Stavby v Česku dál prodražuje neklidný Blízký východ, rostou ceny potrubí i izolací

Miliardář Jeff Bezos navrhuje zrušit daně polovině Američanů. Je to čirý populismus. Ve své podstatě ale nemá smysl se s jeho teoriemi vážně zabývat, protože je to jen další úhybný manévr od důležitější otázky – zda by on a další ultrabohatí neměli platit vyšší daně. Nebo alespoň nějaké.

Čtvrtý nejbohatší člověk planety a zakladatel Amazonu Jeff Bezos se před několika dny nechal slyšet, že by chudší polovina Američanů neměla platit vůbec žádné daně z příjmu. „Neměli bychom žádat zdravotní sestru z Queensu, aby posílala peníze do Washingtonu,“ řekl v rozhovoru pro stanici CNBC.

Jeho výrokům se pochopitelně dostalo slušné pozornosti. Kdo by nechtěl, aby mu měsíčně na účtě zůstalo o zhruba tisíc dolarů víc? Bezos naznačuje, že tyto peníze mnohé nízko- až středněpříjmové dělí od kýžené stability, mohli by je využít na bydlení, jídlo, vzdělání pro děti a další nezbytné životní náklady.

Snaha odvrátit pozornost od sebe

Přestože jeho teorie zní lákavě, neměli bychom ho vůbec poslouchat, jako biblického hada, který nabízel Evě jablko. V první řadě je to totiž Bezosova taktika, jak odvrátit pozornost od sebe samého. Všimněme si, že s nápadem nevyrazil z ničeho nic, v rozhovoru to byla odpověď na otázku, zda by ultrabohatí neměli platit větší daně.

Zdanění ultrabohatých není radikální. Nechat platit miliardáře méně než zaměstnance, to je radikální

Money

Otázka zdanění (super)bohatých je dosud tématem, které dostává nálepku radikálnosti a politici se ho většinou štítí. I ekonomické výzkumy však ukazují, že nerovnost je jedním z největších problémů dneška. Bez daňové reformy se dál nepohneme.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Záleží mu tedy na obyčejných lidech, nebo chce spíše utnout diskusi o svých vlastních penězích? Bezos sám je známý tím, že neplatí téměř žádné daně z příjmů, ačkoli si klidně může dovolit pronajmout celé Benátky.

Bezos a podobně i další úspěšní podnikatelé mají svůj mediální obraz postavený na tom, že oni jsou ti schopní, oni vědí, oni mají něco za sebou, tudíž je dobré je poslouchat. Někdy to tak skutečně může být, ale v případě tohoto rozhovoru Bezosova aura úspěchu zakrývá fakt, že návrh je v této podobě ekonomický nesmysl.

Miliardář sice tvrdí, že by se nic nestalo, protože 40 procent daňového výběru stejně obstarává jedno procento nejbohatších. Přesto pokud by Američané (i jiné národy) přestaly danit příjmy poloviny obyvatel, byl by to zásek do rozpočtu gigantických rozměrů.

Manažerům stouply výdělky za posledních pět let o půlku, zaměstnancům klesly o dvanáct procent

Money

Zatímco výdělky manažerů od roku 2019 celosvětově vzrostly o 54 procent, zaměstnancům klesly o 12 procent. Organizace Oxfam, která přehled vypracovala, požaduje vyšší zdanění superbohatých a spravedlivější mzdy

Ivana Pečinková

Přečíst článek

Jen dodejme, že americký rozpočet je už dnes rekordně zadlužený, takže na místě rozhodně není hledání způsobů, jak daňový výběr osekat, ale naopak hledat nové zdroje.

Takový výpadek zdaleka nemohou vyřešit jen Bezosem navrhované úspory, racionalizace a efektivita státní správy. Peníze by chyběly, a to velmi znatelně. Důsledky by dopadly v první řadě na veřejné služby, sociální stát, dostupnost vzdělání a zdravotnictví. Třeba i plat oné zdravotní sestry z Queensu. Bezosův návrh by tak ve výsledku ohrozil nejvíce ty, kterých se nyní (na oko) zastává.

Jako když utečete bez placení

Vedle toho, že návrh není ekonomicky uskutečnitelný, je i poměrně bizarní. Nejlépe to shrnul v podcastu investor a zastánce daně z bohatství Gary Stevenson: „Představme si, že bohatý člověk jde s chudým přítelem na večeři. Když dojde na placení, tak boháč praví: ‚Já vím, že máš hluboko do kapsy, ale platit za tebe nebudu. Mám jiný nápad. Co kdybychom utekli bez placení oba?‘“

Karel Pučelík: Vítězi války jsou ultrabohatí. Jako vždycky

Názory

Máme to nejhorší za sebou? S Donaldem Trumpem v Bílém domě to nemůže s jistotou nikdo nemůže tvrdit, ani on sám. Prozatímní vyústění konfliktu s Íránem však působí značně bizarně. Vítěz se hledá těžko, zato poražených jsou zástupy. Patříme mezi ně my všichni.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Bezos v podstatě jen přenáší náklady na někoho jiného. Jako vždy platí, že není radno věřit někomu, kdo chce rozdávat, ale zároveň neuvede, kde na výdaje vezme.

Snížení daňové zátěže nízko- a středněpříjmových zaměstnanců přitom není od věci, řada států to ostatně praktikuje. Nesmí se ale skončit jen u toho. Myšlenka samotná není náhradou za daň z bohatství.

S miliardáři nelze soupeřit

Na problém také nelze nahlížet jen z rozpočtového hlediska. Neblahým znakem naší doby totiž je vysoká a rostoucí nerovnost. Ultrabohatí takřka všude po světě vlastní stále větší podíly ekonomiky. Jejich bohatství je obrovské, ale když už bohatý jste, další přísun peněz vás nepřiměje zvýšit spotřebu.

Co tedy uděláte? Budete nakupovat aktiva – nemovitosti, akcie, zlato, a podobně. To zvyšuje cenu. Není náhoda, že akcie, bydlení i zlato se pohybují kolem maxim, i když je svět na pokraji největší energetické krize moderních dějin.

Krvácející miliardáři. Kdo v roce 2026 zatím prodělává kalhoty

Trhy

Ačkoli se trhy navzdory geopolitické situaci drží poblíž historických maxim, zdaleka ne všichni na aktuálním vývoji vydělávají. Při pohledu na index miliardářů se ukazuje, že zejména evropský spotřebitelský sektor a asijské energie jsou výrazně pod tlakem. A tak v letošním roce prodělávají zejména Bernard Arnault, Mukesh Ambani, ale překvapivě také slavní miliardáři sázející na umělou inteligenci, vyplývá z dat agentury Bloomberg.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

Běžní zaměstnanci, jejichž mzdy tak rychle nerostou, jsou z trhů vytlačováni. S miliardáři nemohou soupeřit. To, že jim Bezos nechá v kapse o pár tisíc víc, tedy neznamená, že se budou mít lépe. Všeobecnému zdražování stejně nebudou stíhat.

Lidstvo však poznalo dobu, kdy si obyčejní zaměstnanci (tedy přesněji ti na Západě) mohli bydlení dovolit. Před nástupem Ronalda Reagana a Margaret Thatcherové také ultrabohatí platili mnohem větší daně. Vyšší zdanění plnilo i jakousi regulační roli.

Nerovnost je jedním z největších problémů dnešní doby, nejde jen o spravedlnost, ale i efektivitu ekonomiky. I proto je třeba o zdanění bohatství přemýšlet.

Ceny kontejnerové lodní dopravy mezi Asií, Amerikou a Evropou v uplynulém týdnu výrazně vzrostly. Důvodem byly konflikt v Perském zálivu, vyšší ceny pohonných hmot, dopravní zácpy v některých asijských přístavech a nárůst poptávky před vrcholnou sezónou pro rezervaci námořní přepravy, uvedla agentura Bloomberg.

Cena za 40stopý kontejner dopravený z Asie do severní Evropy vzrostla v pátek na 3 649 dolarů (asi 77 tisíc korun). To je podle údajů norské analytické společnosti Xeneta, zaměřené na nákladní dopravu, o 27 procent více než o týden dříve. Kontejner z Asie na západní pobřeží USA pak zdražil o pětinu na 3 933 dolarů, uvedl Bloomberg.

Čísla společnosti Xeneta ukazují, že dopravní sazby mezi Asii a USA se od začátku války Spojených států s Íránem 28. února zvýšily o 109 procent. Poplatky za kontejnery směřující do Evropy pak zdražily o více než 50 procent. Dopravci zvyšují ceny o příplatky za dražší paliva a nutí exportéry nést náklady spojené s energetickou krizí, podotkl Bloomberg.

Ceny za dopravu jednoho kontejneru do začátku června 2026 (v dolarech):

Kromě rostoucích poplatků za dopravu začíná být navíc problémem dopravní kapacita, omezená před nejrušnějšími měsíci v roce pro doplňování zásob — červencem a srpnem. Zásilky přesměrované kvůli zablokovanému Hormuzskému průlivu způsobují zácpy v jihovýchodních asijských centrech včetně Singapuru a malajsijského Port Klang, čímž zvyšují tlak na kapacitu pro obchodní trasy daleko od Perského zálivu.

Ropa proudí přes Hormuz potají. Tankery vypínají identifikaci a mizí z radarů

Money

Hormuzský průliv se po týdnech ochromení znovu pomalu probouzí, tankery ale často plují potmě a vypínají sledovací systémy. Podle Reuters se z Perského zálivu dostává ven víc ropy než dřív, pořád jde ale jen o zlomek předválečného objemu. Trh se navíc ani po případném znovuotevření úžiny nemusí vrátit k normálu.

ČTK

Přečíst článek

„Problémy v přístavech jsou pro dodavatelské řetězce toxické, zejména v překladištních uzlech s globálním významem v jihovýchodní Asii,“ řekl hlavní analytik společnosti Xeneta Peter Sand. „To způsobuje masivní tržní výkyvy i na trasách jako v Tichomoří, které neprocházejí přes Blízký východ,“ dodal.

S rostoucími obavami, že ceny ropy zůstanou i ve druhé polovině roku vyšší, může být pro nárůst kontejnerových sazeb ještě více prostoru, dodal.

„Vlna zvyšování přepravních sazeb nabírá na síle,“ řekl Sand. „Pokud exportéři budou chtít rezervovat termíny dopředu, pak dopravci budou ceny stále zvyšovat – a trh může být ještě daleko od svého vrcholu napříč globálním obchodem,“ dodal.

Hormuz se po válce nemusí vrátit k normálu. Rejdaři budou riziko počítat ještě roky

Politika

Dodávky ropy přes Hormuzský průliv se podle analytiků nemusejí vrátit na předválečnou úroveň ani po případné mírové dohodě mezi Washingtonem a Teheránem. Rejdaři budou dál zvažovat bezpečnostní rizika v Perském zálivu a možnost obnovení bojů. Omezený provoz v jedné z nejdůležitějších světových námořních tras by tak mohl mít dlouhodobý dopad na trh s ropou, LNG i hnojivy, uvedla CNBC.

nst

Přečíst článek