Češi zasluhují pochvalu za třídění elektroodpadu, zato se zelenou elektřinou je to horší
Dobré úmysly často vedou k nešťastným koncům, ukazuje letos počínání Evropské komise v udržitelných regulacích. Čím si pošramotila důvěryhodnost a co jí lze naopak přičíst k dobru? Kde drhne přechod k nové energetice? A přináší udržitelnost omezení nebo i nové svobody? Přečtete si v následujícím souhrnu zajímavostí z dalších sedmi dílů podcastu Trendy v udržitelnosti, za nímž stojí projekt [ta] Udržitelnost.
V udržitelnosti je to jedno z témat roku. Evropská komise chtěla vyjít vstříc byznysu a zjednodušit některé regulace. Nejviditelnější byl asi návrh úlev v povinném ESG reportingu. Výsledkem je však podle spoluzakladatele poradenské společnosti Envitral Lukáše Ferkla spíše nejistota, která komplikuje plánování i investice. „Asi všichni se shodnou na tom, že to nebylo provedeno šťastně,“ říká.
Firmy se připravují na novou éru ESG reportingu a povinnost referovat o udržitelnosti podle nové evropské směrnice. Letošní květen by pak mohl přinést i schválení odkladu povinnosti pro vybrané skupiny firem. Zavedení reportingu by ale společnosti neměly vnímat jen jako povinný diktát z Bruselu, nýbrž jako výzvu, která jim do budoucna přinese hodnotu, pomůže řídit rizika a zlepší i konkurenceschopnost, shodli se v odborné debatě Newstream lídři byznysu, z nichž někteří už sami mají s tímto reportingem i vlastní zkušenost.
České firmy od ESG neutíkají, spíše naopak, zaznělo na konferenci newstream.cz
Money
Některé změny byly podle něj retroaktivní, což je velký problém, který vnáší nejistotu do právního řádu. Změna pravidel navíc přišla za situace, kdy už celá řada firem do nové povinnosti nainvestovala nemálo energie, času i peněz. To představuje značný šrám na důvěryhodnosti Evropské komise. Ferkl ale nezapomíná ani na pozitiva. Zejména to, že debata o udržitelnosti se vrací na racionálnější úroveň. Srovnání Evropy a Spojených států podle experta z Envitrailu ukazuje, že svět k větší udržitelnosti směřuje i bez regulace, takže by bylo nejlepší, kdyby Evropská unie spíše využívala mezinárodně uznávané standardy a nezaváděla úplně nové administrativní nástroje.
Poslechněte si nejnovější epizody podcastu Trendy v udržitelnosti
Lze se ovšem setkat i s pozitivnějšími pohledy. Partner advokátní kanceláře White & Case Ivo Janda balík Omnibus, jehož součástí je návrh uvolnění pravidel reportingu, spíše přivítal. Nová Evropská komise podle něho chápe, že vydávání zpráv o udržitelnosti musí dávat smysl a nemělo by zahlcovat malé a střední firmy. „Je to třeba odstupňovat podle velikosti firem, místa jejich působení a nastavit chytře tak, aby reporting postihl jen ty firmy, kde to má logiku,“ říká Janda.
Zároveň nabízí hlubší pohled na věc. Množství směrnic a nařízení podle něj mnohdy není výsledkem právnického diktátu shora. Právo často přichází až jako druhé, když reaguje na politický, ekonomický a sociální vývoj. „Myslím si, že potřeba regulace vzešla ze socioekonomického prostředí velkých firem. A fakt, že třeba k reportování přešla řada z nich dobrovolně, dokládá, že v investičním světě je to potřeba. Protože když se investoři zajímají o firmu, musí sledovat objektivní kritéria a regulace ESG je pomáhá vytvářet,“ komentuje Janda.
Stopka lakování na zeleno
Ohledně budoucí podoby pravidel pro ESG reporting nyní panuje nejistota. V některých oblastech udržitelné agendy je ale jasněji. Například v regulaci greenwashingu. Návrh novelizace občanského zákoníku a zákona o ochraně spotřebitele zavádí do českého práva směrnici o posilování spotřebitelů v oblasti zelené transformace.
Prakticky řečeno jde o to, že dnes má na sobě téměř každý výrobek informaci o dopadu na životní prostředí. „Evropská unie ale došla k závěru, že spousta těchto tvrzení nemá žádné opodstatnění. Nově tedy budou zakázána obecná tvrzení typu ´šetrný k životnímu prostředí´, ´zelený´ a podobně, aniž by takový claim byl podložen důkazy,“ upozorňuje partnerka a ředitelka české kanceláře Peterka Partners Barbora Urbancová. Zároveň připomíná, že trest za takový přestupek nemusí končit postihem ze strany regulátora. „V sázce je pak reputace na trhu, žaloby od spotřebitelů, případně konkurentů na trhu. Takže se to určitě nevyplatí,“ dodává.
Udržitelnost, ESG a CSRD. To jsou pojmy, které na nás míří ze všech stran. Nejvíc je asi v tuto chvíli řeší velké firmy, kterých se už příští rok budou týkat první nefinanční reporty za rok 2024. Jak ale zmiňuje Martin Křivánek, který vede ESG služby v KPMG, systém je nastaven tak, že budou muset reportovat víceméně všichni a této povinnosti během dalších pár let nikdo neunikne. „Kdo začíná reportovat jako jeden z prvních, potřebuje informace nejen o sobě, ale i o celém svém dodavatelsko-odběratelském (resp. hodnotovém) řetězci. Důležité je, kdo dodává suroviny, jak funguje výroba nebo jak to následně distribuujete,“ vysvětluje.
Česko to v otázkách ESG nebude mít lehké, jsme průmyslová země, říká Martin Křivánek z KPMG
Zprávy z firem
Smělé vize versus pohledy z praxe
Energie pohání civilizace a udržitelná energetická transformace proto nemizí ze středu pozornosti. Proti smělým strategiím se ale občas staví realita. Česko je se zhruba 17procentním podílem obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny výrazně pod celoevropskou úrovní, která byla loni téměř trojnásobná. Základní cíle do budoucna vytyčuje národní klimaticko-energetický plán, který počítá s růstem zhruba na 28 procent do roku 2030.
„Osobně si myslím, že to není reálné. Když vezmeme, co vše za zbudováním obnovitelného zdroje stojí, je to poměrně krátká doba, abychom docílili takto vysokého čísla,“ říká Pavel Mrkáček, spoluzakladatel Katemo Group, která buduje aktuálně největší bateriové úložiště v Česku. Její projekt v Modlanech na Ústecku zahrnuje také jednu z největších tuzemských fotovoltaických elektráren. Podnikatel, který má s obnovitelnými zdroji praktické zkušenosti, svou prognózu zdůvodňuje tím, že ve hře je příliš mnoho podmínek, které je třeba v případě energetických investic splnit. V případě záměru na zelené louce může být jen příprava a shánění všech povolení na léta.
Sousední státy investují miliardy do rozvoje větrné energie a zajišťují si tak nejen levnější energii, ale i nové příjmy pro obce a obyvatele v regionech s větrnými elektrárnami, Česká republika však v této oblasti stále zaostává. Větrná energetika přitom nepředstavuje jen nástroj ekologické transformace – má také silný ekonomický potenciál. A ten v Česku zůstává z velké části nevyužitý.
Větrná energie: Promarněná ekonomická příležitost pro celé Česko?
Zprávy z firem
Energetická transformace přináší vedle přechodu k bezemisním zdrojům i další novinky, jako je sdílení energií z lokálních zdrojů, typicky fotovoltaik na střechách. I jeho rozvoj může být pomalejší, než se očekávalo. Naznačuje to příklad společnosti ZDR Investments, která spravuje nemovitostní fondy investující primárně do nákupních parků. Jejich střechy jsou pro instalaci fotovoltaických elektráren ideální příležitostí a firma jí využívá.
Pustila také do pilotního projektu na sdílení vyrobené elektřiny, což od loňska umožňuje legislativa. Záměr postoupil značně daleko – až ke stanovování alokačních klíčů, podle nichž se proud v daném časovém úseku rozděluje jednotlivým odběratelům. „Je to celé velice administrativně náročné. Pravý čas ale ještě nenazrál, takže budeme pokračovat, až i legislativa postoupí zase dál,“ líčí osud projektu ESG manažerka firmy Marcela Fujanová. V Rakousku už jsou podle ní některé fotovoltaiky ZDR Investments zapojeny do komunitní energetiky. V Česku je vývoj pomalejší i kvůli tomu, že obce často teprve zpracovávají energetické koncepce.
Podle společnosti Deloitte patří mezi nejrychleji rostoucí firmy v Evropě a mohl by se dokonce stát i dalším českým jednorožcem, tedy startupem s tržní hodnotou přesahující miliardu dolarů. Woltair v letošním roce vstoupil na dva zahraniční trhy, roste ale i v domovském Česku. A peníze od investorů se jen hrnou. „Každá země, která se zabývá adopcí zelené energie, řeší to samé. Je to především nedostatek kapacit na straně techniků. Woltair je pro investory extrémně zajímavý právě tím, že nabízí efektivní řešení,“ říká generální ředitel Jan Hanuš.
Budoucnost je ve sdílené energetice, říká šéf Woltairu Jan Hanuš
Zprávy z firem
Český úspěch a špetka filozofie
Jsou ale i sféry udržitelnosti, kde podle zasvěcených Česko spíše vyniká. Patří sem například sběr elektroodpadu. Toho výrazně přibývá s tím, jak se se lidé obklopují stále větším množstvím elektrospotřebičů. Naštěstí jsou poměrně uvědomělí v jeho třídění. Týká se to hlavně větších spotřebičů, menší přeci jen občas skončí ve směsném odpadu. „Celkově ale Češi třídí velmi dobře, chtěl bych je pochválit,“ říká Daniel Šafář, obchodní ředitel společnosti Asekol, jednoho z prvních kolektivních systémů sběru elektroodpadu v tuzemsku. Ten v prvním roce svého působení před 20 lety sesbíral necelých šest tisíc tun elektroodpadu, loni to bylo skoro 70 tisíc tun.
Česko míru sběru elektroodpadu postupně zvyšuje, i když ještě v roce 2023 se mu podle dostupných čísel ministerstva životního prostředí nepodařilo naplnit požadovanou kvótu 65 procent. Plní ji jen některé kolektivní systémy a Asekol mezi ně s úrovní 65,5 procenta patří. V rámci Evropy se ale podle Šafáře naše země řadí k těm úspěšnějším.
Rozmach užívání elektrických přístrojů se svými odpadovými důsledky ukazuje na základní otázku udržitelné transformace: zda se dá skloubit společnost založená na růstu s dlouhodobou udržitelností. „My bereme růst jako vzestup HDP a spotřeby. To se s dlouhodobou udržitelností slučuje těžko,“ soudí zakladatel advokátní kanceláře PRK Partners Marek Procházka.
Planeta má totiž biogeofyzické limity. Pouze efektivita nestačí, protože její zvyšování často vede i ke zvyšování spotřeby. Samospasitelná není ani cirkularita, tedy právě omezování odpadů. Je proto třeba hledat nové přístupy a pohledy. Konzumní kultura podle Procházky stvořila ideu, že svoboda je možnost volby mezi co nejvíce produkty. Udržitelnost se pak jeví jako omezení možností. „Jenže svoboda je v podstatě osvobození od závislostí ve velmi širokém spektru, tedy například i na fosilních palivech, na drahých energiích nebo na konzumerismu,“ říká Procházka. Udržitelná éra tak může přinést nové formy svobody – přechod od svobody kvantitativní ke svobodě kvalitativní.
Zjistěte více o projektu [ta] Udržitelnost
PODZIMNÍ NEWSTREAM CLUB PRÁVĚ VYCHÁZÍ
Hlavním tématem podzimního čísla magazínu Newstream Club je Sázka na Česko. Česko je totiž země s ohromným potenciálem. To je jedna ze spojovacích myšlenek vlivných českých podnikatelů. A ten potenciál je zejména v lidech. Jak ale tento potenciál vzít a přetočit jej ve skutečnou hodnotu, na které lze následně stavět růst? Právě o těchto otázkách jsme mluvili s několika výraznými figurami českého, slovenského, ale i světového byznysu.
Velmi aktivní, a přitom neotřelý způsob ukazuje galeristka Olga Trčková, která v centru Prahy vybudovala úspěšnou komerční galerii DSC Gallery. O tom, jak může Česko, či potažmo Česko a Slovensko uspět na globální scéně, pak vědí své miliardáři Vlastislav Bříza a Dalibor Cicman. První dokázal tradiční značku Koh-i-noor dostat do celého světa, druhý se svým e-commerce projektem GymBeam svět postupně dobývá.
Kromě rozhovorů s klíčovými osobnostmi trhu se v magazínu dozvíte také prognózu vývoje na pražské burze, proč se v Kuchyni na Pražském hradě nesmaží smažák nebo jak to vlastně mají Češi se svými chalupami.
Deváté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v prosinci.
