kancléř Friedrich Merz vážné politické krizi. Jeho vláda složená z konzervativní unie CDU/CSU a sociální demokracie (SPD) je podle průzkumů krajně nepopulární. V nedávném šetření agentury INSA vyjádřilo nespokojenost s kabinetem 76 procent dotázaných, spokojeno bylo jen 16 procent.

Přečíst článek

Systém nezávislý na USA

Mark Carney není jediným vrcholným politikem, který se proti novým pořádkům vymezuje. Velmi hlasitým kritikem trumpovské politiky je i španělský premiér a sociální demokrat Pedro Sánchez, který se nedávno na mezinárodním setkání progresivních stran v Barceloně postavil symbolicky do jejich čela, a mimo jiné vyzval ke snahám o společnou evropskou armádu.

Mezinárodní opozice vůči Trumpovi nevzniká jen z idealistických pohnutek. Svět, ve kterém se hraje na právo silnějšího, menším zemím jednoduše nevyhovuje. Takhle – tento systém nevyhovuje nikomu, ani Američanům, proto má Trump nejnižší podporu v moderních dějinách USA. Ovšem než to za oceánem voličům dojde, může to chvilku trvat. Ostatní musí jednat co nejdříve.

Západ dlouho do značné míry „outscourcoval“ zahraniční a bezpečnostní politiku do Washingtonu. Bylo to snadné, levné a nějaké výsledky se dostavovaly. S Barrackem Obamou nebo Joem Bidenem, přestože také dle americké tradice dost ostře sledovali své zájmy, se nějak dohodnout šlo. V politice, kde hlavní roli hraje síla, však evropské země (i Kanada) nemohou mít moc velký vliv, už nemají místo u stolu.

Jedinou alternativou je vytvoření nového rámce, který nebude závislý na Washingtonu, ale na řádu a pravidlech. Jak navrhuje Carney i Sánchez. Bude k tomu však potřeba pořádná porce politické odvahy.

Související

Kanadský premiér Mark Carney

Karel Pučelík: Carneymu se podařil neuvěřitelný obrat. Liberálové vítězí v kanadských volbách

Přečíst článek
Doporučujeme