Lukáš Kovanda: Schodek 389 miliard za růstu? Investice jako alibi nestačí
Schodek státního rozpočtu ve výši 389 miliard korun je vysoký sám o sobě. Ještě problematičtější je ale načasování: vláda ho plánuje v době, kdy česká ekonomika podle její vlastní prognózy poroste o 2,4 procenta. V dobrých časech si stát místo vytváření rezerv dál půjčuje.
Navržený rozpočet je znatelně horší, než jaký se čekal. Schodek 389 miliard korun je prakticky na horní hranici předem avizovaného pásma 310–400 mld. a proti letošnímu plánu se zhoršuje o 79 miliard korun, tedy o více než čtvrtinu. Přitom ministerstvo financí samo očekává pro rok 2027 růst ekonomiky o 2,4 procenta reálně a 6,3 procenta nominálně. To je hlavní makroekonomický problém návrhu: fiskální politika se velmi výrazně uvolňuje nikoli v recesi, ale při pokračujícím růstu.
389 miliard korun. Tak vysoký schodek chce vláda příští rok napsat do státního rozpočtu. Vyšší deficit mělo Česko pouze v covidovém roce 2021. Výdaje přitom mají růst téměř dvakrát rychleji než příjmy.
389 miliard. Druhý nejvyšší schodek v historii. Schillerová: Nemůžeme jinak
Politika
389 miliard je opravdu hodně
Příjmy mají vzrůst z 2,118 na 2,189 bilionu korun, tedy o zhruba 71,3 miliardy, zatímco výdaje poskočí z 2,428 na 2,578 bilionu, tedy o 150,3 miliardy korun. Celé meziroční zhoršení salda o 79 miliard je právě rozdílem těchto dvou dynamik.
Ještě výmluvnější je tempo: příjmy rostou zhruba o 3,4 procenta, přestože nominální HDP má podle MF vzrůst o 6,3 procenta. Výdaje naopak rostou přibližně o 6,2 procenta, tedy prakticky stejně rychle jako nominální ekonomika. Fiskální problém roku 2027 proto nevzniká pouze „rekordními investicemi“. Je kombinací slabší dynamiky příjmů a velmi rychlého růstu celé řady výdajových položek.
Pokud by se 389 miliard skutečně vyčerpalo, nominálně by šlo o jeden z největších deficitů v historii ČR – nad ním by z dosavadních skutečných výsledků zůstal prakticky jen pandemický rok 2021 se 419,7 miliardy.
Investice vysvětlují jen část schodku
Kapitálové výdaje skutečně dosahují rekordních 289,6 miliardy korun a proti roku 2026 rostou o 26,4 miliardy. Z národních zdrojů je nárůst vyšší, o 47,7 miliardy, protože končí Národní plán obnovy a část evropského financování musí nahradit české zdroje. To je ekonomicky relevantní argument vlády.
Jenže celkový deficit se zhoršuje o 79 miliard. Samotný nárůst kapitálových výdajů tedy představuje jen přibližně třetinu zhoršení celkového schodku.
Vedle investic rostou například:
- rozpočet ministerstva obrany o 36,2 miliardy korun,
- ministerstva dopravy o 16,5 miliardy,
- ministerstva průmyslu o 13,4 miliardy,
- ministerstva práce a sociálních věcí o 16,1 miliardy,
- výdaje na platy celkově o 36 miliard,
- důchody o 19,2 milardy,
- a velmi důležitě obsluha státního dluhu z přibližně 110 na 130 miliard, tedy o dalších 20 miliard.
Právě poslední položka je varovná: stát už začíná pocítit kumulativní cenu deficitů minulých let. Dvacet miliard dodatečných úroků samo o sobě spolyká čtvrtinu celého meziročního zhoršení rozpočtu.
Na první pohled dobrá zpráva: česká ekonomika loni rostla rychleji než evropský průměr. Na druhé straně účtu ale přibývají miliardy dluhu a mizí důvod k optimismu. Podle NKÚ českému hospodářství dál chybějí reformy, vyšší produktivita i větší inovační výkon.
Dluh bobtná a reformy chybějí, varuje vládu NKÚ
Money
Pozor na tvrzení ministerstva financí, že deficit je „2,8 procenta HDP“
Samotný schodek státního rozpočtu 389 miliardy korun odpovídá při ministerstvem financí očekávaném nominálním HDP 9,531 bilionu zhruba 4,1 procenta HDP, nikoli 2,8 procenta.
Číslo 2,8 procenta HDP, které resort financí uvádí, se vztahuje k jinému ukazateli – saldu celého sektoru vládních institucí (tedy včetně například výsledku hospodaření krajů a obcí, tradičně zhusta přebytkových), podle evropské metodiky a fiskálně-strukturálního plánu, navíc po aplikaci evropské obranné únikové doložky. Ministerstvo financí samo dodává, že bez využití obranné doložky očekává saldo −3,5 procenta HDP.
Proto nelze říkat: „Česko má rozpočtový schodek jen 2,8 procenta HDP.“ To míchá dvě různé metodiky.
Navíc obranná úniková doložka nemaže dluh ani skutečně utracené peníze. Pouze umožňuje při posuzování evropských fiskálních pravidel určité obranné výdaje nezapočítávat standardním způsobem. Ministerstvo financí uvádí pro rok 2027 prostor 70 miliard korun.
Mezinárodní srovnání ministerstva financí je pravdivé, ale trochu marketingové
Ministerstvo financí zdůrazňuje, že saldo ČR 2,8 procenta HDP je lepší než průměr EU 3,6 procenta, Polsko 6,3 procenta, Slovensko 5,4 procenta či Německo a Rakousko po 4,1 procenta.
To je významné: Česko skutečně není fiskální pacient Evropy. Veřejný dluh zůstává relativně nízký. Ministerstvo financí ve své srpnové predikci čeká jeho zvýšení z 45,8 procenta HDP v roce 2026 na 47 procent v roce 2027.
Právě proto nehrozí kvůli tomuto rozpočtu žádná okamžitá dluhová krize.
Jenže srovnání s Polskem či Slovenskem trochu odvádí pozornost od důležitější otázky: proč Česko při růstu HDP 2,4 procenta potřebuje výrazně zvyšovat deficit?
Pro fiskální zdraví země není ideálním benchmarkem „jsme lepší než Slovensko“. Důležitější je, jestli se při dobré konjunktuře vytváří rezerva pro příští recesi. A rozpočet 2027 ji nevytváří – naopak ji spotřebovává.
Politickým tématem týdne byl opět rozpočet. Sněmovna po mnoha hodinách proslovů pohodlně přehlasovala prezidentovo veto zákona o rozpočtové odpovědnosti. Aleně Schillerové se otevřela brána. Druhé téma: blíží se volby.
Rozpočet na příští rok? Vláda vymyslela perpetuum mobile
Názory
Velmi problematické je tvrzení o „přechodném“ zvýšení
Ministerstvo financí předpokládá saldo sektoru vládních institucí:
- 2027 −2,8 procenta HDP
- 2028 −2,0 procenta HDP
- 2029 −1,6 procenta HDP
- 2030 −1,2 procenta HDP.
Pokud by se tato trajektorie skutečně naplnila, dnešní 389miliardový deficit by byl podstatně méně znepokojivý.
Jenže právě tato část rozpočtu je nejméně jistá.
V roce 2028 se totiž výrazně zmenší možnost využít obrannou únikovou doložku a zároveň stát vstupuje do dalších nákladů, které jsou politicky velmi obtížně vratné – vyšší platy, zdravotnictví, obrana, důchody či energetické podpory. Dokázat během jediného roku přejít z dnešní fiskální expanze k výrazné konsolidaci bude vyžadovat buď velmi silný růst příjmů, nebo skutečné škrty.
Samotné prohlášení, že úspory budou v „řádu desítek miliard“, je zatím příliš obecné.
Zdravotnictví: 50 miliard není totéž co 50 miliard ze státního rozpočtu
Ministerstvo financí píše, že zdravotnictví získá přes 50 miliard korun navíc, ale současně vysvětluje, že jde o kombinaci vyšších plateb státu za státní pojištěnce a vyššího výběru zdravotního pojistného díky ekonomickému růstu.
Není tedy přesné interpretovat celý tento nárůst jako „vláda přidává ze státního rozpočtu zdravotnictví 50 miliard“.
Podobně samotná kapitola ministerstva zdravotnictví se prakticky nemění – zůstává kolem 12,68 miliardy korun. Peníze tečou do zdravotnictví převážně jinými kanály.
Co je naopak na návrhu skutečně pozitivní
Rozpočet není možné označit jednoduše za „projídací“. 289,6 miliardy kapitálových výdajů je velmi vysoká částka. Rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury má vzrůst na 180 miliard, obrana se dostává na dvě procenta HDP přímo v kapitole ministerstva obrany a výdaje na výzkum mají dosáhnout 45 miliard korun.
To jsou kvalitativně jiné výdaje než plošné sociální transfery či provozní spotřeba.
Pokud infrastruktura, energetika a obranné investice zvýší potenciální výkon české ekonomiky, část vyššího zadlužení lze obhájit.
Problém je, že rozpočet současně dramaticky navyšuje i jiné výdaje, takže argument „389 miliard, protože investujeme“ je příliš zjednodušující.
Dopad na dluhopisy, sazby a hypotéky
Pro české státní dluhopisy je návrh mírně až středně negativní.
Trh bude muset absorbovat vyšší emisní potřebu a stát už má současně refinancovat stále větší objem existujícího dluhu. Ministerstvo financí samo počítá s dlouhodobými úrokovými sazbami kolem 4,7 procenta i v roce 2027.
389 miliard tedy není jen politická cifra. Vyšší potřeba financování může držet české dlouhé výnosy výše, než by jinak byly.
To může částečně brzdit i pokles hypotečních sazeb, protože jejich dlouhodobá cena se neodvíjí jen od repo sazby ČNB, ale také od podmínek na korunovém dluhopisovém a swapovém trhu.
Rating: okamžitý downgrade nečekejme
Samotných 389 miliard rating ČR neohrozí. Důvodem je především stále nízký dluh kolem 47 procent HDP a fakt, že Česko zůstává z evropského hlediska fiskálně relativně solidní zemí.
Ratingové agentury ale budou sledovat něco jiného než samotný rok 2027: zda je pravdivý příběh vlády, že jde o jednorázové či přechodné zvýšení deficitu.
Pokud se v dalších rozpočtech ukáže, že 350–400miliardové schodky jsou novým standardem i při růstu ekonomiky, právě tehdy by se výhled ratingu mohl začít zhoršovat.
