Nový magazín právě vychází!

Objednávejte zde

Pivo je fajn, ale svět by měl Česko znát díky letadlům a výcviku pilotů, říká šéf letecké asociace

Jiří Protiva, pověřený šéf Asociace leteckého a kosmického průmyslu
Asociace leteckého a kosmického průmyslu, užito se svolením
Jan Žižka

Zkušenosti a znalosti, které český letecký průmysl rozvíjel od první republiky nebo ještě dřívější doby, se neztratily. „Vše se podařilo znovu nastartovat, české firmy oživily své schopnosti,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz Jiří Protiva, pověřený šéf Asociace leteckého a kosmického průmyslu. „Někdy jsme šli cestou, která dál nevedla, ale dokázali jsme změnit směr,“ dodává.

Jiří Protiva prosazuje národní soběstačnost celého leteckého odvětví, aby Česko v době různých obchodních omezení nebylo příliš závislé na mimoevropském dodavatelském řetězci. Když mluví o „národní identitě“ leteckého průmyslu, zdůrazňuje, že by se Češi měli v zahraničí prezentovat také vyšší hodnotou, které dosahujeme v ekonomice.

„Je dobře, že umíme vařit pivo, ale letectví by mohlo reprezentovat právě takovou vyšší hodnotu,“ argumentuje manažer, který je také ředitelem státního podniku LOM. Ten je významným hráčem v exportu služeb – opravuje a modernizuje vrtulníky i pro zahraniční zákazníky a v poslední době o sobě dává hodně vědět výcvikem pilotů.


Bývalé Československo mělo obrovské tradice v leteckém průmyslu, ale od 90. let se nedařilo dotáhnout do konce některé projekty nových letadel. Tím vznikaly pochybnosti, zda jsme schopni na dřívější úspěchy navázat. Jak hodnotíte dnešní situaci?

Československo má ve světě pořád zvuk. Po celé zeměkouli stále létá mnoho letounů L-39 nebo Zlín. A myslím, že oproti minulým desetiletím se situace významně mění. Česko se může pochlubit vlajkovými loděmi, jako jsou letouny L-39 Skyfox z Aera Vodochody i L 410 NG, které vyrábí kunovická společnost Aircraft Industries. Máme tady i úspěšná sportovní letadla a ultralighty. Členové Asociace leteckého a kosmického průmyslu zastupují široké spektrum činností – od výzkumu a vývoje přes výrobu dílů i finálních letounů po výcvik pilotů. Tím vším dnes děláme novou díru do světa. Dokládá to také výrazný nárůst exportu. V minulosti nastal určitý propad, ale Češi v sobě pořád mají lásku k letectví a nikdo nám nevzal naše know-how.

Výzkum a vývoj v Česku tedy navzdory nedotaženým projektům nezakrněl a rozvíjel se dál?

Měli jsme opravdu na čem stavět. Vše se podařilo znovu nastartovat i díky zkušenostem, znalostem a know-how, které si český průmysl zachoval z první republiky nebo ještě dřívější doby. České firmy oživily své schopnosti. Nedokončený výzkum a vývoj také přináší určitý výsledek. Někdy jsme šli cestou, která dál nevedla, ale dokázali jsme změnit směr. Od devadesátek jsme zaznamenali spoustu takových výhybek. A kvalitní česká malá letadla jsou také výsledkem vývoje, který předtím neklapl. Když Aero Vodochody a bývalý Let Kunovice, dnes Aircraft Industries, v devadesátých letech propouštěly, mnozí bývalí zaměstnanci začali vyvíjet letadélka ve svých garážových firmách. Dnes jsou z nich velmi draví exportéři, kteří patří ke světové špičce.

Česká technologie otevře dronům cestu do měst

Česká republika se zařadí mezi první země Evropské unie, které zavedou jednotný systém řízení bezpilotního provozu – U-space. Ten umožní bezpečnou a efektivní integraci dronů do vzdušného prostoru a otevře cestu k jejich masovému využití v dopravě, zdravotnictví i průmyslu.

Přečíst článek

Čím to je, že se v českém letectví – možná na rozdíl od jiných odvětví – podařilo zachovat celkovou kontinuitu?

Často ve svém okolí slýchám, že letectví není práce, ale styl života. Pozoruju to vlastně i na sobě. Lidé, kteří pracují v Kunovicích, Aeru Vodochody nebo dalších firmách, mají opravdu rádi to, co dělají. Zabývají se letectvím i ve volném čase, patří mezi fanoušky tohoto oboru a jsou členy různých aeroklubů. Myslím, že i díky tomu se daří české letectví rozvíjet.

Mluvíte o tom, že letectví dnes trošku zezelenává. Máte tím zjevně na mysli větší zaměření na obranný průmysl…

Není divu – vzhledem k tomu, jakými zásadními tématy se staly obrana a bezpečnost. Platí to i pro soukromé firmy, které se dřív věnovaly jenom civilnímu sektoru a dnes se zaměřují na technologie dvojího užití v civilním i obranném odvětví. Je to mezinárodní trend, typickým příkladem byla poslední pařížská Air Show, tedy dříve ryze civilní veletrh. Letos tam dominovala bezpečnostní a obranná témata. V Paříži mimochodem hodně rezonovala nabídka letounů L-39 pro výcvik vojenských pilotů.

Co je doma, to se počítá

Jakou roli hraje mezinárodní spolupráce, která navazuje na dovoz vojenské techniky pro českou armádu? Může tuzemský průmysl významněji profitovat z dodávek amerických letounů F-35?

Průmyslová spolupráce na projektech, jako jsou stíhačky F-35, vrtulníky H-1, bojová vozidla CV90 nebo tanky, přináší pro české firmy opravdu velké příležitosti. A musím říct, že na to, jak už byl program F-35 dávno rozjetý, Česko získalo relativně velké možnosti se do průmyslové spolupráce zapojit. V případě společnosti LOM to bude výcvik pilotů, řada firem a výzkumných institucí se zase bude podílet na vývoji nebo údržbě komponent. Tím by to ale nemělo končit, ambicí Česka a jeho firem musí být větší podíl na programu F-35 s tím, jak se bude dál rozvíjet. Musíme hledat nové příležitosti a také s podporou státu tlačit na výrobce amerických stíhaček Lockheed Martin, aby nás víc a víc zapojoval. Naším cílem je určitá národní soběstačnost celého odvětví, abychom nebyli příliš závislí na mimoevropském dodavatelském řetězci.

Říká se, že Česko je jednou z devíti zemí světa, která je schopná vyrobit kompletně celé letadlo. Beru to jako určitou nadsázku, protože na druhou stranu jsem mnohokrát slyšel, že žádný sofistikovaný výrobek, žádné letadlo nevzniká kompletně pouze v jedné zemi. Jak to vnímáte vy?

Koukáme se na to z většího nadhledu. Patříme mezi země, které se mohou pochlubit vším, co je pro výrobu potřeba – od výzkumu a vývoje, přes inženýring, výrobu komponentů, různých přístrojů na palubu, navigačních a komunikačních systémů, až po sestavení celého letadla a výcvik pilotů. Když se podíváte na konkrétní letadlo, je pravda, že třeba v případě L-39 se kromě stovek českých subdodavatelů významně uplatnili třeba Američané, kteří dodávají motor Williams. Ale i v Česku umíme vyrábět a opravovat motory, které se zase uplatní v jiných letounech. V době různých celních a obchodních omezení platí více než dříve, že co je doma, to se počítá.

Jiří Protiva, pověřený šéf Asociace leteckého a kosmického průmyslu Asociace leteckého a kosmického průmyslu

Na relativně malou zemi jako Česko je těch činností poměrně dost, může zaznívat i názor, že bychom se měli více specializovat. Je vůbec realistické dál posilovat české subdodávky a výrobu dílů pro letadla?

To si myslím, že ano. Potřebujeme ale neustále zlepšovat komunikaci mezi českými firmami, vytvářet sdružení a vystupovat navenek pod určitou národní identitou. Nám se to daří v rámci různých veletrhů, ať už je to v britském Farnborough, Paříži, Dubaji nebo Singapuru. Díky tomu, že tam jdeme s jednotnou značkou a prezentujeme schopnosti celého Česka, můžeme získat větší část z celkového koláče zakázek ve světě.

Úsilí o národní identitu leteckého průmyslu zapadá mezi iniciativy, jimž se věnují i další čeští byznysmeni a které mají celkově posílit brand, značku naší země v zahraničí. Součástí projektu Dobré ráno, Česko, je například anketa, v níž mohou lidé přicházet s nápady, čím konkrétně bychom se měli ve světě prezentovat. Myslíte, že by to mohla být česká letadla?

To by bylo fajn. Osobně jsem se v zahraničí setkal s tím, že si lidé s Českem spojovali fotbal a konkrétně třeba Milana Baroše. Nejsem sportovec a jako manažerovi, který působí v českém letectví, mi bylo trochu líto, že podobné asociace nevyvolává zdejší průmysl. Myslím, že bychom se měli prezentovat také našimi schopnostmi a vyšší hodnotou, které dosahujeme v ekonomice. Je dobře, že umíme vařit pivo, ale letectví by mohlo reprezentovat právě takovou vyšší hodnotu. Jsem zvědavý, jak celá anketa dopadne, jestli vůbec někdo zmíní letectví a letadla jako L-39, Zlín nebo Blaník.

Otázkou je, nakolik si sami Češi uvědomují, že bychom se ve světě mohli pochlubit také úspěchy české vědy nebo byznysu…

To jste možná naťuknul další výzvu. Asi bychom měli více propagovat, že Česko opravdu dokáže vyrábět kvalitní letadla. Myslím, že na zahraničních veletrzích se nám to docela daří. V posledních dvou letech jsme vsadili na nový výstavní koncept, který spočívá v dvoupatrové expozici. Chceme, aby bylo na první pohled vidět, že Česko vyrábí nejen komponenty, ale také samotná letadla – což jsou právě ta dvě patra. Prezentace těchto letounů zvyšuje atraktivitu celé expozice. Jsme rádi, že poté, co se stala novým vlastníkem společnosti Aircraft Industries skupina Omnipol, začala kunovická firma na veletrzích mnohem více prezentovat svůj turbovrtulový letoun L 410 NG. Toto letadlo si mohli v posledních dvou letech prohlédnout návštěvníci všech významných air show, nikde nechybělo.

Jiří Protiva, ředitel LOM Praha. Na pozadí bitevní vrtulník Mi-24D

Asociaci leteckého průmyslu dočasně vede Jiří Protiva, předseda Josef Kašpar rezignoval

Předseda Asociace leteckého a kosmického průmyslu Josef Kašpar rezignoval na svou funkci a organizaci místo něj od 1. července dočasně vede viceprezident asociace a ředitel státního podniku LOM Praha Jiří Protiva. V čele asociace bude do podzimní členské schůze, která zvolí nové statutární orgány.

Přečíst článek

Co si mohli návštěvníci z takové prohlídky odnést?

L 410 NG je letoun, který přistane prakticky všude – v poušti, na trávě, na nezpevněné dráze. To je přesně výhoda letadel z Česka, kterou můžeme v zahraničí ukazovat. Podívejte se, my tady máme opravdu kvalitní letadla, která jsou schopná se přizpůsobit místnímu prostředí – od Asie po Afriku.

Výše v dodavatelských řetězcích 

Významnou součástí českého exportu zůstává i vývoz různých komponent. Mohly by se v tomto segmentu české firmy dostat k ještě hodnotnějším zakázkám, na vyšší úroveň v dodavatelských řetězcích?

Naší ambicí určitě je dostat se více do takzvané kategorie Tier 1 – tedy přímých dodavatelů pro finální výrobce letounů. V současné době jsou české firmy často v kategorii Tier 2 nebo Tier 3. Myslím, že to je realistický úkol, pokud se více integrují a propojí tuzemské subjekty, které přímo nabídnou finálním výrobcům velké celky.

Už před několika lety jsem v Aeru Vodochody slyšel, že si vyhodnocují různé dodavatelské programy podle toho, jestli v rámci nich mají přímý vztah s finálním výrobcem. Celkově ale český průmysl v tomto ohledu asi čeká dost náročná cesta. Souhlasíte?

To rozhodně. Můžu ale poukázat na příklad společnosti PBS a dodávek jejích motorů do raket nebo dronů. To už je kategorie Tier 1, PBS spolupracuje se spoustou českých firem a dodává přímo výrobci. Potřebujeme se na podobnou úroveň dostat v dalších oborových kategoriích, nejenom v motorech. V tom vidím také důležitý cíl Asociace leteckého a kosmického průmyslu.

Společnost PBS tedy nemusí nutně dodávat motory do českých letadel, ale i v jejím zájmu je spolupracovat na společné prezentaci a komplexní nabídce Česka. Chápu to správně?

Skoro všechny úspěšné firmy v našem oboru získaly své kompetence díky tomu, že dodávaly pro domácí finální výrobce. PBS začínala s motory pro proslulá česká letadla Delfín a  Albatros. Pak vyrostla a teď už má daleko větší podíl exportu pro zahraniční hráče. Spolupráce českých firem je jedním z předpokladů pro dobývání světových trhů. Sama PBS za sebou ostatně táhne mnoho dalších českých subdodavatelů.

Jak ochránit české nebe před nepřátelskými drony?

Jak ochránit české nebe před nepřátelskými drony? Vláda založí koordinační skupinu

Vláda se rozhodla založit koordinační skupinu pro antidronovou ochranu státu. Úkolem odborníků bude mimo jiné sledovat vývoj technologií a navrhovat patřičná opatření. Premiér Petr Fiala (ODS) to řekl během Dnů NATO v Ostravě a Dnů Vzdušných sil Armády ČR.

Přečíst článek

Jakou roli v tom může sehrát vaše asociace?

Asociace má několik rolí. Hodláme dál propojovat firmy, nacházet průsečíky jejich zájmů. Zároveň jsme pojítkem mezi firmami a státem. Snažíme se představitelům státu vysvětlovat, že náš letecký průmysl má určité schopnosti a přednosti, které potřebujeme podporovat. Na zahraničních trzích se bez podpory českého státu v našem oboru nepohneme. Vítáme, že s námi do zahraničí vyráží ministři, jejich náměstci i zástupci armády. Když se třeba velitel vzdušných sil zúčastní našeho jednání se zahraničními partnery, má to velký význam. Role státu je důležitá také v podpoře výzkumu a vývoje, která je klíčová pro další rozvoj českého exportního potenciálu.

Platí ve vašem oboru, že když má tuzemský výrobek uspět na zahraničních trzích, měl by si ho nejdřív koupit český stát?

Neřekl bych, že to platí stoprocentně, ale reference z domácí armády je velmi důležitá. Bylo by divné, kdybychom v Česku vyráběli letadla a stát by dal při nákupu přednost jiným letounům stejné kategorie. Státní podnik LOM provozuje Centrum leteckého výcviku v Pardubicích, kde máme starší letadla L-39C a obměňujeme je za nová L-39 Skyfox z Aera Vodochody. Podobně vyměňujeme i letouny, které vyrábí Zlín Aero, a chceme si pořídit jako náhradu za starší letoun L 410 z Kunovic jeho nový model NG. Simulátory pro výcvik pilotů nakupujeme od vlastní dceřiné společnosti VR Group z Brna. Služby Centra leteckého výzkumu nabízíme i v zahraničí a ukazujeme, že k našim schopnostem výcviku pilotů přispívá řada českých firem. Pro ně to znamená referenci od českého státu, českého resortu obrany.

Výcvik pilotů jako export služeb 

LOM je významným exportérem služeb. Ne všichni si uvědomují, že údržba a modernizace vrtulníků pro zahraniční zákazníky nebo výcvik zahraničních pilotů jsou součástí českého leteckého vývozu, i když se realizují v tuzemsku…

Ano, to mohu potvrdit. Když opravíme vrtulník například pro Severní Makedonii nebo pro Bulharsko, Český statistický úřad tyto činnosti eviduje jako vývoz. Podobné to je v případě výcviku. Když cvičíme zahraniční vojáky, navyšujeme tím český export.

Ladislav Semetkovský

Ladislav Semetkovský: Naše drony na Ukrajině nezabíjejí. Jen špehují

Myšlenka bezpilotního letounu vznikla otázkou, jak nahradit pilotovaný vrtulník. Za deset let od nápadu má Primoco Ladislava Semetkovského bezpilotní letouny One 150, které brázdí nebe v patnácti zemích čtyř kontinentů. Jsou certifikované v civilní i vojenské oblasti.

Přečíst článek

Pokud vím, v minulosti jsme možnosti výcviku zahraničních pilotů v Česku podceňovali. Zaznamenával jsem kritické hlasy, že jsme si na přelomu tisíciletí neuvědomovali, jaké příležitosti se nám v letectví otevírají díky zkušenostem pilotů z mnoha zemí světa, kteří se cvičili na starších československých letounech L-39.

Výcvik je skutečně dalším fenoménem Česka. Armáda převedla výcvik pilotů na státní podnik LOM v roce 2004, kdy vzniklo Centrum leteckého výcviku. Loni jsme oslavili dvacetileté výročí. Armáda má jistotu, že pro ni zajišťujeme jednu z klíčových strategických schopností. Patříme mezi několik málo zemí, které mají vlastní výcvikové centrum – navíc s vlastními českými letadly. A různé typy výcviku samozřejmě nabízíme i do zahraničí. Součástí Centra leteckého výcviku je také taktické simulační centrum. Říkám, že tam už se voják neučí pilotovat, ale bojovat, nacvičovat taktické postupy. Česká armáda využívá simulační centrum mimo jiné pro nacvičování zahraničních misí. Pilotům se tam promítají reálné mapy území, aby se připravili na plnění daného úkolu třeba v Pobaltí. Díky tomu Češi získávají skvělé hodnocení v zahraničí – jsou nejenom dobře vyškolenými piloty, ale také znají velmi dobře místní prostředí.

České letectví dělá novou díru do světa – díky letadlům i výcviku pilotů Jan Čadil / Aero Vodochody, Aircraft Industries, poskytnuto Asociací leteckého a kosmického průmyslu,

Které další státy vyslaly své piloty na podobný výcvik do Česka?

Nabízíme služby taktického simulačního centra dalším zemím v našem okolí – Slovensku, Rakousku nebo Maďarsku. Byli zde ale například i Thajci. V rámci mezivládní spolupráce zajišťujeme taktický výcvik pro Iráčany, kteří pak ve spolupráci s českou armádou trénují na letadlech L-159. Právě tyto podzvukové stíhačky jsme do Iráku v minulosti vyvezli. V Centru leteckého výcviku jsme zase nedávno cvičili Nigerijce na letounech L-39. A pochopitelně spolupracujeme s Ukrajinou. Musíme vždy primárně naplnit požadavky české armády, ale jsme připraveni přijmout také více zahraničních zákazníků – i vzhledem k tomu, že jsme součástí programu NATO Flight Training Europe.

LOM bude cvičit piloty amerických stíhaček F-35 ve službách české armády. Může to pomoci českému leteckému exportu?

Byli jsme první českou firmou, která podepsala průmyslovou dohodu s výrobcem letounů F-35, společností Lockheed Martin – v našem případě pro přípravu pilotů. Lockheed Martin nám pomůže přizpůsobit výcvikové osnovy i zázemí a simulační technologie Centra leteckého výcviku, abychom mohli mít výcvik na letounech L-39 Skyfox přímo navázaný právě na F-35. To znamená, že Lockheed Martin nám přenáší z Ameriky do Česka unikátní know-how. Nám to samozřejmě dává příležitosti nabídnout výcvik dalším zákazníkům. Jak jsem už říkal, primárně musíme zabezpečit českou armádu, ale pokud předpokládáme, že si evropské země pořídí stovky letounů F-35, máme mnoho dalších potenciálních obchodních příležitostí přímo kolem nás. Navíc se zvýší šance i pro uplatnění samotných letounů L-39 Skyfox v zahraničí. Země, které kupují stíhačky F-35, si nejspíš budou chtít pořídit i výcvikové letouny, které jsou s nimi kompatibilní.

Článek vyšel také na Export.cz

F-35 Lightning

LOM Praha se zapojí do pořízení letounů F-35. Dohoda má finanční potenciál miliardu korun

Státní podnik LOM Praha se zapojí do pořízení 24 amerických letounů páté generace F-35 pro českou armádu. Dohoda o spolupráci, kterou firma podepsala s výrobcem bitevníků Lockheed Martin, má podle ředitele LOM Praha Jiřího Protivy finanční potenciál přesahující miliardu korun. Týkat se má především modernizace Centra leteckého výcviku v Pardubicích.

Přečíst článek

Globální centrum vývoje turbín se z Plzně nikam stěhovat nebude, říká šéf plzeňského Doosanu

Parní turbíny, které vyrábí jeden ze světových lídrů v tomto oboru v korejském Changwonu, mají škodovácký design. Plzeňská společnost Doosan Škoda Power totiž zajišťuje výzkum a vývoj těchto turbín pro celou skupinu, ať už se vyrábí v západních Čechách nebo na druhém konci východní polokoule. „Naše mateřská společnost Doosan si uvědomuje, že se jí vyplatí rozvíjet plzeňské know-how,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz výkonný ředitel plzeňské firmy Daniel Procházka.

Přečíst článek

PODZIMNÍ NEWSTREAM CLUB PRÁVĚ VYCHÁZÍ

Hlavním tématem podzimního čísla magazínu Newstream Club je Sázka na Česko. Česko je totiž země s ohromným potenciálem. To je jedna ze spojovacích myšlenek vlivných českých podnikatelů. A ten potenciál je zejména v lidech. Jak ale tento potenciál vzít a přetočit jej ve skutečnou hodnotu, na které lze následně stavět růst? Právě o těchto otázkách jsme mluvili s několika výraznými figurami českého, slovenského, ale i světového byznysu.

Velmi aktivní, a přitom neotřelý způsob ukazuje galeristka Olga Trčková, která v centru Prahy vybudovala úspěšnou komerční galerii DSC Gallery. O tom, jak může Česko, či potažmo Česko a Slovensko uspět na globální scéně, pak vědí své miliardáři Vlastislav Bříza a Dalibor Cicman. První dokázal tradiční značku Koh-i-noor dostat do celého světa, druhý se svým e-commerce projektem GymBeam svět postupně dobývá.

Kromě rozhovorů s klíčovými osobnostmi trhu se v magazínu dozvíte také prognózu vývoje na pražské burze, proč se v Kuchyni na Pražském hradě nesmaží smažák nebo jak to vlastně mají Češi se svými chalupami.

Deváté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.

Na další číslo se můžete těšit již v prosinci.

Související

Polovina Čechů má problém mluvit o penězích, tajnosti přitom mohou narušit intimitu ve vztahu

Polovina Čechů má problém mluvit o penězích, tajnosti přitom mohou narušit intimitu ve vztahu
iStock

Kolik peněz vydělává partner nebo partnerka? Jednoduchá otázka, na kterou zná naprosto přesnou odpověď jen polovina zadaných. A patnáct procent dokonce nemá nejmenší tušení. Vyplývá to z průzkumu finančně poradenské společnosti Partners. V úplné nevědomosti žijí hlavně páry z řad studentů nebo nezaměstnaných, „informační embargo“ přejímají od svých rodičů. 

Situace se sice průběžně zlepšuje, mnoho lidí má ovšem s diskuzemi o penězích stále problém. Tabu to pro ně bývá dokonce i v rámci vlastní rodiny. Otevřeně se o penězích nedokáže bavit téměř každý druhý. Poněkud paradoxně je pro třetinu lidí snazší mluvit s protějškem o svých sexuálních fantaziích než o hospodaření s penězi. Častěji jsou to lidé s nižším vzděláním nebo příjmy, patří tam ale i ti, kteří mají špatné zkušenosti z minulosti. Třeba proto, že už se jim finančním nesouladům rozpadl některý z předešlých vztahů. 

Finance mohou být zdrojem napětí

Důvodů, proč jsou Češi na diskuze o penězích tak hákliví, může být hned několik. Jedním z nich jsou vzorce chování, které se předávají z generace na generaci. Pravidlo, že o penězích se spíš nemluví, si z domova odnesla téměř polovina Čechů. Někdo ale zkrátka jen neví, kdy o tématu začít, a tak promešká vhodnou chvíli. 

Podle Matúše Kuchálika, finančního poradce z Partners, je třeba udělat si jasno co nejdřív. „Za určitý milník můžeme považovat například rozhodnutí o společném bydlení. To může být ten správný čas, kdy téma otevřít,“ říká finanční poradce a pokračuje: „Doporučuji vytvořit si na setkání příjemný prostor a společně se pobavit o tom, jaký přístup k penězům máme. To by mělo obsahovat odpovědi na otázky, jaké jsou naše životní plány, základní hodnoty, ale i to, za co rádi utrácíme.“ 

Když se téma neotevře a včas nevyřeší, tajnosti ohledně příjmů a nakládání s penězi mohou mít velký dopad nejen na domácí rozpočet, ale dokonce i na partnerskou pohodu nebo intimní život. V žebříčku nejčastějších spouštěčů napětí ve vztahu obsadily peníze druhou příčku, hned za domácími pracemi. Nesoulad ve financích vnímají až tři čtvrtiny párů, přibližně třetina z nich pak toto téma pravidelně řeší. Za penězi se zkrátka skrývají velké emoce, což potvrzuje i Kuchálik. „Pokud se jeden partner začne zlobit ve chvíli, kdy ten druhý chce řešit společné peníze, může to ve skutečnosti znamenat, že nechce být na nikom závislý, nechce mu dávat kontrolu,“ vysvětluje.

To potvrzuje i psychoterapeutka, socioložka a zakladatelka Institutu Moderní láska Markéta Šetinová „Peníze ve vztahu nejsou jen praktickým tématem, ale nesou v sobě mnohem hlubší význam. Pro mnoho lidí jsou spojené se sny a osobními hodnotami, ale také s obavami a zranitelností. I zdánlivě banální debata o rozpočtu na dovolenou může být napjatá třeba proto, že pro jednoho partnera je cestování symbolem svobody a odměny za tvrdou práci, zatímco pro druhého představuje hrozbu finanční nestability, kterou zažil v dětství,“ vysvětluje s tím, že když páry zůstanou jen u povrchní hádky o částkách a nedokážou se dostat k těmto hlubším významům, konflikty se často promítnou i do dalších oblastí vztahu, například do intimity. To, že spory o finance ovlivňují intimní život, přiznává čtyřicet procent dotázaných.

Společný rozpočet už není v módě, důležitější je svoboda

Dříve byly společné účty standardem, dnes je důležitější finanční samostatnost. Mezi zadanými ve věku od osmnácti do pětašedesáti let využívá společný účet, na který putují oba příjmy, ani ne třetina lidí. Běžnější je takové nastavení u lidí kolem šedesátky, i když i tam má společný účet už jen každý druhý. 

„V praxi pozorujeme, že mladší generace klade ve vztazích větší důraz na svobodu, seberealizaci a flexibilitu. To se odráží i v jejich přístupu k financím. Mezinárodní studie ukazují, že tento trend souvisí s proměnou vnímání partnerství,“ vysvětluje Šetinová. Naráží na posun od modelu ‚ekonomické jednotky s jasně rozdělenými genderovými rolemi‘ k modelu ‚kooperace dvou rovnocenných jednotlivců‘. „Spolu s rostoucí rozmanitostí vztahů sledujeme i větší rozmanitost finančních strategií, například u stejnopohlavních párů nebo v rodinách, kde na rodičovské dovolené zůstává muž,“ dodává. 

U mladších generací tak na plné čáře vedou právě oddělené účty, které mají čtyři z pěti dotázaných. V takovém případě převažuje model, kdy na společné výdaje přispívají poměrově podle výše příjmu. Platí to zejména u rodin s malými dětmi, kde je jeden z partnerů na rodičovské nebo mateřské dovolené. 

Češi myslí na zadní vrátka

Asi není překvapením, že tajná často zůstává nejen samotná výše příjmů, ale také následné nakládání s prostředky. Finanční transparentnost zkrátka není samozřejmostí a víc než desetina lidí si část příjmů nechává stranou, aniž by o tom jejich protějšek věděl. Zase za to mohou mimo jiné nepříjemné zážitky z dřívějška. „Z mých zkušeností vyplývá, že zadní vrátka si nechávají otevřená ti lidé, kteří si nejsou jistí samotným vztahem. Chtějí proto mít jistotu, že v případě rozchodu budou mít nějaké finanční rezervy,“ zmiňuje Kuchálik. 

Právě finanční rezerva a jistota je hlavním motivem, v závěsu se ale drží třeba i snaha vyhnout se hádkám nebo odložit si část prostředků pro sebe a své radosti. Tyto peníze pak obvykle míří na financování koníčků, oblečení, dárků pro partnera, ale také do investic. Ne všichni totiž považují hospodaření svého protějšku za zodpovědné. Laxní přístup ke spoření nebo rovnou zbytečné utrácení peněz vyčítá partnerovi či partnerce víc než třetina dotázaných.  

Podle Kuchálika ovšem právě shoda v oblasti financí podporuje celkový soulad ve vztahu. Proto když se v páru potkají lidé s odlišným přístupem, doporučuje jim vžít se na chvíli do kůže toho druhého. „Zatímco plánovačům doporučuji vymyslet pro oba nějaké zážitky, které jim přinesou radost, těm druhým naopak dáváme na pár měsíců zodpovědnost za společné finanční povinnosti. Tím získají vhled do přístupu toho druhého a mohou se snáze pochopit a sladit,“ upřesňuje a dodává, že při plánování rodinného rozpočtu by se nemělo zapomínat na zlaté pravidlo finančního hospodaření 10-20-30-40. To znamená deset procent na rezervy a pojištění, dvacet procent na dlouhodobější cíle, třicet na bydlení a čtyřicet na jídlo, zábavu a další běžnou spotřebu. „Naprostý základ zdravých financí je železná rezerva ve výši tří až šesti měsíčních výdajů pro případy nemoci, ztráty zaměstnání nebo jiných nenadálých výdajů,“ uzavírá Kuchálik. 

spoření, bohatství

Češi spoří o sto šest. Některé banky tak znovu vylepšují sazby spořicích účtů

Úspory tuzemských střadatelů na spořicích účtech rostou. Lidé spoří o sto šest, migrují mezi bankami a vyhledávají ty nejlepší možnosti na trhu a banky to jasně vidí, takže si hrají znovu se sazbami směrem nahoru. Momentálně je tak znovu reálné i bez speciálních podmínek získat na spořicím účtu zase i čtyřprocentní zhodnocení. V nejbližších dnech se navíc čeká úprava sazeb i spořicích účtů i u dalších bank.

Přečíst článek

děti, škola

Finanční poradci radí: Jak našetřit prvňáčkovi na studium na zahraniční střední škole

Studium na střední škole v zahraničí je pro každého mladého člověka přínosem, protože si důkladně vylepší jazykové dovednosti, nahlédne do života jiné kultury a taky díky tomu trochu možná i rychleji dospěje. Rodiče na to ale obvykle musí mít dostatek peněz, protože stipendijních pobytů s kompletně hrazenými náklady je dnes minimum. Zeptali jsme se proto pěti finančních poradců, jakou strategii a produkty doporučují rodičům dnešních prvňáčků, kteří chtějí mít v době jejich středoškolských studií k dispozici sumu na jejich zahraniční studia.

Přečíst článek


 

PODZIMNÍ NEWSTREAM CLUB PRÁVĚ VYCHÁZÍ

Hlavním tématem podzimního čísla magazínu Newstream Club je Sázka na Česko. Česko je totiž země s ohromným potenciálem. To je jedna ze spojovacích myšlenek vlivných českých podnikatelů. A ten potenciál je zejména v lidech. Jak ale tento potenciál vzít a přetočit jej ve skutečnou hodnotu, na které lze následně stavět růst? Právě o těchto otázkách jsme mluvili s několika výraznými figurami českého, slovenského, ale i světového byznysu.

Velmi aktivní, a přitom neotřelý způsob ukazuje galeristka Olga Trčková, která v centru Prahy vybudovala úspěšnou komerční galerii DSC Gallery. O tom, jak může Česko, či potažmo Česko a Slovensko uspět na globální scéně, pak vědí své miliardáři Vlastislav Bříza a Dalibor Cicman. První dokázal tradiční značku Koh-i-noor dostat do celého světa, druhý se svým e-commerce projektem GymBeam svět postupně dobývá.

Kromě rozhovorů s klíčovými osobnostmi trhu se v magazínu dozvíte také prognózu vývoje na pražské burze, proč se v Kuchyni na Pražském hradě nesmaží smažák nebo jak to vlastně mají Češi se svými chalupami.

Deváté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.

Na další číslo se můžete těšit již v prosinci.

Související

Aktuální sazby zářijových spořicích účtů. Víme, kde vám dají nejlepší sazbu

Přečíst článek
První velká banka snižuje sazbu spořicího účtu. Při nesplnění podmínek úročí jen za půlku

První velká banka snižuje sazbu spořicího účtu. Při nesplnění podmínek úročí jen za půlku

Přečíst článek

Ladislav Lábus: Z architektury se vytrácí to podstatné

Architekt Ladislav Lábus
ČTK
Petra Nehasilová

„Obyčejnost je plachá, ale krásná,“ říká architekt Ladislav Lábus. V architektuře podle něj nejde o efekt, ale o lidi, kteří v ní žijí. Když projektuje, je pro něj důležitá pravdivost, jednoduchost a ohleduplnost. Ať už jde o panelová sídliště, nebo vilu, stavby musí smysl, být příjemné a neztrácet svou podstatu. „Tisíce druhů obkladaček nejsou v přímé úměře k tomu, jak se v prostoru žije,“ dodává Lábus v rozhovoru pro magazín Newstream CLUB.

Přední česká architektka Alena Šrámková o vás měla říct: „Láďa je trochu přísný. Vždycky říkal, že je to málo obyčejné, sice jednoduché, ale ne obyčejné. Měl věci běžné a banálnější.“ Teď sedíme v budově, kterou navrhovala. Přijde vám dostatečně obyčejná?

Těžko říct. Tento dům je hodně vyabstrahovaný a přísný, a právě proto asi nemůže být zcela obyčejný. Obyčejnost je plachá, nedemonstrativní vlastnost, vytrácí se, když je stavba nápadná třeba i minimalismem. Je však otázka, zda má být škola architektury obyčejná, zda nemá být příkladně pravdivá až na dřeň, jak se Šrámková snažila.

Podívejte se na vybrané realizace Ladislava Lábuse

Jak si tedy představujete obyčejnou budovu? Pro mě je tato (budova Fakulty architektury ČVUT – pozn. red.) „obyčejná“ nebo spíš jednoduchá víc než dost. Už jenom díky tomu, že nás obklopuje hlavně pohledový beton.

Obyčejnost má mnoho tváří, jednou z nich je jednoduchost. Vesnická chalupa postavená, jak bylo zvykem prostě a účelně, měla svůj půvab a krásu právě v tom, že je tak jednoduchá, přirozená a na nic si nehraje. Nejelementárnější vyjádření obyčejnosti je v lidové architektuře, která nesleduje žádné další cíle ani směry, jako je v lepším případě například minimalismus, racionalismus a tak dále. Nepotřebuje to, má je ve své podstatě. Význam pojmu obyčejnost se také časem posouval, na konci sedmdesátých let rozhodně nemířil na minimalismus. Tehdy jsme se s ním vymezovali vůči objemovým kreacím a aroganci fasád pozdní moderny, později se používal ve vztahu k přebujelým (vý)plodům postmoderny a dnes i vůči ikonickým stavbám architektonických hvězd. 

Takže, je-li dům navrhovaný s tím, že bude třeba minimalistický, není to správné?

Tak jsem to nemyslel, je třeba to vidět v kontextu. Nabízet a vyjadřovat skromnost je lepší, než opačný převládající trend reflektování či vědomé předvádění hojnosti a luxusu. Ještě lepší je na to vůbec nemyslet nebo se o to vědomě nestarat. Jakmile se něco přežene a uplatnění minimalismu se maximalizuje, začne to být v rozporu s původním záměrem nápadné a zpochybnitelné samoúčelnosti. Proč se nechat ovlivňovat a reagovat protikladem, který nakonec prozrazuje obdobný přístup lpění na formě, ale v opačném gardu? Minimalismus je nadále velice prospěšný, reaguje na přebujelost tvarů a přemíru materiálů a tyto počáteční impulsy nepominuly, ale naopak. Minimalistická architektura zkrátka reaguje na to, že žijeme v konzumní společnosti.

Studia jste dokončil v roce 1976. Jak se od té doby proměnila architektura?

Architektura se vyvíjí stejně jako my a svět kolem nás. Otázkou ale je, zda se primárně zajímat o to, co je na povrchu, jak se často děje. Změnilo se toho strašně moc – v navrhování, ve vlastní architektuře i ve vzdělávání. Díky překotnému vývoji často zapomínáme, kolik hodnot je v základních principech navrhování pořád stejných, a neměli bychom se ve stresu z retardace za to stydět.

Celý rozhovor s Ladislavem Lábusem najdete v magazínu Newstream CLUB

Newstream CLUB 9 Newstream

Jak architekturu proměňují současné požadavky na udržitelnost?

Ještě jsem nezažil období, kdy by cílem byla neudržitelnost. Jen se o tom tak nemluvilo a taky se to nesledovalo, i když již bylo evidentní, že to není udržitelné. Je faktem, že do udržitelnosti se vstupovalo postupnými kroky. Ze začátku se používal progresivistický termín – trvale udržitelný rozvoj. Teď už se sleduje jen udržitelnost bez přívlastků a pod tím si každý může představit cokoliv.  

Na čem tedy v architektuře záleží?

Podstatné je, proč a pro koho to děláme. Tisíce různých druhů obkladaček není v přímě úměře, kvality prostoru a života v něm. Domy se staly produktem idejí měnících se postupně v dogmata modernismu, postmodernismu, dekonstruktivismu, minimalismu atd. Prozrazují snahu upoutat na sebe pozornost, a to podstatné, jak slouží a jak je příjemné v nich žít, se jaksi vytrácí.

Jste podepsán pod celou řadou rekonstrukcí, mimo jiné i slavných funkcionalistických památek jako například Paličkova vila nebo vila Lídy Baarové. Jak obtížné je takové domy přizpůsobit současným trendům?

Funkcionalisté byli odvážní, jeho stoupenci hodně věřili novým idejím a občas opomíjeli zákony stavební fyziky. Ze stavařského hlediska tradiční baráky byly často rozumnější než ty funkcionalistické, které se z hlediska funkčnosti fasád a střech pohybovaly na hraně, prostě nefungovaly. Nacisté to zneužívali a poukazovali na fakt, že moderní funkcionalistická architektura, třeba stavby Bauhausu, mají za pár let zdevastované fasády. Což se jim hodilo, když moderní umění považovali za pokleslé.  U jejich rekonstrukcí tudíž vyvstává velké dilema, zda tyto domy zateplovat nebo ne. Jak k tomu přistoupit, samozřejmě záleží na významu dané památky a také na odvaze při navrhování stavby, třeba u Paličky s betonovými sloupy ve fasádě bez jakékoli izolace. Ideálně tak, že odstraníte ty nejzávažnější problémy a zároveň se smíříte s tím, že dům nebude splňovat současné velmi přísné normy.

Galeristka Olga Trčková

Olga Trčková: Čeští sběratelé jsou dnes vášnivější než mnohde na světě

Vybudovala DSC Gallery, která se zařadila mezi nejvýraznější komerční galerie u nás. Vystavuje největší jména tuzemské scény, ale také mladé talenty, a hlavně do Prahy vozí významná jména berlínské, londýnské i newyorské scény. Olga Trčková je vášnivou sběratelkou, pomáhá umělcům, ale také jiným sběratelům. „Jednou vás pozvu do DSC Gallery London,“ slibuje v rozhovoru pro magazín Newstream CLUB, z něhož nabízíme ochutnávku.

Přečíst článek

Kromě razantnější bytové výstavby. Jaká architektura v Praze chybí?

Moc neřeším, jaký konkrétní dům mi chybí. Vltavská filharmonie se doufám postaví. Možná mi chybí stavět jednoduše, ohleduplně a bez zbytečných překážek od správních orgánů, lobbistů i aktivistů a sousedů. A upřímně si myslím, že se problém s nedostatkem bytů nedá jednoduše řešit jen tím, že se jich bude stavět víc. Jsou tak drahé, že normální lidé na ně nedosáhnou. De facto se s nimi kšeftuje. Naše města se zbavila většiny bytového fondu, proto nemáme páky, jako mají ve Vídni nebo v Berlíně, jak regulovat výši nájemného. Ceny bohužel nešponuje jen pomalé povolování, tak to není. V naší společnosti, kde je tabu ohrozit tržní mechanismy, v podstatě nenajdete cesty ven z této krize. Ale slyšel jsem, že třeba v Dánsku můžete vlastnit jen jeden byt, což by naši obtížnou situaci mohlo řešit.

Jak by se mělo v Praze a dalších městech Česka stavět? Jaký vztah má Ladislav Lábus k panelákům? A co podle něj nejvíce brzdí kvalitní výstavbu? Přečtěte si celý rozhovor s architektem Ladislavem Lábusem v magazínu Newstream CLUB, který právě vychází.

Ladislav Lábus

Architekt a pedagog působící od roku 1990 na FA ČVUT. Po absolvování oboru architektura na ČVUT pracoval v Projektovém ústavu HMP, v roce 1991 založil ateliér Lábus AA. Věnuje se navrhování občanských a bytových staveb, interiérů i urbanismu. Je znám svým citlivým přístupem při navrhování staveb v historickém prostředí a renovací a rovněž tvorbou v oblasti bydlení a bydlení seniorů i svými příspěvky k transformaci systému sociální péče a k problematice revitalizace sídlišť a panelových domů.

Speciál Realitní Club

Realitní Club je multiplatformní projekt serveru newstream.cz věnovaný nemovitostem, zaměřený pro B2B i B2C segment. Má tři základní části –  webovou, printovou a eventovou se silným zaměřením na sociální sítě. Jako první odstartovala speciální stránka Realitního Clubu. Speciál je rozdělen do čtyř kategorií, které se „deep dive“ způsobem věnují klíčovým oblastem nemovitostního trhu. 

  • Brownfieldy: vize a budoucnost nezastavěných území především ve velkých městech;
  • Komerční reality: kanceláře, coworking;
  • Nová výstavba: development, nájemní bydlení, družstevní bydlení, hypotéky;
  • Reality a politika: jak se municipality i nejvyšší patra centrální politiky podílejí na výstavbě.

Součástí budou rozhovory s developery, politiky, architekty i designéry. 

Témata související s realitami:

Související

Rodinný dům v Polance nad Odrou si pro sebe postavili architekti. Cena? Tři miliony korun.

Jednoduchý a účelný, chválí odborníci dům u Ostravy. Architekti si ho navrhli pro sebe. Na kolik je vyšel?

Přečíst článek
Studentské koleje v Olomouci navrhlo architektonické studio Perspektiv

OBRAZEM: Už žádné staré koleje. Studenti v Olomouci dostanou luxus s fitness a kinem

Přečíst článek
Pragerovy kostky po rekonstrukci

Do Pragerových kostek u Emauz zatéká. Praha proto spustila miliardovou rekonstrukci

Přečíst článek
Doporučujeme