Herec Chuck Norris nebyl jen ikonou akčních filmů. Dokázal proměnit svou popularitu v dlouhodobě výdělečný brand a patřil k průkopníkům osobního marketingu dávno před érou influencerů.

Ve věku 86 let zemřel Chuck Norris, muž, jehož jméno se stalo synonymem neporazitelnosti. A později i obchodního úspěchu. Zatímco miliony diváků si ho pamatují jako hrdinu, který vždy zvítězí, ekonomický pohled na jeho kariéru ukazuje ještě zajímavější příběh, kdy se herec proměnil v globální značku.

Norris se neomezil na filmová studia. Už v době největší slávy začal systematicky budovat vlastní byznys. Od fitness programů a škol bojových umění po širokou škálu licencovaných produktů. Jeho jméno se stalo obchodní značkou, která fungovala nezávisle na jeho aktuální přítomnosti na obrazovce.

Boj o Warner Bros. končí. Obří nabídka Paramountu přesvědčila vedení firmy, Netflix uznal porážku

Zprávy z firem

Co původně začalo jako nepřátelské převzetí podporované nejvyššími politickými i byznysovými kruhy, se nakonec stalo vítěznou strategií a cesta k největšímu dealu v historii Hollywoodu je dokonaná. Studio Paramount Davida Ellisona koupil konkurenční studio Warner Bros. za částku 111 miliard dolarů. A Netflix se spokojí s miliardami dolarů kompenzace za zrušení původní smlouvy.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

Zásadní obrat přišel s nástupem internetu. Fenomén „Chuck Norris facts“ proměnil herce v globální virální symbol a nečekaně mu otevřel druhou kariéru. To, co začalo jako internetový humor, se změnilo v marketingový nástroj s obrovským dosahem, navíc bez nákladných kampaní.

Právě schopnost využít popularitu napříč různými obory dělá z Norrisova příběhu inspirativní případ. Ukazuje, že silná osobní značka může generovat příjmy dlouhodobě a v různých segmentech. Od médií přes fitness až po merchandising.

V sobotu proběhne na Letné demonstrace Milionu chvilek. Protest je v demokracii legitimní a potřebný. Veřejnost má právo, a někdy i povinnost, dát politikům najevo svou nespokojenost a ukázat nesouhlas s kroky vládnoucí většiny. Klíčové ale je ptát se, zda a co vlastně mohou tyto protesty změnit, nebo alespoň které problémy mohou nasvítit jako důležité. Slovy Václava Moravce z jeho Otázek: o čem se po sobotních protestech bude mluvit?

Politické světy jsou u nás – a ostatně prakticky v každé demokratické zemi – silně rozdělené. Příkopy jsou hluboce vykopané a jednotlivé tábory pravidelně hecují a popichují lidi k vzájemné nenávisti. Evidentně se zase odehraje další tvrdé kolo emocí na sociálních sítích mezi oběma tábory, bez jakéhokoli pokusu o vzájemné pochopení. Ale to je jen povrchní část.

Na Letné určitě padnou velká, mnohdy až patetická slova a apely, pro mnoho lidí to bude příjemné jarní setkání, ona chvilka pro demokracii. Jenže demokracie je praktický a realistický mechanismus; za debatou o hodnotách a ideálech musí přijít praktická řešení. Podstatné je, co zůstane, až se lidé zase rozejdou domů.

Protest je ventil, může být ale také motor

Může protest v ulicích přispět k nějakému pozitivnímu posunu v politice a společnosti a nastartovat ho? Tyto otázky by podle mě měly rezonovat, pokud má tato mobilizace a velké protesty evokující listopad 1989 něčím pohnout. Reálná moc se neprojevuje ve slovech, ale v tom, kdo sedí na klíčových pozicích. Zatím spíš chybí most mezi ulicí a institucemi; právě tenhle přerušený obvod je jádrem problému.

Otevřou se opoziční strany?

Zásadní téma je, jak vlít život do vyprázdněných nádob politických stran, dodat jim expertizu – právní, ekonomickou, zahraničněpolitickou – a otevřít je lidem. Jinými slovy: jak resuscitovat polomrtvé české stranictví, a to všechny strany, vládní i opoziční. Je však zřejmé, že Milion chvilek obhospodařuje tu část společnosti, která podporuje a volí současnou opozici.

Michal Nosek: Je Milion chvilek občanská síla, nebo aktivistický tlak, který štěpí Česko?

Názory

Spolek Milion chvilek pro demokracii dokázal mobilizovat statisíce lidí a vrátit protesty do centra veřejného dění. Zároveň ale čím dál víc působí jako symbol jednostranné politiky a prohlubující se nedůvěry mezi různými částmi společnosti. Je jeho role pro demokracii přínosem, nebo spíš důkazem, jak hluboko je Česko rozdělené?

Michal Nosek

Přečíst článek

A proto by výzva měla mířit právě na tyto strany. Nedělejte další zbytečná gesta a videa z Letné, ale řekněte, jak konkrétně otevřete své strany novým lidem, pozvěte odborníky a výrazně rozšiřte členskou základnu. Která strana to pochopí, může se stát relevantní a růst. Kdo ne, ten postupně vyšumí a umře.

Měla by zaznít oligarchie

Podle mě by měla silně zaznít kritika vlivu oligarchie na ekonomiku, politiku i společnost. Ten podle mě dosáhl obludných rozměrů a vytváří jakési paralelní a hrubě neprůhledné mocenské struktury, v nichž se rozhoduje jinde a mezi jinými lidmi než těmi volenými.

Hloupé škrty

Mělo by zaznít, že tupé a hloupé škrty a rozkládání institucí vládou ničemu nepomohou a dlouhodobě jen škodí. Pokud rozbijete některou instituci a odejdou zkušení lidé, musíte mít alternativu. Když ji nemáte, opravovat a znovu stavět trvá roky a nakonec je to násobně dražší než první zdánlivé ušetření. Evidentně zatím kroky Babišovy vlády nejsou taženy snahou o úspory, ale jednoduše pomstou a určitým opojením mocí, že prostě mohou a mají tu moc to udělat. Pokud podminují nebo rozpočtově vyhladoví některé instituce, je to nebezpečné. Za ideologickými spory často běží velmi praktická hra moci: rozpočty, zakázky, dotace, kontrola institucí, dosazování lidí.

Personální zemětřesení: když loajalita vítězí nad kompetencí

Myslel jsem, že ANO bude ideologicky zaslepené nápady svých juniorních partnerů pragmaticky brzdit, ale zatím se to neděje. Mnohé personální kroky ve státních firmách a na ministerstvech působí jako čistky a dosazování vlastních loajálních lidí. Na to sice má každá vláda právo, ale mělo by to mít určitý vkus a hlavně míru.

Sociální síť s velkými oky: kdo propadne, ten zmizí

A pak by také mělo zaznít, že se v dnešním Česku části lidí bohužel silně bortí jejich jistoty. Sociální síť není trampolína, která je vyhodí zpět nahoru, ale má spoustu velkých ok, kterými propadnou dolů. Dost lidí v Česku se bohužel nemá dobře, zapomíná se na ně a propadají sítem mnohdy úplně zbytečně – příkladem jsou lidé v dluhových pastech nebo situace samoživitelek.