Ne rozšíření Dukovan. Ani výstavba dálnic, ani bydlení. Dokonce ani ne valorizace důchodů. Klíčovým tématem Česka je růst platů učitelů. Kupodivu nejde o vzdělávání našich dětí a posouvání Česka vpřed v soutěži národů. Jde prostě a jenom o ty platy. Že prý když budou vyšší platy, děti budou chytřejší.
Ne, že by chtěli přidávat jenom učitelé. Přidat by chtěl každý. Každý placený z eráru. Soudci, hasiči, policisté, lékaři, úředníci. Ti všichni jsou na pravidelné zvyšování platů navyklí, dokonce mají oporu v zákoně.
Na příští rok navrhují odbory „zvýšení tarifů“ všech státem placených lidí o deset procent. Schůzka odborářů s vládou na toto téma se uskuteční ve středu. Ministerstvo práce navrhlo navýšení platů o pět procent, nebo o sedm procent, hůř odměňovaným profesím pak o devět až 13 procent. Celkem připravilo šest variant. Výdaje na přidání se podle resortu pohybují od 23,5 do 45,1 miliardy korun. Ale protože je před volbami, dá se čekat větší benevolence vlády ke zvyšování platů.
Neslibuj, co nemůžeš splnit
Učitelům „pravicová“ vláda v roce 2023 slíbila platy na úrovni 130 procent průměrné mzdy. Takovou záruku neměl stát dávat. Stejně ji neplní. Proč? Protože plošně zvedá platy všem, zvyšuje státní dluh, a nemá jak tyto nesmyslné sliby plnit.
Takový slib byl dobře vyargumentován. Když budou mít učitelé vyšší plat, přiláká tato profese lepší lidi a ti dostanou naše děti do první ligy. Zádrhel ovšem je, že není na neustálé navyšování platů učitelů kde brát. Jedině na dluh. Ten má být příští rok 280 miliard korun. To je ovšem učitelům jedno.
Průměrná mzda v Česku přirozeně pořád roste. V roce 2024 byla přes 46 tisíc korun. Ne proto, že by úspěšná mladá firma zvyšovala z výnosů platy svých pár zaměstnanců. Roste proto, že vláda, ta či ona, dělá kobercové nálety na zvyšování platů statisícům lidí pracujících pro erár. Z politických důvodů, vždy jsou nějaké volby.
Učitelům rostly platy na začátku letošního roku o sedm procent. Přesto se jejich platy relativně propadají. Zatímco v roce 2023 tvořil učitelský plat v průměru 113 procent celostátní průměrné mzdy, v roce 2025 to bude kolem 108 procent, vyplývá ze studie think tanku IDEA/CERGE‑EI. Podle údajů Českého statistického úřadu byla za rok 2024 průměrná měsíční mzda učitelů v mateřských školách 41 702 korun, na základních školách 52 555 korun a na středních školách 55 197 korun. Průměrný plat učitele v roce 2025 by měl být podle propočtu studie mezi 53 800 až 56 tisíci korunami měsíčně.
Zarážející je, že se pořád vede společenská debata o platech učitelů, ale ne o kvalitě výuky. Podle novely školského zákona by měl být přístup učitelů vůči dětem vstřícnější a učitelé by měli rozvíjet jejich kreativitu. Má to znamenat, že učitelé před začátkem školního roku rozešlou rodičům nekonečný seznam pomůcek, které mají rodiče zakoupit? Špejle, tuš, desítky různých sešitů, tempery a nevím co ještě. Účty rodičů jdou do tisíců. Zatímco učitelům nárokově roste plat. Tady něco nesedí.
Kroužky, které by rozpohybovaly alespoň děti, letos dále zdražují, rodiny si je leckdy nemohou dovolit.
Podle dat společnosti MultiSport Češi stále odmítají ten nejlevnější a nejdostupnější lék – pravidelný pohyb. Více než 60 procent obyvatel má nadváhu, přes 40 procent nesportuje vůbec a téměř každé čtvrté dítě je obézní. Obezita už dávno není hrozbou budoucnosti, ale realitou, která se dotýká nás všech. Prognózy navíc varují: do roku 2035 bude obézní každý třetí Čech. Na vině je pohodlný životní styl, nedostatek motivace a prostředí, které pohybu příliš nenahrává. Nejde tedy jen o individuální selhání, ale o problém celé společnosti.
A ten nás bude stát čím dál víc. Výdaje na zdravotní péči v Česku rostou dvakrát rychleji než ekonomika. Mezi lety 2010 a 2022 se téměř zdvojnásobily, zatímco HDP vzrostlo „jen“ asi o tři čtvrtiny. Už dnes přitom léčba obezity a jejích důsledků stojí kolem 30 miliard korun ročně. Do roku 2035 mohou komplikace spojené s obezitou podle odhadů dosáhnout 313 miliard korun ročně – přibližně tolik, kolik stálo zvládnutí pandemie covidu za celé dva a půl roku. A do roku 2050 se má účet vyšplhat až na půl bilionu ročně, což téměř odpovídá celkovým výdajům na zdravotnictví v roce 2022.
Boom léků na hubnutí
Není divu, že část společnosti hledá zkratku. Léky na hubnutí zažívají celosvětový boom. Koupit si přípravek a čekat, až ručička váhy klesne, dnes není nic neobvyklého. Jenže žádná pilulka, nebo dokonce injekce dlouhodobě nenahradí aktivní životní styl.
Zvlášť alarmující je vývoj u dětí. Podíl obézních teenagerů se od devadesátých let více než zdvojnásobil a dnes má čtvrtina dětí v Česku nadváhu nebo obezitu. To je časovaná bomba, protože děti s kily navíc mají mnohem vyšší pravděpodobnost, že v dospělosti skončí s vážnými zdravotními komplikacemi.
Je poslední týden prázdnin a rodiče kromě příprav do školy řeší, do jakých kroužků děti zapíší. Možná je proto vhodná chvíle vybrat takový, který je rozhýbe. Do rozhodování však výrazně promlouvají finance. Podle aktuálního průzkumu společnosti Twisto patří cena mezi hlavní kritéria: zohledňuje ji téměř osm z deseti rodičů a pro každého šestého je rozhodující.
Regionální rozdíly
Rozpočty navíc tlačí zdražování – přes 6 000 korun ročně za kroužky už vydává 43 procent rodin, zatímco loni to bylo 39 procent. Pokud si to rodina nemůže dovolit, existuje pomoc: zdravotní pojišťovny přispívají na sport dětí od 500 do 2 000 korun ročně, někde i na tábory či školy v přírodě. Podporu poskytují také některá města a nadace. A zapojit se lze i do projektu Darujeme kroužky dětem od České rady dětí a mládeže, který propojuje dárce s rodinami, jež by na volnočasové aktivity jinak nedosáhly.
Regionální data ukazují, že problém není všude stejně vážný. Podle únorového šetření Ipsos pro Hero & Outlaw se v Libereckém, Jihočeském a Královéhradeckém kraji pohybuje obezita kolem třetiny obyvatel, zatímco v Praze a v Plzeňském kraji má normální váhu přes dvě pětiny populace. Nejtěžší formy obezity se častěji vyskytují na Olomoucku, Ústecku a Královéhradecku. Společným jmenovatelem těchto regionů jsou nižší příjmy, menší města a vyloučené lokality.
V mezinárodním srovnání je Česko nad průměrem EU: podle Eurostatu má nadváhu 55,4 procenta dospělé populace, zatímco průměr EU je 50,6 procenta. Nejhůře je na tom Malta (62 procent), nejlépe Itálie (41). U nás je situace obzvlášť problematická ve vyšších věkových skupinách: mezi 65–74 lety má nadváhu přes 72 procent Čechů, což patří k nejvyšším hodnotám v EU.
Spoléhat na zázračné pilulky znamená platit stále vyšší účet za nemoci z pohodlnosti. Lepší je vsadit na jednoduché věci: více pohybu, rozumné porce a systematickou podporu aktivního života u dětí i dospělých.
Marian Jelínek: Žijeme v době nadbytku, ale šťastnější nejsme
Pokračuje Inventura 2024 na byznysovém portálu Newstream.cz. Jako dárek svým čtenářům postupně zveřejňujeme nejúspěšnější rozhovory, které jsme letos vydali. Doposud jste si je mohli celé přečíst pouze v tištěných magazínech Newstream CLUB. Na Druhý svátek vánoční nabízíme rozhovor s úspěšným koučem Marianem Jelínkem. „Myslím, že žijeme v době, která je zlomová. Poprvé jako lidská společnost žijeme v dostatku. Dosud jsme žili v nedostatku, pořád jsme odtlačovali nějaké negace. Měli jsme hlad, byla nám zima, netekla teplá voda, neměli jsme léky. Negace už neodtlačujeme, žijeme v době nadbytku,“ říká Marian Jelínek.
Léky na hubnutí jsou dobrá sázka pro investory. Naopak tyto "skorozázračné" léky ubližují firmám, které na obezitě populace dlouho vydělávaly. Jako Herbalife nebo kluby na hubnutí Weight Watchers.
Porazit všechny a stát se jedničkou. Na českém trhu se to podařilo spoustě hráčům. Co když se ale pokusí prosadit na evropském, asijském, americkém, nebo dokonce globálním trhu? Pak začínají podnikatelé i firmy narážet na celou řadu problémů. Přesto řada z nich uspěla.
Zakladatel Lasvitu Leon Jakimič, zakladatel Unicorn Attacks Vít Šubert, majitel Mattoni 1873 Alessandro Pasquale či zakladatel a CEO globální platformy FTMO Otakar Šuffner. To je část hvězd jarního vydání magazínu Newstream CLUB, jehož hlavním tématem je GLOBÁLNÍ ÚSPĚCH. Jak ho dosáhnout z Česka? A lze se prosadit na celosvětovém kolbišti v éře, kdy druhé místo téměř vždy znamená prohru?
Magazín se dále věnuje velkým finančním skupinám, které svět dobývají investicemi. Zvláštní kapitolou pak je Německo, které pro tuzemské podnikatele i finančníky velmi často představuje první velkou zkoušku nebo příslovečnou bránu do světa. A platí to i ve chvíli, kdy se německá ekonomika potýká s celou řadou strukturálních problémů.
Podíváme se na největší investice, které čeští hráči v posledních letech učinili a které představují historicky největší akvizice českého kapitálu v zahraničí.
A hudební promotér David Gaydečka čtenáře pozve do tajemného Doupěte, které je úplně novým typem hudebního klubu, v němž vystupují hvězdy, které zná celý svět.
Sedmé vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v červnu.
Související
Kennedy škrtne půl miliardy dolarů na vývoj vakcín v USA
Stačilo těží z nostalgie, ale je to spíš útěk před složitostí dnešního světa. Vybírá si z minulosti to příjemné – levné potraviny, dostupné bydlení, klid na práci. Zapomíná na dusivou kontrolu, ideologii, zavřené hranice a věznění. Nejde o žádnou autentickou levici, jen nabízí jednoduchou odpověď a přehledný svět těm, kteří se v dnešních divokých proměnách ztrácejí. Místo už prošlé hantýrky starých komunistů teď obohatili slovník o populistické fráze. Výsledek je ale podobný.
Hnutí Stačilo! je šikovné zamaskování toho, že jde o komunisty. Navazují na tradici 35 let polistopadové politiky KSČM – být pořád v opozici. Stačilo! sice zní jako jasný vzkaz vládě: „Dost bylo Fialy.“ Jenže heslo lze číst i tak, že jeho protagonisté chtějí zůstat v opozici navždy, připraveni komukoli a kdykoli říct už „stačilo“.
Všechna hesla o tom, jak chtějí nahradit současný režim, vlastně až tak nemyslí vážně. Komunisté se jen chtějí vrátit a sedět v placených pozicích ve sněmovně v opozici, případně opět svůj vliv obchodovat, to je vše. Být permanentní opozicí v politice je tak pohodlné: nenesete nikdy žádnou odpovědnost, jen kritizujete. Takto fungovala celou dobu KSČM, vždy ve sněmovně, nikdy odpovědná. I proto říkají, že po volbách bez problémů podpoří menšinovou vládu ANO, což je Babišův sen. Když vidíte vliv a podporu agrobarona Zdeňka Jandejska a spol. vůči tomuto uskupení, nazačuje to, čí to je projekt a s jakým záměrem je vytvořen a tlačen.
Opoziční pohodlí a vládní chaos
Pokud by se někdy náhodou Stačilo! dostalo k podílu na moci (a tomu se chce za každou cenu vyhnout), rychle by se ukázalo, že jejich schopnosti končí u kritiky. Vládnutí vyžaduje práci, rozpočty, kompromisy, řízení ministerstev, na to heslo „stačilo“ nestačí.
Nostalgie jako marketing
Stačilo! těží z nostalgie, ale je to spíš útěk před složitostí dnešního světa. Vybírá si z minulosti to příjemné – levné potraviny, dostupné bydlení, klid na práci. Zapomíná na dusivou kontrolu, ideologii, zavřené hranice a věznění. Nejde o žádnou autentickou levici, jen nabízí jednoduchou odpověď a přehledný svět těm, kteří se v dnešních divokých proměnách ztrácejí. Místo už prošlé hantýrky starých komunistů teď obohatili slovník o populistické fráze. Výsledek je ale podobný.
Ego-projekt Sterzik
V čele hnutí stojí Daniel Sterzik alias Vidlák, to je nová postava. Působí jako takový malý zakomplexovaný chlapík s velkou touhou být vidět. Roky čekal, myslel si, že má na víc a teď ta příležitost přišla. Umí asi dobře glosovat hospodské debaty, ale jeho politický přehled končí na hranicích českého rybníčku, neumí jazyky. Je to jen frustrace přetavená do sloganu. Hnutí jako výtah k moci pro jednoho pasažéra, ego-projekt.
Konečná
Jako jediný personálně zajímavý moment na tom projektu mi připadá, že šéfka komunistů Kateřina Konečná nakonec kandiduje a tím by při zvolení musela skončit v Evropském parlamentu. Podle mě se tam už stejně nudí, sedí tam třetí období. A navíc za odsloužené roky tam dostane zajímavý příspěvek k důchodu, takže finančně zajištěna bude i dál.
Příspěvek pro europoslance k důchodu je mimochodem jeden z nejbizarnějších benefitů v politice. Nikdo nemůže chápat, proč se vůbec platí, i z našich daní. Bývalí europoslanci mají nárok na důchod už po dosažení věku 63 let. Nárok na tuto penzi má každý, kdo byl v europarlamentu alespoň jeden celý rok. Jeho výše tvoří 3,5 procenta platu europoslance za každý rok ve funkci, což je víc než slušné.
Recyklace starých kádrů
Stačilo! (tedy komunisté) stihli nalákat osvědčené politické turisty. Příkladem je Jana Bobošíková, známá politická oportunistka. Kandidovala prakticky v každých volbách za kohokoli, kdo jí nabídl platformu, je jí to úplně jedno. Tentokrát má šanci na volitelné místo za Stačilo!.
O Janě Maláčové a Lubomíru Zaorálkovi se toho napsalo dost, kvůli svému místu na kandidátce definitivně ukončili historii sociální demokracie. Ironií může být, že se hlavně Maláčové může stát, že kvůli volební aritmetice ani jako lídr Stačilo! v Praze na poslanecké křeslo nedosáhne.
Strany, které nejdou do voleb samy nebo v koalici, nedostanou od státu ani korunu
Politické strany, které vyšlou své kandidáty do sněmovních voleb pod hlavičkou jiné strany, což je letošní novinka při parlamentních volbách, nemají v případě úspěchu těchto subjektů nárok na žádnou státní finanční podporu. A to ani v případě, že ve sněmovně zasednou jejich lidé.
Premiér Fiala představil spolu s koaličními partnery Spolu, Lidovci a TOP 09, volební program. Měsíc před volbami. V čem se skrývá tajemný šém, kterým si má vláda udržet moc? Z tiskového mítinku, který se konal v nóbl pražské kavárně Louvre na Národní třídě, to šlo těžko vyčíst. Prostě bude svoboda a prosperita.
