Lídr Motoristů Petr Macinka možná opravdu vejde do učebnic politologie, ne však jako ranař, ale jako příklad nevídané politické naivity. Jen někdo nezkušený nebo s naprosto tragickým politickým úsudkem si mohl myslet, že jeho vyděračský výpad vůči prezidentovi Petru Pavlovi něco změní.

Že by se s prezidentem nemělo jednat způsoby ze čtvrté cenové, je každému se základy slušného chování jasné. Ostatně i v té čtvrté cenové se lidé k sobě navzájem mnohdy chovají lépe, než Petr Macinka. Celá taškařice však má ještě jeden rozměr – Motoristé chtějí vypadat jako ranaři, ale ve výsledku odejdou jako čistokrevní slaboši.

Petr Macinka ve zveřejněných zprávách prezidentovi Petru Pavlovi bez okolků vyhrožuje. Pikantní na tom však je, že nemá prakticky žádné trumfy v ruce – a tedy ani čím vyhrožovat. Čím může předseda nejmenší parlamentní strany prezidentovi vyhrožovat? Že mu bude posílat ošklivé zprávy? Mluvit o něm špatně v médiích? Myslím, že to Pavel zvládne.

Dalibor Martínek: Čekají nás čtyři roky hororu s Macinkou

Názory

Petr Macinka má další zářez na pažbě svých nehorázností. A to je u vlády teprve měsíc. Nyní vydírá prezidenta Pavla. Chce ho donutit, aby podepsal Turka jako ministra. Když ne, tak Pavel prý uvidí. Macinka otevírá nový suterén politické kultury. A to má zastupovat tento stát na mezinárodním poli.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Petr Macinka ukázal, jak nezkušeným a špatným stratégem je. Zřejmě si neuvědomil, že už nesedí před kamerou nějaké obskurní internetové televize. Tento výpad/záchvat připomínající tříleté dítě, které zrovna nedostalo v supermarketu hračku, byl odsouzen předem k neúspěchu. Pavel ho si ho právem namazal na chleba. A asi mu to nedalo ani moc práce.

Politický kapitál vyčerpán

Zajímalo by mě, zda jsou voliči Motoristů s jejich výkony spokojení. Motoristé se pasovali do role ostrých hochů, kteří se zbaví Fialy a Babiše si pohlídají. Realita je dost odlišná. Těžko by se v moderních dějinách Česka hledala vládní strana, která by byla tak bezzubá, jako právě partaj Macinky a Turka, která se přímo žene k tomu, aby ji Andrej Babiš „zkonzumoval“ podobně jako posledně sociální demokraty.

Přitom možnosti Macinka měl. U prezidenta evidentně nepochodí, což už je pěkných pár týdnů a měsíců evidentní. Pozoruhodná ale je i role premiéra Andreje Babiše, který je v této kauze mimořádně alibistický. Za „svého“ potenciálního ministra se až ostentativně nepostavil. Cesta Motoristů k alespoň nějakému vlivu vede přes Babiše, ne Pavla. Vždyť Babišova vláda stojí na jejich podpoře. Bez Motoristů by premiér těžko hledal nějakého alternativního partnera. Musel by se poohlížet mezi stranami bývalé pětikoalice.

Kdyby Motoristé měli odvahu, dávno už by z vlády vystoupili nebo odchodem alespoň pohrozili. Jenže to si nedovolí. Zatím Babišovi tolerovali všechno. Už obsadili teplá místečka na ministerstvech, a z těch se jim nechce, podobně jako Bobovi a Bobkovi z vyhřátého klobouku kouzelníka Pokustóna.

Nyní Macinka svůj politický kapitál vyčerpal. A ze všech stran zní volání po rezignaci. Jenže teď už to nebude rezignace bojovná, ale odchod s ostudou. Macinka možná opravdu vejde do učebnic politologie. Jako příklad nevídané politické naivity.

Další komentáře Karla Pučelíka

Výpady Petra Macinky vůči kanceláři prezidenta nebyly jen tak nějakou noční nerozvážností. Vypadá to na přesně cílenou mocenskou strategii, jak z učebnice.

Jestli si šéf Motoristů po večerech pročítá strategie moci, a vypadá to tak, dá se jeho úder na hradní kancelář přečíst jako přesně cílený. Argumenty, že prezident neměl zveřejňovat soukromou korespondenci, neplatí. Vyostřená rétorika byla cílená přesně na to, aby se zveřejnila. A mocenský tah se vyplatil. Proto Petr Macinka působí pobaveně a sebejistě, nikoli zkroušeně, jako někdo chycený u nepřístojnosti. 

Kritici poukazují na to, že si šéf Motoristů vyjádření hraničící s výhružkami k prezidentovi "neměl dovolit." Z hlediska dosud platné mezilidské etiky to je samozřejmě pravda: Petr Macinka je mladší než prezident a hlavně v hierarchii protokolu stojí mnohem níže. Přesto se v korespondenci s hradním mluvčím staví do role, jako by byl hlavě státu na roveň. A to je přesně cílené, jde o starý mocenský trik, ve stylu: Když nemůžeš soupeře porazit z jeho pozice, stáhni ho na svou úroveň – a přinuť ho hrát tvou hru.

V pozadí neomalené hry není cílem Filip Turek a jeho ministerské ambice. To je zástupná věc. Je to cílené oslabování prezidentské autority, proto Macinka a jeho zastánci opakují, že prezident se chová neústavně. Chtějí oslabit prezidenta a jeho symbol přirozené autority. Rozšířit své mocenské hřiště, přepsat pravidla dosud možného. A to se jim daří. Z dosavadní situace, kdy prezident odmítá jmenovat ministra z řady etických důvodů, se stal konflikt dvou politiků ve veřejné aréně. V němž je hlava státu předhozena zastáncům Motoristů a dalších kritiků k nevybíravému očerňování. Což byl cíl celé situace.

Lipavský míří blíž k ODS a ostře se střetává s ministrem Macinkou

Politika

Bývalý ministr zahraničí Jan Lipavský zvažuje vstup do Občanské demokratické strany. Podle předsedy ODS Martina Kupky by se mohl stát jednou z viditelných tváří poslaneckého klubu. Kupka to uvedl v pořadu České televize Týden v politice.

ČTK

Přečíst článek

V právní rovině se prezident neústavně nechová, ústava praví, že hlava státu má pravomoc jmenovat ministry. Nikoli povinnost, natož časovou lhůtu. Prezident se fakticky tedy nechová neústavně; chová se v mezích ústavy, ale proti zájmům části exekutivy, která se snaží jeho roli redukovat na formální podpis – a proto vzniká narativ o „neústavnosti.“ Zatažení do konfliktu znamená, že prezident se má stát jednou ze stran sporu, přestat být nadstranickou autoritou, arbitrem pořádku. 

Podobné strategie se v politice objevovaly i v minulosti, například v pozdní antice, či ve Výmarské republice, kdy byl prezident Paul von Hindenburg často a cíleně zatahován do půtek extremistických stran, až se jeho role zpochybnila a vyprázdnila natolik, že otevřela dveře nacistické totalitě. 

Současná doba tomuto stylu tvrdé hry přeje nadmíru. Znevažování nezávislé autority se dostalo do běžné politické operativy v orbánovském Maďarsku i kolem prezidentského dvora Donalda Trumpa. Loni viceprezident JD Vance před očima kamer v podobném stylu ponížil protokolárně vyššího Volodymyra Zelenského. Cíl byl stejný jako v českém případě - prolomit hranice tolerovaného. To cíleně zvětšuje mocenské pole aktéra. 

Takže ano, Petr Macinka se choval nepřípustně a neomaleně. Nebyla to ale jen tak nějaká půlnoční vymknutá situace, ale strategická hra. 

Trump dovedl svět na pokraj třetí světové války. Aby si vesele zatancoval

Názory

Připadá vám, že se americký prezident chová jako mafiánský boss nebo římský imperátor? A že mu to vlastně docela jde? Vypadá to, že jestli někdy něco v životě četl, jsou to příručky o tom, jaké jsou zákony moci.

Tereza Zavadilová

Přečíst článek