Trinity Bank zvedá úrok na spořicím účtu až na 4,08 procenta

Vítězství Andyho Burnhama v britských volbách do parlamentu bylo mnohem výraznější, než se čekalo. Je to další příklad toto, že voliči ocení, když je politici přestanou gaslightovat a vysvětlovat jim, jak se vlastně mají dobře. Konečně je někdo začal brát vážně. Burnham se k tomu ani nemusel snížit k nenávistnému populismu. Brzy si své recepty nejspíš bude moci vyzkoušet jako premiér.

Doplňovací volby do britského parlamentu vyhrál labouristických starosta Manchesteru Andy Burnham. Průzkumy naznačovaly, že vyhraje, očekával se ale poměrně těsný souboj s kandidátem nyní velmi silné populistické až krajně pravicové Reform UK. Potvrdil se jen první předpoklad.

Burnham totiž získal 55 procent hlasů, kdežto Robert Kenyon z Refrom jen 35. Labourista tedy vyhrál s obrovskou převahou. Jeho úspěch umocňuje i fakt, že ještě před několika týdny na tomto předměstí Manchesteru v komunálních volbách Reform jasně dominovala. Pokud by kandidoval labourista tradičního centristického ražení, dost možní by ho kandidát od Nigela Farage roznesl na kopytech. Na Burnhama ale nevyzráli. Našel konečně recept, jak na populisty?

Bloomberg: Vlády si půjčují rekordním tempem. Dluhopisy ženou zbrojení i energetika

Money

Státy letos na trzích získávají peníze nebývalým tempem. Od začátku roku si prostřednictvím syndikovaných emisí půjčily zhruba 504 miliard dolarů, tedy asi 10,5 bilionu korun. Podle agentury Bloomberg za tím stojí rostoucí výdaje na obranu, infrastrukturu i přechod k modernějším zdrojům energie.

nst

Přečíst článek

Labouristé před dvěma lety kandidovali pod heslem „ZMĚNA“. Tou pravou změnou by ale mohl být až právě „Andy“, jak starostovi v Manchesteru říkají. Keir Starmer je u moci už dva roky, ale jeho přístup je velmi opatrný, zdráhá se jít do větších reforem a jeho komunikace s voliči je zoufale neefektivní. Změna nepřišla, alespoň ne tak zásadní, proto se popularita Labouristické strany rychle potápí.

Andy Burnham, který do voleb šel právě proto, aby se mohl postavit Starmerovi a převzít jeho místo lídra strany a poté i premiérský úřad (nyní ho čekají vnitrostranické volby), nabízí něco jiného. Opakuje, že dnešní politika nefunguje, že až příliš mnoho lidí zůstává na okraji. Prezentuje se jako člověk mimo londýnskou bublinu, který přináší jinou perspektivu.

Spasí Británii „manchesterismus“

Zároveň ho ale nelze zařadit na politickém spektru ke krajní levici. Stačí se podívat do Manchesteru. Je to město, které přitahuje investice a je vstřícné k byznysu. Burnham se ale nebál velkých kroků, ať už se jednalo o dopravu nebo i jiné problémy. Jeho přístup je více intervencionistický, než je v dnešní politice běžné. Není nutné do věcí zasahovat, pokud fungují, ale pokud ne, klidně různé sektory dostane pod veřejnou správu nebo do nich nějakým způsobem vstoupí. Burnham se prostě nebojí do problémů „říznout“.

Britové se tak brzy možná dočkají znárodněné energetiky nebo distribuce a ochrany vody – která v soukromých rukách funguje naprosto, ale naprosto katastrofálně. Možná dojde i na menší zdanění práce, které nahradí daně z majetku a bohatství. Možná. Samozřejmě není jisté, že návody z Manchesteru budou fungovat i celostátně. Premiérský úřad už také zpracoval kde jakého progresivního politika.

Co si z Burhamova úspěchu vzít v Česku? I u nás máme podobný problém. Daří se populistům, ale ani jejich politika nefunguje. Tradičním stranám se naopak stále nedaří voliče nijak oslovit. Jak by také mohly, když jejich jejich programy přinášejí prosperitu v lepším případě jen těm bohatším, v horším případě nikomu. Nebylo by tedy od věci si přiznat, že aktuální model nefunguje, přiznat, že lidé mají proč být nespokojení. A pak začít řešit konkrétní problémy, klidně i radiálnějším způsobem, než jsme zvyklí. Kosmetické reformy nevedly a nepovedou nikam. Nebát se do toho „říznout“.

BBC je instituce, kterou mohou Britům v zahraničí závidět. Má skvělé zpravodajství, zahraniční redakce a zpravodaje i silné regionální pokrytí. K tomu divákům servíruje seriály a filmy světové kvality prakticky zadarmo. Nové vedení však chce šetřit, čímž ohrožuje toto všechno. Nejvíce bude tratit divák, zvláště ten méně majetný.

Britskou veřejnoprávní stanici BBC čekají obrovské škrty. Vedení si dalo za cíl v příštích dvou letech ušetřit 500 milionů liber, tedy zhruba 14 miliard korun. Největší omezení za nejméně patnáct let se dotkne tvorby i zaměstnanců.

Už brzy by mělo začít masivní propouštění. V první fázi o práci přijde přes 500 lidí, později ale číslo může vystoupat až na dva tisíce, tedy deset procent z celkového počtu zaměstnanců. Bude se prý propouštět i mezi manažery a korporátními zaměstnanci, ale většina ohrožených míst je ve zpravodajství a vlastní tvorbě.

Škrty pak zasáhnou televizní i rozhlasové stanice, což se začíná projevovat na složení programu. První velkou obětí je každodenní zpravodajský pořad BBC Radio 4 The World Tonight, který se vysílal půl století. Ve velkých zpravodajských relacích se budou omezovat počty moderátorů. Pořady, které se vysílají denně, se už dost možná denně vysílat nebudou. Například ranní vysílání vlajkové BBC One bude v neděli omezeno.

Karel Pučelík: Švýcaři odmítli populační strop. Dobře udělali

Názory

Švýcarské referendum kladlo voličům otázku, zda nezastropovat rychlý populační růst. Může to na první pohled působit jako rozumný návrh chránící blahobyt země, ovšem efekt by byl opačný. Jako by nestačil příklad brexitu. Voliči naštěstí tento populismus odmítli.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Bude to bolet

Reakce zaměstnanců a dalších britských médií jsou vesměs kritické. Obávají se, že bude ohrožena nezávislost a poklesne kvalita. Například někdejší výrazná tvář BBC Emily Maitlisová, která dělala například přelomový rozhovor s bývalým princem Andrewem Mountbattenem-Windsorem, tvrdí, že osekávání přinese chyby a přešlapy.

Kdo na škrty doplatí nejvíc, jsou obyčejní diváci a posluchači. Vedení často argumentuje tím, že se obecenstvo přesouvá od televizí a rádií na web. To je sice pravda, ale ne každý má měsíčně několik stovek až tisíc korun na předplatné různých vydavatelů, médií a kanálů.

Zrovna BBC je přitom známá velkým pokrytím. Má silné regionální mutace, skotské a velšské jazykové varianty, jejichž vysílání snížené rozpočty nepochybně také ovlivní. A to jsou položky, které nikdo nebude nahrazovat, protože se na nich moc vydělat nedá.

Dalibor Martínek: Babiš Českou televizi nezničí, jen si kupuje voliče

Názory

Chce vláda ovládnout Českou televizi a Český rozhlas, když nyní rozhodla o zrušení koncesionářských poplatků? Nebo jen chce, aby obě organizace víc šetřily?

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Nejde přitom jen o zpravodajství. BBC má také silné a dlouhodobě velmi kvalitní zastoupení v seriálové a filmové tvorbě, která se rovněž má šetřením omezit. Britové mají tu výhodu, že si v rámci aplikace BBC iPlayer mohou zdarma pouštět skvělé a oceňované kousky. Vedení uvažuje o tom, že za ty nejúspěšnější pořady si budou muset diváci platit. Takže za stejné poplatky dostanou méně obsahu. Pro spotřebitele „skvělá“ zpráva.

BBC také v neposlední řadě funguje jako hledač nových talentů, přičemž mnoho nadějných tvůrců debutovalo právě tady, než se přesunulo ke zcela komerčním společnostem. I případná ztráta této funkce britskou i světovou kulturu zabolí.

Realitní CLUB duben 2026

Magazín ukazuje rekonstrukce v celé jejich šíři: od historických objektů proměněných v moderní restaurace přes revitalizace brownfieldů až po projekty, které dávají vzniknout novým rezidenčním čtvrtím. Nechybí ani pohledy významných osobností realitního trhu. Rozhovory s Janem Sadilem, šéfem společnosti JRD, či architektem Janem Klaškou, který působí v americké pobočce ateliéru dánského studia…

Detail a nákup

Veřejnoprávní rodinné stříbro

Britská BBC stojí před podobnou výzvou jako veřejnoprávní média v dalších zemích. I za kanálem La Manche politici přemítají o tom, zda třeba nezrušit koncesionářské poplatky. Ovšem do placení z daní se moc nehrnou, možná se vydají cestou reklam a větší komercializace. Těžko říct, jestli by to bylo lepší.

Každopádně dnes není příliš politicky výhodné se veřejnoprávních médií zastávat. Populisté a krajní pravice na nich nenechávají nit suchou, každou malou chybu beze zbytku využijí. BBC si jako obětního beránka zvolil i Donald Trump.

Přesto všechno nelze ztrácet ze zřetele, že veřejnoprávní média jsou tím nejlepším, co mezi vydavateli máme. Podobně jako v Česku se i v Británii těší i v konkurenci komerčních médií největší důvěře. I když se chyby stávají a mnohé v jejich fungování by si zasloužilo reformu, pravdou je, že veřejnoprávní média jako BBC nebo Česká televize a Český rozhlas jsou rodinným stříbrem. Proč máme potřebu se ho zbavovat?

Další texty Karla Pučelíka