Ropa proudí přes Hormuz potají. Tankery vypínají identifikaci a mizí z radarů
Hormuzský průliv se po týdnech ochromení znovu pomalu probouzí, tankery ale často plují potmě a vypínají sledovací systémy. Podle Reuters se z Perského zálivu dostává ven víc ropy než dřív, pořád jde ale jen o zlomek předválečného objemu. Trh se navíc ani po případném znovuotevření úžiny nemusí vrátit k normálu.
Přes Hormuzský průliv se v posledních týdnech dostává stále více tankerů s ropou. Přesný počet je však složité určit, neboť záměrně vypínají sledovací systémy a plují mimo dosah satelitních sledovacích systémů. Ve své analýze to uvedla agentura Reuters, podle níž jde ale i tak jen o zlomek předválečných objemů a trh se do původního stavu možná už nevrátí.
Téměř úplné uzavření Hormuzského průlivu znamenalo, že v Perském zálivu uvázlo více než 13 milionů barelů ropy denně. Producenti tak v řadě případů museli uzavřít ropná pole a rafinerie, což se projevilo nedostatkem ropy na trhu a prudký růstem cen energií. V posledních týdnech se ale podle Reuters lodní doprava v oblasti nenápadně zintenzivnila.
Vypnutý systém identifikace
Sledovat vývoj tradičním způsobem ale nestačí, protože podle odhadu společnosti Vortexa 65 procent tankerů, které odsud v květnu vypluly, mělo vypnutý systém automatické identifikace (AIS). Klasické satelitní sledovací systémy je tak nezachytily. Podle monitorovacích společností pro lodní dopravu, včetně LSEG a Kpler, tak i nadále přes Hormuzský průliv proplují v průměru jen tři tankery denně, což představuje zhruba desetinu běžného objemu.
Alternativní měření ale ukazuje něco jiného – jde o sledování objemu ropy uskladněné na uvázlých tankerech v oblasti. Tento objem klesl z maxima 184 milionů barelů z 22. března přibližně na 148 milionů barelů tento týden, vyplývá z dat společnosti Kpler.
To naznačuje, že se z regionu dostane zhruba 500 tisíc barelů denně. Tempo za poslední měsíc zrychlilo, když se podle analýzy návratnosti investic zvýšilo přibližně na 710 tisíc barelů denně. To nabízí další důkazy o tom, že dodávky ropy z Perského zálivu se postupně zvyšují, i když zůstávají i nadále velmi omezené.
Které trasy tyto neidentifikované tankery využívají, nelze přesně určit. Část plavidel zřejmě využívá koridory schválené Íránem na základě dohod s asijskými odběrateli Čínou, Indií, Japonskem a Pákistánem. Část se zřejmě pohybuje blíže ománskému pobřeží za tiché podpory amerického námořnictva, píše Reuters.
Spojené státy hrozí novými cly, která by mohla výrazně zdražit i český export. Oficiálně jde o boj proti zboží vyrobenému nucenou prací, ve skutečnosti ale Washington podle textu otevírá další kolo protekcionistické obchodní války. Pro Evropskou unii i české firmy může jít o test, zda se křehká dohoda s USA nerozpadne jen rok po svém uzavření, píše ve svém komentáři hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.
Českým exportérům hrozí nová rána z USA. Trump chce přitlačit na cla kvůli nucené práci
Názory
„Trvalé oživení však bude vyžadovat mnohem větší jasnost a stabilitu v oblasti Hormuzského průlivu. Je nepravděpodobné, že by producenti obnovili ropná pole s objemem zhruba 11 milionů barelů denně uzavřená v době konfliktu bez důvěry, že vývoz může spolehlivě plynout. Jedno z klíčových omezení představuje logistika: návrat prázdných tankerů do Perského zálivu. Bez stálého přílivu plavidel pro nakládku zboží zůstanou pobřežní skladovací nádrže téměř naplněné, což zabrání obnově uzavřené produkce,“ píše Reuters.
Rejdaři se i nadále obávají posílat lodě do oblasti, kde hrozí, že uváznou. To se projevuje i vysokým pojistným, které ještě více posiluje opatrný přístup. Írán navíc usiluje o trvalou kontrolu nad oblastí a o zavedení mýtného. Trh se tak nakonec nemusí nikdy vrátit k normálu, i kdyby průlom v jednání vyústil v oficiální znovuotevření úžiny.
Konflikt, který koncem února odstartovaly americko-izraelské útoky na Írán, do značné míry ochromil lodní dopravu v Hormuzském průlivu. Tím do té doby procházela asi pětina světových dodávek ropy.
VYŠEL LETNÍ NEWSTREAM CLUB
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.
Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.
Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.
Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.
To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB.
A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.
Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
