Závazek snižovat schodky je science fiction, říká bývalý radní ČNB Tomáš Holub

Česko slíbilo Bruselu, že do roku 2030 sníží rozpočtový schodek na 1,2 procenta HDP. Podle ekonoma Tomáše Holuba je však tento plán nevěrohodný a prakticky nesplnitelný. Dokládá to mimo jiné plánovanými výdaji na dopravní infrastrukturu, které mají během pouhých dvou let klesnout o více než 110 miliard korun – přestože stát současně slibuje dostavbu dálniční a železniční sítě.

Jaký byl váš první dojem z návrhu státního rozpočtu na příští rok?

Prvotní dojem byl, že je to ještě o trochu horší, než jsem si tak nějak představoval. Z předchozí komunikace se dalo uhodnout, že schodek bude v intervalu 350 až necelých 400 miliard. Ale návrh je blízko té horní hranici. Takže lehce negativní překvapení. Nedá se říci, že by to byl šok, ale je to horší, než v co jsme mohli doufat.

Vláda odůvodňuje schodek hlavně tím, že naplánovala rekordní investice ve výši zhruba 290 miliard korun a že tedy vsadila na zvýšení hospodářského růstu, který se posléze postará o snížení deficitů.

Vláda ovšem ve své rétorice dává rovnítko mezi kapitálové výdaje a prorůstové investice. Tohle dělala už i předchozí vláda. Je to prostě součást politické komunikace. Do oněch kapitálových výdajů ale spadají třeba i nákupy zbrojních systémů pro armádu. A ty my navyšujeme. Vláda totiž, ačkoliv bez nadšení, vyslyšela mezinárodní tlak, že musíme mít příští rok rovná dvě procenta výdajů na obranu. Velká část toho zvýšení – konkrétně 25 miliard – jde na nákup zbraní. To je dobře z hlediska obranyschopnosti země, ale není to ten typ investice, který generuje hospodářský růst.

Dluh bobtná a reformy chybějí, varuje vládu NKÚ

Money

Na první pohled dobrá zpráva: česká ekonomika loni rostla rychleji než evropský průměr. Na druhé straně účtu ale přibývají miliardy dluhu a mizí důvod k optimismu. Podle NKÚ českému hospodářství dál chybějí reformy, vyšší produktivita i větší inovační výkon.

ČTK

Přečíst článek

Které investice jsou tedy prorůstové?

Pozitivně vnímám nárůst investic do dopravní infrastruktury, byť je to nakonec řádově 10, 11 miliard, tedy rozhodně ne taková revoluce, za níž je to vydáváno. Dále vidíme nárůst výdajů ministerstva průmyslu a obchodu, kde ale bude myslím žádoucí zanalyzovat, zda aspoň část toho nárůstu nějak směřuje na realizaci Hospodářské strategie 2.0, kterou vláda letos zveřejnila. Tam by mohly být nějaké prorůstové prvky. Na druhou stranu vidíme asi desetimiliardový pokles rozpočtu ministerstva pro místní rozvoj.  Což je zřejmě spojeno s koncem cyklu EU fondů. Vláda říká: museli jsme se vypořádat s tím, že nám vypadne část evropských peněz a výpadek pokryjeme z národních zdrojů, které jsme navýšili o 47,7 miliardy. Tomu rozumím. Ale po zohlednění toho, že nám vypadnou evropské zdroje, je nárůst kapitálových výdajů jen o 25 miliard. To je shodou okolností částka, která odpovídá zvýšení výdajů na nákup těch zbraní. Takže že by nám tento rozpočet prostřednictvím investic nakopl ekonomiku tak, že se posune na úplně jiná tempa růstu, než na která jsme byli zvyklí, v to já nedoufám. A když se člověk podívá na makroekonomické prognózy ministerstva financí, tak v to realisticky nedoufá ani vláda. Jen to komunikuje jako obhajobu rostoucího schodku. Ale míjí se to i s analýzami ministerstva financí.

Ministryně Alena Schillerová uvedla, že by Česku bez prohloubení schodku hrozila stagnace. Jak to vidíte vy?  

Absolutně pro to není důvod. Meziročně rosteme zhruba o dvě procenta, což není závratné tempo, ale zhruba to odpovídá potenciálu ekonomiky. Zatím se nám podařilo poměrně slušně vyrovnat se slabou poptávkou z Německa, která, jak se zdá, se konečně začíná trochu zlepšovat. Rozvolnění rozpočtu podle mého názoru sice může ekonomice dát nějaký krátkodobý prorůstový impuls, ale i bez tohoto impulsu bychom rostli někde poblíž těch dvou procent. Katastrofa by se nekonala.

Lukáš Kovanda: Schodek 389 miliard za růstu? Investice jako alibi nestačí

Názory

Schodek státního rozpočtu ve výši 389 miliard korun je vysoký sám o sobě. Ještě problematičtější je ale načasování: vláda ho plánuje v době, kdy česká ekonomika podle její vlastní prognózy poroste o 2,4 procenta. V dobrých časech si stát místo vytváření rezerv dál půjčuje.

Lukáš Kovanda

Přečíst článek

Vláda má ovšem ambici schodky snižovat. V příštím roce to má být 2,8 procenta hrubého domácího produktu, v roce 2028 pak dvě procenta a v roce 2030 1,2 procenta HDP. Je to reálné?  

Tato čísla vycházejí z nového fiskálně strukturálního plánu, který si vláda dojednala s EU. Tedy předběžně dojednala, protože ten plán doporučila Evropská komise, ale Rada EU jej ještě neschválila. Nicméně lze předpokládat, že jej schválí. Ve výsledku můžeme říci, že se vládě kromě toho, že hodně rozvolnila domácí pravidla, podařilo s EU vyjednat i výrazné rozvolnění evropských pravidel. Fiskální konsolidaci odsouvá o dva roky. Toho, co jsme původně slibovali na rok 2028, máme dosáhnout v roce 2030. Paní ministryni financí se přitom povedl tak trochu majstrštyk, když si souběžným zvýšením cíleného deficitu v novém fiskálně strukturálním plánu na 2,8 procenta HDP plus využitím evropské výjimky na obranné výdaje vytvořila velký prostor pro zvýšení deficitů. Takže v realitě, o níž ministryně moc nehovoří, je nakonec plánovaný schodek pro rok 2027 3,5 procenta HDP, nikoliv 2,8 procenta.

Evropská výjimka na obranné výdaje má ale časově omezenou platnost. Co bude dál?

Evropskou výjimku lze naposledy uplatnit v příštím roce, pak končí. Dlužno dodat, že pro výdaje rozpočtu 2027 tato výjimka postačila, ministryně nakonec vlastně ani nepotřebovala použít ty kontroverzní domácí výjimky, o nichž se tu vedla ta vzrušená veřejná debata, a dokonce padlo prezidentské veto. V příštích letech může šéf rezortu financí použít domácí výjimku, pokud by naše obranné výdaje byly nad dvě procenta HDP, anebo vyhlásit tu novou kontroverzní domácí výjimku na výdaje na dopravní infrastrukturu. Ale ta už nebude uplatnitelná vůči EU, bude uplatnitelná jen v domácí diskusi. Takže domácí pravidla se stanou měkčími než evropská.

Aktualizováno

Motoristé odmítají schodek rozpočtu. „Budeme hledat cesty, jak některé výdaje nerealizovat,“ uvedl Macinka

Politika

Návrh státního rozpočtu se schodkem 389 miliard korun narazil i uvnitř vládní koalice. Motoristé chtějí deficit snížit, o úsporách budou ve čtvrtek jednat s premiérem Andrejem Babišem. Jejich předseda Petr Macinka zároveň varuje, že bez změn bude mít jeho strana problém rozpočet podpořit.

ČTK

Přečíst článek

Jak je tedy reálné, že z 3,5 procenta schodku vůči HDP v roce 2027 se v roce 2030 dostaneme na 1,2 procenta?

V roce 2028 jsou prezidentské volby, v roce 2029 parlamentní volby a rok 2030 už je za horizontem funkčního období stávající vlády. Z politologického hlediska mi to přijde jako science fiction. Je to odsunutí slibů konsolidace na horizont, kde už to není ani věrohodné. V dokumentech ke státnímu rozpočtu 2027 se věrohodnost tohoto slibu zrcadlí v tom, kolik stát plánuje dát Státnímu fondu dopravní infrastruktury. Na příští rok se počítá s 143,6 miliardy, do roku 2029 má příděl peněz klesnout na 32 miliard. Čistě proto, aby se stát, respektive úředníci ministerstva financí, dostali do intencí oněch konsolidačních slibů. Museli prostě někde posekat výdaje, ale nesahat přitom na ty mandatorní, dané zákonem. Ale není přece reálné, že by stát dával za dva roky o 110 miliard korun méně na infrastrukturu, když zároveň říká, že musíme dobudovat dálniční síť a železniční síť a že to bude hotové až kolem roku 2033. Jinými slovy, až dospějeme do roku 2029, tak jakákoliv vláda řekne, že tenhle výhled investic do dopravy nebude respektovat a dá tam o 100, 150 miliard navíc. A nedodrží ty schodky, které byly slíbené. Pokud ovšem někdo mezitím nepřijme reformy ve směru zvýšení daní, cíleného snížení zbytných a neefektivních výdajů. Ale to se obvykle ve volebním roce neděje.

Udělali jste si v Centru veřejných financí nějaký modelový rozpočet, podle kterého by Česko mohlo hospodařit?

Takový model jsme nedělali. Státní rozpočet vždy musí zohledňovat politické priority. My jsme akademický a nepolitický think tank. Ale kdybychom začali čistě odborně sestavovat rozpočet podle nás, tak bychom určitě museli uvažovat o nějaké daňové reformě a zvýšit příjmy rozpočtu. Tedy nechtěli bychom se omezovat na to, že stát má nějak daňový systém nastavený, a to bere jako neměnnou věc. Za druhé bychom museli hledat zacílené úspory na výdajové straně. Hlavní věc, kterou se snažíme vůči státu a vládě prosazovat, je, že bychom měli zavést takzvané cílené rozpočtování.

Co znamená cílené rozpočtování?

Stát by u všech výdajů měl mít jasně nastavené cíle, měřitelné ukazatele, a vyhodnocovat, jak efektivní jsou výdaje do té které oblasti. Znamenalo by to úplně změnit filozofii a dívat se na rozpočet tak, že jsou to peníze občanů a stát jim za ně kupuje veřejné statky. A vyhodnocovat si, zda to dělá dobře, efektivně, zda jsou ty peníze správně nasměrované. Pokud stát tuto filozofii nemá a sestavuje rozpočty jen v excelu, kdy se všechny položky navyšují nějakou indexací oproti předchozímu roku, je pak hrozně těžké najít nějaké úspory. A vlastně to ani neumíme, dokud stát neřekne, co vlastně chce, jaké má cíle. Na papíře se to strašně těžko dělá. Jediné, co jsme při dosavadním přístupu, na základě toho excelu schopni říci, je, že by stát neměl rozdávat různé politické dárky. Jako převzetí plateb za obnovitelné zdroje či zvyšování penzí, tedy věkové či mimořádné valorizace. Dalo by se asi více šetřit na běžných výdajích. Ale zásadně jiný rozpočet by vyžadoval reformní kroky na příjmové i výdajové straně a změnu zákonů.

Řekl jste, že pro snižování schodků je nutné zvýšit daně. Které?

Daně na spotřebu a daně z majetku. V případě majetku jde o daň z nemovitostí. Asi se budeme muset vrátit k diskusi, že první nemovitost bude zdaňovaná ne o moc víc než v současnosti, ale druhá, třetí a další větší sazbou. Mezinárodní instituce zároveň doporučují, že by bylo vhodné navázat tuto daň na tržní cenu nemovitosti. My ji v současnosti máme navázanou jen na fyzické parametry, takže když má nějaká babička v Sudetech rozpadající se statek po praprarodičích, může zaplatit víc než bohatý majitel za rezidenci poblíž Prahy. Pokud jde o spotřební daně, nemáme valorizované sazby. Jediné daně, které jsme v minulosti zvyšovali, jsou daně z tvrdého alkoholu. To ale nevedlo k vyššímu příjmu pro stát mimo jiné proto, že se část lidí přesouvá k měkčímu alkoholu. Což je dobře, ale na druhou stranu v pivu a vínu lze nakonec vypít víc ethanolu, než když si člověk dá lidově řečeno dva panáky. Takže bude potřeba zrušit nulovou sazbu na tiché víno. Všichni vědí, že je ta nula naprosto špatně, ale je to politika a nikdo neměl odvahu to změnit. Dále je nutné zrevidovat snížené sazby DPH. Kdyby stát omezil sníženou sazbu na skutečně životně nezbytné věci, mohl by vybrat desítky miliard korun navíc. Dnes je to strašně neefektivní.

Dle politiků to má ulevovat chudší části společnosti...

Deklarovanou snahou je podporovat chudší lidi, ale – jak trefně říká naše kolegyně Markéta Koscielniak – na každou korunu, která touto cestou doputuje k chudým lidem, dáme dvě koruny bohatým, protože ti mají větší spotřebu. Pokud chceme cíleně podporovat chudší lidi, je lepší to dělat jinak než přes sníženou sazbu DPH. Ta by skutečně měla být omezena na několik málo položek. A co lze naopak zásadně nedoporučit a co vláda bohužel stále má v programovém prohlášení, to je snížení sazby daně z příjmu právnických osob z 21 na 19 procent. Stálo by to víc než 20 miliard korun ročně. A efekt? Z hlediska podpory investic malý. Podle studie, kterou jsme v Centru veřejných financí letos zveřejnili, by vláda spíš měla ve vybraných kategoriích zrychlit odpisy. Což by bylo levnější i efektivnější. Studii zaměřenou na to, kde může stát získat větší příjmy, aniž by tím podvázal ekonomický růst, zveřejníme na podzim. Zároveň pracujeme na tom cíleném rozpočtování.  

Nedělají už vlády cílené rozpočtování v některých segmentech? Třeba v rezortu dopravy, kde existují plány, kolik třeba postavit km dálnic a výsledky se vyhodnocují i pro účel výpočtu ceny dálniční známky?  

Podmínkou cíleného rozpočtování je mít nastaveny priority. Vědět, co je páteřní síť, co je „nice to have“. Tedy které stavby lze při rozpočtovém omezení profinancovat za každou cenu a které může více odkládat v čase. Další věcí je, že stále stavíme dálnice dráž než okolní země. Nejen Polsko, ale i třeba Německo. A doposud jsme se spokojili s tvrzením, že máme komplikovanější terén než Poláci a že to prostě jinak nejde. A že když vybereme dodavatele podle zákona, tak je cena v pořádku. Ale fakt je, že nerozumíme tomu, proč stavíme dráž. Zda si to nezpůsobujeme tím, že máme v Česku silný NIMBY efekt, a podobně. A to jsou věci, na něž by cílené rozpočtování vrhlo potřebné světlo. Měli bychom se o tom přestat jen bavit, ale začít to skutečně detailně analyzovat, porozumět rozdílu mezi tímto přístupem a dosavadním přístupem a hledat úspory. Ale vládu bych pochválil za jednu věc.

Za co byste vládu pochválil?

Rozpočtová dokumentace vlastně už potřetí obsahuje přílohu Státní rozpočet v kontextu výkonnosti. Poprvé se tato příloha objevila při přípravě rozpočtu na rok 2026 ministrem Zbyňkem Stanjurou. Pak ten dokument zaktualizovala ministryně Alena Schillerová, když předkládala svůj rozpočet na rok 2026 a nyní v tom naštěstí pokračuje i pro rok 2027. Dokonce s nějakými vylepšeními, jako je hezčí grafika či větší rozpracovanost oblasti zdravotnictví. Takže za tohle si vláda zaslouží pochvalu. Bohužel ale nastala taková tragikomická okolnost, že v ten samý den, kdy vláda dostala tuto přílohu, na ministerstvu financí skončil tým, který se o její vznik zasloužil. Vznikl tam sice nějaký nový tým, ale s méně lidmi a s více juniorními experty, což zrovna nezní jako vytvoření podmínek pro další výrazný posun. My to jako Centrum veřejných financí nicméně nevzdáváme a i nadále pracujeme na prosazení principu cíleného rozpočtování.