Andrej Babiš má punc člověka, který rozumí ekonomice. Na svět nahlíží přes peníze, vidí do všech zákoutí byznysu. O to méně pochopitelné je, že v době íránské krize, kdy ceny ropy letí nahoru a logicky zdražují paliva, našel jako hlavního viníka vysokých cen pumpaře. A po nich se teď vozí.
Babiš si pozval na kobereček zástupce pěti největších distributorů paliv v Česku. Dal jim úkoly, aby snížily ceny. Pumpaři na to musejí koukat dost zděšeně. Kapitalistické Česko chce regulovat marže soukromých subjektů?
Čirý Babišův populismus
Je to čirý Babišův populismus, další silná parketa premiéra. Celý svět se musí vypořádávat s dopady Trumpova voluntarismu v Íránu. Bohužel, i čeští občané, ekonomika. Je to výkyv, který musíme všichni vstřebat. Scénář je standardní. Dopravci, zemědělci, obchodníci, ti všichni zdražení paliv promítnou do cen koncových produktů. Zdraží potraviny, zboží, služby. Vše zaplatí spotřebitel.
Babiš chce svými ad hoc zásahy sbírat body u voličů. S instinkty šelmy vycítil, že by mohl na geopolitické situaci vytřískat pár hlasů. Ukáže na viníka, pumpaře, a přijde s razantním řešením, oseká jejich marže.
Má to několik zásadních ale. Za prvé, proč se stát motá do vztahů mezi zákazníkem a klientem. Co je mu do toho! Už nemáme kapitalismus, kdy si ceny řeší mezi sebou prodávající a kupující? Trh. Už máme zase socialismus? Kdy vláda řídí cenotvorbu. Plánované hospodářství jsme tady měli naposledy za vlády komunistické strany, a jak to dopadlo. Nefungovalo to, museli jsme plnit náměstí.
Argument, že paliva jsou strategickou komoditou pro ekonomiku země a že stát musí hrát významnou roli, neobstojí. Marže u oblečení nebo služeb telefonních operátorů jdou do stovek procent. Oblékání není klíčové? Budeme chodit nazí? Babiš se motá někam, kam by vůbec neměl zasahovat.
Babiš mluví o marži pumpařů ve výši deseti procent. Kdyby to byla pravda, a to není jisté, nebyla by to moc vysoká marže. Realita je však možná úplně jiná. Marže prodejců pohonných hmot se obvykle pohybují kolem dvou procent. Sama ministryně financí po zahájení války vůči Íránu uvedla, že marže pumpařů podle zjištění jejího ministerstva spíše klesají.
Dalibor Martínek: Babiš se přepočítal, Rutteho rohlíkem neopil
Mark Rutte, generální tajemník NATO, vyzval členské země, aby v červenci na summitu v Ankaře přesvědčily, že jsou na důvěryhodné cestě ke zvýšení obranných výdajů na pět procent HDP. Tomu se říká hozená rukavice. Babiš se dostává do kouta, cestu do něj si sám vymyslel.
Babiš se záměrně soustředí na méně podstatnou část problému kolem paliv. Marže pumpařů. Mnohem významnější vliv na cenu paliv má stát. Stanovil spotřební daně, na naftu fixních 12,84 koruny za litr, na benzín téměř deset korun. A také 21 procent DPH. A pozor, DPH se platí nejen ze základní ceny paliva, tedy ceny, za které vzniká v rafineriích nebo se distribuuje, ale také ze spotřební daně. Takže daň z daně.
Tento fakt Babiš ve svém tažení za levnější naftu ani jednou nezmínil. Stát tyje z drahých pohonných hmot, nikoliv pumpaři. Babiš vystavěl bitevní pole mimo realitu, další jeho typická metoda, manipulace, a na něm teď chce zvítězit.
Jen pro porovnání. Podle posledních dat eurostatu je průměrná cena nafty v Česku 1,93 eura. V Německu 2,30, v Rakousku 2,11 a v Polsku, které snížilo DPH z paliv z 23 na osm procent 1,99 eura. Ceny rychle dál rostou. Do války se nyní zapojili Husíové a v ohrožení je doprava přes Rudé moře, ceny opět vyskočí. Babiš zcela iracionálně řeší marže pumpařů. Daně nesníží, na to je jeho rozpočet příliš děravý.
Související
Za inflaci může vláda, řekl Babiš. Fiala ho vyzval, aby snížil marže Agrofertu
Okolí stanice Nádraží Holešovice čeká výrazná proměna. Začala architektonická soutěž, do jejíhož prvního kola bylo vybráno osm domácích i zahraničních ateliérů. Cílem je najít nejvhodnější podobu území, které se má do budoucna proměnit v jeden z nejdůležitějších dopravních uzlů a městských veřejných prostor Prahy 7.
Zadání soutěže klade důraz na to, aby se z převážně tranzitního prostoru stalo živé městské prostředí s kvalitním veřejným prostorem, lepší prostupností a logickým napojením na všechny druhy dopravy. Návrh má propojit urbanistické, architektonické, krajinářské i dopravní prvky a nabídnout řešení, které bude funkční, ekonomicky proveditelné i dlouhodobě udržitelné.
„Okolí holešovického nádraží dnes plní především dopravní funkci. Teď máme příležitost proměnit dlouhodobě zanedbané území v plnohodnotnou součást města,“ uvedl pražský náměstek Petr Hlaváček. Oblast kolem nádraží podle něj patří mezi urbanisticky nejproblematičtější lokality městské části.
Nádraží Holešovice se nachází na strategickém místě v blízkosti metra, železnice, tramvajových i autobusových zastávek, řeky i Stromovky. Návrh proto musí zohlednit nejen novou zástavbu, ale i organizaci veřejného prostoru, a především propojení jednotlivých dopravních režimů. Jedním z klíčových požadavků je takzvaný přestup „suchou nohou“ mezi vlakem a metrem, který má být chráněný a bezbariérový.
„Pro Prahu 7 je důležité, aby nádraží nesloužilo jen jako dopravní uzel, ale jako skutečné městské místo. Potřebujeme, aby zde vznikl kvalitní veřejný prostor, který budou obyvatelé městské části využívat denně z praktických důvodů i v rámci volného času,“ tvrdí Lenka Burgerová, místostarostka Prahy 7.
Proměna okolí stanice Nádraží Holešovice vstoupila do fáze soutěžního workshopu ČTK
Dvě nová náměstí
Architektonická studia by ve svých návrzích měla zohlednit požadavek na dvě městská náměstí, která mají být rozdělena ulicí Vrbenského, ale zároveň fungovat jako jeden celek. Obě veřejná prostranství by měla být pokud možno v jedné úrovni, bez výškových bariér, a měla by sloužit pro pěší i jako centra komunitního života a obchodu.
„U takto exponovaného místa je zásadní, aby dopravní infrastruktura nebyla vnímána jen technicky, ale jako přirozená součást kvalitního městského prostředí. Právě v okolí holešovické stanice se ukazuje, že dobrá veřejná doprava není jen otázkou provozu, ale také přehlednosti a kvality prostoru, ve kterém se lidé pohybují,“ říká Ladislav Urbánek, generální ředitel pražského Dopravního podniku.
Masaryčka se rozrůstá. Penta postaví další kanceláře za miliardu
Společnost Penta Real Estate postaví v pražské Hybernské ulici vedle komplexu Masaryčky další kancelářskou budovu. Projekt Hybe už získal stavební povolení. Vyjde na zhruba 1,1 miliardy korun, hotový má být ve třetím čtvrtletí roku 2028. Firma o tom dnes ČTK informovala v tiskové zprávě. Hybe je součástí rozsáhlé proměny Masarykova nádraží, který propojuje centrum metropole s Florencí.
Celkem bylo přizváno osm renomovaných architektonických ateliérů z tuzemska i zahraničí, které v první fázi představí komplexní urbanistický návrh proměny lokality. Z nich bude vybráno až pět účastníků, kteří postoupí do druhého kola a budou vyzváni k architektonickému dopracování a precizaci návrhů. Zadavatelem je společnost Nové Holešovice Developmnent, koordinaci workshopu zajišťují D&K Drost Consult a Norma architekti, přičemž celou organizaci má na starosti Karlín Group, která stála u zrodu společného podniku. „U Nových Holešovic nebude rozhodovat jen architektonická kvalita návrhu, ale také to, jak dobře se dokáže vyrovnat s komplikovanou realitou dotčeného území,“ uvedl Jan Ludvík, výkonný partner Karlín Group.
„Naším záměrem je najít řešení, které z Nádraží Holešovice udělá atraktivní a ceněnou pražskou adresu s kvalitním veřejným prostorem, návazností na veřejnou dopravu a architekturou, která půjde ruku v ruce s tím, jak se má tato městská část do budoucna proměnit,“ doplňuje Jörn Walter, předseda odborné poroty, bývalý hlavní plánovač Hamburku. Návrhy v prvním kole mají týmy odevzdat do 25. května. Doporučení poroty pro druhé kolo mají být známá v polovině června. Finální prezentace druhého kola se uskuteční 8. září.
Brno roste. A Praha hledá směr
Je tu nové, podzimní číslo magazínu Realitní Club. Zaměřuje na současné trendy ve výstavbě, investicích a dostupnosti bydlení.
Titulní rozhovor patří Radimu Passerovi, který otevírá pohled do zákulisí developerských projektů a rozvoje pražské Brumlovky.
Hlavní tematický blok sedmého vydání magazínu přináší detailní pohled na Brno, které se mění v jedno z nejdynamičtějších měst střední Evropy.
Exkluzivní data z Flat Zone potvrzují, že brněnský realitní trh už dávno není levnější než pražský. Magazín doplňují rozhovory s odborníky, analytiky i vizionáři, kteří určují budoucnost českého developmentu.
V rozsáhlé reportáži i rozhovorech například sTomášem Vavříkem, šéfem brněnské developerské společnosti Domoplan, a Janem Tesárkem, ředitelem Kanceláře architekta města Brna, magazín mapuje největší proměnu Brna od meziválečného období.
Exkluzivní data z Flat Zone zase potvrzují, že brněnský realitní trh už dávno není levnější než pražský.
A magazín doplňují další rozhovory s odborníky, analytiky i vizionáři, kteří určují budoucnost českého developmentu.
Realitní Club vychází dvakrát ročně a je součástí multiplatformního projektu Newstreamu: zahrnuje rubriky na newstream.cz, tematické eventy a diskusní setkání pod hlavičkou klubu i úspěšný podcast moderovaný Petrou Nehasilovou a Daliborem Martínkem.
Aktuální číslo je k dostání u dobrých prodejců tisku, online a v předplatném na SENDu. Digitální verze magazínu je dostupná na newstream.cz.
Související
Šárka není běžná adresa. Jak vypadá projekt pro kupce, kteří nejsou závislí na hypotékách a cenách?
Sdílení elektřiny je zatím podle Kateřiny Stehlíkové ze společnosti E.ON tématem primárně pro nadšence, boom ale podle ní přijde. Přispěje k němu uvolnění podmínek Elektroenergetického datového centra a také zavedení dynamického alokačního klíče. Odběratelé pak mohou ušetřit přibližně deset procent nákladů ročně.
Jak v praxi funguje sdílení elektřiny? Co je potřeba kromě chytrých elektroměrů u všech zúčastněných a fotovoltaiky na straně výrobce?
Nemusí to být jen fotovoltaika, můžeme využít i další výrobní zdroje jako vítr nebo vodu, často dnes sdílí také „bioplynky“. V režimu aktivního zákazníka je potom nutná pouze registrace u EDC, tedy Elektroenergetického datového centra. Registrují se tam jak výrobní, tak i spotřební odběrná místa.
Kolují v souvislosti se sdílením elektřiny nějaké mýty, které zákazníky odrazují?
Mnozí si představují, že si přes den vyrobí na chatě elektřinu a večer ji spotřebují v pražském bytě. To bohužel nejde, výroba a spotřeba musí vždy proběhnout ve stejném patnáctiminutovém okně. Spousta lidí si pak sdílení představuje jako fyzický přenos energie do daného odběrného místa, ve skutečnosti se ale jedná pouze o účetní operaci. Sbírají se data o výrobě a spotřebě, která se na konci měsíce porovnají a kde se výroba se spotřebou v daném okně protnou, tam dojde k přepočtu ceny. V neposlední řadě jsou tam i cenové nejasnosti. V případě sdílení se bavíme pouze o úspoře na silové složce elektřiny. Poplatky za distribuci zůstávají stejné.
Když se pracuje s režimem „čtvrthodin“, možná tolik nedává smysl sdílet s jinými domácnostmi. Jak vypadá ideální skupina odběratelů?
Určitě bych nezavrhovala ani domácnosti, jen je třeba vybrat takové, které mají spotřebu během dne. Mohou to být rodiny s malými dětmi nebo lidé, kteří pracují z domova. Navíc díky chytrému řízení domácností lze se spotřebou lépe pracovat. Kromě domácností potom ve skupině aktivního zákazníka mohou být například podnikatelé nebo provozovny. Ideální je nakombinovat různé profily, aby bylo sdílení co nejefektivnější.
S kolika odběrnými místy může výrobce sdílet?
Když se bavíme o sdílení v režimu aktivního zákazníka, skupina může mít maximálně jedenáct členů. Jednoho výrobce a deset odběratelů, optimální počet je sedm nebo osm.
Může být odběratel ve vícero skupinách?
To bohužel ne, odebírá vždy jen od jednoho výrobce. Více výrobců můžete mít až v energetickém společenství. Tam se sloučí klidně tisíc subjektů a každý odběratel může mít až pět výrobců.
Máte přehled, jak se v praxi obvykle nastavují ceny za sdílení?
Trh se v tomto ohledu teprve tvoří. Někteří výrobci jsou velmi ambiciózní, jejich sazby mnohdy převyšují současnou nabídku dodavatelů. To se pak projevuje na poptávce ze strany odběratelů, tito výrobci a jejich skupiny zpravidla leží ladem. Zlatý střed se dnes pohybuje kolem patnácti set až dvou tisíc za nasdílenou megawatthodinu.
Rozhovor vyšel v magazínu Newstream CLUB
Obálka jarního vydání magazínu Newstream CLUB s Vendulou Pizingerovou Newstream
Dokázala byste říct, jaká je při sdílení průměrná úspora?
To závisí na odběru jednotlivých stran. I proto se v rámci platformy Propojeno snažíme stavět co nejrozmanitější skupiny. Co se průměrné úspory klasických odběratelů týče, jde zhruba o deset procent nákladů. Možná to není ohromující číslo, na druhou stranu zákazník díky sdílení získá jednak chytrý elektroměr, ale také velmi detailní přehled o své měsíční spotřebě. Když to pak dokáže promítnout do svého chování, může ušetřit ještě víc.
Jak vytváření skupin funguje? Lidé si v aplikaci sami vyberou, nebo je propojujete podle určitých parametrů?
Aplikací je na trhu celá řada, každá může fungovat trochu jinak. U nás v první řadě každého zákazníka oskórujeme. Odběratele podle roční spotřeby, výrobce podle kapacity výroby, lokality a dalších parametrů. Odběratelé si pak vybírají výrobce. Aktuálně se rozhodují primárně podle ceny, nicméně věřím, že do budoucna pomůže i skóre.
Ceny elektřiny 2026: Fixovat, nebo čekat? Experti radí
Ceny elektřiny se po krizových letech uklidnily, jistota se ale nevrátila. Domácnosti tak řeší zásadní dilema: zajistit si cenu, nebo zůstat flexibilní? Na první pohled se zdá, že nejhorší období je za námi. Realita je ale složitější. Energetika se proměňuje rychleji než kdy dřív. A s ní i způsob, jak o cenách přemýšlet.
Řekla bych, že roste. Sice ne dramaticky, ale patrné to je. Zatím je to téma pro nadšence, ale věřím, že boom ještě přijde. Přispěje k tomu mimo jiné uvolnění pravidel EDC, zejména zavedení dynamického alokačního klíče.
V čem tato změna spočívá?
Dnes se pracuje se statickým klíčem a jeho opakováním. Výrobce si nastaví poměr, kterým výrobu alokuje mezi jednotlivé odběratele ve své skupině sdílení. Jakmile si pak odběratel vyčerpá svůj podíl, víc už vzít nemůže. I kdyby ve skupině zůstaly přebytky. Dynamický alokační klíč umožní odběr i nad rámec alokovaného podílu.
Kolik domácností dnes v Česku sdílí?
V celém Česku zatím vzniklo 21 tisíc skupin a zapojilo se 36 tisíc účastníků. Přímo v E.ONu máme 6500 účastníků ve 1200 skupinách. Z celkového množství retailových zákazníků je to stále zanedbatelné číslo, ani ne jedno procento.
Řada dodavatelů postupně omezuje kapacity virtuálních baterií. Proč se to děje?
Virtuální baterie jsou pro zákazníky jedním z nejlepších způsobů, jak přetoky optimalizovat, ale pro dodavatele je to velmi náročné řešení a musíme řešit rentabilitu tohoto produktu. Proto se na trh dostávají další alternativy, kromě sdílení například i flexibilita, která pomáhá zachovávat rentabilitu virtuální baterie i pro dodavatele. Je pravda, že zákazníkům, kteří fotovoltaiku stavěli v době největšího boomu, se nyní prodloužila návratnost. Výkupní ceny za přetoky odeslané do sítě nejsou tak vysoké. Sdílení tedy může být zajímavou alternativou.
Je možné, že se kapacity virtuálních baterií budou dál omezovat?
Možné to je. Potřebujeme lépe predikovat chování zákazníků a také mít nástroje, jak fotovoltaiky i jejich baterie ovlivňovat. Ze zkušeností ale víme, že zákazníci ani nad určitý limit nebyli schopni spotřebovat vše, co si do virtuální baterie uložili. Proto jsem přesvědčená, že omezení kapacity na její využívání až tak zásadní dopad nemá.
V některých lokalitách už distributoři vůbec neumožňují připojení fotovoltaiky do sítě.
Potom žádná cesta ke sdílení neexistuje?
V roli výrobce bohužel ne, jedině jako odběratel. Z pohledu výstavby fotovoltaiky je v takových oblastech jedinou možností bezpřetoková elektrárna. Do flexibility se ale zapojit lze.
Jak to pak funguje?
Baterii využijeme pouze na dobíjení ze sítě, nikoli naopak. Je to otázka distributorů a kapacit sítě, nicméně problém je i to, že zejména v minulosti se stavěly extrémně předimenzované fotovoltaiky. Přitom když si postavíte systém vybalancovaný se spotřebou a nastavíte si správně fyzickou baterii, může to vycházet velmi dobře. Je to hlavně o tom nemít velké oči a nečekat, že na přetocích z elektrárny extrémně vydělám. Směřovat bychom měli především k pokrytí vlastní potřeby. A ještě je třeba zdůraznit, že to není rentabilní pro každou domácnost, je nutné dobře počítat.
Kateřina Stehlíková
Má více než dvacet let zkušeností v oblasti produktového řízení a inovací v energetice a finančních službách. Ve společnosti E.ON působí jako Head of Product Innovations a zaměřuje se na rozvoj zákaznicky orientovaných produktů a služeb v regulovaném prostředí.
Šéf JRD Sadil: Realitní trh brzdí. Nově o něm rozhoduje i dění na Blízkém východě
Růst cen ztrácí tempo a investoři přepínají do opatrnějšího režimu. „Mírný růst v řádu jednotek procent je dnes realistický,“ říká Jan Sadil z JRD Development. Hra se přesouvá od spekulace k výnosu.
Ikona, legenda, pan herec i scenárista a dramatik. Ano, čerstvý devadesátník Zdeněk
Svěrák je tím vším. A přes všechny nánosy mramoru by se mohlo zapomenout, proč
se zrovna tento muž stal tak zásadní figurou tuzemské kultury a veřejného života
vůbec, až má část politického spektra potřebu se u příležitosti jeho jubilea vůči němu
ostře vymezit. Proč je Zdeněk Svěrák pojem?
Soukromí je nový luxus. A možná i nejcennější dovednost dneška.
Jarní vydání magazínu Newstream CLUB se zaměřuje na téma, které dnes řeší miliardáři i běžní lidé – jak si uchovat vlastní prostor v době, kdy jsme neustále online. Soukromé kluby, tiché byty, digitální detox i život na očích veřejnosti.
V novém čísle přinášíme rozhovory s Vendulou Pizingerovou, youtuberem Tarym nebo zakladatelem Smarty.cz Petrem Syrůčkem. Nechybí inspirace ze světa byznysu, stylu ani cestování – a také konkrétní tipy, jak si soukromí znovu vzít zpět.
Jedenácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo magazínu se můžete těšit v červnu.
Související
Jan Zápotočný: Fotovoltaika se vyplatí každému. Jen se musí smysluplně navrhnout