Karel Pučelík: Historický triumf britských Zelených ukazuje, že časy se mění
Britská politika má za sebou další zlom, poprvé v doplňovacích volbách vyhráli dříve marginální Zelení, kteří se stávají stranou stranou celostátního významu. Ve výsledku klání se zrcadlí problém, který řeší takřka všechny tradiční strany v Evropě. Proč centristická politika najednou nefunguje?
Doplňovací volby jsou britské specifikum. Když se uvolní místo v parlamentu, strany o něj soupeří ve stylu „vítěz bere vše“, přičemž je to souboj ostře sledovaný. Léta platilo, že se místa rozdělovala povětšinou mezi konzervativci a labouristy, jenže nyní na předměstí Manchesteru poprvé v dějinách uvolněné místo získali Zelení, konkrétně instalatérka Hannah Spencerová.
Pochopitelně je třeba na výsledek pohlížet v kontextu. Jedná se pouze o jeden obvod z 650, takže jeho přímý dopad na fungování vlády nebude valný, ale symbolický vliv bude patrně značný. Labouristé Keira Starmera se měsíce snažili působit jako jediná alternativa k populistické až krajně-pravicové Reform UK Nigela Farage, dokonce proti Zeleným tvrdě vystupovali, ale tato strategie už nejspíš fungovat nebude. Pravda je taková, že Zelení s přehledem porazili Reform i labouristy.
Vláda Keira Starmera je velmi nepopulární a premiérova budoucnost visí nad propastí. Jak labouristé, tak konzervativci přicházejí o své výsadní pozice a nemají nic jistého. Přitom ještě při posledních parlamentních volbách labouristé představovali změnu a konzervativci byli stále největší opoziční stranou. Proč se britská politika za necelé dva roky tak změnila?
Co si z toho vzít?
Výsledky z Gortonu a Dentonu by měli sledovat i další evropští politici, zejména ti liberální a středoví. Zdá se, že o centristickou – středolevou i středopravou - politiku už není zájem. Na jedné straně krajní pravice „požírá“ tradiční pravicové a konzervativní strany (což se stalo i v těchto volbách, kde konzervativci katastrofálně propadli), ale alternativou už není umírněná liberální společná fronta.
Voliči chtějí víc, než jen aby se ke kormidlu nedostala krajní pravice. Výsledky voleb naznačují hlad po změně, kterou labouristé slibovali, ale ve výsledku předvádějí jen neefektivní a neslanou, nemastnou politiku. Zato Zelení pod vedením stále ještě relativně nového lídra Zacka Polanského se profilují jako strana pro masy, nikoliv jen pro klimatické nadšence. Mluví o nerovnosti, vysokých nákladech, práci, která nezajistí slušný život, drahém bydlení. Veřejnost na to slyší, protože to jsou problémy, které běžní lidé řeší.
Evropa varuje, že obchodní dohody uzavřené se Spojenými státy mohou být ohroženy poté, co prezident Donald Trump o víkendu oznámil nové globální clo ve výši 15 procent na veškerý dovoz. Opatření je podle něj účinné okamžitě.
„Čistý celní chaos“. Evropa varuje Trumpa, že obchodní dohody s USA jsou v ohrožení
Money
Liberální strany si musí uvědomit, že už dávno nejde o komunikaci či styl. Hájit na sítích demokratické hodnoty je sice hezké, ale slova jsou jen slova. Hrát na slušnost nestačí. Jde o politiky, konkrétní reformy. Voliči evidentně nestojí o umírněnou, „bezpečnou“ politiku, která sice brání před extrémy, ale nedokáže odpovědět na problémy dneška, ale bezpečně dovede do stagnace – a ve výsledku umete cestičku oněm extrémistům, před kterými varovala.
Pokud demokratické a liberální strany zůstanou odtržení od praktického života a nebudou zlepšovat každodenní životy běžným lidem, budou jen a jen prohrávat. A s nimi demokratické hodnoty.
