Dnešní zasedání ČNB je testem nervů i kredibility, tedy toho, jak přesvědčivě dokáže centrální banka udržet obraz nezávislé instituce v prostředí, kde se najednou zkřížily geopolitika, globální měnová politika a domácí politika.

Výsledek dnešního měnověpolitického jednání České národní banky je po delší době dosti nevyzpytatelný. Bankovní rada rozhoduje, zda ponechat základní úrokovou sazbu na 3,50 procenta, nebo ji zvýšit na 3,75 procenta, ve chvíli, kdy během několika desítek hodin promluvily hned tři neopominutelné okolnosti: Spojené státy a Írán podepsaly předběžné příměří, americká centrální banka Fed vyslala zřetelnější jestřábí signál, než se čekalo, a česká centrální banka zároveň opět čelí politickému tlaku premiéra Andreje Babiše, který požaduje nižší úroky – nejnověji ve svém včera zveřejněném podcastu SorryJako.

Výsledek dnešního jednání bankovní rady ČNB tudíž bude mít význam nejen ekonomický, ale i reputační. Pokud ČNB sazby zvýší, ukáže, že se soustředí hlavně na domácí inflační tlaky, mzdy, služby, nemovitosti a riziko opětovného rozvolnění inflačních očekávání. Pokud sazby ponechá beze změny, může se opřít o nově vzniklý protiinflační argument: příměří v Perském zálivu snižuje cenu ropy, a tím i tlak na ceny pohonných hmot, dopravy a energií. Současně však bude muset přesvědčivě vysvětlit, že nejde o ústupek politickému tlaku.

Hormuz jako argument pro vyčkávání

Nejnovějším argumentem pro vyčkávání je dohoda USA a Íránu. Její ekonomický význam pro Česko nespočívá v přímém obchodu s Íránem, nýbrž v ceně ropy a bezpečnosti Hormuzského průlivu. Ten je jedním z klíčových světových dopravních uzlů pro ropu i zkapalněný zemní plyn. Jakmile se zvyšuje riziko jeho uzavření nebo omezení, zdražuje ropa, a tím i pohonné hmoty, přeprava, zemědělská výroba, chemie a postupně i část spotřebního koše. Naopak příměří, obnovení lodního provozu a možnost návratu íránské ropy na trh působí protiinflačně.

Právě tento kanál je pro ČNB důležitý. Česká ekonomika je malá, otevřená a silně závislá na dovážených komoditách. Vyšší cena ropy se do tuzemské inflace nepromítá jen přes benzin a naftu u čerpacích stanic. Vstupuje do nákladů dopravců, zemědělců, stavebnictví, průmyslu i obchodních řetězců. V prostředí, kde domácnosti – s živou vzpomínkou na drtivou inflační vlnu let 2022 a 2023 – citlivě vnímají ceny potravin a energií, může i komoditní šok zvenčí snadno ovlivnit inflační očekávání. Příměří proto ČNB dává argument, že jeden z bezprostředních vnějších proinflačních tlaků polevil.

Z akademické literatury přitom vyplývá, že měnová politika by neměla reagovat mechanicky na každý pohyb ropy. Důležité je rozlišovat, zda jde o dočasný nabídkový šok, nebo o trvalejší změnu, která se začne přelévat do mezd, cen služeb a inflačních očekávání. Pokud příměří snižuje pravděpodobnost dlouhodobého ropného šoku, lze obhájit opatrnější postup: sazby dnes nezvyšovat, ale ponechat si možnost zvýšení na příštím zasedání, pokud by se ukázalo, že domácí inflační tlaky nepolevují.

Fed tlačí opačným směrem

Jenže proti tomuto holubičímu argumentu stojí včerejší Fed. Americká centrální banka sice sazby nezměnila, ale její nová projekce a doprovodná komunikace vyzněly až nečekaně jestřábsky. Část trhu začala výrazněji zaceňovat možnost dalšího zvýšení amerických sazeb. To je pro ČNB důležité ze dvou důvodů. Za prvé, vyšší či déle vysoké americké sazby posilují dolarové výnosy a mohou podporovat dolar. Silnější dolar zdražuje dolarové komodity včetně ropy, což část protiinflačního efektu příměří z hlediska české ekonomiky oslabuje. Za druhé, jestřábí Fed zpřísňuje globální finanční podmínky. Malé otevřené ekonomiky, jako je Česko, nejsou vůči americké měnové politice izolované.

Výzkum mezinárodních měnových přenosů opakovaně ukazuje, že politika Fedu se přelévá do finančních podmínek v dalších zemích. Pokud Fed působí jestřábím způsobem, menší centrální banky typu ČNB mají menší prostor být výrazně holubičí, aniž by riskovaly tlak na vlastní měnu, dovozní inflaci nebo odliv kapitálu z místních, tedy korunových, aktiv. Jestliže ČNB ponechá sazby beze změny ve chvíli, kdy Fed přitvrzuje, musí trh přesvědčit, že koruna zůstane dostatečně silná a inflační očekávání ukotvená.

Do rozhodování ČNB zásadněji vstupují i kroky a komunikace Evropské centrální banky. Pro Česko je eurozóna obchodně i finančně důležitější než Spojené státy, ale Fed nastavuje globální cenu peněz a dolarový kurz. Jestliže velké centrální banky znovu zdůrazňují inflační rizika, ČNB bude obtížně vysvětlovat příliš měkký tón. Naopak zvýšení sazeb o čtvrt procentního bodu by mohla opřít právě o to, že nejde o izolované české přitvrzení, nýbrž o součást širší opatrnosti centrálních bank v prostředí geopolitických šoků, dražších služeb a mzdových tlaků.

ECB zvedla sazby. Chce zabránit růstu cen energií

Money

Evropská centrální banka poprvé téměř po třech letech zvýšila úrokové sazby. Reaguje na dražší ropu a plyn po eskalaci konfliktu na Blízkém východě a snaží se zabránit tomu, aby se energetický šok přelil do další inflační vlny.

ČTK

Přečíst článek

Politický tlak jako reputační riziko

Třetí rozměr je politický. Premiér Andrej Babiš opakovaně veřejně vyzval guvernéra Aleše Michla ke snížení sazeb – či alespoň k jejich nezvyšování – s argumentem, že není důvod, aby Česko mělo sazby vyšší než eurozóna. Politický tlak nelze z analytického pohledu ignorovat. Ne proto, že by měl být legitimním vstupem do měnověpolitické reakční funkce, ale proto, že ovlivňuje reputační čtení dnešního rozhodnutí.

Pokud ČNB sazby ponechá beze změny, bude výsledek fakticky blíže tomu, co si přeje premiér. To samo o sobě neznamená, že by mu centrální banka vyhověla. Příměří USA–Írán a pokles ropného rizika jsou ekonomicky zcela legitimní důvody pro vyčkávání. Problém je v interpretaci. Část trhu a veřejnosti může dnešní stabilitu sazeb číst jako důkaz, že ČNB nechtěla jít proti vládě. Proto by případné ponechání sazeb muselo být doprovázeno velmi jasnou a tvrdou komunikací: celková inflace je sice poblíž cíle a ropa zlevnila, ale domácí inflační tlaky zůstávají rizikem a sazby mohou jít nahoru hned na dalším zasedání.

Literatura o nezávislosti centrálních bank ukazuje, že politické oslabování centrální banky může být z krátkodobého hlediska lákavé, protože nižší sazby podporují růst a ulevují dlužníkům. Dlouhodobě však takový tlak zvyšuje riziko vyšší inflace a ztráty kredibility. Právě kredibilita je v měnové politice klíčová: pokud veřejnost věří, že centrální banka inflaci zkrotí, nemusí banka zvyšovat sazby tolik, jako kdyby důvěra chyběla.

Je to trochu jako s daněmi: nižší daně nyní znamenají vyšší deficity, hlubší zadlužení, a tedy potenciálně i vyšší daně v budoucnu, kdy se bude splácet nejen dluh samotný, ale i úroky z něj. Podobně nižší sazby nyní znamenají přechodnou úlevu, avšak za cenu možné budoucí ztráty části reputace centrální banky coby odhodlaného – jestřábího – bojovníka s inflací. Ta by musela být dříve či později kompenzována vyššími úrokovými sazbami, než jaké by platily, pokud by předtím reputace nebyla pošramocena ani v nejmenším. Pokud zkrátka vznikne dojem, že rozhodnutí ČNB ovlivňuje vláda, může banka později potřebovat přísnější politiku, aby důvěru trhů a veřejnosti obnovila.

Rozhodnutí na hraně

To vytváří paradox. Babišův tlak může část bankovní rady psychologicky tlačit spíše ke zvýšení sazeb, aby ČNB prokázala nezávislost. Příměří USA–Írán ji naopak tlačí k ponechání sazeb, protože snižuje komoditní riziko. Fed ji tlačí zpět k jestřábímu postoji, protože zpřísňuje mezinárodní úrokové prostředí. O výsledku dnešního rozhodnutí proto nemají jasno ani analytici. Z 22 analytiků oslovených agenturou Bloomberg – ovšem ještě před podpisem příměří mezi Washingtonem a Teheránem, ale také před jestřábí signalizací Fedu – jich 13 čeká zvýšení sazeb, devět pak jejich ponechání beze změny.

Zvýšení základní repo sazby ČNB na 3,75 procenta by signalizovalo, že tuzemská centrální banka se nebojí reagovat preventivně na domácí inflační tlaky, zejména ve službách, mzdách a cenách nemovitostí. Takový krok by zároveň podpořil korunu a zmírnil riziko dovozní inflace. Komunikačně by byl čistý i proto, že by odstranil podezření, že centrální banka ustoupila politickému tlaku. Nevýhodou je, že by banka zvyšovala sazby ve chvíli, kdy celková inflace není daleko od cíle a ropný šok právě polevil.

Ponechání sazeb na 3,50 procenta by naopak odpovídalo argumentu, že centrální banka nemá přestřelit svoji reakci na šok, který může díky příměří rychle odeznít. Podporovala by jej nízká celková inflace, pokles ropného rizika a možnost počkat na další data. Nevýhodou je, že by ČNB musela čelit otázce, zda není příliš měkká právě ve chvíli, kdy Fed i další centrální banky vystupují razantněji. A samozřejmě také otázce, zda „nejde na ruku“ premiérovi.

Nejpravděpodobnějším kompromisem v případě ponechání sazeb by proto byla velmi jestřábí slovní komunikace. Bankovní rada by mohla říci, že příměří snížilo krátkodobé riziko drahé ropy, a proto dnes nebylo nutné sazby zvyšovat. Současně by však zdůraznila, že domácí inflační rizika nezmizela, že příliš nízké sazby už nepřipustí a že zvýšení sazeb v srpnu – kdy bude mít ČNB na rozdíl od dneška k dispozici novou prognózu – zůstává otevřené. Takový postup by umožnil využít protiinflační efekt příměří, aniž by ČNB působila jako instituce rezignující na boj s jádrovou inflací.

Pokud by ČNB sazby zvýšila, pravděpodobně by zdůraznila jiný příběh. Příměří je sice pozitivní zpráva, ale zatím nejde o trvalé řešení. Dohoda je předběžná, počítá s vyjednávacím obdobím a její naplnění není jisté. Ceny ropy sice klesly, ale geopolitická přirážka se může rychle vrátit. Fed navíc ukázal, že inflační rizika nejsou zažehnána. V takové situaci je podle jestřábí logiky lepší zvýšit sazby preventivně o malý krok než později dohánět znovu rozjetou inflaci.

Dopad na domácnosti, firmy i korunu

Pro domácnosti by zvýšení o čtvrt procentního bodu nemělo zásadnější bezprostřední dopad. Hypoteční sazby se řídí hlavně delšími tržními sazbami, nikoli jen dvoutýdenní repo sazbou, takže dopad by byl spíše signální. Pro firmy by šlo o zprávu, že financování zůstane dražší déle. Pro korunu by zvýšení bylo podpůrné, zatímco ponechání sazeb by mohlo být neutrální až mírně negativní, zejména pokud by nebylo doprovázeno tvrdým komentářem.

Pro vládu by ponechání sazeb bylo politicky příjemnější, protože nižší či stabilní sazby snižují tlak na dlužníky, hypotéky a rozpočet. Pro ČNB je však právě zde klíčové udržet odstup. Centrální banka nemá reagovat na přání vlády, ale na výhled inflace. Jestliže její rozhodnutí shodou okolností odpovídá politickému přání, musí být o to přesvědčivěji vysvětleno ekonomickými daty.

Test nezávislosti ČNB

Celkově lze dnešní situaci shrnout tak, že příměří USA–Írán dalo holubicím v bankovní radě silný nový argument, Fed jej ale současně oslabil. Politický tlak premiéra Babiše naopak zvyšuje reputační riziko spojené s ponecháním sazeb beze změny. Proto je dnešní rozhodnutí „na hraně“. Mírně pravděpodobnější je buď zvýšení sazeb na 3,75 procenta, nebo ponechání sazeb doprovázené značně jestřábím komentářem. Nejméně pravděpodobné je měkké ponechání sazeb bez zásadnějšího varování před dalším zvýšením.

Ať už ČNB rozhodne jakkoli, klíčové bude vysvětlení. Příměří může být legitimním důvodem k vyčkávání, ale ne alibi pro podřízení se politice. Fed může být legitimním důvodem k razanci, ale ne automatickým příkazem ke zvýšení sazeb. A Babišův tlak může být mediálně významný, ale měnověpoliticky by neměl hrát roli. Dnešní zasedání tak bude testem nejen výhledu inflace, ale i toho, jak přesvědčivě dokáže ČNB udržet obraz nezávislé instituce v prostředí, kde se najednou zkřížily geopolitika, globální měnová politika a domácí politika.

Další komentáře Lukáše Kovandy

Kevin Warsh má za sebou první měnové rozhodnutí v čele Fedu. Sazby zůstaly v pásmu 3,50 až 3,75 procenta. Nový výhled ale ukazuje, že americká centrální banka už letos nepočítá se stabilitou sazeb, nýbrž s jejich možným zvýšením.

Americká centrální banka (Fed) ve středu podle očekávání opět ponechala základní úrokovou sazbu beze změny v pásmu 3,50 až 3,75 procenta. Naznačila však, že by v letošním roce mohla přikročit ke zvýšení sazeb. Fed o nastavení úrokových sazeb poprvé rozhodoval pod vedením nového šéfa Kevina Warshe. Ten na tiskové konferenci oznámil vznik pěti pracovních skupin, které přezkoumají způsob fungování Fedu v řadě oblastí, včetně komunikace nebo získávání dat.

Centrální banka uvedla, že ekonomická aktivita ve Spojených státech roste solidním tempem, zatímco inflace zůstává zvýšená. Představitelé Fedu nyní předpokládají, že inflace v celém letošním roce dosáhne 3,6 procenta, zatímco dříve ji odhadovali jen na 2,7 procenta.

Výhled je jestřábí

„Americká centrální banka ponechala podle očekávání úrokové sazby beze změny. Trh věděl, že červnové zasedání nepřinese žádnou úpravu měnové politiky. O to větší pozornost proto poutá aktualizovaný výhled, především prognóza úrokových sazeb. Ta ukázala, že medián prognózy už nepočítá s letošní stabilitou sazeb, jak tomu bylo v březnu, ale naopak nově předpokládá jejich zvýšení,“ uvedl hlavní ekonom Portu Jan Berka.

Warsh v čele Fedu nahradil Jeroma Powella, kterého americký prezident Donald Trump opakovaně kritizoval kvůli neochotě snižovat úrokové sazby. Warsh v minulosti tvrdil, že prostor pro snížení úroků existuje.

Vzestup inflace v posledních měsících, za nímž stálo zdražování ropy v důsledku konfliktu na Blízkém východě, však vedl k očekávání, že Fed by mohl v letošním roce úrokové sazby naopak zvýšit. V květnu se inflace v USA vyšplhala na 4,2 procenta, tedy na nejvyšší úroveň za tři roky.

Trump a Pezeškján podepsali první dohodu. Hormuz se má znovu otevřít

Politika

Spojené státy a Írán udělaly první krok k mírové dohodě. Prezidenti Donald Trump a Masúd Pezeškján elektronicky podepsali memorandum, které má mimo jiné otevřít Hormuzský průliv.

ČTK

Přečíst článek

Dopad může pocítit i Česko

„Případný růst úrokových sazeb americké centrální banky má dopad na celý svět. Zprostředkovaně může vést i k dražším úvěrům v České republice,“ upozornil hlavní ekonom XTB Pavel Peterka.

Evropská centrální banka (ECB) minulý týden podle očekávání zvýšila úrokové sazby o čtvrt procentního bodu. Klíčová depozitní sazba tak vzrostla na 2,25 procenta.

Japonská centrální banka tento týden úroky zvýšila rovněž o čtvrt procentního bodu. Základní úroková sazba v Japonsku tak vzrostla na jedno procento, tedy na nejvyšší úroveň za 31 let. Ve čtvrtek bude o nastavení úroků rozhodovat britská centrální banka.

Lukáš Kovanda: ČNB dnes řeší dilema. Zvednout sazby, nebo nevypadat jako Babišův spojenec

Názory

Dnešní zasedání ČNB je testem nervů i kredibility, tedy toho, jak přesvědčivě dokáže centrální banka udržet obraz nezávislé instituce v prostředí, kde se najednou zkřížily geopolitika, globální měnová politika a domácí politika.

Lukáš Kovanda

Přečíst článek