Palivo pro auta vyrobené ze slunce, vzduchu a vody? Vědci říkají, jak na to
Evropa hledá náhradu za ruský zemní plyn a ropu. Možná by mohly pomoci nové technologie – třeba palivo vyrobené fotosyntézou v továrně. A vůbec to nemusí být úplné sci-fi.
Fotosyntéza je úžasný biochemický proces. Díky němu si zelené rostliny, řasy a také některé sinice a další bakterie vytvářejí ze slunečního záření, z vody a ze vzdušného oxidu uhličitého potřebné cukry. Ty jim pak slouží jako zdroj energie i jako základ složitějších molekul pro stavbu jejich těla. A jako vedlejší produkt ještě vzniká kyslík k dýchání pro další živočichy.
Právě energie vzniklá fotosyntézou a uložená v rostlinách je i základem kapalných biopaliv. Bývají ovšem dražší než běžný benzin nebo nafta (i když při růstu cen surovin to může přestat platit...). Ale co kdyby lidé dokázali fotosyntézu napodobit, nejlépe ještě efektivněji, než to umí příroda?
Vypadá to až neuvěřitelně. Australští vědci dokazují, že stačí dát speciální červený plast nad záhony a úroda se zvýší i o třetinu. Jeden dobrý nápad tedy může posunout zemědělství o pořádný kus dopředu. I když to třeba nakonec nebude tak univerzální zázrak, jak se to zatím zdá.
Australští vědci přišli s technologií na zvýšení výnosu plodin. Je superlevná a hodí se do každého skleníku
Zprávy z firem
Pak by šlo vyrábět nová biopaliva, která by se dala lít do nádrží dnešních aut a přitom nepřispívala ke změně klimatu. I při spalování biopaliv samozřejmě vzniká skleníkový plyn oxid uhličitý, jenže ten se v dalším cyklu zase stáhne ze vzduchu do nových biopaliv, a oxidu uhličitého tedy celkově nepřibývá – na rozdíl od spalování vytěžených fosilních paliv.
Bionické listy
Při hledání umělé fotosyntézy se vědci už dostali hodně blízko k cíli. Před desetiletím vyvinul chemik Daniel Nocera z Harvardovy univerzity katalyzátory na bázi niklu a kobaltu, které dokážou rozkládat vodu. To je však pouze jedna část fotosyntézy. Pak se tato cesta k tovární výrobě biopaliv zadrhla.
Poté však výzkumníky napadlo, že než vytvářet vlastní postupy, je lepší napodobit to, co už máme. Tedy listy rostlin. A tak vznikly „bionické listy“. Jsou to vlastně křemíkové plátky, které obsahují jednak materiály, jež účinně absorbují sluneční světlo, a dále pak přírodní proteiny pro spojování molekul paliva.
Tým vedený Erwinem Reisnerem z Cambridgeské univerzity použil minerál perovskit, který akumuluje světlo, a spojil ho s enzymem zvaným mravenčan dehydrogenáza. Výsledný bionický list přeměňuje světlo na mravenčan, chemickou látku, kterou lze využít v palivových článcích s účinností téměř jedno procento, což se vyrovná tomu nejlepšímu, co dokáže příroda.
Žije v sádkách japonské společnosti Regional Fish a roste jako z vody. Nebo přesněji jako po genetické úpravě, kterou prošel. Pražman je ryba, jejíž genetický kód vědci upravili v laboratoři a japonští spotřebitelé ji teď mohou konzumovat.
Po USA, Kanadě a Brazílii dorazily geneticky upravené ryby i na japonský trh
Enjoy
K problému se vrátil již zmíněný Daniel Nocera a v roce 2016 představil systém, v němž jeho katalyzátory štěpí vodu a produkují protony a elektrony, které přivádějí do upravených bakterií. Toto uspořádání by mohlo využívat sluneční světlo k přeměně oxidu uhličitého na palivo a biomasu s účinností téměř 11 procent. „Provedli jsme kompletní umělou fotosyntézu, která je desetkrát až stokrát lepší než v přírodě," uvedl Nocera pro časopis New Scientist.
Podle Nocery je tím chemická i technologická stránka problému z vědeckého pohledu vyřešena a je na průmyslu, jestli poznatky dokáže převzít, použít je ve výrobě a z vytvořených cukrů produkovat biopaliva. Zatím se však průmyslníci do přípravy takovéto výroby narušující obvyklé postupy nijak nehrnuli. Teď ovšem poptávka po nějakém takovémto zdroji energie určitě poroste.
Netleskejme předčasně
Je ovšem vhodné připomenout, že ani postupy, které vypadají neobyčejně slibně, se nemusí v praxi uplatnit. Příkladem je nápad geneticky upravit mořské řasy tak, aby se olej z nich co nejvíce podobal čisté ropě. Ta by se zpracovala v běžných rafinériích, spálila v běžných automobilových motorech, nebylo by vůbec nutné měnit současné technologie. Vzniklý oxid uhličitý by zase z ovzduší stáhly další „ropné“ řasy, takže by se koloběh uzavřel a plynu by v ovzduší nepřibývalo.
Rostliny, které vyrůstají bez půdy, se stávají šlágrem – přibývá jich zejména ve Spojených státech, ale koupíte je také v Česku. Ostatně naši zemi reprezentují i na světové výstavě Expo v Dubaji.
Rostou z vody nebo ze vzduchu a oživují potravinový trh
Zprávy z firem
S nápadem přišel před více než deseti lety Craig Venter, americký vědec a podnikatel, průkopník genetiky (významně se podílel na mapování lidských genů). Ropný koncern ExxonMobil mu tehdy na výzkum slíbil 600 milionů dolarů, další, nezveřejněnou sumou přispěl ropný koncern BP. Očekávané výsledky se však nedostavovaly a Venter později pro agenturu Bloomberg prozradil, že ropné koncerny svou podporu snížily na (blíže neurčený) zlomek původní částky.
Nedá se vyloučit, že podobně zapadne i představa výroby biopaliv pomocí bionických listů. Anebo ji naopak nějaký nový nápad posune blíže praxi. Ve vědě je možné obojí.
>>>>>> O dalších aplikacích vědy v byznysu čtěte zde <<<<<<
VYŠEL LETNÍ NEWSTREAM CLUB
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.
Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.
Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.
Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.
To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB.
A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.
Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
