Štěpán Kochánek: Jaderný regulátor se nesmí dostat do zajetí politických ani ekonomických zájmů

Regulace, která klade náročné požadavky, ještě nemusí být byrokratická, říká v rozhovoru předseda Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) Štěpán Kochánek. Uznává, že jaderní regulátoři mají hledat cestu k vyšší efektivitě i zjednodušením. Musí být ale hodnoceni podle toho, jak zajišťují bezpečnost, nikoliv jestli přispívají k rozvoji jaderné energetiky. Spojené státy se v tomto ohledu nevydaly ideálním směrem.

Jaderné elektrárny se v posledních letech staly terči bezprecedentních vojenských útoků, na což bude nutné reagovat. „Pravidla pro jejich ochranu se zpřísní, role armády ještě posílí,“ předpokládá Štěpán Kochánek. Stanovovat přesné časové limity životnosti atomových reaktorů podle něj nedává smysl. V každém okamžiku musí mít regulátor konečné slovo, jestli je možné v provozu dál pokračovat.

Velkým tématem pro regulátory se stalo také letošní sucho, které výrazně omezilo provoz řady jaderných elektráren v zahraničí. Problémům je možné bránit modernějšími systémy chlazení nebo i úpravami stávajících systémů. „Bude nutné velmi vážně počítat s tím, že se dopady globální klimatické změny můžou zhoršovat,“ zdůraznil šéf SÚJB.

---

Ve světě zaznívají názory, podle nichž rychlejšímu rozvoji jaderné energetiky brání příliš striktní regulace, která hraničí s byrokracií. Jak to vidíte vy?

Regulace, která klade náročné požadavky, ještě nemusí být byrokratická. Byrokracie může být spojená s tím, jak regulátor realizuje svou činnost. Je pravda, že toto téma se teď ve světě hodně diskutuje. Považuju tuhle diskusi za přínosnou, protože řada zemí má velké plány v jaderné energetice a regulace opravdu v některých případech může představovat břímě.

V centru pozornosti jsou v tomto ohledu Spojené státy…

Případ Spojených států je hodně specifický i vzhledem k tamní politické situaci. Administrativa Donalda Trumpa usiluje o extrémní zeštíhlení státu na federální úrovni, což se týká i amerického úřadu pro jadernou regulaci NRC (Nuclear Regulatory Commission). Ve Spojených státech, podobně jako v jiných zemích, ale podle mého názoru chybí hloubková analýza, audit, jak je regulace efektivní a jakou zátěž opravdu přináší. Zásahy do jaderné regulace by se neměly řídit politickým zadáním. A když chybí hloubková analýza, zvyšuje se riziko nějaké chyby, nějakého problému.

Je jasné, že hlavním úkolem regulátora je dohlížet na jadernou bezpečnost. V americké administrativě ale podle všeho převládlo přesvědčení, že regulátor hraje důležitou roli při urychlení rozvoje jaderné energetiky. Někdo to vítá s nadšením, jiní to i v Americe přijímají hodně kriticky. Má mít regulátor také takový úkol?

Regulátor historicky nevznikl proto, aby přispíval k rozvoji jádra. Měl by stát stranou a dohlížet na bezpečnost. Když regulátora zahrnete do procesů rozvoje a podpory jaderné energetiky, zbavujete ho možnosti objektivního, nezávislého pohledu. To, co vidíme ve Spojených státech, je opravdu posun od mezinárodně uznávané doktríny, což vyvolává velkou mezinárodní pozornost. Vývoj v USA může inspirovat i další země, nebo minimálně jejich politické elity.

Předpokládám, že se nyní o těchto tématech hodně diskutuje i v Evropě…

Ano, velmi živě, a to i v mezinárodních organizacích typu Mezinárodní agentury pro atomovou energii nebo Západoevropského sdružení jaderných regulátorů. Diskutuje se také o tom, jakou zpětnou vazbu dát vládám, ministerstvům. Kde je hranice a kam až se dá zajít. Ve chvíli, kdy budete mít politické zadání typu – zajistěte, že se tento reaktor zprovozní do určitého data, hrozí, že regulátor bude postupovat méně důkladně, méně kvalitně. Samozřejmě nic není černobílé. Nedá se říct, že by všichni regulátoři na světě fungovali stejně kvalitně jako v minulosti americký NRC.

K energii bez limitů je ještě daleko. Ale peníze už proudí

Money

Jadernou fúzi, která se jednou může stát prakticky neomezeným zdrojem energie, začali ekonomičtí vizionáři řadit mezi nejnadějnější technologie budoucnosti. Experimenty posledních let potvrdily, že díky fúzi dokážou lidé vyrobit více energie, než je zapotřebí k jejímu spuštění. K masovému využití nového stabilního a čistého zdroje je ještě hodně daleko, ale už se kolem jeho vývoje točí peníze soukromých investorů, budoucích velkých spotřebitelů i dodavatelů dílů pro fúzní reaktory. Zrodil se nový obor ekonomiky, píše ve své analýze Jan Žižka, editor magazínu Moderní ekonomická diplomacie.

Jan Žižka

Přečíst článek

NRC měl pověst velmi striktního a přísného regulátora…

A samozřejmě i velmi kvalitního. NRC navazuje na dlouhodobou historickou zkušenost, je proslulý svým know-how, skvělou expertízou a měl samozřejmě k dispozici i adekvátní finanční zdroje.

Je tedy šance, že ustojí i různé politické tlaky?

Těžko říct. Vedení NRC se obměnilo na základě politického zadání, někteří z komisařů byli nahrazeni jinými lidmi na základě preferencí Trumpovy administrativy. Další lidé odcházeli sami. Na druhé straně nynější mezinárodní diskuse o tom, jak práci regulátorů zefektivnit, je pozitivní. Různé návrhy stojí minimálně za zvážení.

Méně příkazů, více odpovědnosti

Zmiňujete příklad Finska, které se v regulaci, pokud vím, přibližuje britskému „goal-oriented“ přístupu. Popsal byste, v čem spočívá?

Když to hodně zjednoduším, můžeme opravdu říct, že britský model regulace je do značné míry postavený více na „goal-oriented“ než preskriptivním přístupu. To znamená, že britský regulátor většinou nestanoví konkrétní technické požadavky, ale určí cíle, které například zajistí, že se reaktor nevymkne kontrole. Nebo se můžou týkat parametrů paliva. Způsob jejich dosažení nechává na provozovateli jaderného zařízení. Pro regulátora je to ale náročnější, protože musí mít experty, kteří dokážou takový individuální přístup provozovatele důkladně posoudit a zhodnotit rizika. Tento přístup má i své slabiny, protože ani skvěle vybavený regulátor nedokáže vždy předvídat, co vše se může stát. Finové se nyní k britskému modelu přibližují, nemůžou ho ale úplně převzít.

Co tomu brání?

Když se vám historicky právo a regulatorní požadavky vyvíjely určitým způsobem, nemůžete přes noc vše změnit. Připravený navíc musí být i provozovatel jaderného zařízení. I pro něj je „goal-oriented“ přístup v mnohém náročnější. Může si sice zvolit vlastní cestu, ale zároveň musí být při hodnocení rizik konzervativnější, protože musí svoji cestu obhájit a být si sám jistý, že je dostatečně bezpečná.

Evropa byla v obchodu s Čínou naivní. Nutit Peking k „reciproční naivitě“ nedává smysl

Názory

Evropa dnes Číně vyčítá neférovou obchodní politiku. Jenže sama Pekingu dlouhá léta pomáhala vyrůst – penězi, otevřeným trhem i vlastním know-how. Evropa byla vůči Číně dlouho otevřená až naivní. Teď se probouzí do reality, v níž Peking ovládá solární panely, baterie i elektromobilitu. Otázka zní, jak se bránit? Odpovědí nemá být slepý protekcionismus, nýbrž tvrdé vyjednávání a chytřejší strategie, píše ve své analýze Jan Žižka.

Jan Žižka

Přečíst článek

Půjde SÚJB britskou nebo finskou cestou?

Jsme někde uprostřed mezi dvěma zmiňovanými systémy, historicky blíž k tomu preskriptivnímu. Do budoucna opravdu chceme více uplatňovat „goal-oriented“ prvky.

S určitým přehodnocováním toho, jak regulátoři fungují, souhlasíte?

Ano, dává smysl se jednou za čas podívat, jak je regulace funkční a kde by se dalo nějaké zjednodušení najít. Vlastností každého byrokratického organismu je bytnět, snažit se nabalovat další pravomoce. Ale různá zjednodušení nesmí vést ke snížení bezpečnosti. Je dobře, že funguje mezinárodní spolupráce, díky ní se i hlídáme navzájem.

A jak jste naznačil, musíte být hodnocení podle toho, jak hlídáte bezpečnost, nikoliv jak přispíváte k rozvoji jaderné energetiky…

To by mělo platit vždy. V opačném případě dostáváte regulátora do zajetí politických zájmů, ekonomických zájmů nebo zájmů provozovatele. Většinou to jde ruku v ruce. Můžete mít samozřejmě s provozovatelem jaderných reaktorů blízké profesní i lidské vztahy, tomu nikdo nebrání. Ale musíte být schopen to oddělit od odborné stránky. Regulátor musí vždy vyžadovat, aby provozovatel dbal na to, že u všeho co dělá, je prioritní bezpečnost.

Atomový comeback Ameriky. USA opět dobývají Evropu v jaderné energetice

Money

Proslulá společnost Westinghouse před osmi lety procházela bankrotovou procedurou ve Spojených státech, do níž se dostala kvůli problematickým projektům výstavby amerických jaderných elektráren. Firma se sídlem na okraji pensylvánského Pittsburghu měla velké nenaplněné ambice i v Česku. Někdejší tendr na nové temelínské bloky Češi zrušili a v případě pozdějšího dukovanského tendru Westinghouse ani nepustili do finálního souboje mezi Korejce a Francouze. Nyní se ale karta obrací. Westinghouse získává nové kontrakty, americké startupy vyvíjejí reaktory 4. generace a Big Tech pumpuje miliardy do stabilních zdrojů energie. Jaderný návrat USA tak může změnit i evropský energetický trh, píše ve své analýze Jan Žižka, editor magazínu Moderní ekonomická diplomacie.

Jan Žižka

Přečíst článek

Časové limity nejsou písmo svaté

Regulátor také musí posuzovat plány prodlužování provozu stávajících reaktorů. Nezaskočilo vás, když česká vláda a ČEZ oznamovaly, že chtějí prodloužit provoz tuzemských reaktorů na 80 let? Aspoň zpočátku se zdálo, že nejste do celého procesu zataženi.

Prodlužování provozu je politické a ekonomické rozhodnutí, v tomto smyslu jsme opravdu do takového strategického uvažování zapojeni nebyli. Důležité je, že kontinuálně sledujeme, v jakém stavu jsou elektrárny z bezpečnostního hlediska, včetně například toho, jak je personálně zajištěn jejich další provoz.

Neohlížíme se na to, jestli je chce někdo provozovat 30, 60, 80 nebo třeba 100 let. Historicky tady vznikla představa, že jaderná zařízení mají mít předem stanovená určitá časová omezení a že existuje něco jako projektem původně předpokládaná životnost, zpravidla 30 let. To je poměrně diskutabilní koncept, protože jaderné elektrárny jsou různých typů, různých původů a vycházejí z různých přístupů při projektování. Ne u všech se dá nějaký takový údaj nalézt.

Vytváří to falešný dojem, že před touto virtuální hranicí je jaderné zařízení bezpečné, i kdyby se po celou dobu nijak nemodernizovalo, zatímco po dosažení jeho určitého věku nastává bezpečnostní problém. Postupně zjišťujeme, že to nedává smysl. Může se stát, že budete muset reaktory odstavit dřív, což už se v minulosti taky párkrát stalo. Dnes naopak mnoho provozovatelů zjišťuje, že jaderná zařízení jsou a ještě dlouho budou v tak dobrém stavu, že není nutné bránit jejich dalšímu provozu.

ANALÝZA: Vodíková budoucnost má i rizika. Evropu může opět převálcovat Čína

Money

Nástup vodíkových technologií, které přemění nejen energetiku, ale celé hospodářství, je podle všeho pouze otázkou času. Možná delšího, než si představovali optimisté, ale možná příliš krátkého na to, aby se Česko a celá Evropa připravily na všechny důsledky – včetně bezpečnostních. Rizika spočívají hlavně v tom, že se náš kontinent stane závislým na dovozu jako v případě zemního plynu a že Čína nástup nové éry opět využije k budování své technologické převahy, píše ve své analýze pro Export.cz Jan Žižka, šéfeditor Moderní ekonomické diplomacie.

Jan Žižka

Přečíst článek

Dával byste přednost tomu, aby se nemluvilo o těch 40, 50, 80 letech?

Rozhodně.

Takže vás oznámení vlády a ČEZ nenadchlo?

Takhle bych to neviděl. Máme k tomu neutrální postoj. Anticipovat provoz jaderného zařízení na tak dlouhou dobu dopředu je vždy ošemetné. Provozovatel i regulátor může plánovat a prognózovat, co se bude s reaktorem dít v příštích deseti, možná patnácti letech. Náš systém pravidelných kontrol, výměn komponent, modifikací a modernizací se váže na určitý časový horizont. Ale co je za tím horizontem, je v podstatě věštění z křišťálové koule.

V minulosti se hodně mluvilo o tom, jestli reaktory v Dukovanech opravdu mohou být v provozu 40 nebo 50 let. A zničehonic přijde oznámení, že to má být 80 let. Nestranného pozorovatele to zaskočí…

Když dukovanské reaktory dosáhly třiceti let, řekli jsme, že nemá smysl jejich další provoz nějaké časově omezovat, protože stejně nevíme, jak se bude situace dlouhodobě vyvíjet. Proto jsme vydali povolení na dobu neurčitou. Zároveň ale chceme, aby provozovatel stav reaktorů kontinuálně sledoval a pravidelně nám reportoval. Jednou za deset let musí povinně provést důkladné hodnocení bezpečnosti. Využíváme ale spoustu dalších způsobů, jak získáváme informace. Každé ráno nám například podávají hlášení naši inspektoři přímo na místě. Bereme v potaz strategické záměry vlády a ČEZ, ale poslední slovo, jestli se pojede nebo nepojede dál, musíme vždy říct my.

ČEZ míří z burzy, Westinghouse na burzu. Provozovatelé jádra v USA už na ní jsou

Zprávy z firem

Česko se chystá stáhnout ČEZ z burzy právě ve chvíli, kdy se jádro ve světě mění v investiční hit. Na burzu míří Westinghouse, američtí provozovatelé reaktorů lákají investory na atomová aktiva a soukromé peníze hledají i Francie nebo Čína. Jaderný boom tak nastoluje otázku, zda se Česko s plánovaným zestátněním ČEZ nevydává přesně opačným směrem než zbytek světa.

Jan Žižka

Přečíst článek

Těmi 80 lety si tedy jisti nejste?

Kdybychom teď řekli, že se budou české jaderné reaktory zcela jistě provozovat dalších 80 let, bylo by to z pohledu regulátora přehnaně ambiciózní. Na druhou stranu nevíme o ničem, co by tomu úplně bránilo. To se ale může vyjevit kdykoliv v následujících 40 letech.

Vláda i společnost ČEZ bezpochyby také dobře vědí, že kdyby nastal nějaký problém, bude nutné stávající plán adaptovat nebo i změnit. Za tím oznámením o vyhlídkách na 80 let mohla být celá řada úvah, které nás jako regulátora tolik nezajímaly. Nemyslím, že by někdo podobné prohlášení považoval za písmo svaté.

Jak bránit vojenským útokům

V posledních válečných konfliktech se ukázalo, že terčem vojenských akcí můžou být i jaderné elektrárny. Zatím nikdo přímo nezaútočil raketou přímo na funkční reaktor, ale zaznamenali jsme případy, kdy ruská armáda obsadila Záporožskou jadernou elektrárnu a vstoupila do areálu Čornobylské elektrárny. Opětovně slyšíme zprávy o útocích v okolí reaktorů na Ukrajině i na Blízkém východě. Jak tyto vojenské akce ovlivní přístup k jaderné regulaci?

Už ho ovlivňují. Na mezinárodních fórech se hodně diskutuje o tom, jak k podobným útokům přistoupit. Dosud se počítalo s ochranou jaderných zařízení proti individuálním nebo skupinovým útočníkům, ale nikoliv proti vojenským útokům. Všichni vycházeli z mezinárodního principu a požadavku, že jaderná zařízení nejsou předmětem vojenských aktivit. To se válkou na Ukrajině zásadním způsobem změnilo.

O tomto přelomu hodně mluvila vaše předchůdkyně Dana Drábová.

To je pravda. Do války na Ukrajině nenastala situace, která by se třeba jen vzdáleně podobala obsazení Záporožské jaderné elektrárny. Bylo to dáno tím, že provozovatelé jaderných zařízení jsou relativně výlučný klub poměrně vyspělých zemí, včetně Indie, Pákistánu nebo Číny, které si uvědomují, jak negativní dopady mohou mít podobné útoky na všechny účastníky konfliktu. Rusko tento předpoklad změnilo. V případě jaderné elektrárny Barakah ve Spojených arabských emirátech jsme také viděli, že některým útočníkům není proti mysli útočit i na jaderné reaktory, které jsou aktuálně v provozu.

Vyschlý Dunaj varuje Evropu. Jaderná renesance naráží na nedostatek vody

Názory

Jádro se vrací jako jeden z klíčových zdrojů evropské energetiky, klimatická změna mu ale nastavuje novou cenu. Odstavení maďarské elektrárny Paks kvůli nedostatku vody ukazuje, že starý model průtočného chlazení naráží na své limity a nové bloky budou potřebovat dražší hybridní systémy. Vyschlý Dunaj připomíná, že klimatická krize neskončila – naopak začíná měnit i samotné základy jaderné renesance, píše ve svém komentáři Jan Palaščák, zakladatel Skupiny Amper.

Jan Palaščák

Přečíst článek

S žádným přímým útokem na jaderné reaktory se tedy dosud nepočítalo…

Už dříve se počítalo s nutností zabezpečit elektrárnu, aby například odolala pádu letadla. Ale že by někdo cíleně zaútočil raketou nebo dělostřeleckou palbou na jaderné zařízení, se prostě nepřipouštělo. Teď jsme v situaci, kdy s tím počítat musíme.

Mezinárodní agentura pro atomovou energii začala vypracovávat určitá doporučení. Uvidíme, jaká nakonec budou. Je to velmi citlivá oblast. Najednou vám do civilního sektoru vstupuje úplně nové riziko, které je necivilní a za které zpravidla nese ve státě odpovědnost někdo úplně jiný. Je tu nezastupitelná role ozbrojených sil dané země. Bez armády to nepůjde, protože provozovatel jaderného zařízení ani žádný civilní orgán nemají prostředky, jak útoku zabránit nebo ho minimalizovat. Už dnes máme sdílené sledování vzdušného prostoru, počítá se s operativními zásahy letectva.

Ustály by dnes jaderné elektrárny, o kterých jsme mluvili, nějaký silnější vojenský úder?

Počítá se s haváriemi, které můžou být velmi závažné. Jejich důsledky by mohly být podobné jako v případě vojenského úderu. Reaktor je projektován tak, aby ustál velmi masivní dopady. Můj osobní předpoklad je, že by měl ojedinělý vojenský úder ustát. Pokud by ale někdo spustil mnohonásobný úder desítkami raket, nevyrovnalo by se to žádné běžné katastrofě, se kterou lze počítat.

Jaderná škola pro Dukovany. Čeští experti v Soulu ladí palivo pro nové bloky

Zprávy z firem

Dukovany vstupují do další fáze příprav na svoji jadernou budoucnost. Dvacet čtyři českých odborníků se v Soulu školí v práci s palivem pro plánované bloky APR1000, které má dodat jihokorejská společnost KEPCO Nuclear Fuel. První z nových bloků by měl začít palivo využívat v roce 2036.

nst

Přečíst článek

I na takový masivnější útok bude třeba myslet?

Nejspíš k tomu zmiňovaná mezinárodní doporučení dospějí. Dokážu si představit doporučení typu – zajistěte si národní obranný systém tak, aby operátor v případě ozbrojeného konfliktu věděl, kdy smí jaderné zařízení provozovat a za jakých podmínek. A kdy už je to nebezpečné a musí ho odstavit. Je to jen můj osobní předpoklad, ale zdá se mi, že to by mohla být cesta. Žádná země neodstaví jaderné elektrárny hned ve chvíli, kdy ji někdo napadne. Tím by se dobrovolně oslabila.

Na Ukrajině se hodně mluvilo o potřebě decentrálních zdrojů, ale ukrajinskou energetiku fakticky drží jaderné reaktory…

Přesně tak. Rusové útočí na ukrajinskou rozvodnou síť, aby jaderné reaktory neměly vnější elektrické napájení, které je potřebné kvůli chlazení. Pro Ukrajince to bývá obtížně zvladatelné, musí dočasně snižovat výkony reaktorů a hledat náhradní řešení, jak je udržet v provozu. Přesto jaderné elektrárny odolávají. Riziko, že na ně Rusové zaútočí přímo, ale vyloučit nemůžeme.

Dopady klimatické změny

Dalším velkým tématem, které se diskutuje v souvislosti s jadernou energetikou, je letošní sucho a nutnost dočasně odstavovat některé reaktory kvůli nedostatku vody v řekách. Jaké mohou být dopady těchto čerstvých zkušeností na regulaci?

Bude nutné velmi vážně počítat s tím, že se dopady globální klimatické změny můžou zhoršovat. Prognózy v tomto ohledu nevypadají dobře. Bude nutné využívat systémy, které zajistí dostatečné chlazení jaderných zařízení. Problémy, které jsme sledovali v maďarské elektrárně Paks, rumunské Cernavodě nebo slovinském Kršku, jsou spojené se systémy, které využívají průtočné chlazení. V Česku máme v jaderných elektrárnách chladící věže, takže situace je tu významně lepší. Spotřebu vody máme mnohonásobně nižší, navíc máme speciálně vybudované vodní nádrže pro jaderné elektrárny. Veškeré modely potvrzují, že i pro naše nové bloky bude vody dost.

Německo se trápí s energetikou. Jádro už nepomůže, sázka na plyn selhává, vodík je v nedohlednu

Názory

Němci před lety zahájili velkou energetickou přeměnu odchodem od jádra a také kancléř Friedrich Merz uznává, že to byla strategická chyba. Následuje útlum uhlí. Stabilní elektrárny jsou však stále potřeba. V Berlíně rozhodli, že si koupí čas budováním plynových zdrojů, které později přejdou na zelený vodík. Jenže vodíkové technologie jsou v nedohlednu a plynové plány se výrazně redukují.

Jan Žižka

Přečíst článek

Navíc se mají využívat pokročilejší hybridní systémy chlazení, které kromě vody využívají také proudění vzduchu…

Hybridní chlazení by skutečně mělo vše usnadnit. Také tady je třeba si vyměňovat zkušenosti na mezinárodní úrovni, získávat informace, jak se různé systémy chlazení osvědčily. Vidíme, že spoléhat se na ryze průtočné systémy není optimální ani u tak velkých řek, jako je Dunaj. Dříve nikdo nepředpokládal, že Dunaj bude mít takové problémy s množstvím vody, navíc na dolním toku. Možné jsou i systémy suchého chlazení, které ještě více využívají proudění vzduchu, ale ty vyžadují podstatně dražší provoz i vyšší vstupní investici.

Uvažuje se i o různých možnostech úpravy stávajících systémů. A jestliže se bavíme o 80letém provozu jaderných reaktorů, musíme uvažovat i o tom, že v 60. letech tohoto století už může být klimatická situace zase někde jinde. Francouzské nebo kanadské elektrárny na březích moře či jezer se nepotýkají s nedostatkem vody, ale s tím, že se přemnožily živočišné druhy, které se tam dříve ani nevyskytovaly nebo vyskytovaly jen v omezeném množství. A najednou rybičky nebo medúzky zacpávají vtoky do systémů chlazení elektráren. 

Další texty Jana Žižky