Diskotéka v centru města. Four Seasons a další stavby ukazují, jak devadesátky přepsaly Prahu
Four Seasons, Tančící dům i Rajská zahrada. Architektura devadesátých let změnila Prahu víc, než si dnes připouštíme.
Devadesátá léta změnila Prahu rychleji než jakékoli jiné období po válce. Do města vstoupil kapitál, který tu desítky let chyběl, otevřely se hranice i ambice. Architektura se stala jedním z nejviditelnějších nástrojů, jak nově nabytou svobodu ukázat světu.
Zjednodušený obraz devadesátek jako éry kýče, zlata a okázalosti bez pravidel dnes už neobstojí. Stačí se podívat na stavby jako Tančící dům, hotel Four Seasons, stanici metra Rajská zahrada nebo rezidenční komplex Hvězda. Realita byla složitější a pro dnešní Prahu zásadní.
„Pochopení architektury devadesátých let je pro plánování Prahy klíčové,“ říká Ondřej Boháč, ředitel Institutu plánování a rozvoje hlavního města. Řada tehdejších témat jako infrastruktura, doprava nebo vztah města k veřejnému prostoru se totiž řeší dodnes.
Investoři chtěli být vidět
Po roce 1989 se zhroutil centrálně plánovaný systém a nahradila ho tržní ekonomika. Praha se musela během několika let naučit, jak funguje soukromý investor, jak vypadá mezinárodní kapitál a jak má město reprezentovat samo sebe. Jiné evropské metropole měly desetiletý náskok.
Vznikaly nové hotely, bankovní domy, administrativní budovy i rozsáhlé rezidenční projekty. Nešlo jen o nové funkce, ale o nový jazyk. Budovy měly působit světově, sebevědomě a někdy i okázale.
Do Prahy přišli zahraniční investoři i mezinárodní architektonické kanceláře, ale vedle nich vznikala i silná domácí tvorba. Některé projekty byly okamžitě přijaty jako ikony, jiné dlouho budily rozpaky. Nicméně stavby jako například hotel Don Giovanni, budova Pragobanky, mostní tubus metra B vinoucí se mezi panelovými domy nebo Rajská zahrada, které byly kdysi kritizovány, dnes bereme jako samozřejmou součást města.
Jeden z nejuznávanějších českých architektů, Ladislav Lábus, získal Národní cenu za architekturu, Grand Prix, za bytový dům s galerií na Malé Straně. Stavět v centru Prahy podle něj znamená pracovat pod tlakem omezení, památkářů i veřejnosti. Právě v tom nachází výzvu. V rozhovoru mluví o tom, jak se česká architektura proměnila, proč se obyčejnost z domů vytrácí a proč dnešní trh s bydlením ztrácí smysl.
Architekt Lábus: Těžší je stavět za hodně peněž než za málo
Reality
Architekt jako partner byznysu
Změnila se i role architekta. Už nebyl technickým vykonavatelem státní zakázky, ale partnerem investora. Musel vyjednávat, obhajovat návrh, reagovat na tlak rozpočtů i termínů. Architektura přestala být čistě odbornou disciplínou. Stala se nástrojem reprezentace, marketingu a někdy i moci.
Právě tohle napětí dnes popisuje výstava DEVADE: Architektura Prahy mezi přísností a diskotékou, která představuje devadesátkovou architekturu jako střet dvou pólů. Na jedné straně návrat k racionalitě, proporcím a odkazu moderny. Na druhé straně postmoderní hravost, barva, inspirace Západem a chuť experimentovat. „Diskotéka“ devadesátých let přitom nebyla jen estetickým výstřelkem. Byla gestem. Způsobem, jak dát najevo úspěch, svobodu a nové sebevědomí města i investorů.
Vedle známých staveb, jako je Tančící dům nebo hotel Hilton, výstava připomíná i sakrální architekturu, výrazné interiéry nebo projekty, které se do učebnic dlouho nedostaly. Součástí expozice jsou dobové časopisy, reklamní materiály, archivní záběry České televize i současné fotografie staveb, které ukazují, jak devadesátky zestárly.
Výstava je k vidění od 29. ledna do 17. května 2026 v Centru architektury a městského plánování (CAMP).
Výhled na pražské nebe, surový beton a klid ukrytý uprostřed ruchu města. Tento panelový byt dokazuje, že dobrý design dokáže změnit nejen prostor, ale i zažité předsudky.
I panelák může být krásný. Tento byt nad Prahou mění pohled na typovou architekturu
Reality
Na Pražském hradě probíhá nenápadná, ale systematická proměna. Jednotlivé projekty ukazují posun od nahodilých zásahů k dlouhodobému řízení areálu.
Nenápadná revoluce na Pražském hradě. A nejde jen o světla
Reality
VYŠEL LETNÍ NEWSTREAM CLUB
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.
Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.
Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.
Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.
To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB.
A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.
Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
