Více než tři čtvrtiny developerských firem plánují v příštím roce zvýšit výstavbu nových bytů. Očekávají, že zájem o vlastní bydlení bude i nadále růst. Vyplývá to z průzkumu analytické společnosti CEEC Research, do kterého se zapojilo padesát developerů působících v České republice.

Podle odhadů developerů vzroste počet bytů určených k prodeji v Praze v první polovině roku 2026 o 2,1 procenta, v krajích o 1,9 procenta. Ve druhém pololetí by se tempo růstu mělo zvýšit na 2,4 procenta v hlavním městě a 2,3 procenta mimo něj.

Ceny neklesnou

Přestože výstavba poroste, pokles cen realit se neočekává. Developeři uvádějí, že nabídka zůstane nedostatečná. Až 90 procent firem počítá s dalším zdražením a 86 procent očekává rostoucí poptávku. V první polovině roku 2026 má podle průzkumu zájem o bydlení v Česku vzrůst o 3,5 procenta, v Praze o 3,2 procenta. Ve druhé polovině roku se má růst zrychlit na 5,3 procenta celostátně a 3,7 procenta v metropoli. Největší zájem bude o menší byty v dobře dostupných lokalitách.

„Poptávka po bydlení bude i nadále velmi silná a nabídka ji kvůli nefunkčnímu povolování staveb nebude schopna pokrýt. Proto očekáváme růst cen o dalších pět až deset procent,“ uvedl Dušan Kunovský, předseda představenstva společnosti Central Group.

Jiří Pácal: Airbnb, byrokracie a strach z nájemníků dusí trh. Bytů je málo, přitom dost jich je prázdných

Reality

Čtyři z pěti nájmů v Česku se podle Jiřího Pácala domlouvají mimo realitní kanceláře: přes známé a doporučení. Trh ale podle něj nevypadá tak, jak ukazují oficiální statistiky. „Reálné nájmy jsou o 20 až 30 procent nižší, než udává oficiální statistika,“ říká investor a pronajímatel Jiří Pácal.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

O byty mají nadále zájem i investoři. Pokles zájmu nepozoruje 71 procent developerů, čtvrtina uvádí jen mírné zpomalení. „Investoři budou v roce 2026 aktivní, ale selektivnější. Zaměří se na menší byty v atraktivních lokalitách s vyšším výnosem z nájmu,“ doplnil Michal Hrbatý, ředitel UlovDomov.cz.

K růstu cen přispívají také vyšší stavební náklady. Ty zvyšují nejen ceny materiálu a energií, ale i nedostatek pracovní síly a zdlouhavé povolovací procesy. „První pololetí 2025 se zapsalo do historie jako období s nejnižším počtem vydaných stavebních povolení za posledních 25 let – méně než 30 tisíc bytů. Nedostupnost bydlení tak zůstane žhavým tématem,“ uvedl Eduard Forejt z Passerinvest Group.

Podle společné analýzy Trigemy, Skansky Residential a Central Group se průměrná cena nových pražských bytů ve třetím čtvrtletí meziročně zvýšila o 7,8 procenta na 173 305 korun za metr čtvereční, v krajích pak na 109 943 korun za metr čtvereční.

Situace v Bělorusku je podle běloruské lidskoprávní a politické aktivistky Paliny Šarendy-Panasjukové natolik kritická, že zemi už nelze považovat za suverénní stát. Uvedla, že režim běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka funguje výhradně díky ruské podpoře a že Bělorusko se stalo okupovaným územím. Nicméně i přesto věří v to, že běloruský národ si uchoval sílu a touhu po svobodě.

Situace se podle Šarendy-Panasjukové zhoršuje neustále. „Mluvit o jakémkoli zlepšení je nemožné. Diktatura je pouze nástroj okupace. Pro Bělorusy se to navíc pojí s imperiální politikou Ruska - s rusifikací a násilím. Stejně jako za 70 let bolševismu byla zničena celá národní elita. Dnes v tom pokračujeme. Rozsah represí je stalinovský, stejně jako metody. Současné běloruské věznice jsou koncentrační tábory. Je to naprostý návrat stalinismu,“ popsala situaci.

Bělorusko je od roku 1994 pod autoritářskou vládou Alexandra Lukašenka, jehož režim systematicky potlačuje svobodu slova, shromažďování a činnost občanské společnosti. Po zmanipulovaných prezidentských volbách v roce 2020 režim brutálně rozprášil masové protesty a uvěznil tisíce lidí, včetně opozičních lídrů a novinářů. Země se zároveň stala klíčovým spojencem Ruska a umožnila využít své území při invazi na Ukrajinu.

Skutečně zemi neřídí podle Šarendy-Panasjukové Lukašenko, ale ruský velvyslanec v Minsku, který je člověkem z ruských silových struktur. „Bělorusko je nyní ve správě ruských bezpečnostních ministerstev. Rusku by vyhovovalo, kdyby tam žádný národ nežil a aby z území byla čistě vojenská základna,“ řekla.

Ruský tlak sílí: boj o strategický Pokrovsk rozhoduje o osudu Donbasu

Politika

Ruští vojáci se usilovně snaží dobýt Pokrovsk na východě Ukrajiny. Pronikli již prakticky do všech čtvrtí, nelze ale ještě mluvit o tom, že by město ovládli, citovala agentura Unian jednoho z ukrajinských obránců tohoto strategického místa, vojáka 68. samostatné brigády, kterého označuje jen volacím znakem Hus. Město se podle něj přeměnilo v „šedou zónu“, tedy zemi nikoho. Ruské ministerstvo obrany uvádí, že ruští vojáci pokračují v ničení obklíčených ukrajinských sil u místního nádraží a odrážejí ukrajinské protiútoky.

ČTK

Přečíst článek

Zemi opustily miliony lidí

Termín běloruská opozice už dávno neodpovídá realitě. „O opozici se dá mluvit jen v demokracii. Dnes jde o národně osvobozenecké hnutí,“ řekla Šarenda-Panasjuk. Dodala, že za posledních 30 let odešel ze země jeden až tři miliony lidí. Tato emigrace se po roce 2020 strukturovala a začala spolupracovat s demokratickými vládami. V tom vidí Šarenda-Panasjuková pozitivní posun, Bělorusko je totiž zastoupeno na mezinárodní úrovni, ovlivňuje evropskou politiku vůči režimu, prosazuje sankce a pomáhá běloruským uprchlíkům.

Šarenda-Panasjuková byla v roce 2021 uvězněna za urážku Lukašenka a další politické delikty. Propuštěna na svobodu byla letos v únoru. Říká, že se nepovažovala za vězně, ale za rukojmího. „Lukašenkův režim, stejně jako sovětský, staví politické odpůrce na úroveň zločinců. Já se považovala za politickou vězeňkyni, válečnou zajatkyni. A tak jsem to říkala i dozorcům, což je samozřejmě rozčilovalo,“ řekla.

Podmínky, ve kterých byla vězněná, byly podle ní otřesné. Bylo tam vlhko, chlad, špína a neustálé omezování. „Ale i kdyby mě drželi v hotelu, pořád by to bylo vězení, protože mi vzali svobodu,“ dodala Šarenda-Panasjuková. S režimem je podle svých slov v konfliktu už od 90. let. „Byla jsem opakovaně zadržována a věděla jsem, s kým mám co do činění,“ řekla. Chtěla být oporou pro ostatní a ukázat, že se dá vzdorovat.

Za největší nadějí pro demokratizaci Běloruska považuje Šarenda-Panasjuková jeho národ. „Lidé, kteří se nevzdávají, bojují doma i v exilu a mají jasný cíl - svobodné, demokratické a nezávislé Bělorusko,“ řekla.

Šarenda-Panasjuková je běloruská aktivistka, historička a bývalá učitelka. Po svém propuštění na svobodu odešla do exilu, kde pokračuje v aktivismu a spolupráci s evropskými partnery.