Nejvíce hamburgerů Big Mac si za výplatu koupí Američané. Šestkrát více, než si pořídí obyvatel Mexika.
Index McWages, který pravidelně sestavuje magazín The Economist, ukazuje, kolik známého koše zboží si může člověk s průměrnou hrubou výplatou koupit za místní ceny. Tímto košem je Big Mac – celosvětový standard karbanátků, housek, sýra, cibule, okurek, salátu a omáčky. Tedy pokud by dotyčný byl ochoten dát celou výplatu za zmíněné burgery. Na prvním místě jsou USA s 13 601 burgery ročně, následované Švýcarskem s 1 775 méně.
Německo kvůli výraznému růstu ceny Big Macu (o 13 procent na 6,05 eura) a jen slabému nárůstu mezd (čtyři procenta ) kleslo o pět míst v ročním žebříčku. Podobně Spojené království a Irsko si připisují pokles o tři, resp. čtyři pozice.
Z postkomunistických zemí se v žebříčku dostalo nejvýše Slovinsko. Tamní obyvatelé jsou na jedenáctém místě v žebříčku s tím, že si teoreticky mohou koupit necelých deset tisíc burgerů. Česko je až šestadvacáté, Češi si vydělají na zhruba pět tisíc burgerů, a v žebříčku jej z postkomunistických zemí předehnaly všechny pobaltské republiky. Naopak za sebou v počtu hamburgrů Češi nechali Slováky, Maďary, Poláky a ze západních zemí také Portugalce a Řeky.
Žebříček je i tak spíše zábava než nějaká stoprocentní ekonomická teorie. Do výpočtu nejsou zahrnuty daně, zdravotní nebo sociální odvody, běžné v dané zemi, ani různé mzdové systémy (např. zdravotní a penzijní benefity).
Pravý „Tokio zážitek“. Do Česka míří kiosky s japonskými pochutinami
Společnost Sushi Circle expanduje do Česka. Od září odstartovala koncept autentických kiosků, které nabízí japonskou kuchyni v čele s oblíbeným sushi a rýžovými či nudlovými pokrmy. Pravý „Tokio zážitek“ zákazníci poznají nejprve v pražských hypermarketech Kaufland.
Porazit všechny a stát se jedničkou. Na českém trhu se to podařilo spoustě hráčům. Co když se ale pokusí prosadit na evropském, asijském, americkém, nebo dokonce globálním trhu? Pak začínají podnikatelé i firmy narážet na celou řadu problémů. Přesto řada z nich uspěla.
Zakladatel Lasvitu Leon Jakimič, zakladatel Unicorn Attacks Vít Šubert, majitel Mattoni 1873 Alessandro Pasquale či zakladatel a CEO globální platformy FTMO Otakar Šuffner. To je část hvězd jarního vydání magazínu Newstream CLUB, jehož hlavním tématem je GLOBÁLNÍ ÚSPĚCH. Jak ho dosáhnout z Česka? A lze se prosadit na celosvětovém kolbišti v éře, kdy druhé místo téměř vždy znamená prohru?
Magazín se dále věnuje velkým finančním skupinám, které svět dobývají investicemi. Zvláštní kapitolou pak je Německo, které pro tuzemské podnikatele i finančníky velmi často představuje první velkou zkoušku nebo příslovečnou bránu do světa. A platí to i ve chvíli, kdy se německá ekonomika potýká s celou řadou strukturálních problémů.
Podíváme se na největší investice, které čeští hráči v posledních letech učinili a které představují historicky největší akvizice českého kapitálu v zahraničí.
A hudební promotér David Gaydečka čtenáře pozve do tajemného Doupěte, které je úplně novým typem hudebního klubu, v němž vystupují hvězdy, které zná celý svět.
Sedmé vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v červnu.
Související
Lukáš Kovanda: Češi se bojí, že bude hůř. To není dobrá zpráva pro Fialu
Norský byznysmen Nils Jebens přijel do Prahy v 90. letech rozvíjet síť kasin. Hazard ale brzy vyměnil za fine dining, když otevřel dnes již ikonický podnik Kampa Park. „U kritiků a v průvodcích nejsme moc oblíbení, myslí si, že jsme příliš turističtí. Nicméně, raději než uznání mám plnou restauraci lidí," říká Jebens v rozhovoru pro Newstream.
Z norského byznysmena jedním z nejvýraznějších restauratérů v Praze. Nils Jebens přišel do Česka na začátku devadesátých let s plánem zůstat jen krátce. Místo toho tu založil ikonický podnik Kampa Park, kde už třicet let servíruje výjimečný fine dining s výhledem na Karlův most. V rozhovoru mluví o proměně pražské gastronomie i o tom, proč se nehoní za michelinským oceněním a neusiluje o to otevřít si další restauraci.
Co vás přivedlo do Prahy na začátku 90. let a proč jste se nakonec rozhodl zůstat?
Studoval jsem ekonomii a byznys ve Vídni a do Prahy jsem přijel jako zaměstnanec jedné rakouské firmy. Pracoval jsem pro ni celkem šest let – v Dánsku, Polsku, Rakousku, a nakonec poslední dva roky v Česku. Přijel jsem v únoru 1992. Byla to joint venture mezi Casinos Austria a Čedokem. Když jsem nastoupil, měli jsme v Česku jedenáct kasin – například v Karlových Varech, Pardubicích, Českých Budějovicích, Ostravě nebo Hradci Králové.
A co vás přesvědčilo zůstat natrvalo?
Původně mě měli přesunout do jiné země, kde jsem měl rozjet nový projekt. Ale během těch pár měsíců volna jsem si uvědomil, že chci zůstat tady. Viděl jsem spoustu podnikatelských příležitostí – řadu nedotažených byznysů. Uvažoval jsem o reklamě, financích… a nakonec jsme začali s gastronomií.
Nejprve jsme otevřeli francouzskou restauraci Nidum a pod ní Plzeňskou pivnici. Šlo to velmi dobře. Jenže pak přišla velká rekonstrukce celé budovy, která trvala tři roky. Měli jsme opci na návrat, ale právně nezávaznou – a tak jsme o to místo přišli. Mezitím jsme ale získali prostor tady na Kampě a také místo v Náprstkově ulici, kde jsme otevřeli Segafredo. To jsme později prodali.
Nejenom hot dogy, ale i pořádné řízky. Také na Pražském hradě se dá dobře a levně najíst
I ve spleti turistů stojí za to na Pražský hrad zamířit za dobrým jídlem a zážitkem. Třeba restaurace Lví Dvůr nebo Kuchyň nabízí kromě kvalitní české kuchyně, k níž samozřejmě patří dobře načepované pivo, i krásný výhled.
Jaké byly první měsíce po otevření Kampa Parku v roce 1994?
Bylo to extrémně klidné. Chodilo sem opravdu málo lidí. Tak jsem tu začal být osobně každý den. Segafredo jelo samo díky rušnému okolí, ale tady to šlo pomalu. Začal jsem sem zvát přátele a vznikla tu taková klubová atmosféra. Bylo to celé menší – terasa tehdy neexistovala. Dnes tu máme prostor navíc díky protipovodňové zdi. Měli jsme štěstí. A asi po půl roce se to rozjelo. Od té doby Kampa Park jede pořád.
Co charakterizuje Kampa Park dnes? Stěžoval jste si, že vás kritici a průvodci přehlížejí.
Kvalita a konzistence – v jídle i v servisu. Pořád jsme ti, které je třeba překonat. Ale u kritiků a v průvodcích nejsme moc oblíbení – myslí si, že jsme příliš turističtí. Přitom sem spousta z nich ani nikdy nešla. Ale myslím, že raději plná restaurace bez hvězdičky než prázdná s uznáním. Máme unikátní lokaci, skvělé jídlo a číšníky, kteří tu pracují i 15 let. Všechno funguje jako dobře namazaný stroj. V létě míváme v průměru kolem 250 hostů denně. A hlavně – všichni nás znají.
Jak se za ta léta změnila vaše klientela?
V marketingu cílíme hlavně na místní. Nečekáme, že sem někdo bude chodit denně – tohle je restaurace pro speciální příležitosti. Někteří chodí jednou týdně na oběd, jiní jednou měsíčně. V 90. letech to byli spíš expati a Češi, co se vraceli ze zahraničí. Dnes je to tak půl na půl – turisté a Češi.
Retro jídelna kousek od Staromáku: Na dršťkovku za 65 korun tam chodí studenti i investoři
„Táckárna“ je vlastně takový fast food po česku. Místo burgeru a hranolek si u pultu objednáte knedlík se zelím a vepřové nebo holaňdák. Klasické menu nabízí i v retro řeznictví v Kaprově ulici. Oběd pro dva s pivem stojí cca 350 korun.
Co je při vedení restaurace důležitější – jídlo, atmosféra, nebo tým?
Všechno dohromady. Atmosféra, design, jídlo, pití, vína, koktejly… Ale pokud bych měl vybrat jeden prvek, nejdůležitější je jídlo. A samozřejmě výhled – ten přitahuje. Nejsme podnikem na každodenní večeři, spíš na výjimečné příležitosti, oslavy, promoce, svatby, zásnuby…
Už 30 let spolupracujete s šéfkuchařem Markem Raditschem. Co vás přimělo dát šanci tehdy osmnáctiletému klukovi?
Nebyl hned šéfkuchař, samozřejmě. Ale ano, byl u mě už od svých osmnácti let. Ještě předtím pracoval v Obecním domě. Viděl jsem v něm potenciál, který jsme během let rozvíjeli. Posílal jsem ho n zkušenou do Skandinávie, do New Yorku… Třicet let spolupráce a stále nám to klape. Vztah je to delší než moje manželství.
Kampa Park, užito se svolením
Na poslední cestě do New Yorku jste navštívil šest michelinských restaurací. Řekněte, které vás zaujaly?
Dvě – ASKA v Brooklynu, to je skandinávská kuchyně, a pak Joo Ok, korejská restaurace, která se přestěhovala ze Soulu. Obě byly skvělé. Třeba Le Bernardin nebo Eleven Madison mě tolik nebraly– a u vegetariánských konceptů cítím, že je to pro mě až příliš omezující. Ale veganských hostů přibývá, musíme na to reagovat i my v nabídce.
REPORTÁŽ: Nepotřebuje trendy, má vizi. Michelinská šéfkuchařka ví, jak chutná opravdové jídlo
Gabriela Filca, mladá šéfkuchařka michelinské restaurace Nebo v hotelu Hilton v chorvatské Rijece, letos získala prestižní ocenění Michelin Young Chef Award 2025. Ve své kuchyni propojuje sezónní suroviny, osobní příběh a zero-waste filozofii. Výsledkem je gastronomie plná emocí, která oslovuje nejen chuťové buňky.
Jak se podle vás proměnili hosté a jejich očekávání?
Dnes je mnohem víc dietních omezení – alergie, intolerance, veganství, košer. Dřív jste mohli připravit jedno menu pro celou skupinu, dnes to nejde. Každý chce něco jiného. A lidé také chodí dřív – po deváté už téměř nikdo nepřijde. To je největší změna po covidu.
Jak se vám daří udržet tak nízkou fluktuaci zaměstnanců?
Že bych byl nějaký výjimečný šéf? (smích) Tak tím to určitě není. Ale snažíme se o férové zacházení, stabilní prostředí, klidný management. Náš generální manažer Martin tu pracuje už dlouho. Máme hodně hostů, a tedy i slušné spropitné – a to je samozřejmě motivace.
Změnil se podle vás přístup hostů k fine diningu?
Ano i ne. Trendy se mění – jednou frčí Asie, pak Skandinávie, pak street food. My se inspirujeme, ale držíme si svůj styl. Třikrát ročně měníme menu. Vyzkoušíme nové věci, a když fungují, necháme si je.
Jak byste charakterizoval dnešní pražskou gastronomii?
Podle mě je Praha trochu za Vídní, ale před Berlínem. Nabídka je skvělá a ceny zatím nevystřelily do nebe – na rozdíl od New Yorku nebo Paříže. Tam dáte za degustační menu čtyři sta dolarů (zhruba 8800 korun – pozn. red.) plus 20 procent spropitné. Tady si pořád dobře pochutnáte za férovou cenu. Scéna se hodně zvedla, otevřelo se spoustu kvalitních podniků.
REPORTÁŽ: Návštěva restaurace Nebo v Chorvatsku je lístkem do kulinářského nebe
Chorvatsko dlouho platilo za symbol low cost dovolené. Prázdniny na Jadranu se ale dají užít i ve velkém stylu, včetně jachty, pětihvězdy či návštěvy michelinské restaurace. A právě do jedné z nich jsme se ještě před začátkem letní sezony vypravili. Spoiler: Ještě teď se při vzpomínce na ochutnané pokrmy oblizujeme.
Každý příběh byl jiný. Cowboys skončil po prodeji budovy a zvýšení nájmu. Hergetovu Cihelnu jsme zavřeli během covidu – chtěl jsem buď novou nájemní smlouvu na deset let, nebo konec. Nechtěl jsem dva roky platit za covidu nájem a skončit až se restaurace budou moci otevřít. Nedohodli jsme se. A v Rakousku to bylo složité logisticky, finančně i personálně – krátká sezóna, velké náklady. Dnes se soustředím jen na Kampa Park. Je tu 60 zaměstnanců, provoz běží skvěle a jsem vlastně skoro na dovolené, když to srovnám s tím, co bylo dřív.
Uvažujete ještě o otevření nové restaurace, nebo už jste se usadil?
Momentálně ne. Ale nikdy neříkej nikdy. Muselo by to být na skvělém místě a dávat smysl. Teď ale nic takového není. A po covidu jsem opatrnější. To období bylo velmi těžké – skoro žádná podpora, vysoké náklady, a navíc podnikání v gastronomii je o malých maržích. Stačí jeden měsíc bez tržeb a je to celý roční zisk pryč.
Drink jako od Ládi Hrušky. Světový hit, kde je místo prosecca obyčejné pivo
Pivní bar Pult se nachází v centru Prahy a kromě minimalistického pivního pultu od předního architektonického studia Olgoj Chorchoj ho také zdobí umění tamní výčepní.
Porazit všechny a stát se jedničkou. Na českém trhu se to podařilo spoustě hráčům. Co když se ale pokusí prosadit na evropském, asijském, americkém, nebo dokonce globálním trhu? Pak začínají podnikatelé i firmy narážet na celou řadu problémů. Přesto řada z nich uspěla.
Zakladatel Lasvitu Leon Jakimič, zakladatel Unicorn Attacks Vít Šubert, majitel Mattoni 1873 Alessandro Pasquale či zakladatel a CEO globální platformy FTMO Otakar Šuffner. To je část hvězd jarního vydání magazínu Newstream CLUB, jehož hlavním tématem je GLOBÁLNÍ ÚSPĚCH. Jak ho dosáhnout z Česka? A lze se prosadit na celosvětovém kolbišti v éře, kdy druhé místo téměř vždy znamená prohru?
Magazín se dále věnuje velkým finančním skupinám, které svět dobývají investicemi. Zvláštní kapitolou pak je Německo, které pro tuzemské podnikatele i finančníky velmi často představuje první velkou zkoušku nebo příslovečnou bránu do světa. A platí to i ve chvíli, kdy se německá ekonomika potýká s celou řadou strukturálních problémů.
Podíváme se na největší investice, které čeští hráči v posledních letech učinili a které představují historicky největší akvizice českého kapitálu v zahraničí.
A hudební promotér David Gaydečka čtenáře pozve do tajemného Doupěte, které je úplně novým typem hudebního klubu, v němž vystupují hvězdy, které zná celý svět.
Sedmé vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v červnu.
Související
REPORTÁŽ: V Kampa Parku servírují zážitky. Nejen ty gastronomické
Sociální síť OnlyFans vyplatila svému hlavnímu akcionáři Leonidu Radvinskému stamilionovou dividendu. Tím se opět rozvířily spekulace, že americký miliardář ukrajinského původu chystá prodej sociální sítě pro dospělé. Cenovka by byla v řádu miliard dolarů.
Kontroverzní sociální síť OnlyFans, kde se vedle tvorby různých autorů monetizuje také obsah pro dospělé, možná již brzy změní majitele. Její největší akcionář Leonid Radvinsky (foto níže) si totiž vyplatil dividendu ve výši 701 milionů dolarů, čímž firmu pravděpodobně chystá na prodej, spekuluje agentura Bloomberg.
Internetový podnikatel koupil většinový podíl v sociální síti pro dospělé v roce 2018 od jejích zakladatelů, otce a syna Guy and Tim Stokelyových. Ti OnlyFans vytvořili v roce 2016 jako síť pro tvůrce digitálních obsahů.
V současnosti je OnlyFans největší platformou pro přímou monetizaci obsahu, což je do velké míry zásluha právě Radvinského. Zároveň ale platí, že většina peněz, které službou protečou, je za materiály lechtivého charakteru. Tomu ostatně odpovídá také událost z roku 2021. Tehdy se vedení sítě rozhodlo zakázat veškerý pornografický obsah. Krátce nato ale razantně klesla návštěvnost sítě, takže se vedení rozhodlo původní zákaz zrušit. Namísto toho OnlyFans posílila bezpečnostní opatření na úrovni tvůrců i návštěvníků stránky.
AI drtí zpravodajské weby, jejich čtenost klesla o desítky procent
Návštěvnost tuzemských webů klesla po nasazení AI odpovědí ve vyhledávání Google, takzvaných AI overviews, o 20 až 40 procent. Více jsou postižené některé zpravodajské weby, klesla ale i návštěva specializovaných stránek nebo e-shopů.
Nicméně finančně jde o bezkonkurenčně nejúspěšnější platformu pro tvůrce ze všech. Za fiskální rok 2024 se platební branou sítě proteklo 7,2 miliardy dolarů, což bylo o 600 milionů více než o rok dříve. Růst se odrazil také na rostoucích tržbách společnosti provozující síť, protože vlastníkům zůstává 20 procent z každé zaplacené částky.
A právě za loňský rok si Radvinsky přišel na zatím rekordní dividendu ve výši 701 milionů dolarů. Vedle běžné dividendy ve výši téměř 500 milionů je v částce také výplata mimořádné dividendy, což právě vede Bloomberg ke spekulaci o možném začátku prodeje sítě.
Radvinski si podle Bloombergu z firmy od roku 2021 vytáhl 1,8 miliardy. Síť aktuálně dosahuje zisku ve výši zhruba 700 milionů dolarů ročně. Agentura tak odhaduje, že by cenovka mohla činit zhruba 8 miliard dolarů (tedy 11,5násobek EBIT).
Německo a Japonsko mají problém. Investoři ztrácejí zájem o jejich dluh. A ten se zdražuje
Bývaly to země, o jejichž dluhy se investoři tradičně prali. Japonské a německé dluhopisy dlouhodobě patřily k nejžádanějším na světě, protože byly synonymem stability. A díky tomu tyto země za svůj dluh mohly platit velmi nízké úroky. Situace se ale mění. A následky mohou být velmi vážné.
Očekávalo se, že poslední prázdninový týden se uskuteční schůzka odborů s vládou kvůli vyjednávání o růstu platů lidí placených z veřejných peněz. Jde o stovky tisíc lidí, učitele, lékaře, policisty, státní úředníky a mnoho dalších. Je až šokující, že se neví, kdy a jestli se toto jednání uskuteční. Zavání to selháním vlády.
Porazit všechny a stát se jedničkou. Na českém trhu se to podařilo spoustě hráčům. Co když se ale pokusí prosadit na evropském, asijském, americkém, nebo dokonce globálním trhu? Pak začínají podnikatelé i firmy narážet na celou řadu problémů. Přesto řada z nich uspěla.
Zakladatel Lasvitu Leon Jakimič, zakladatel Unicorn Attacks Vít Šubert, majitel Mattoni 1873 Alessandro Pasquale či zakladatel a CEO globální platformy FTMO Otakar Šuffner. To je část hvězd jarního vydání magazínu Newstream CLUB, jehož hlavním tématem je GLOBÁLNÍ ÚSPĚCH. Jak ho dosáhnout z Česka? A lze se prosadit na celosvětovém kolbišti v éře, kdy druhé místo téměř vždy znamená prohru?
Magazín se dále věnuje velkým finančním skupinám, které svět dobývají investicemi. Zvláštní kapitolou pak je Německo, které pro tuzemské podnikatele i finančníky velmi často představuje první velkou zkoušku nebo příslovečnou bránu do světa. A platí to i ve chvíli, kdy se německá ekonomika potýká s celou řadou strukturálních problémů.
Podíváme se na největší investice, které čeští hráči v posledních letech učinili a které představují historicky největší akvizice českého kapitálu v zahraničí.
A hudební promotér David Gaydečka čtenáře pozve do tajemného Doupěte, které je úplně novým typem hudebního klubu, v němž vystupují hvězdy, které zná celý svět.
Sedmé vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v červnu.
Související
OnlyFans na prodej. Za web s hanbatým obsahem chce majitel osm miliard dolarů, píše Reuters
