První elektrické Ferrari je na světě. Model Luce má být spíš ukázkou technologických schopností než masovým prodejním hitem. Přichází navíc ve chvíli, kdy část výrobců sportovních aut od elektromobilů couvá.
Italská automobilka Ferrari dnes oficiálně představila svůj první plně elektrický vůz. Model se jmenuje Luce neboli světlo. Na jeho vývoji se podílelo studio LoveFrom, za nímž stojí bývalý designér společnosti Apple Jony Ive. Cena vozu má začínat na 550 tisících eurech, tedy 13,3 milionu korun. Dodávky zákazníkům by podle dřívějších informací automobilky měly začít v říjnu. Představení dlouho očekávaného modelu završuje roky příprav a uskutečnilo se na akci pro pozvané, kterou automobilka přenášela na youtube.
První Ferrari do zásuvky
Čtyřdveřový model má maximální rychlost 310 kilometrů za hodinu. Po modelu Purosangue je druhým modelem Ferrari se zadními dveřmi. Na jedno nabití má ujet 530 kilometrů.
Analytici upozorňují, že zatímco konkurenční výrobci sportovních vozů jsou při přechodu na elektromobily opatrní, Ferrari se do této nejisté oblasti pouští naplno. A to i v době plné pochybností, zda zákazníci budou mít o tyto modely zájem.
Agentura Reuters upozornila, že jisté si zřejmě není ani samotné Ferrari. Automobilka totiž odložila plány na druhý elektrický model nejméně do roku 2028 kvůli slabé poptávce. Italský konkurent Lamborghini zase upustil od plánů na uvedení elektrického modelu v roce 2030 s odůvodněním, že zákazníci o něj nemají zájem.
Spíš výkladní skříň než prodejní trhák
Analytik společnosti Car Industry Analysis Felipe Munoz uvedl, že Ferrari neočekává, že model Luce bude velkým prodejním hitem. Má spíše sloužit jako demonstrace schopností a prestiže v době, kdy čínští konkurenti udávají světový trend ve vývoji okázalých a technologicky pokročilých elektromobilů.
Například čínská automobilka BYD vyvinula elektrický supersport Yangwang U9, který umí „skákat a tančit“. Vůz se dokáže pomocí aktivního hydraulického odpružení zvedat a pohybovat jednotlivými koly nezávisle na sobě. Může krátce poskočit přes překážku a při předváděcích akcích se pohupuje do rytmu hudby, takže to vypadá, jako by tančil.
Jak má znít Ferrari bez motoru
Pro Ferrari představuje velkou výzvu zachovat charakter značky i při přechodu na čistě elektrický pohon. Tradiční výrobci sportovních vozů se potýkají s omezeními baterií, které jsou těžké a nedokážou nabídnout stejný dlouhodobý výkon ani emotivní zážitek jako klasické benzinové motory.
Když Ferrari loni v říjnu představilo technologii připravovaného modelu Luce, ukázalo také speciálně vyvinutý zvukový systém. Ten zesiluje vibrace elektrického pohonu, aby vůz měl vlastní charakteristický zvuk Ferrari, nikoli uměle napodobovaný zvuk spalovacího motoru.
Noví boháči místo starých fanoušků
Model Luce by mohl Ferrari pomoci oslovit novou generaci bohatých zákazníků, kteří jsou elektromobilům otevřenější. Atraktivitu elektrických vozů navíc zvyšují i vysoké ceny benzinu spojené s válkou v Íránu.
Automobilka zároveň sází na to, že i když elektrický vůz nepřesvědčí všechny tradiční fanoušky značky, mladší zákazníci o něj budou mít zájem. Část dosavadních velmi bohatých klientů si navíc může chtít pořídit elektrické Ferrari vedle klasických modelů.
Ferrari brzdí elektrické plány
Automobilka ale snížila své cíle v oblasti elektrifikace. Do roku 2030 by plně elektrická vozidla měla tvořit 20 procent modelové řady. Původní cíl přitom počítal s tím, že elektromobily budou tvořit 40 procent modelové řady. Ferrari také hodlá i nadále vyrábět hybridní modely a vozy s tradičním spalovacím motorem.
VYŠEL JARNÍ NEWSTREAM CLUB
Soukromí je nový luxus. A možná i nejcennější dovednost dneška.
Jarní vydání magazínu Newstream CLUB se zaměřuje na téma, které dnes řeší miliardáři i běžní lidé – jak si uchovat vlastní prostor v době, kdy jsme neustále online. Soukromé kluby, tiché byty, digitální detox i život na očích veřejnosti.
V novém čísle přinášíme rozhovory s Vendulou Pizingerovou, youtuberem Tarym nebo zakladatelem Smarty.cz Petrem Syrůčkem. Nechybí inspirace ze světa byznysu, stylu ani cestování – a také konkrétní tipy, jak si soukromí znovu vzít zpět.
Jedenácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo magazínu se můžete těšit v červnu.
Související
Ferrari předvedlo svůj první elektromobil. A hned nato ztratilo miliardy
Cornwallské vévodství je zdrojem peněz pro prince Williama a jeho rodinu. Je to dobře šlapající podnik, díky kterému je princ z Walesu jedním z největších vlastníků pozemků v zemi. Královská rodina se ale vedle toho snaží podporovat i sociální rozměr, který by měl v příštích letech posílit.
Britskému následníkovi trůnu nenáleží pouze titul prince z Walesu, ale také titul vévody z Cornwallu. Nejde přitom vůbec o formalitu, naopak. Vévodství totiž svému držiteli zajišťuje osobní příjmy, ze kterých financuje život své rodiny a filantropii. Princi Williamovi ročně vynáší kolem 20 milionů liber (kolem 580 milionů korun).
Než se stal Karel III. panovníkem, zajímal se o cornwallské vévodství velmi aktivně. Právě na jeho území si mohl v praxi vyzkoušet udržitelné projekty, které podporuje. Prosazoval na jeho půdě ekologické zemědělství a nachází se tu i experimentální městečka Poundbury a Nansledan, která vznikla na základě Karlových idejí.
Přes udržitelný a harmonický obraz (o panství vznikl i idylický dokument vysílaný i u nás) ale nelze zapomínat na to, že vévodství je obrovským vlastníkem půdy a realit, a tedy velmi lukrativním podnikem. Celkově pod něj spadá přes 50 tisíc hektarů půdy a více než pět tisíc pozemků a nemovitostí, převážně v jihozápadní Anglii. Například mnoho lokálních farmářů si od princů pronajímá pozemky k práci i své domovy. Následníci trůnu tak patří k největším landlordům v zemi.
Bydlení, práce i klima
I William, který stojí v čele vévodství necelé tři roky, mu postupně předává svůj vlastní otisk. Podle nedávno zveřejněných plánů by mělo hrát sociálnější úlohu. „Nejsme jen tradiční vlastníci pozemků… chceme být něčím víc. Můžeme udělat spoustu dobrého. Snažím se upřednostňovat věci, které zlepší život lidem žijícím v těchto oblastech,“ uvedl.
Britská vláda přiznává, že brexit byl katastrofa. Konečně
Pod britským premiérem Keirem Starmerem se povážlivě houpe židle. Ve snaze zachránit svůj mandát se obrací k nepravděpodobnému spojenci. Podporu své strany i voličů si chce získat návratem do Evropy. Bude ale jeho opatrný přístup k uklidnění kritiků stačit?
Zároveň William oznámil, že vévodství se bude zeštíhlovat. Byznysová strategie se upne na pětici hlavních regionů. Během deseti let pak má panství odprodat dvacet procent svého majetku, čímž se 500 milionů liber uvolní pro sociální, komunitní a environmentální účely.
Skoro třetina půjde na bydlení, které je jednou z následníkových priorit. Princ William už delší dobu angažuje v pomoci lidem bez domova v rámci projektu Homewards. Vévodství k tomu do roku 2040 postaví 12 tisíc bytů, z čehož by měla zhruba třetina spadat do kategorie dostupného bydlení.
Peníze mají pomoci k vytvoření nových pracovních příležitostí ve venkovských regionech a podpořit udržitelnost. Část prostředků vévodství využije ke snižování emisí a nomezování egativních dopadů na klima.
Král Karel III. loni zbohatl takřka o miliardu. I tak je stále 27 Čechů bohatších než on
Majetek britského krále Karla III. se loni rozrostl na 640 milionů liber, což odpovídá zhruba devatenácti miliardám korun. Panovník tak zbohatl zhruba o 890 milionů korun a je nyní stejně bohatý jako bývalý ministerský předseda Rishi Sunak a jeho choť. Platí, že 27 celkem Čechů má i tak ještě rozsáhlejší majetek než Karel III. V britském žebříčku nejbohatších je král ovšem až na 238. příčce.
Nové nakopnutí společenského poslání Cornwallského vévodství je jistě dobrá zpráva pro regiony. Patrně potěší i většinu Britů. Zároveň je však třeba říci, že pro královskou rodinu je to také skvělé PR. Zvláště v době, kdy se hovoří často spíše o jejích skandálech, třeba stále nových a nových obviněních králova bratra Andrewa Mountbatten-Windsora.
Král Karel III. definitivně odstřihl bratra. Andrew přišel o titul prince i střechu nad hlavou
Britský král Karel III. se rozhodl zbavit svého bratra Andrewa všech zbývajících titulů a poct a zároveň ho vystěhovat z jeho královského sídla. Oznámil to ve čtvrtek Buckinghamský palác. Důvodem kroku jsou Andrewovy někdejší vazby na odsouzeného amerického sexuálního delikventa Jeffreyho Epsteina, který v roce 2019 spáchal sebevraždu. Pětašedesátiletý Andrew tak mimo jiné přijde i o titul prince.
Najdou se však i kritici, kterým tyto změny přijdou stále jen kosmetické. Například někdejší ministr a kritik královské rodiny Norman Baker i po Williamově oznámení vévodství podle BBC přirovnal k výhernímu automatu. Ovšem s jedním rozdílem – pokaždé, když William „zatáhne za páku, vyhraje jackpot“.
Kritici přitom nejsou úplně mimo. Vévodství, a to nejenom v Cornwallu ale i přímo panovníkovo území v Lancasteru, stále využívají stará feudální práva, ze kterých slušně profitují (psali jsme zde). Jsou třeba osvobozená od daní. V moderním světě přitom se přitom velmi obtížně obhajují.
Reforma a zeštíhlování královských panství tedy působí jako rozumná volba. Pokud budou více přispívat společnosti a vymizí archaické excesy, regionům to pomůže. A královská rodina možná bude moci spát o trochu klidnějším spánkem.
Když Rockefellerova nadace před několika dny společně se svými partnery z řad dalších světových donátorů oznámila vznik Globální koalice pro jadernou filantropii, symbolicky završila přechod od svých „fosilních kořenů“ k nízkoemisní energetice. John D. Rockefeller proslul před více než sto lety jako ropný magnát, nejbohatší muž světa a zakladatel proslulé nadace, která své aktivity financovala díky ziskům z „černého zlata“. V roce 2020 řekla definitivní „goodbye“ fosilním palivům, zaměřila se na podporu obnovitelných zdrojů a nyní se jasně přihlásila k rozvoji jaderné energetiky.
Rodina Rockefellerů se stala součástí mnoha konspiračních teorií, podle nichž potomci ropného magnáta dodnes tahají za nitky celoplanetárního dění. Nejspíš se objeví i virální příběh o tom, jak je příklon Rockefellerovy nadace k jádru dalším potvrzením světovlády iluminátů.
Vzkaz, který nedávno vyslali zástupci řady mezinárodních nadací z asijského filantropického summitu v Singapuru, je ale přelomový i ve skutečnosti – jaderná energetika je podle nich tak zásadní pro životní prostředí, ekonomiku, bezpečnost i životy lidí, že si vyžaduje i „mobilizaci filantropického kapitálu“.
Zvláště v našich zeměpisných končinách, kde dosud jádro bylo spíše terčem řady nevládních organizací, to může vyvolat minimálně údiv. Vazby mezi klimatickými iniciativami a ambicemi v jaderné energetice ale nejsou na mezinárodní úrovni úplně nové – iniciátoři nového partnerství mezinárodních nadací se odvolali na závazek ze summitu COP28 v roce 2023 v Dubaji. K cíli ztrojnásobit výkon jaderných elektráren do roku 2050 se hlásí více než 30 zemí.
Atomový comeback Ameriky. USA opět dobývají Evropu v jaderné energetice
Proslulá společnost Westinghouse před osmi lety procházela bankrotovou procedurou ve Spojených státech, do níž se dostala kvůli problematickým projektům výstavby amerických jaderných elektráren. Firma se sídlem na okraji pensylvánského Pittsburghu měla velké nenaplněné ambice i v Česku. Někdejší tendr na nové temelínské bloky Češi zrušili a v případě pozdějšího dukovanského tendru Westinghouse ani nepustili do finálního souboje mezi Korejce a Francouze. Nyní se ale karta obrací. Westinghouse získává nové kontrakty, americké startupy vyvíjejí reaktory 4. generace a Big Tech pumpuje miliardy do stabilních zdrojů energie. Jaderný návrat USA tak může změnit i evropský energetický trh, píše ve své analýze Jan Žižka, editor magazínu Moderní ekonomická diplomacie.
Rockefellerova nadace ohlásila zmiňovanou globální koalici společně s filantropickou organizací Temasek Trust. Přihlásily se k ní další nadace včetně například CleanEcon, která má čistou ekonomiku přímo ve svém názvu. Autoři singapurské iniciativy připomněli, že na jadernou energetiku zatím směřovalo pouze něco mezi 0,1 a 0,2 procenta klimatické filantropie. Donátoři se chtějí zaměřit na projekty v rozvojových zemích. Ty však musejí kvůli vlastním geopolitickým a ekonomickým zájmům sledovat i západní státy – pokud nechtějí dál přenechávat iniciativu na globálním Jihu ruskému Rosatomu nebo čínským firmám.
Není náhoda, že oznámení o nové koalici filantropů přišlo ze Singapuru – právě jihovýchodní Asii, silně závislou na dovozu ropy, nepříjemně zasáhla válka na Blízkém východě. Přechod od fosilních paliv k jádru a obnovitelným zdrojům tam vidí nejen jako hospodářský stimul, ale také bezpečnostní imperativ. Obyvatelé globálního Jihu už také silně pociťují důsledky globálního oteplování. Stále nesnesitelnější vedra mimo jiné zvyšují poptávku po elektřině kvůli klimatizaci.
K energii bez limitů je ještě daleko. Ale peníze už proudí
Jadernou fúzi, která se jednou může stát prakticky neomezeným zdrojem energie, začali ekonomičtí vizionáři řadit mezi nejnadějnější technologie budoucnosti. Experimenty posledních let potvrdily, že díky fúzi dokážou lidé vyrobit více energie, než je zapotřebí k jejímu spuštění. K masovému využití nového stabilního a čistého zdroje je ještě hodně daleko, ale už se kolem jeho vývoje točí peníze soukromých investorů, budoucích velkých spotřebitelů i dodavatelů dílů pro fúzní reaktory. Zrodil se nový obor ekonomiky, píše ve své analýze Jan Žižka, editor magazínu Moderní ekonomická diplomacie.
Není předem dáno, že Globální koalice pro jadernou filantropii dosáhne všech svých cílů. Historie Rockefellerovy nadace kromě řady úspěchů ve zdravotnictví, vzdělávání nebo zemědělství zahrnuje i dost nešťastné kapitoly – včetně podpory eugeniky v prvních desetiletích své činnosti. Asi se ozve dost skeptiků, kteří budou jaderné filantropii předvídat stejně neslavný konec.
Faktem je, že rozvoj atomové energetiky naráží na řadu bariér, které se jeví jako nepřekonatelné. Nové technologie včetně malých modulárních reaktorů ještě neprokázaly své přednosti v praxi. „Jaderníci“ stále zápolí s průtahy a prodražováním staveb nových zdrojů. Filantropický kapitál by se však měl cíleně zaměřit právě na odstraňování překážek.
Jedním z největších rébusů, které musejí vyřešit stavitelé nových jaderných reaktorů, je vhodný finanční model. Rockefellerova nadace a její partneři mohou dát signál investorům z řad soukromých společností i rozvojových institucí, že jaderná energetika už není tak politicky citlivá a finančně riziková jako dřív. Jde o udržitelnou technologii, což v dobách, kdy investorské nálady ovlivňovali protijaderní aktivisté, nebylo vůbec jasné. Filantropický kapitál může přispět k „de-riskingu“ a jeho prostředky bude možné využít pro různá garanční schémata, zvláště u počátečních investic.
Stejně důležité bude finančně podpořit celou jadernou infrastrukturu, včetně dozoru nad bezpečností, přípravy specialistů i komunikace s veřejností. A to často v zemích, které mají s atomovou energetikou omezené nebo prakticky nulové zkušenosti.
Trump útočí, Čína bude kasírovat. Peking má nakročeno k vítězství v bitvách o energie
Ropné krize sedmdesátých let minulého století přivedly svět k rozvoji nových technologií a postupně změnily globální energetiku. Konflikty na Blízkém východě povzbudily nástup obnovitelných zdrojů, ale také boom jaderných elektráren ve Francii nebo ve finále i břidlicovou těžbu ropy a plynu v USA. Americký prezident Donald Trump je dnes posedlý fosilními palivy a věří, že díky kontrole domácích i zahraničních zdrojů může ovládat svět. Číňané si uvědomují, že i nynější válka na Blízkém východě nastartuje hledání alternativ, a nabízejí světu bezpečnější řešení „zelených“ technologií, píše v analýze Jan Žižka.
Zvýšený zájem Rockefellerovy nadace o jádro bylo možné sledovat už delší dobu. Na konci minulého roku informovala o studii, kterou pro ni vypracovaly společnosti Bayesian Energy a Radiant Energy Group. Dospěly ke klíčovému závěru – jaderné a obnovitelné zdroje se budou v energetickém mixu vhodně doplňovat.
Studie se sice zaměřila na osm rozvojových zemí – Brazílii, Indii, Indonésii, Filipíny, Nigérii, Ghanu, Rwandu a Jižní Afriku –, ale zjevně má širší platnost. Je v souladu s dřívějšími analýzami provozovatele francouzské přenosové soustavy RTE nebo Agentury pro jadernou energetiku Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, které už dříve citoval například Tomáš Ehler, jenž řídí sekci jaderné energetiky na českém ministerstvu průmyslu. Energetický systém založený pouze na obnovitelných zdrojích a úložištích energie bez jádra by byl méně stabilní a dost by se prodražil.
V mnoha politických i filantropických kruzích přitom dlouho panoval mýtus, že jádro se k obnovitelným zdrojům nehodí. Takový postoj se točil kolem argumentu, že třeba plynové zdroje dokážou daleko flexibilněji přizpůsobovat svůj výkon než atomové reaktory, což je pravda, pomíjel ale rizikovost plynu, kterou ještě více odhalily války na Ukrajině i Blízkém východě. Využívání plynu v Evropě také tlačí nahoru cenu elektřiny. A tato surovina se navíc stává méně žádoucí kvůli své emisní stopě, která bere v potaz celý řetězec včetně těžby a přepravy na dlouhé vzdálenosti.
Autoři zprávy pro Rockefellerovu nadaci zdůrazňují, že se nesoustředili pouze na výpočet nákladů, včetně investičních i provozních, jednotlivých zdrojů energie, ale na modelování celých energetických systémů. Nákladově optimální scénář předpokládá, že se jádro bude ve zmiňovaných rozvojových zemích kolem roku 2050 podílet na výrobě elektřiny z 10 až 20 procent. Je jasné, že v zemích jako Francie nebo Česko, které už na jádru stavěly v minulosti, má jít o podstatně vyšší podíl.
Írán není jenom ropa, ale i helium nebo čipy, říká prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček
Dopady konfliktu na Blízkém východě mohou být mnohem širší, než je cena paliv. Která se na druhé straně propisuje do celé ekonomiky, bez nafty nelze podnikat. Vládní regulaci ceny nafty a benzínu prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček chápe, vnímá však rizika státního zásahu. „Zastropování marží (pumpařů – pozn. red.) znamená zastropování mezd, nájemného a dalších položek.“ Přes dopady íránské krize vnímá Zajíček jako klíčové dobudovat českou energetickou strukturu, jádro a plyn.
Jaderná energie podle studie Bayesian Energy a Radiant Energy Group snižuje potřebu budovat nadměrné kapacity solárních panelů a úložišť. Významným faktorem je také to, že jaderné reaktory zdaleka nezaberou tak velké území jako obnovitelné zdroje.
Rockefelleři proti Exxonu i Trumpovi
Rockefellerova nadace není jedinou filantropickou organizací, která nese jméno známé americké podnikatelské rodiny. Další, jako Rockefeller Brothers Fund nebo Rockefeller Family Fund, založili v různých obdobích potomci slavného ropného magnáta. A právě poslední dva jmenované fondy se v minulosti dostaly do ostrých sporů s ropnou společností ExxonMobil – paradoxně největším následovníkem původní Rockefellerovy Standard Oil Co. Rockefelleři čelili obviněním, že financují žaloby na ExxonMobil, který podle kritiků věděl o dopadech svých aktivit na klimatické změny, ale tajil je před veřejností.
Bylo by možné říct, že Rockefellerova nadace jde svou podporou obnovitelných zdrojů a jádra s dobou a jedná v souladu s moderními trendy. Opětovný nástup prezidenta Donalda Trumpa však ukazuje, že boj o směřování minimálně americké energetiky ještě není u konce. Advokátovi fosilních zdrojů v Bílém domě současný šéf Rockefellerovy nadace asi příliš neimponuje. Je jím Rajiv Shah, bývalý administrátor americké rozvojové agentury USAID za prezidenta Baracka Obamy – tedy instituce, kterou se Trump loni rozhodl výrazně omezit. Paradoxem zůstává, že na podpoře jádra se Trump se Shahem shodnou.
