Čína už předběhla Evropu i Ameriku ve vývoji a výrobě levných elektromobilů. A teď už zřejmě směřuje k tomu, že bude dominovat také ve výrobě „zeleného“ vodíku, který by měl být významným plynem budoucnosti nejen v dopravě, ale zejména v průmyslu.

Dnes je vodík především součástí průmyslových procesů, od výroby plastů a hnojiv po rafinaci uhlovodíků. V budoucnu se však od něj čeká mnohem víc. Měl by být základem paliv pro leteckou, lodní a možná i kamiónovou dopravu – už proto, že tam se s konkurenčními elektromotory přinejmenším prozatím počítat nedá. Může pohánět i osobní automobily – i když tam nad ním naopak elektromotory vedou.

Vodík by měl nahradit zemní plyn jako palivo v průmyslu, dokonce při výrobě železa a oceli. A mohl by se stát také prostředkem pro skladování energie v okamžiku, kdy je sluneční nebo větrné elektřiny nadbytek, a dala by se tedy využít pro výrobu vodíku elektrolýzou vody.

Začal lukrativní závod. Kdo převede „věčnou” ocel do zelenějších časů, vydělá

Enjoy

„Časy se mění, ocel je věčná.“ Tak zní proslulý výrok připisovaný globálnímu ocelářskému magnátovi Lakshmimu Mittalovi. Neplatí však stoprocentně – ocel možná opravdu je věčná, ale také prochází změnami. Teď se třeba má stát „zelenější“. Nové technologie začínají tuto objednávku plnit, píše pro Newstream vědecký novinář Josef Tuček.

Josef Tuček

Přečíst článek

Barvy bezbarvého plynu

Nejčastěji se dnes mluví o zeleném vodíku. Samozřejmě, tento plyn je bezbarvý. Ale podle jeho původu se používá „barevné“ názvosloví, s následujícími barvami:

• Nejrozšířenější je dnes šedý vodík, který se vyrábí tepelným rozkladem zemního plynu (metanu). Při tom však vznikají velké emise nechtěného skleníkového plynu oxidu uhličitého.
• Podobně má nežádoucí ekologický dopad takzvaný černý vodík vyráběný z černého uhlí a hnědý vodík z hnědého uhlí.
• Jako modrý vodík se označuje takový, při jehož výrobě se zachycuje vznikající oxid uhličitý a ukládá se pod zemi do zásobníků v geologickém podloží, aby se nedostal do vzduchu. Je to drahé, ale považuje se to za dočasnou náhradu vodíku šedého.
• Zlatým nebo také bílým vodíkem se myslí plyn, který se přirozeně vytváří v zemské kůře a zřejmě by se dal těžit.
• Zelený vodík vzniká elektrickým rozkladem (elektrolýzou) vody s tím, že použitá elektřina by měla pocházet z obnovitelných zdrojů případně z jaderných reaktorů.
• Občas se jako žlutý vodík označuje ten vyrobený ze sluneční elektřiny, a jako červený, růžový nebo fialový zase ten z jaderné energie.

Ale to už se v barvách asi přestáváme orientovat. Zůstaňme u toho, že hlavním zdrojem pro průmysl i dopravu by v budoucnu měl být zelený vodík, jehož uhlíková stopa je minimální.

Změní energetiku vodík z podzemí? Svůdná představa a vědci říkají, že to je možné

Enjoy

Kde vzít vodík, který by měl být významným čistým palivem blízké budoucnosti? Vědci zkoumají lákavou variantu, že by se dal vytěžit ze země. Tím by se zjednodušil odchod od fosilních paliv, který se pro následná desetiletí ukazuje jako nevyhnutelný, píše pro Newstream vědecký novinář Josef Tuček.

Josef Tuček

Přečíst článek

Suverénní prvenství

Úměrně s tlakem na snižování emisí skleníkových plynů tedy po zeleném vodíku vzniká poptávka. Předpoklady, že jej bude možné získat za dolar za kilogram, tedy stejně draho jako vodík vyráběný z fosilních paliv, se nenaplnily, konstatuje Financial Times. Zatím stojí pětkrát víc. Za tuto cenu podle tohoto deníku však může zelený vodík stále najít uplatnění v lodní dopravě, letectví, chemickém průmyslu či energetice, protože bez něj zřejmě nepůjde snížit emise oxidu uhličitého.

A do této situace vstupuje Čína. Nijak neskrývá, že se chce i v tomto oboru stát světovým lídrem. A skutečně, konzultační skupina Deloite zařazuje Čínu na suverénně první místo na světě jak v současné výrobě zeleného vodíku, tak i v plánech na výstavbu nových kapacit.

Oficiální čínská vyjádření, jakmile přesáhnou výhled na úplně nejbližší roky, začnou být velmi obecná. Užitečný tedy může být pohled na výkladní skříň čínského zeleného vodíku, plánované největší zařízení na jeho výrobu na světě.

Zmatky, nebo záměrné mlžení?

Zařízení se začalo stavět loni v září v městské prefektuře Sung-jüan (v mezinárodním přepisu Songuyan) v provincii Ťin-lin (Jilin) na severovýchodě země. Buduje jej státní společnost známá jako Energy China a má stát čtyři miliardy dolarů. Vodík se zde bude získávat elektrolýzou vody a to pouze s využitím ekologické elektřiny z větrných a slunečních elektráren.

Podle původní zprávy zařízení vyrobí ročně 45 tisíc tun zeleného vodíku, který se zde dalšími chemickými reakcemi použije na výrobu 200 tisíc tun čpavku a 20 tisíc tun zeleného metanolu.

Co je ovšem zajímavé: Koncem června nová oficiální zpráva o výběru dodavatele strojů, v nichž probíhá elektrolýza, uvedla úplně jiná čísla. Jak zaznamenal web Hydrogen Insight, původní údaje o produkci ztrojnásobila (roční produkce má prý být 110 tisíc tun vodíku, 600 tisíc tun čpavku a 60 tisíc tun metanolu). Cena však zůstala stejná, čtyři miliardy dolarů.

Co to znamená? Buď v plánech panuje úplný zmatek, nebo Energy China záměrně mlží, aby zmátla potenciální světovou konkurenci, nebo snad přišla na způsob závratného zlevnění výroby. To poslední je ovšem třeba brát s hodně velkou rezervou, přestože v Číně skutečně probíhají výzkumy, které výrobu zeleného vodíku stále zlevňují.

Společnost Energy China ostatně ani nikdy neuvedla, k čemu se bude vyrobený zelený čpavek a metanol vlastně používat. Může to být v chemickém průmyslu, ale třeba i jako palivo, které se dá přepravovat snáze než vodík.

Uvidíme. Ovšem pokud takové nejasnosti provázejí největší a nejviditelnější nový projekt výroby zeleného vodíku, je napínavé, jaká překvapení pro svět se skrývají v projektech méně známých.

Technologická válka vrcholí. Čína v ní poráží Evropu

Zprávy z firem

Čína letos zvýší výdaje na vědu a výzkum ze státního rozpočtu o deset procent oproti loňskému roku. Chce tak umožnit příklon své ekonomiky k rozvoji špičkových technologií. Současně ji motivuje závod se Spojenými státy o technologickou převahu ve světě.

Josef Tuček

Přečíst článek