Ekonomický diář Pavla Párala: Minimální mzda zvedne výplaty. Vyšší životní úroveň ale může sežrat inflace
Minimální mzda příští rok rekordně vzroste a její zvýšení postupně vytlačí vzhůru i další mzdy a platy. Jenže česká produktivita práce téměř neroste a rychlé přidávání tak může mít nepříjemnou dohru v podobě dalšího inflačního tlaku, píše ve svém komentáři ekonomický novinář Pavel Páral.
Minimální mzda trhá rekordy a bude pokračovat ve strmém růstu i příští rok. Tripartitou čerstvě odkývaný skok o dva a půl tisíce je opravdu výrazný. Letos už činí minimální výplata přesně 22 400 korun hrubého měsíčně při standardní čtyřicetihodinové týdenní pracovní době, což odpovídá hodinové sazbě 134,40 korun. Oproti roku 2025, kdy byla stanovena na 20 800 korun, jde o nárůst o 1 600 korun, tedy přibližně o 7,7 procenta.
Už letošní zvýšení vychází z automatického valorizačního mechanismu pro minimální mzdu, který zakotvila v zákoníku práce už loni vláda Petra Fialy. Před pár dny se tak tripartita – tedy vláda, odbory a zástupci zaměstnavatelů – shodla na dalším výrazném kroku, který směřuje k Fialou zakotvenému cíli dosáhnout toho, že minimální mzda bude dělat v roce 2029 nejméně 47 procent mzdy průměrné. Od 1. ledna 2027 tak minimální mzda stoupne rekordně v historii Česka na 24 900 korun hrubého. Tato částka bude odpovídat teprve 44,6 procentům ministerstvem financí predikované průměrné mzdy pro příští rok.
Vláda při přípravě rozpočtu na příští rok dál posouvá hranice schodku a rozdává miliardy, aniž by bylo jasné, kde chce šetřit. Rostoucí zadlužení přitom nepovažuje za akutní problém, píše ve svém komentáři ekonomický novinář Pavel Páral.
Ekonomický diář Pavla Párala: Příprava rozpočtu na příští rok zavání ztrátou pudu sebezáchovy
Názory
Zvýšení pro 180 tisíc lidí
Pro rok 2028 se podle současných odhadů počítá s dalším růstem o zhruba dva tisíce. Odborům to pochopitelně nestačí a tlačí na to, aby se minimální mzda postupně přiblížila padesáti procentům průměru mezd a platů, což považují za hranici požadovanou evropskou směrnicí. Přitom růst minimální mzdy je dramaticky rychlý a působí zaměstnavatelům potíže. Ještě v roce 2022 byla minimální mzda pouhých 16 200 korun.
Mohutné zvýšení se přímo dotkne více než 180 tisíc lidí, což představuje skoro pět procent všech pracujících v Česku.
Nejčastěji jde o lidi na pomocných a nekvalifikovaných pozicích v úklidu, gastronomii, maloobchodě nebo lehké výrobě.
Problém je, že minimální mzdou se automaticky posouvají i nejnižší úrovně zaručeného platu ve veřejném sektoru, takže nejen firmám, ale i státu rostou výrazně celkové náklady na mzdy. A nejde jen o vládní organizace, ale i o samosprávy, které mají těch minimálních mezd hodně. Platí jimi uklízečky a kuchařky ve školách i další tisíce zaměstnanců.
Ale kromě toho se navýšení zákonné minimální mzdy má podle ministra Juchelky projevit od příštího roku v platových tabulkách státních zaměstnanců. Mají se totiž posunout i platové tarify, z nichž ty nejnižší byly léta pod úrovní minimální mzdy a nad minimální částku jim obce a kraje, ale vláda dorovnávaly výplaty v odměnách. Často vyplácených na úkor všech s vyššími platy a pracovní odpovědností. Nyní budou tito zaměstnanci asi bez většiny odměn. Jinak by to bylo extrémně drahé. Bývalý ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) napsal, že to kraje a obce může stát 38 miliard korun. A na to samosprávy pochopitelně nemají a půjčovat si jako Alena Schillerová logicky odmítají.
Prudký růst minimálních mezd bude bolet samozřejmě i soukromé zaměstnavatele, kteří jsou automaticky nuceni zvyšovat i další mzdy, aby udrželi motivaci a hierarchii ve firmě. A poroste tak celková mzdová úroveň v ekonomice. Navíc je třeba si uvědomit, že navýšení mzdy o dva a půl tisíce znamená pro firmu zaplatit na odvodech dalších 825 korun. Nicméně vzhledem k minimálním protestům zaměstnavatelů se zdá, že to utáhnou.
Andrej Babiš si ve čtvrtek minulý týden zřejmě přečetl předpověď počasí a vyrazil na výlet na Slapy zaříkávat sucho. A jelikož tento týden začíná pršet, tak mu to zaříkávání zřejmě vyjde.
Ekonomický diář Pavla Párala: Babišovo zaříkávání sucha? Pár přehrad problém neřeší
Názory
Smutná realita vývoje produktivity práce
Z makroekonomického pohledu to ale naráží na smutnou realitu vývoje produktivity práce. Za posledních pět let vzrostla produktivita jen minimálně. Podle některých mezinárodních srovnání o zhruba 0,3 procenta. Ale to vlastně jen představuje přírůstek roku 2025. Do té doby od počátku covidu produktivita nerostla a dokonce i klesala.
Růst HDP v tomto období byl často tažen spíše větším objemem odpracovaných hodin nebo počtem zaměstnaných lidí, včetně vlivu ukrajinských pracovníků než vyšší efektivitou na hodinu.
Z pohledu zaměstnanců je to nepodstatné. Ve srovnání mzdové úrovně v Evropě tradičně zaostáváme a dohánění mezd sousedů na západě a velmi úspěšného Polska je jistě žádoucí a populární. Jenže jen do okamžiku, kdy vám vyšší životní úroveň sežere inflace. Nakonec právě růst mezd před covidem i během pandemie byl jednou z klíčových příčin startu inflace v roce 2021, tedy ještě před energetickou krizí. Nyní si to můžeme zopakovat.
